 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 45:56 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Neortodoxně blackmetalová scéna jižního Polska se už u nás na webu propírala mnohokrát a já sám jsem na tom měl nezanedbatelný podíl. Myslím si ovšem, že si tyhle kapely podobně výrazný prostor zaslouží, protože jejich náhled na black metal se může pochlubit svébytností, svěžestí, úctyhodným kompozičním skillem i chutí nespokojovat se standardními řešeními. Cestičku všem prošlapali především Furia a Massemord, na jejichž odkaz posléze navázala hromada dalších více či méně či vůbec spřízněných projektů, z nichž drtivá většina dokáže vydávat pozoruhodná alba.
Jak už to ale tak bývá, přesto se některým těmto skupinám věnuje méně pozornosti než jiným. Přišlo mi, že zrovna Biesy a jejich debut „Noc lekkich obyczajów“ z roku 2017 v tom kvantu zajímavých počinů trochu zapadli, přestože album natřískal Maciej z Outre a vokálu se na něm ujal Stawrogin z Massemord a Odraza (a později Totenmesse a Gruzja). Hlavní mozek Biesy, PR, se ovšem té době jinde neangažoval a možná právě tohle se podepsalo na tom, že „Noc lekkich obyczajów“ takový bordel neudělalo, byť se po mém soudu jednalo o povedenou záležitost. Zčásti to ale mohlo být dáno i tím, že deska svým zvukem z proudu jihopolského black metalu nijak zásadně nevybočovala.
Uběhly tři roky a všechno se má jinak. PR se stal součástí našlapaných Gruzja, kteří se mohou pochlubit nadupanou sestavou i skvělými nahrávkami, a osobně bych si je dovolil nazvat novou vycházející hvězdnou místní scény. Na svůj vlastní projekt nicméně PR nezapomněl. Právě naopak. Přejmenoval se na Faustynu IHS Moreau, udělal ze sebe mega ohavnou latexově-plastovou transku a hudebně se vydal vstříc avantgardě.
Jestli jsem o „Noc lekkich obyczajów“ řekl, že se svým soundem od dalších podobných kapel příliš neodlišovalo, u „Transsatanizm“ je tomu právě naopak. Novinka se vydává cestou divnosti, netradičních postupů, zvláštních zvratů a prznění blackmetalového základu elektronikou.
Obal „Transsatanizm“ tenhle obrat hezky ilustruje, ale při pohledu na něj jsem alespoň já osobně nečekal, že by se muzika Biesy změnila takhle moc. Hned úvodní, bezmála devítiminutová zhůvěřilost „IHS“ ovšem ukáže, zač je to pořádný trans black metal. A ani nemusíte čekat moc dlouho, protože hned první vteřiny napoví – „IHS“ se totiž rozjede nekompromisní elektronickou palbou. Diktát tvrdého beatu sice za chvíli ustane a hlavní slovo si převezmou kytary, ale skladba dále pokračuje v avantgardních intencích a zejména klávesy v některých pasážích kouzlí fakt excelentní věci.
„IHS“ ovšem působí podobně jako fotky Biesy k tomuhle albu. Na první pohled vypadá hodně extravagantně a slibuje něco trochu šílenějšího, než jaké „Transsatanizm“ jako celek ve skutečnosti je. Ani další písně sice nejsou kdovíjakou přehlídkou konzervativnosti a nelze jim upírat otevřenější přístup, ale už se to celé trochu zklidní a zas taková divočina to nakonec není. A to i přesto, že na nějaké podivné pasáže stále dojde a občas vykukuje i ta elektronika. Největší úchylnost ale dále představuje až krátká vymletost (to chápejte jako pochvalu) „Nowa Transylwania“ a druhé poloviny závěrečných skladeb „W krainie grzybów“ a „Uwaga: świat“, kde přebírá hlavní roli elektronika.
Výhodou „Transsatanizm“ je nicméně to, že nestojí jen na avantgardních elementech a i ta blackmetalová složka má dost nápaditosti na to, aby nenudila. Díky tomu album jako celek funguje dost uspokojivě.
Musím se přiznat, že úvodní poslech „Transsatanizm“ mě fakt rozštípal a byl jsem nadšený. Ta extravagance na první dobrou skutečně zamakala. Později si ale deska trochu usedla a zas až taková šílenost to není, ačkoliv uznávám, že jsem zvyklý na ledaco, tudíž mě máloco rozhází. Popravdě řečeno, osobně by se mi líbilo ještě víc vyšinutosti a avangardy; myslím, že se v tomhle ohledu dalo přitlačit na pilu znatelněji, a doufám, že na dalších počinech k tomu dojde. Což ale neznamená, že by „Transsatanizm“ nebylo kvalitním albem. Určitě se jedná o povedenou záležitost a novinku díky její osobitosti považuji za výrazně zajímavější věc než „Noc lekkich obyczajów“, jakkoliv se mi i debut líbil.
