 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 30:31 K recenzi poskytl:
|
Jsou kapely, jejichž tvorba dokáže přinášet i daleko více než jen „pouze“ dobrou hudbu. Umějí navodit i pocity. Pakliže se bavíme o death metalu, dá se očekávat, že tyto pocity budou temnějšího charakteru. Přesně tak se děje v případě nizozemských Cryptae, jejichž loňská nahrávka „Nightmare Traversal“ patří k nejvíce zneklidňujícím počinům, jaké jsem měl v uplynulém roce možnost slyšet.
V řadách Cryptae jsou pouze dva muzikanti – Kees Peerdeman a René Aquarius. Oba společně dále tvoří také zatím nepříliš rozvedenou noiserockovou formaci Heavy Natural, avšak druhý jmenovaný působí hned v několika dalších, daleko povědomějších kapelách. Zdejší čtenáři už mohou tušit, odkud vítr vane, jelikož tomu není tak dávno co jsme zde Aquariuse zmiňovali prostřednictvím DungeönHammer, Imperial Cult či Plague Organ, jichž je nedílnou součástí. Pro potřeby přiblížení hudby Cryptae jsou nejlepším východiskem poslední jmenovaní.
Kdo slyšel „Orphan“ od Plague Organ, ví, o jak moc hypnotickou a avantgardní záležitost se jedná. Monotónnost je jejím hlavním atributem a podivné vrstvy na ní se stavící jakbysmet. „Nightmare Traversal“ od Cryptae má s tímto psychedelickým monolitem společné právě tyto dva aspekty. Je ovšem nutné k tomu přidat i onen death metal, který je u Cryptae prioritou. Výsledný zvuk je tedy něčím, co by šlo srovnávat snad s Mitochondrion nebo Portal, a to především co se nálad týče.
Cryptae však neužívá pouze portalovského utlačování a vyvolávání diskomfortu za pomoci stavění neprostupných a nekončících stěn. Styl Cryptae v sobě má znatelné postupy i z noisového a industrialového světa, což je něco, co na předchozích dvou EP ještě nebylo patrné. Zakalenou produkci tu protínají strojově zatěžkané údery bicích, hučící struny kytar i přidušený zpěv. Právě bicí jsou v jejich tvorbě tím hlavním, kytary se jim víceméně přizpůsobují a často vyloženě jejich rytmus kopírují. V pozadí pak bublají nejrůznější pazvuky, kterých si ale přes ten hluk lze všimnout pouze v klidnějších pasážích. I na ty tu dochází, jelikož deska je to překvapivě také dost dynamická.
Vývoj stopáže „Nightmare Traversal“ vhodně popisují jména jednotlivých skladeb, které mimochodem připomínají názvy levelů z devadesátkových stříleček. Už s prvními tóny se posluchač začíná pozvolna nabalovat do hypnózy silné noční můry, která jenom zesílí v bolestivě dusající „Cryptic Passage“. To nejlepší ale přichází až při vstupu do „Concrete Inferno“ a následné proniknutí do „Oubliette“, tedy hladomorny. Dostavuje se zde výraznější obměna rytmiky, v níž nečekaně dojde i na tupa-tupa nářez. Baví i netypické zkreslení kytar, jež opravdu nevím k čemu přirovnat. Stejně tak je povedené mísení přímočarých riffů s těmi pokurveně zkaženými. Album se do neustávajícího presu vrací s „Monastic Tomb“, aby se skrze mučivě zadrhávající „Edifice“ prodralo k finálnímu bossovi, tedy skladbě „Cronos“, opravdovému vrcholu desky. Ta se opět nebojí přijít s jiným pohledem na zlověstnou auru a nabídne ambientní úvod, sekaně se hrnoucí stisk okolí i echem prohnané vybrnkávání na kytaru.
Styl jakým se prezentují Cryptae na „Nightmare Traversal“ je mi sympatický. Nicméně si nemyslím, že to nešlo udělat ještě lépe. Přikláněl bych se třeba k rozsáhlejší stopáži a většímu rozehrání skladeb, čímž by více vynikl ten neustávající tlak a mrákotné stavy, a rovněž by se tak ještě rozvinul smysl pro divnost. V tomto je obecně „Nightmare Traversal“ nejlepší – že zní jako soudržná valivá hmota a přitom má dostatek nápadů a výstřelků, které ji zdárně narušují. Když ale něco z toho začne fungovat, brzy to skončí. Uvítal bych jednoduše všeho více. Dále také platí, že se tu nachází pasáže, které za tím lepším z desky notně zaostávají a zbytečně táhnou nahrávku dolů.
Cryptae na své prvotině posluchače drtí. Tepou ho industrialovou silou, zasypávají nasekanými riffy a dráždí záhadnými zvuky. Není to snadná nahrávka, ale svou neobvyklou atmosférou láká k dalším poslechům. Při správné konstelaci dokáže působit skutečně zhoubně, takže soudím, že „Nightmare Traversal“ stojí za pokus.
