Země: Polsko Žánr: heavy / thrash metal Datum vydání: 12.3.2014 Label: Metal Mind Productions Tracklist: 01. Think and Fight 02. Taste of Forever 03. Heart on the Pyre 04. The Fifth Element 05. Smash the Wall 06. Handfull of Sand 07. Relentless 08. Amalgam 09. Light Up the Night 10. This War Machine 11. Blues Measured by the Clock Ticking 12. Smash the Wall (Acoustic) [bonus] Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Metal Mind Productions

Řeknu vám upřímně, že když jsem rozbalil balíček, který jsem našel ve schránce, a vykouknul na mě nápis Turbo, orosil jsem se až na prdeli, protože jsem se samozřejmě lekl, že mi nějaký srandista poslal na recenzi to české Turbo, které už čtvrtstoletí objíždí vidlácké tancovačky, kde do zblbnutí drtí svojí veleslavnou vykrádačku Europe, s níž kariéra kapely stojí a padá…

Hodně rychle se mi ulevilo, když jsem se podíval pořádně a zjistil, že se nejedná o české Turbo, nýbrž o Turbo polské. O tom, že u našich sousedů tahle skupina už dlouhé roky funguje, samozřejmě vím už nějaký ten pátek, nicméně jsem se nikdy neobtěžoval od ní cokoliv zkoušet… a i když je to blbé, dost dobře v tom hrálo roli i to, že Poláci sdílejí stejné jméno se zmiňovanými králi českého agro rocku. No, nevadí, všechno je jednou poprvé…

Oním mysteriózním počinem, který mi přistál ve schránce a jemuž se také nyní budeme zlehka věnovat, je samozřejmě letošní novinka s názvem “The Fifth Element”… i když, říct letošní novinka je malinko zavádějící, jelikož polsky nazpívaná verze desky vyšla již loni v listopadu pod názvem “Piąty żywioł”. Nyní se tedy objevuje i anglická mutace, jež kromě změny jazyka navíc přináší rovněž bonusový song v podobě akustické verze jedné z písniček, což je dle mého skromného názoru bonus, který si kapela i s vydavatelem klidně mohli strčit za klobouk a nic by se nestalo.

Vzhledem k tomu, že to Turbo drhnou už pěkně dlouho a na kontě mají již přes tři dekády, jsem tak nějak nečekal žádné divočiny a “The Fifth Element” jsem si pouštěl s tím, že snad dostanu pohodový hevík. Poprvé jsem si ovšem desku pustil jako podklad k hraní jedné extrémně šílené skákačky, takže jsem se věnoval spíš zuřivému drcení klávesnice a muziku vnímal tak nějak na půl ucha… a takhle na půlku toho ucha mi to místy přišlo, jak kdyby to hrála nějaká zámořská mainstreamová rockovka, což je něco, co mě za srdeční sval nikdy nechytne, a navíc mi to ještě k tomu přišlo jako extrémní debilita, takže do nějakého dalšího poslechu jsem se musel fakt strašně přemáhat.

U alb, která vás na první poslech takhle extrémně nezaujmou, jsou dvě možnosti (za předpokladu, že to nehodíte do koše rovnou)… buď tomu věnujete čas a najdete si k tomu cestu, nebo tomu věnujete ještě druhý, maximálně třetí poslech a stejně vám to pořád bude připadat jako blbost, takže to za chvíli spláchnete do toaletní mísy dějin a už se k tomu nikdy nevrátíte. A jakkoliv by nyní bylo efektní říct, že si mě Turbo nakonec získali a ta jejich fošna vážně stojí za hřích, v reálu je to ta druhá možnost. “The Fifth Element” sice nakonec není takové peklo, aby se to vůbec nedalo poslouchat, což se mi na prvním rande zdálo, ale stejně je to mnohem větší nuda, než bych čekal od takhle zkušené kapely.

Jednoduše se mi na tom nepodařilo najít nic jiného než nijak zvlášť výrazný průměrný heavy metálek. Sem tam je nějaký refrén docela zapamatovatelný, což je případ třeba úvodní “Think and Fight” nebo “Handfull of Sand”, ale jinak se na tom z větší části nenachází v podstatě vůbec nic, co by mě k tomu albu táhlo. Jediné trochu zajímavější věci se nacházejí až v samém závěru “The Fifth Element”, konkrétně v posledních třech písničkách (nepočítaje onen naprosto zbytečný bonus).

“Light Up the Night” zas tak moc z celé nahrávky nevybočuje, ale v pár momentech se v ní ozvou hodně pěkné sbory… z obecného hlediska to není žádný trhák, ale v rámci desky to je hned něco, co posluchače na rozdíl od toho zbytku nějak dokáže zaujmout. “This War Machine” v několika pasážích nabídne parádní ječák, což je asi to nejzajímavější, co na celém “The Fifth Element” najdete, protože v moři bezzubého hevíku působí závan ostřejšího vysokého vokálu, jako když vás někdo poleje živou vodou. Finální osmiminutovka “Blues Measured by the Clock Ticking” poté nabídne pěkný pomalejší rozjezd, ale jak se spustí opět heavy metal, tak je to zase nuda…

Pokud je někdo zapálený posluchač melodičtějšího heavy metalu, kde se sem tam zlehka ozve náznak hodně měkkého thrashe, je dost dobře možné, že mu “The Fifth Element” sedne lépe než mně. Já mám sice ke klasickému heavy metalu poměrně blízko, ale Turbo mě prostě a jednoduše bohužel nijak nezaujali. Nicméně na druhou stranu, musí se jim nechat, že jsou aspoň poslouchatelnější než jejich čeští jmenovci…