Země: USA Žánr: hardcore punk Datum vydání: 23.2.2018 Label: Roadrunner Records Tracklist: 01. Real Thing 02. Big Smile 03. Generator 04. Bomb 05. I Don’t Wanna Be Blind 06. High Pressure 07. (Lost Another) Piece of My World 08. Can’t Get Away 09. Moon 10. Come Back for More / H.O.Y. 11. Right to Be 12. Disco 13. Time & Space Hrací doba: 25:15 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Turnstile platili za docela zavedenou kapelu už v minulých letech, kdy měli na kontě jednu dlouhohrající a dvě krátkohrající desky. Vše však dostalo nový rozměr se zájmem Roadrunner Records. Ti se nejprve v září 2016 postarali o vydání EP „Move Thru Me“ a také znovuvydání debutu „Nonstop Feeling“. To hlavní však přišlo letos v únoru, kdy na konci měsíce spatřila světlo světa nová deska s názvem „Time & Space“.

Tahle pětičlenná partička z východního pobřeží USA se věnuje hardcoru newyorského střihu, ale nutno napsat, že značně po svém. „Time & Space“ obsahuje třináct skladeb vtěsnaných do pětadvaceti minut. Album je ozvláštněno tím, že se na něm nacházejí různé mezihry, až by se dalo říct blbosti, jako třeba tituly „Bomb“ a „Disco“. Jindy se zase tyto vsuvky nacházejí na konci písní a tak podobně. Přitom to plně koncipuje s celkovým vzezřením, jelikož Turnstile neberou svůj styl zas až tak navážno.

Ani členové samotní nepůsobí jako typičtí hardcore řízci a přesně podle toho „Time & Space“ taky vypadá. Hudebně je to sice v hranicích klasického hardcore punku, nedočkáte se tu ovšem žádných závratných rychlostí, zběsilého řevu či nabroušených sborových vokálů. Texty jsou o běžných žánrových tématech, ale podány jsou tak nějak radostnou formou. Hudba vůbec nepůsobí negativně, ba naopak ve mně spíš vzbuzuje radost a nebýt těch textů a občasné nasranosti zpěváka, dá se označit za veselou.

Trochu mi trvalo si na tohle zvykat, jelikož to opravdu působí, že Turnstile ani sami sebe neberou vážně a jejich tvorba je spíše takovým vtipem, ale časem jsem tomu přišel na chuť a baví mě to. Zpěvák Brendan Yates v určitých momentech nemá daleko k projevu Zacka de la Rochy, s tím rozdílem, že on nerapuje (i když i to se objevovalo v rané tvorbě Turnstile). Kytaristé Ebert a McCrory se vytasili s opravdu slušnou zásobou chytlavých riffů a neméně působivě je zbytek rytmiky dokáže doplnit. Nenachází se tu nic převratného, ale poskládat dohromady dobrou skladbu kapela určitě umí.

Většina zářezů se nese ve středním tempu, nejede se tu nijak na dřeň, a kapela se rozhodně nesnaží působit účelové tvrdě. Tím nejtvrdším kusem je trojka „Generator“ s hutným riffem a obligátní rytmikou. Do toho se ovšem v pozadí ozývá jemné sborové „aah“ a pár sekund nato melodický refrén. A v těchto kontrastech se pohybuje celé album. Zrovna „Generator“ je fakt našlapaný, ale ani zbytek nijak výrazně nezaostává. Hudba na moshpit je to jako dělaná, přesto je to na hony vzdálené klasickému beatdown hardcore. Občas mi to připadá jako jeho Disney verze.

Své tu dělají hlavně ty různé vsuvky a nálada, díky nimž se nejedná o pouhou další desku v řadě mezi zástupem ostatních. Vypadá to, že Turnnstile dokáží napsat silnou skladbu, ale je jim to málo, tak si tam přidají nějakou srandičku navíc. A většinou to funguje. Třeba na konci první písně „Real Thing“ je pár sekund té otravné „výtahové hudby“, další „Big Smile“ má v sobě zase skvělý rock‘n‘rollový riff, „High Pressure“ piáno, „Moon“ popový refrén zpívaný basákem Lyonsem, prostě všude je něco. Samozřejmě, důležité je mít dobrý základ a ten tu je v podobě těžkých riffů, všudypřítomného groovu a přechodů mezi rytmy.

Jestli hledáte něco odlehčeného, nenáročného, co chytne za ucho, má dobrou energii a dokáže roztancovat, pak je „Time & Space“ správnou volbou. Pravověrní hardcoristé po tom asi jenom plivnou, ale věřím, že ostatním to dokáže zpříjemnit pár chvilek. Mě si Turnstile získali. Zdatně se jim daří držet melodičnost před hranicí nevkusu, tak doufejme, že jim to vydrží. Vítaný svěží vítr do hardcorových vod.