Země: Nizozemsko Žánr: black metal Datum vydání: 14.2.2020 Label: Eisenwald / Haeresis noviomagi Tracklist: 01. I 02. Merode 03. Met sterven beboet 04. Degen van licht 05. Storm 06. II 07. Ossifrage Hrací doba: 46:13 Odkazy: bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Prvnní pohled (H.):

Před dvěma lety vydaly nizozemské skupiny Turia a Fluisteraars společný split „De oord“. Letos obě spřízněné formace (sice spolu nesdílí členy, ale muzikanti z obou kapel se potkávají v množství jiných projektů jako Nusquama či Solar Temple, plus nelze opomenout ani napojení obou na label Haeresis noviomagi, jejž ostatně vlastní O z Turia) možná až symbolicky vydaly svá nová alba prakticky v tutéž dobou – stejný měsíc, jen rozdíl čtrnácti dnů. Ani nemluvě o tom, že „Bloem“ i „Degen van licht“ pustili do světa němečtí Eisenwald; kazetové verze obou nahrávek pak vyšly u již jmenovaných Haeresis noviomagi. Nejspíš náhoda, ale i kdyby ano, je docela zábavná. O „Bloem“ už jsme si tu každopádně povídali, takže nyní přišel čas, abychom zaostřili pozornost také na „Degen van licht“.

Celá tahle mini-scéna z města Nijmegen v provincii Gelderland mi přijde hodně dobrá. Asi tu nenajdete skutečně výjimečné desky v tom smyslu, že by bylo zvukově originální a posouvaly black metal někam do neprobádaných míst, přesto se tu nepochybně hraje kvalitativní nadprůměr. Jistě, tu a tam se objeví i slabší chvilky jako třeba nudné „Horizon ontheemt“ od Nusquama, kde se sešli dva lidé z Turia, člověk z Fluisteraars a dva členové Laster. Stejně tak by někdo mohl vyčítat, že zejména O své nápady rozděluje do zbytečného množství projektů, které se vlastně zas tak zásadně neliší (Turia, Solar Temple, Iskandr, Nusquama), maximálně tak v jemných nuancích. Přesto převažují sympatie, poněvadž v drtivé většině případů jsou ty desky přinejmenším dobré, leckdy ale výborné.

„Degen van licht“ dosavadní bilanci nijak nekazí. Vlastně právě naopak. Dovolil bych si říct, že novinka Turia patří k tomu nejlepšímu, co tihle muzikanti doposud dali dohromady. Popravdě už teď bych klidně řekl, že společně se „Spasm of Light“ od Imperial Cult (T a O z Turia + bubeník R z Celestial Bodies / Cryptae / DungeönHammer) a „Euprosopon“ od Iskandr (opět O… ten je fakt všude) jde o moji nejoblíbenější věc, pod niž se tahle parta podepsala.

Základní směřování „Degen van licht“ zůstává takové, jak jej známé už z ostatních projektů anebo starších nahrávek samotných Turia. I když k tomu se asi sluší dodat, že nyní mám na mysli spíš hudební stránku věci. Zvukově má „Degen van licht“ jednoznačně blíž ke splitu „De oord“ nebo „Euprosopon“ než k raným řadovkám Turia, „Dor“ a „Dede kondre“. Každopádně byste měli myslet na monolitický black metal se silným důrazem na atmosféru.

„Degen van licht“ se nicméně může pochlubit skutečně vytříbenou skladatelskou složkou, smyslem pro gradaci i schopností pohrávat si detaily. Díky tomu všemu znějí skladby skvěle a dokážou, jak se říkává, vtáhnout a držet posluchače v napětí. Tenhle přístup se zpravidla víc hodí k delším kompozicím, tudíž nepřekvapí, že nejkratší „standardní“ stopa (tedy nepočítám intro „I“ a mezihru „II“), „Storm“, má pět a půl minuty a zbytek nejde pod sedm minut. Trochu jsem ovšem čekal, že díky nastavenému konceptu bude nejvíc excelovat finální a nejdelší „Ossifrage“. I ta je sice cool, ale vrcholy jsem si našel jinde – v „Met sterven beboet“ a titulní „Degen van licht“.

Nechci však vzbudit mylný dojem, že by „Degen van licht“ mělo být nějakou monotónní meditací stojící čistě na své náladotvornosti. Písně jsou ve skutečně docela variabilní a Turia hojně využívají kytarové melodie – které jsou povětšinou skvělé. I díky tomu není problém se s deskou skamarádit hodně rychle, a to aniž by lehkou vstřebatelností trpěla životnost materiálu.

Turia se s „Degen van licht“ dokázali trefit přesně do prostoru, kdy si black metal stále zachovává nádech syrovosti a „opravdovost“, ale zároveň čerpá z výhod melodiky. Výsledkem je jednoduše skvělá deska, která sice může na první pohled vypadat nenápadně, ale ukrývá v sobě vysokou kvalitu. Pokud jste ještě neslyšeli, měli byste slyšet.

---

Druhý pohled (Dantez):

Nedávno jsem se v recenzi nových Ygg při srovnávání oháněl jmény jako Paysage d’hiver a Bekëth Nexëhmü. U nové desky Turia je to podobné. Kapela si totiž – jak už monumentální vrcholek na coveru napovídá – na „Degen van licht“ střihla variaci na obdobné téma. Kecy o třeskutém chladu tedy vynechme a posuňme se věcnějšímu.

„Degen van licht“ přistupuje k tématu jinak, vlastně dost neokoukaně. Čistota zvuku je srovnatelná se zmíněnou, podobně laděnou deskou Ygg. Obě nahrávky rovněž sdílejí fakt, že absence lo-fi soundu materiálu na kvalitách neubírá. Turia si oproti Ukrajincům více hrají s reverbem a kytarovým tónem, který místy zní na kapelou hraný žánr až „pěkně“. To jde ostatně slyšet ihned v intru a navazujícím tracku. Deska proto zní místy skoro post-rockově a nedivil bych se, kdyby po podobném tónu bažili nadšenci hudebních těles jako je třeba Explosions in the Sky. „Degen van licht“ ale nezavání hráčsko-autorskou samohanou. Vše je rozumně kroceno a balancováno temnějšími, nepříjemnějšími aspekty, ze kterých nejvíce vyniká skřek vokalistky T, jehož pronikavost místy připomíná virulentní projev Koldovstvo z kultovních Sortilegia. Za zmínku stojí i nenápadně zapracovávané ambientní synťáky.

Nastolená atmosféra je zachována skrze celou stopáž. Poslech rozhodně hýří aurou chladu. Nebudete však pravděpodobně nuceni doma přitápět jako třeba u poslechu „Das Tor“. S takovým nábojem se „Degen van licht“ srovnávat asi úplně nedá. Deska je spíše atraktivní tím, jak kombinuje chladný háv s unikátním rukopisem. Pět regulérních skladeb nabízí solidní porci autorské variability. Tradiční blackmetalové elementy obměňují pomalá a střední tempa. V tomto ohledu nejvíce vystupuje finální kolos „Ossifrage“, který v úvodu zní jako čistý progresivní rock. Nemůže za to jen zvolněné tempo, ale i zmíněná kytara, která track po celých 12 minut táhne. Podobně je tomu na titulní „Degen van licht“, která ale pracuje se zhoubnějším nábojem citelným od úplného začátku.

„Degen van licht“ je dalším kvalitním přídavkem do black metalu, který raději než kozlí hlavou nebo goetickou hatmatilkou hrozí ostrým rampouchem. Deska by mohla sednout více lidem než noví Ygg. Vyznívá totiž méně sterilně. Dobře ředí produkční kvality s autentickým rukopisem. Atmosféra materiál táhne stejnou silou jako uměřená komplexita. Díky tomu se „Degen van licht“ dere do uší celkem snadno. I navzdory tomu se ale rychle neohrává.

---