Datum: 17.3.2016 Místo: Praha, Rock Café Účinkující: Dan Terminus, GosT, Perturbator Akreditaci poskytl: Obscure Promotion

Asi málokterý účastník loňského Brutal Assaultu minul přítomnost takových nemetalových ujetostí, jakými jsou Atari Teenage Riot, Trap či Perturbator. Zatímco někteří si klepali prstem na čelo, že něco takového na tvrdě metalový (haha) festival nepatří a vůbec je to celé jedna velká hereze vůči kovovému žánru, jiní bujaře trsali pod pódiem – mě nevyjímaje. Takže když se Perturbatorovy retro synťákové vály objevily v Praze za doprovodu velmi podobně laděných interpretů, byl program předvečera Žižkovské noci vcelku jasný.

Jako první se na pódiu zjevil Dan Terminus, krajan hlavní hvězdy večera. Za pultem překrytým černou látkou začal rozjíždět svůj zhruba 40minutový set. Vzhledem k tomu, že jsem tvorbu autora neznal, jsem jen zhruba tušil, do čeho jdu. No, ono zhruba se záhy ukázalo jako velice přesné, protože něčeho, co by vybočovalo nad rámec očekávání, se mi nedostalo. Spíše naopak – měl jsem za to, že mě tahle retro pocta osmdesátkovému sci-fi řízlá soundtrackem nintendo her živě chytne podstatně víc, ovšem nestalo se tak. Hudba byla rozhodně zajímavá, avšak ne příliš živelná. Víc než zběsilý boj o život v betonové džungli se pokoušela vykreslit rozmáchlé krajiny velkoměst, čímž se odchylovala od mého záměru vypotit duši z těla. Dan nezačal večer špatně, spíš mě ale nalákal na studiovou tvorbu, než že by mě vyloženě navnadil na následující dění.

To se povedlo až kanadskému pekelníkovi skrývajícímu se za kostlivou maskou. GosT si sice dal trochu na čas a oproti harmonogramu začal zhruba o čtvrt hodiny později, ale začal do publika sázet energičtější a dle mého soudu i o něco propracovanější hudbu. Odér osmdesátek se vznášel ve vzduchu, atmosféra houstla a stále vzrůstající tempo v závěru vykrystalizovalo v regulérní rychtu. Pekelný dojem umocňovalo rudé osvětlení a hustá mlha, do níž se halil obrys kostry za elektropultem, která celou mašinerii poháněla bičem směrem vpřed. GosT řádil jako černá ruka a povedlo se mu lidi docela rozhýbat, ačkoliv jeho set taky mohl být ještě o něco intenzivnější.

Dav pod pódiem ovšem zhoustl, pookřál, začínal žhavit svalovou hmotu, těžko tedy pekelnému pánovi něco vytýkat. To pravé Peklo s velkým P ale teprve mělo přijít – Perturbator a.k.a. James Kent měl na svojí straně dav nadržený na syntetizátory podmázlé tvrdými kytarami, navíc vizuálně stimulovaný vydatnou světelnou show, jíž kralovalo několik vertikálních stojanů a dvojice epileptických stroboskopů. Dramatický úvod vyvrcholil v songy z poslední desky „Dangerous Days“, mezi nimiž zazněla i „She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next“, takže už od začátku bylo veselo a jen se přilévalo do kotle. Perturbator představil i pár tracků z připravované desky „The Uncanny Valley“ (tipuji na již dříve uvolněné „She Moves Like a Knife“ a snad i „Neo Tokyo“), vrchol ale přišel s „Humans Are Such Easy Prey“ a „Satanic Rites“.

Publikum bylo jako utržené ze řetězu. Těžko kolem sebe zahlédnout někoho, kdo jen tak přikyvoval hlavou do rytmu, tohle zkrátka byla jízda. Od individuálních tanečníků či tanečnic přes řádící hloučky až po regulérní mosh. Pravda, asi bych se obešel bez lidí, co pařili úplně bez ohledu na svoje okolí. A i díky tomu, že Perturbator nehrál tak dlouho, jak podle mého názoru hrát mohl (půlhodinku bych si ještě dal), to nebylo tak silné a extatické jako loni na Brutal Assaultu, ale rozhodně to stálo za to. Pokud se tady tahle ujetá diskotéka někdy v budoucnu ukáže znova, určitě mě na ní uvidíte, protože takhle si vylít mozek z hlavy se člověku vážně nepodaří každý den.