Forefather / The Meads of Asphodel - English Steel

Forefather / The Meads of Asphodel – English Steel

Forefather / The Meads of Asphodel - English Steel

Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: květen 2017
Label: Godreah Records

Tracklist:
I. Forefather – Tales from a Cloud-Born Land
01. Opening
02. Two Sacred Oaks
03. One Blood and One Bone
04. Strongbow’s Death
05. In Victory We Feast
06. Out of Time
07. Daughter of Twilight

II. The Meads of Asphodel – Taste the Divine Wrath
08. An Ebullient Prelude to a Loathsomely Grim End
09. Chidiock Tichborne
10. You’ve Got the Hate [Candi Stanton cover]
11. Balthasar Gèrard
12. Infidel
13. You’ve Got the Hate [Candi Stanton cover; Metatron demo version]
14. Castleland [Desaster cover]
15. Perfect Day [The Saints cover]
16. Borstal Breakout [Sham 69 cover]

Hrací doba: 59:43

Odkazy Forefather:
web / facebook / bandcamp

Odkazy The Meads of Asphodel:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Headshot Metal Media

ForefatherThe Meads of Asphodel jsou už dávno zavedená jména ostrovního black metalu, tudíž předpokládám, že ani jednu z těchto formací nemusím nijak sáhodlouze představovat. Těmi známějšími jsou dle mého jednoznačně The Meads of Asphodel, kteří si svým experimentováním a otevřeným přístupem k blackmetalovému žánru nastřádali množství fanoušků. Forefather možná nejsou tak proslulí a zdánlivě tedy na splitku „English Steel“ tahají za kratší konec, ale myslím, že kdo se jen trochu zajímá, už na jejich tvorbu také narazil. Však také za svou dvacetiletou kariéru nastřádali sedm dlouhohrajících desek.

Asi není třeba dodávat, že obě jmenované formace spojily své síly na společném splitku „English Steel“ – vždyť to snad dostatečně výmluvně říká název tohoto článku. Rozhodně se však musím podrobněji zastavit u toho, co za materiál skupiny na tento počin dodaly.

Forefather vydali své poslední řadové album „Curse of the Cwelled“ v dubnu 2015 a od té doby nic nového do světa nevypustili. Na „English Steel“ tedy přicházejí se zbrusu novým materiálem. Jim vyhrazená půlhodinka nese název „Tales from a Cloud-Born Land“ a vyjma „English Steel“ souběžně vyšla i jako samostatné EP, které má jen tak mimochodem naprosto odporný amatérský obal, mnohem horší než obálka splitu.

To The Meads of Asphodel co do dlouhohrajících počinů mlčí již od jara 2013, kdy vyšlo „Sonderkommando“. V mezičase ovšem nezaháleli a vysypali hned několik neřadovek, mezi nimiž nechybí třeba zajímavý kazetový boxset, několik kompilaček nebo splitko s personálně spřízněným projektem The Wolves of Avalon, jejž má pod palcem zpěvák Metatron. Pro nás je však nyní nejdůležitější split „Taste the Divine Wrath“ se zámořským projektem Tjolgtjar pocházející z června 2015.

Když dodám, že strana The Meads of Asphodel na „English Steel“ se rovněž jmenuje „Taste the Divine Wrath“, asi začnete správně tušit, že se tu opakuje těch pět samých songů, jaké byly ke slyšení už na dva roky starém splitku. Rozdíl je v tom, že split s Tjolgtjar vyšel pouze na LP, zatímco „English Steel“ je k mání v CD podobě, tudíž je nyní materiál k dispozici na jiném fyzickém nosiči. K původním pěti písním pak The Meads of Asphodel na „English Steel“ přidali ještě další čtyři kusy, konkrétně alternativní verze jedné skladby a tři covery.

Vezměme to ovšem popořádku. Půlhodinka Forefather působí na první poslech nepříliš výrazně, ale záhy se ukáže, že „Tales from a Cloud-Born Land“ na tom tak špatně není. Jinými slovy, anglická dvojice si vcelku s přehledem udržuje svůj standard slušné kapely, která možná nehraje nejvyšší ligu, ale za svou tvorbu se nemusí stydět. Pokud vám je tvorba Forefather doposud neznámá, měli byste očekávat pohodový, nijak zvlášť extrémní black metal s pohanskou atmosférou.

Intro „Opening“ s výraznými kytarovými melodiemi zní upřímně řečeno dost špatně, až bych řekl, že zde se Forefather docela ustříkli. Následující „Two Sacred Oaks“ naštěstí vyspraví náladu, protože se jedná o jeden z nejlepších kousků ípka. Nejedná se o nic zásadního, ale jednotlivé komponenty jsou poskládány zkušeně a umně a dílčí nápady mají dobrou kvalitu, ať už jde o riffy, příjemně bublající baskytaru nebo vkusně zakomponované pasáže s čistým zpěvem.

Forefather

„One Blood and One Bone“ mě zaujala především kytarovým sólem v polovině, které Forefather opsali od Iron Maiden, ale proč ne. Hymnická „Strongbow’s Death“ má ucházející atmosféru a společně s „Two Sacred Oaks“ ji řadím asi nejvýš. „In Victory We Feast“ už je slabší a trochu mě na ní iritují určité pasáže, které jako by vypadly z mainstreamového pagan/folk/viking metalu, jenž frčel x roků nazpět. „Out of Time“ mi nic moc nedala, i když mě vyloženě nesere, a poslední „Daughter of Twilight“ zase působí z celého materiálu nejméně konzervativně, takže oukej.

Přejděme tedy k The Meads of Asphodel. V pětici songů prezentovaných již na starším splitku se ukrývají čtyři vlastní věci a jeden cover. Intro „An Ebullient Prelude to a Loathsomely Grim End“ je skvělé a další skladby nabízejí black metal v typickém stylu kapely včetně nezaměnitelného vokálu mistra Metatrona. Jedná se spíše o méně zvrhlou část tvorby The Meads of Asphodel, ale pár uličnických detailů rozhodně najdete i tady. Všechny tři písně jsou moc fajn a osobně nejvíc fandím „Balthasar Gèrard“, i když třeba „Chidiock Tichborne“ má také některé moc dobré momenty.

The Meads of Asphodel

Přesně v polovině již známé pětice se nachází cover „You’ve Got the Hate“ (v originále „You’ve Got the Love“) od americké zpěvačky Candi Staton. I předělávka je natočena s ženským zpěvem a i díky tomu působí vklíněná mezi blackmetalové songy jako slušné osvěžení, ale jinak se o žádný zázrak nejedná. Ten samý song se pak objevuje i mezi novými bonusy podruhé, tentokrát ovšem v demo verzi nazpívané Metatronem. Zbylé tři covery pocházejí původně od Desaster, The Saints a Sham 69, přičemž nejvíce mě z nich baví „Castleland“ od prvních jmenovaných.

„English Steel“ nabízí na splitko docela vydatnou porci materiálu – poslech celé nahrávky zabere rovnou hodinou, již si obě kapely rozdělily půl na půl. Hudebně jsou mi bližší The Meads of Asphodel, a když přijde na vlastní tvorbu, vedou právě oni. Jejich půlhodina je ovšem ředěna množstvím předělávek, z nichž opravdu baví jen ta od Desaster, takže strana Forefather zase působí kompaktněji. Jako celek je „English Steel“ vlastně vcelku fajn, ale jen tak na pár poslechů – zase nejde o tak zásadní materiál, abych se k tomu musel vracet, a doma ve sbírce to taky nutně nepotřebuju.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.