Země: Francie Žánr: alternative rock Datum vydání: 28.10.2013 Label: M&O Music Tracklist: 01. The Great Deceiver 02. Sand (As Children Say) 03. Fade Away 04. Come With Me 05. Three-Leaf Clover Girl 06. Pro-Mia 07. Little Finger Syndrome 08. Drag Me to Hell 09. Fly 10. Echoes from the Womb 11. Ready Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Dooweet

Francouzi The Morganatics jsou jednou z těch relativně nedávno vzniklých kapel, které krátce po svém představení vyplivly do éteru rovnou plnohodnotnou řadovku. To v poslední době sice není kdovíjak vzácný jev, vydat ale takhle z fleku desku, jež je vyzrálá a přestavuje velmi solidní materiál na profesionální úrovni, to už pravidlem zdaleka není. A “Never Be Part of Your World” je přesně takovou deskou.

Pětice muzikantů fungování kapely i svoji hudbu přirovnává k alchymistickému dílu, v němž se snaží dosáhnout souladu a silné struktury. Jak se kapele daří v personální rovině, se můžeme jen dohadovat. Myslím ale, že vzhledem ke kvalitě skladeb, ze kterých navrch dýchá i mladistvá dravost začínajících kapel, to Francouzům klape náramně. A s hudbou je to vlastně dost podobné. Pařížané svůj žánr v oficiálních materiálech označují pěkně po francouzsku spleen rock, což vlastně není nijak daleko od pravdy. Jejich směska alternativního rocku a metalu drnká hlavně na tu melancholičtější strunu. Hodně tomu přispívá zpěvák a kytarista Sebastien specifickým vokálem, jenž se v některých momentech nenachází příliš daleko od Chestera Benningtona z Linkin Park. Zvuk kytar, které krom Sebastiena třímá i vedoucí kytarista Lauris, by se na první pohled mohl zdát běžný, snad až klišovitý. Při důsledném poslechu však najdete, a to zejména v tvrdších pasážích, velmi atmosférické zabarvení, které spolu s dobře poskládanými riffy a klávesami dává albu místy až velmi teskný a nostalgický nádech věcí (a citů) dávno minulých.

A to víceméně platí i pro případy, kdy to The Morganatics vezmou od podlahy a nebojí se do kytar pořádně opřít, jako je tomu třeba v “Little Finger Syndrome” nebo v klipovce “Sand (As Children Say)”. Sebastienova druhá kytara v pozadí mi pak velmi často svým charakterem připomíná minimalističtější momenty z dílny Crippled Black Phoenix, což vítám – ani ne tak kvůli podobnosti (stále jde jen o podobnost, nikoliv o vykrádání), ale spíš proto, že se do hudby prostě hodí. The Morganatics o sobě na své Facebookové stránce sice tvrdí, že se nechávají v kytarách inspirovat u Porcupine Tree, ale vzhledem k tomu, že tyhle progresivce znám naprosto minimálně (čti: téměř vůbec), nemohu pravdivost tohoto tvrzení ani potvrdit, ani vyvrátit. O éterično se za mikrofonem stará i pěnice Chris, kterou můžete zaslechnout v písních “Three-Leaf Clover Girl” nebo předposlední “Echoes from the Womb”, v jejímž refrénu si střihne duet se Sebastienem. Jinak je ale její příspěvek na desce minoritní, protože v jiných skladbách jsem ji nepostřehl. Na vině může být ale docela jiný fakt než má nepozornost. Chris je totiž barvou hlasu i polohou velmi blízko Sebastienovi a zaměnit je, pokud nezpívají dohromady, je opravdu snadné. I u “Three-Leaf Clover Girl” jsem opravdu dlouho dumal nad tím, kdo vlastně zpívá a ani teď, po zhruba patnáctce poslechů, si stále nejsem úplně jist.

Vzhledem k tomu je Chris v kapele vlastně do počtu, protože nic jiného než vokály na starost nemá. Díky snadné zaměnitelnosti s mužským vokálem je ale na pováženou, jestli by si The Morganatics neměli raději najít zpěvačku, která se bude od Sebastiana odlišovat. Když už jsem u výtek, měl bych ještě jednu – na délku alba. Ačkoliv je “Never Be Part of Your World” po téměř všech stránkách opravdu dobrým albem, The Morganatics v jejich současné chvíli opravdu nemají na to, aby pokryli plochu pětašedesáti minut. Padesáti, možná. Více určitě ne, protože ačkoliv ani poslední kusy opravdu nejsou špatné, pořád desce chybí jednak excelentní nápady, jež vás přikovají k židli a shodí vaši spodní čelist na zem, jednak počet takových nápadů úměrných více než hodinové stopáži. S tím se pojí i roztříštěnost alba. Skladbám samotným nemám příliš co vytknout, jsou dostatečně pestré a rozmanité – v tomto ohledu se nudit nebudete. Ve většině případů jim ale chybí něco, co by je více stmelilo dohromady a ještě zahustilo atmosféru, která občas, právě kvůli délce, řídne.

Škoda, neboť zbytku vlastně nemám ani co vytknout. Jakkoliv nejde skladatelsky o nic světoborného, kapela už na svojí první desce definuje svůj vlastní, rozpoznatelný ksicht založený na promyšlené struktuře skladeb a melancholické atmosféře. Dočkáte se řízných pecek i pomalejších, rozmáchlejších kusů, které v případě závěrečné “Ready” sahají až k deseti minutám. Kupodivu i takhle dlouhé skladby jsou The Morganatics schopní velmi dobře ukočírovat. Na debut opravdu velmi pěkné. Ani zvuku nemám, co bych vytkl. Všechny nástroje jsou krásně čitelné, vše je dobře slyšet a přitom nejde o sterilní paskvil, jenž by ubíjel atmosféru. Naopak, zejména v případě plechovějších, dynamičtějších bicích ji ještě podporuje.

“Never Be Part of Your World” je přes všechny výtky dobré album. Na debut opravdu velmi dobré album, které mě příjemně překvapilo. I přesto, že je v zásadě docela přímočaré a nekonfliktní, skýtá řadu příjemných momentů, jichž si člověk všimne až na několikátý poslech. Zaručuje tak trvanlivost nejen chytlavostí, ale i nápaditostí, čímž z The Morganatics činí zajímavý příslib do budoucna. Za mě rozhodně palec nahoru a bod navrch vzhledem k tomu, že jde o první počin očividně začínajících muzikantů.