Země: Velká Británie Žánr: experimental black metal Datum vydání: 21.6.2019 Label: Godreah Records Tracklist: 01. Bug Splat 02. I Am Oblivion, Deep Drenched in Forever 03. I’m Running Out of Time Doing Nothing 04. Black Is Black & White Is White 05. Cockroach Marionettes 06. I Stood Tiptoe, Reaching Up for Heaven 07. Like Blood Shaped Flakes of Snow 08. The Broken Wings of a Hud-Hud 09. Funeral Drums of Insomnia’s Labyrinth 10. Recollections of a Hand Loom-Weaver 11. Souvenir of Death Hrací doba: 64:36 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Imperative PR

The Meads of Asphodel jsou nepochybně neobyčejnou kapelou. Osobně nemůžu tvrdit, že patřili mezi mé největší oblíbence nebo snad dokonce srdcové záležitosti, ale pište si, že k tvorbě těchto Anglánů mám velký respekt. Ostatně si myslím, že doposud nevydali špatnou řadovku (což ovšem nemohu tvrdit o neřadovkách), a to snad mluví samo za sebe. Nepouštím si jejich muziku úplně často, ale o to zběsileji si ji pak užívám, když na to přijde.

Poslech nové řadovky The Meads of Asphodel je tím pádem povinnost a výzva, kterou nelze odmítnout. Tahle ostrovní smečka, která se vyžívá v historické zbroji a ve výsměchu všem náboženstvím, totiž na každém albu nabízí svěží náhled na black metal, jehož z podstaty misantropickou náturu nabourávají mimožánrové experimenty, ironie a montypythonovská absurdnost.

Nutno dodat, že natěšenost / očekávání v případě „Running Out of Time Doing Nothing“ ještě zvětšoval počet let, jenž uplynul od předešlé desky „Sonderkommando“. Ta totiž vyšla v roce 2013, což je už celých šest sezón. The Meads of Asphodel sice v mezičase úplně nezaháleli, krátkohrajících počinů vycházelo relativně dost a Metatron stihnul udělat rovnou dvě alba se svým paganmetalovým vedlejšákem The Wolves of Avalon. Ale až velká deska je ten monument, na nějž se všichni těšíme a jejž chceme poslouchat.

„Running Out of Time Doing Nothing“ svým zvukem více méně navazuje na dvě předešlé řadové nahrávky. Neproběhl tak velký posun jako při minulé takhle dlouhé přestávce mezi alby, to jest mezi „Damascus Steel“ a „The Murder of Jesus the Jew“. Novinka tudíž užívá soundu typického pro tvorbu The Meads of Asphodel posledních let – v tomto ohledu žádné překvapení. Naštěstí má parta okolo Metatrona dost široký záběr, aby dokázala naservírovat výbornou desku, jejíž experimentální momenty když ne překvapí, tak alespoň zaujmou a výrazně potěší.

Hned na začátek The Meads of Asphodel rozjedou chytlavou palbu „Bug Splat“ podmazanou EBM feelingem. Posluchač „safe-space“ metalu se asi zhrozí, ale znalce to nerozhodí, protože Britové už s elektronikou koketovali nejednou. Spíš mi přijde škoda, že se jí na „Running Out of Time Doing Nothing“ neobjevuje víc, protože dále vykoukne už ve větší míře vykoukne pouze v „I Stood Tiptoe, Reaching Up for Heaven“. Každopádně oba songy mají šťávu a zmínku si tu rozhodně zaslouží.

Těch vrcholů je tu nicméně mnohem víc. Skvělé jsou kusy jako „Black Is Black & White Is White“ (závěrečná třetina je bez prdele fenomenální), atmosféričtěji pojatá „Funeral Drums of Insomnia’s Labyrinth“, své kouzlo má také „I Am Oblivion, Deep Drenched in Forever“. Pokud bych ale měl zvolit fakt ty úplně nejlepší kusy, vybral bych „Like Blood Shaped Flakes of Snow“ a „Souvenir of Death“, jejíž zpěvná pasáž „Here we are right here now / Silhouettes of yesteryear“ je prostě nádhera.

Vyložený provar se na desce nachází jen jeden, a to paradoxně v podobě (skoro)titulní a klipové písničky „I’m Running Out of Time Doing Nothing“. Refrén mi přijde strašně otravný a ten zbytek okolo je kapelní metalový standard. Roli hitovky alba mnohem lépe splňuje hravější „Cockroach Marionettes“ nebo „The Broken Wings of a Hud-Hud“, která ukazuje, že The Meads of Asphodel dokážou rozumně pracovat i se zamýšleným kýčem. K těm méně výrazným věcem patří ještě předposlední „Recollections of a Hand Loom-Weaver“, ale ani ta našince neurazí. Jediným skutečně slabým kusem je titulní záležitost.

Celkově se každopádně jedná o výborné album. Určitě to není vrchol The Meads of Asphodel, a to ani v nové éře, kde „The Murder of Jesus the Jew“ bylo ještě víc rošťácké a „Sonderkommando“ díky tématu serióznější. Přesto se britské komando nemá vůbec za co stydět, jelikož „Running Out of Time Doing Nothing“ ukazuje, že kapela má i po dvaceti letech činnosti stále hromadu excelentních nápadů, svěží náhled na žánr a chuť i odvahu experimentovat. Respekt.