Archiv štítku: 36 Crazyfists

36 Crazyfists – Time and Trauma

36 Crazyfists – Time and Trauma
Země: USA
Žánr: metalcore / nu-metal
Datum vydání: 17.2.2015
Label: Spinefarm Records

Tracklist:
01. Vanish
02. 11.24.11
03. Sorrow Sings
04. Lightless
05. Time and Trauma
06. Also Am I
07. Translator
08. Silencer
09. Slivers
10. Swing the Noose
11. Gathering Bones
12. Marrow

Odkazy:
web / facebook / twitter

Původem aljašská metalcoreová kapela s prapodivným jménem 36 Crazyfists (podle filmu Jackieho Chana) vydala letos své sedmé studiové album. Nejsem si jist, kolik čtenářů tato informace zvedne ze židlí, protože pokud jsem obeznámen, v České republice nejde o kdovíjak známou či oblíbenou partu. Ani nemám zdání, zda u nás 36 Crazyfists už někdy vystupovali živě. Tak či tak, po pěti letech je venku novinka nesoucí název “Time and Trauma”.

Přiznám bez mučení, že doposud jsem od 36 Crazyfists slyšel jen pár let starý singl “Bloodwork” a jejich hudba mi vždy připadala taková hodně stejná a bez přidané hodnoty. Což si tedy nemyslí široké zástupy fanoušků, kteří je na sociálních sítích vychvalují a nekriticky vynášejí do nebes. Nové album je podle nich jedno z nejlepších a vrací kapelu zpátky ke kořenům. Jde prý o dospělou kapelu, která nemá potřebu si na nic hrát a přetvařovat se. Je tomu opravdu tak?

Po prvních několika posleších “Time and Trauma” jsem měl pocit, že nejde o nic moc objevného a vlastně jsem ani neprohloupil, když jsem od 36 Crazyfists dříve žádné album neslyšel. Vrtalo mi to ale hlavou a dal jsem desce ještě jednu šanci. Při dalším pozorném poslechu začal hlodat červíček pochybnosti a po nějaké chvíli jsem si průjezd “Time and Trauma” docela užíval. Nejde o snadno přístupnou hudbu, která by došla instatního zalíbení, má ale své kouzlo.

Jak jsem nastínil výše, “Time and Trauma” zní napoprvé dost rozporuplně. Po nějaké době ale dokáže vtáhnout a funguje jako poměrně slušná ucelená deska. Umím si představit, že bych měl chuť si ji pustit třeba i za rok znovu. Jednou či dvakrát. Na poslech je potřeba se maličko více soustředit, a nejde tak o vyloženě odpočinkový typ hudby. Stopáž kolem 50 minut by zasloužila trošku oříznout, protože ke konci už “Time and Trauma” přeci jen částečně dochází dech. To je dáno hlavně tím, že nakonec jsou si jednotlivé písničky přeci jen docela podobné.

Prvním, čeho si posluchač na “Time and Trauma” a potažmo i na celých 36 Crazyfists všimne, je opravdu těžký zvuk podladěných kytar, dodávající nahrávce hodně hutnou atmosféru. Ty jsou podpořené dunivou basou a nepříliš složitými, ale o to dynamičtějšími bicími party. Obecně se “Time and Trauma” nese ve středním tempu, jež sem tam zrychluje a zase se vrací. Rychlejší pasáže jsou ale skvělé a patří mezi nejsilější části desky. Po technické stránce je novinka celá jakoby utlumená, což přidává na zvláštní auře, která celé “Time and Trauma” obklopuje. Určitě zajímavé.

Dalším nezaměnitelným aspektem muziky 36 Crazyfists je hlasový projev frontmana Brocka Lindowa, který je zároveň i hlavním textařem kapely. Vše krom songů “Silencer” a “Marrow”, na nichž se podíleli i další autoři, napsal sám. Hlasově zvládá pouze pár poloh a moc často je nemění, ale celkovému dojmu z poslechu to vůbec nevadí. Jeho hlas má zvláštní zabarvení a právě díky němu získává hudba 36 Crazyfist vlastní unikátní rozměr.

Mezi nejzajímavější skladby patří “11.24.11” s opravdu říznou kompozicí a výborným rychlejším rozjezdem. “Lightless” osloví milovníky rychlých melodií prolnutých pomalejšími částmi a solidním refrénem. Singlová “Also Am I” je asi tím nejlepším, co dokáže “Time and Trauma” nabídnout, a představuje krystalickou esenci muziky 36 Crazyfists. Perfektně zahraný rychlý rozjezd, střídající se vokál, super refrén. To můžu. Solidní je také například “Slivers” s opravdu naštvaným vyzněním.

“Time and Trauma” bohužel nemohu hodnotit v rámci celé diskografie 36 Crazyfists, a tak ani nevím, zda opravdu jde o dospělou kapelu s vlastní tváří. Samostatně jde však o solidní fošnu, jež se příjemně poslouchá a díky neotřelému vokálu nemá problém se zalíbit. Problémem na druhou stranu je patrná repetitivnost kompozic a fakt, že 50 minut je na podobnou muziku přeci jen trochu moc. Máte-li rádi americký metalcore, s “Time and Trauma” nešlápenete vedle a víceméně budete spokojeni. Prostě lehký nadprůměr.


Redakční eintopf #73 – únor 2015

A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See
Nejočekávanější album měsíce:
A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See


H.:
1. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

Ježura:
1. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
2. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud

Kaša:
1. Steven Wilson – Hand. Cannot. Erase.
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

nK_!:
1. The Agonist – Eye of Providence
2. Scorpions – Return to Forever
3. 36 Crazyfists – Time and Trauma

Atreides:
1. Kraków – amaran
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
3. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud

Zajus:
1. Steven Wilson – Hand. Cannot. Erase.
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See
3. Neal Morse – The Grand Experiment

Skvrn:
1. Solefald – World Metal. Kosmopolis sud
2. A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See

Únor léta Páně 2015 se již s velkým předstihem tvářil jako vysoce zajímavý měsíc, což náš skromný redakční eintopf jen potvrzuje. U nejednoho redaktora totiž natěšenost atakuje nejvyšší meze a u některých z nás to dokonce platí i pro víc než jedno album. Nicméně vítěz prestižního ocenění (ehm) nejočekávanější desky měsíce v redakci Sicmaggot může být jen jeden a v tomto případě jsou jím britští gentlemani A Forest of Stars, jejichž čtvrtý retrospektivní výlet do avantgardní viktoriánské Anglie v podobě “Beware the Sword You Cannot See” nedočkavě vyhlíží hned šest redaktorů ze sedmi. Dost vysoko v očekávácích indexech však vystoupal i britský progresivní velikán Steven Wilson se svou čtvrtou sólovou nahrávkou “Hand. Cannot. Erase.” nebo norská avantgardní stálice Solefald se svou novinkou “World Metal. Kosmopolis sud”.

Zároveň by se slušela dodat ještě jedna věc – od aktuálního eintopfu jsme zrušili původní indexovaní na desetibodové stupnici. Od nynějška každý redaktor volí jedno až tři alba, která seřadí podle výše očekávání, přičemž za první místo jsou tři body, za druhé dva a za třetí jeden a právě podle těchto bodů se pak počítá pořadí do tabulky na konci. Důvod je jednoduše ten, že nám to přijde jednodušší a přehlednější :)

H.

H.:

Jsou měsíce, kdy se člověk při psaní eintopfu musí skutečně rozmýšlet, co tam má napsat. A pak jsou měsíce, kdy je všechno naprosto jasné už dlouho dopředu. Únor 2015 je ten druhý případ. Když vydává novou desku jedna z nejvíc srdcových skupin vůbec, pak není co řešit a není o čem diskutovat – a britští gentlemani A Forest of Stars mezi takové zcela jistě patří. Prozatím doposud vše, co z jejich klubu vzešlo, je naprostá fantazie, a pokud by na tom “Beware the Sword You Cannot See” něco změnilo, bylo by to velice bolestivé zklamání, věřím však tomu, že tito avantgardně black metaloví mágové opětovně potvrdí svou pozici naprosto výjimečné formace. Natěšenost je obrovská, očekávaní nejvyšší, předobjednáno je, první vypuštěná skladba je naprosto boží a 27. únor, kdy vyjde má suverénně nejočekávanější deska roku 2015, se blíží!

Ježura

Ježura:

Ti Solefald mají vážně smůlu. Nejdřív u mě s ípkem “Norrønasongen. Kosmopolis nord” těsně nedosáhnou na vítězství v kategorii neřadový počin roku, a aby toho nebylo málo, tak jejich “World Metal. Kosmopolis sud” (nebo jak přesně se ta deska vlastně jmenuje, těch verzí už tu bylo) nakonec o prsa prohraje v únorovém eintopfu navzdory tomu, že se na tu desku těším od chvíle, kdy začala nabírat jasnější kontury, a patří mezi mé vůbec největší naděje roku 2015… Solefald totiž v únoru našli přemožitele v A Forest of Stars, tedy kapele, která zatím nenahrála nic jiného, než nějaké tři a půl hodiny naprosto geniální muziky, a od jejich čtvrtého řadového počinu “Beware the Sword You Cannot See” nečekám nic menšího. Jako upřímně, i když podle všeho letos vyjdou krom Solefald a A Forest of Stars desky takovým veličinám jako Thy Catafalque, Enslaved a nejspíš i Arcturus, právě A Forest of Stars předem aspirují na post toho úplně nejlepšího, co nám rok 2015 nabídne. A to se, uznejte, prostě překonává blbě.

Kaša

Kaša:

Když si tak procházím ten předlouhý seznam alb, která nás v únoru čekají, tak vedle několika titulů, které si ze zvědavosti určitě poslechnu, se únorový eintopf stal pomyslným soubojem mezi pouhými dvěma záležitostmi, nicméně jedná se o umělce ze spolku mých nejoblíbenějších, takže očekávání jsou v obou případech na úrovni plného anticipačního indexu. O A Forest of Stars a jejich “Beware the Sword You Cannot See” už padla řeč v povídání našeho redakčního kápa a já věřím, že to bude vskutku unikátní a geniální nahrávka, ale kdo mě zná, tak ví, že tentokrát musím dát spolku britských gentlemanů vale. Jasně, může za to Steven Wilson, který má s chystanou novinku “Hand. Cannot. Erase.” opravdu na co navazovat, protože “The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)” se od doby svého vydání stalo jedním z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Jestli v recenzi čtvrté sólovky progrockového vizionáře nebudu předpovídat album roku, tak budu sakra zklamaný!

nK_!

nK_!:

Únor se nenechá od ledna zahanbit a vypadá překvapivě našlapaně. 36 Crazyfists jsem už hodně dlouho neposlouchal a je to ještě déle, co naposledy vydali nějaké album. Snad nám chlapci na té Aljašce nepřimrzli k zábradlím ke zkušebně. Další album Scorpions je tak trochu povinnost. Už “Sting in the Tail” mělo být posledním zářezem a rozlučkou s bohatou kariérou. Nepovedlo se a “Return to Forever” vyjde jako plnohodnotná řadovka s vlastním turné. Zajímalo by mě, jestli tihle dědci opravdu někdy skončí, nebo budou hrát, dokud jim nevypadají vlasy, zuby a struny. Zlato si pro sebe tentokrát urvali The Agonist. Výměna zpěvačky jim pravděpodobně neprospěla, ale o to více jsem zvědav, jak se s novinkou popasují.

Atreides

Atreides:

Oproti lednu je únor o pár dní kratší… a taky podstatně našlapanější. Já osobně mám hned tři černé koně, kterým se chci podívat na zub, a musím říct, že na všechny se těším stejně. Však považte sami, protože všechny tři jsou bez nadsázky zárukou kvality: Nová deska avantgardních harcovníků Solefald, “World Metal. Kosmpolis sud”, která spatří světlo světa již na začátku února. “amaran” od jejich soukmenovců Kraków, která mě nalákala předešlou velice podařenou deskou “diin” a krom toho i excelentním vystoupením na Brutal Assaultu. Naposledy pak novinka Britů A Forest of Stars, “Beware the Sword You Cannot See”, která měsíc takřka uzavírá. Nakonec volím Kraków – hlavně proto, že již dříve vypuštěná skladba “atom” mě nalákala ze všech tří počinů přece jen o trochu víc.

Zajus

Zajus:

Vlastně bych mohl napsat jen tři slova, která by řekla vše za mě: “Hand. Cannot. Erase.” Jenže to by asi jaksi nebylo úplně fér, neboť Steven Wilson není jediný, kdo vydává v únoru zajímavou novinku. Tak v první řadě tu máme A Forest of Stars. Nejsem zdaleka největší fanoušek této britské n-tice (nikdy se mi pořádně nepodařilo spočítat, kolik je v kapele gentlemanů a dam dohromady), a to ani ve skromně velké redakci Sicmaggotu. Že ale produkují navýsost kvalitní hudbu, není pochyb, a tak i kdyby jen dodrželi laťku stanovenou posledním albem, rozhodně se máme na co těšit. A pak je tu slavný vynálezce Morseovy abecedy Neal Morse, který letos oslaví dvousté dvacáté čtvrté narozeniny, což si osladí prvním progrockovým albem (nebudeme-li počítat to loňské pod hlavičkou Transatlantic) od velice povedeného “Momentum”. Jenže ať dělají A Forest of StarsNeal Morse co chtějí, Stevenu Wilsonovi, který opět sestoupí z nebes, aby nás ovečky poctil špetkou své všemohoucnosti, se prostě rovnat nemohou.

Skvrn

Skvrn:

S volbou únorové jedničky nemám sebemenší problém. Vydání “World Metal. Kosmopolis sud” se oddalovalo měsíce, vlastně roky, jenomže někdy to prostě přijít muselo. Norské avantgardní duo Solefald již v loňském roce ukázalo skrze “Norrønasongen. Kosmopolis nord”, jaká že cesta mu je aktuálně nejbližší, a onen mix folk rocku, ambientu, metalu a elektroniky nezní v podání Norů vůbec špatně. Vyjadřovací prostředky na zmiňovaném EP sice oproti minulosti doznaly nepřehlédnutelných změn, nicméně člověk žije nadále v přesvědčení, že Solefald neztratili sebemenší zlomek unikátního svérázu. V Anglii budu naopak objevovat. Gentlemanské uskupení A Forest of Stars mě do této doby úspěšně míjelo a naše dostaveníčko tak bude 27. února, kdy “Beware the Sword You Cannot See” vyjde, zcela seznamovací. O volbě nejočekávanějšího alba měsíce a možná i roku to ovšem vůbec nic nemění.