Země: USA Žánr: black metal / hardcore punk Datum vydání: 10.6.2020 Label: Vrasubatlat Tracklist: 01. To Know How It Is Seen 02. Onward To… 03. Ruptured by Incest 04. Colorful Flagellation 05. In Treble with Phalanges 06. Avarice 07. Separation Trajectory 08. They Know Their Place 09. Yellow and Alone 10. …The Grobian Fall Hrací doba: 31:11

Rory Flay, známý také jako Adzalaan, Ad Infinitum, nebo jednoduše R, působí v tolika kapelách, že už si na to musel založit vlastní vydavatelství. Jeho portlandská stáj Vrasubatlat pod sebou má mimo jiné například Serum Dreg, Triumvir Foul nebo Uškumgallu. Dále R hraje třeba v Ash Borer, což je pravděpodobně jeho nejznámější destinace. Myslím tedy, že se rozhodně nenudí. Nejnovější přírůstkem do jeho diskografie je nová deska Utzalu nazvaná „The Grobian Fall“.

Utzalu fungují od roku 2015 a věnují se stylu velice podobnému Bone Awl, Ildjarn nebo Ritual Knife, takže můžeme mluvit o značně zaneseném black metalu, který brousí do hardcore punku. Jedná se už o jejich třetí nahrávku, čili kdo má naposloucháné předchozí „The Loins of Repentance“ a „Idiot Hell“, ví moc dobře co čekat, protože na „The Grobian Fall“ se Utzalu nepokouší o nic nového.

Změnou může být vymizení výhradně noisových pasáží, na něž na minulých dvou řadovkách tu a tam dochází. „The Grobian Fall“ jako celek zní ale přesto daleko hlučněji než jeho předchůdci. Své dělá neurvalá produkce, která jejich strohou a rádo se opakující hudbu opatřuje pořádným virválem. Skladby jsou uváděny zpětnou vazbou, bicí se s tím vůbec nemazlí, všechno přeřvávají a zvukař Andrew Oswald se s nimi snad ani nesnažil něco dělat, a zpěvy nad touto zvukovou koulí chroptí a doufají, že je taky bude slyšet. Dohromady je však tenhle mix hodně působivý a dokáže utvořit až hypnotickou náladu, kdy se každý úder a monotónní riff pomalu s každou další stopou znovu a znovu zahloubá do hlavy.

Právě ve vytvoření tohoto pocitu tkví hlavní přednost „The Grobian Fall“ – dokáže s posluchačem něco udělat. Ono na písních samotných není nic zvlášť extra, avšak v podání Utzalu to zní moc dobře. „The Grobian Fall“ dokonce vypráví příběh. Jak název napovídá, můžeme sledovat úpadek jednoho hrubiána, jenž žije v iluzi, který ho potápí do stále většího zoufalství a zmatku. Nevím jak textově, protože nerozumím ani slovo a texty jsem nenašel, ale minimálně hudebně se tenhle příběh myslím vystihnout povedlo. A v ničem nezaostává ani obal od Timothyho Grieca, jenž rovněž dokáže zmatek a zoufalství zobrazit zajímavě a přesvědčivě.

Hudební výraz Utzalu je zvláštní v tom, že se takřka vůbec neuchyluje ke klasickým blackmetalovým sypačkám, ale raději si všechno odmlátí ve středním tempu nebo rychlejších hardcorových kvaltech. Základem je mít riff a kolem něj se už něco z těchto dvou možností vždycky vybere. Tím znějí Utzalu možná ještě punkověji, než třeba Black Awl. Když to navíc opatří adekvátní produkcí, která tomu přidá na atmosféře, není co řešit. Takhle by to v tomto stylu rozhodně šlo.

Novou desku Utzalu tak mohu doporučit. Zejména tedy těm, kterým nevadí jistá dávka zpátečnictví, ne-invence a opakování sebe sama, ba naopak si libují v hlučných a nepříliš učesaných zaostalostech, které znějí, jako by je někdo vylovil ze septiku a vložil do kazeťáku ještě se zbytky hoven. Na skladatelském umu Utzalu není vcelku moc co obdivovat, ale „The Grobian Fall“ je důkazem toho, že i z toho mála, jímž disponují, dokáží připravit povedenou desku, která stojí za pozornost a ukazuje, že tupost blackmetalového punku má svůj existenční smysl.