 |
| Země: Polsko Žánr: brutal death metal Datum vydání: 6.6.2014 Label: Let It Bleed Records Tracklist: Hrací doba: 34:02 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Přestože by se při pohledu na domovinu Ferosity ve spojení s hudebním žánrem, kterým se tito Polácí zabývají, mohlo zdát, že je všechno jasné jako sklo, tak vezměte na vědomí, že tomu tak úplně není. Ferosity nejdou slepě v kolejích, které jim vyjeli jejich známějších kolegové Behemoth, Hate nebo Vader, tahle pětice se se svou tvorbou orientuje spíše na západ. Jejich death metal je totiž svým vyzněním hodně blízký americkému brutálnímu pojetí, které zprofanovaly kapely jako Deicide, Suffocation nebo velikáni Cannibal Corpse.
Ferosity si neberou žádné servítky a můžu říct, že kdyby mi nikdo nevyzradil, že se jedná o polskou partu, tak je automaticky považuji za mladší žáky a krajany výše zmíněných amerických seskupení. Nakolik je podobnost se slavnějšími spolky výhodou a nakolik nevýhodou, to by byla otázka na delší diskuzi, ale fakt je, že „Blasphemous Verses“ není vůbec špatný výtvor a ta inspirace mu vůbec neškodí.
Co se přímo Ferosity týče, tak co by vás mohlo zajímat, je skutečnost, že „Blasphemous Verses“ je už jejich třetí počin, takže nějaké zkušenosti již mají a je to znát. Na posledním albu navazují na dvojici zářezů „Overthrown Divinity“ a „Primordial Cruelty“, které vyšly v roce 2006 respektive v roce 2009 a přinášejí poměrně osvědčený recept na brutální death metal. Death metal, který nezná slitování a krví a mrtvolami se to všude jenom hemží. Je to sice povedené divadýlko a snad už nikdo tou bezbožností nemůže být šokován, ale Ferosity znějí ve všech ohledech oddaně a uvěřitelně. Tato pětičlenná parta si svým zanícením určitou fanouškovskou základnu již za dobu své existence stihla ve své domovině získat, přeci jen funguje již více než 15 let, a právě ona sehranost a zkušenost je na „Blapshemous Verses“ příjemným bonusem.
Je to sice brutální náklep, který má do progresivních postupů na míle daleko, ale i navzdory faktu, že je „Blasphemous Verses“ až nebezpečně jednotvárné (ostatně, co by člověk po tomhle hudebním stylu chtěl, že ano?), tak nenudí. Ačkoli toto pojedí death metalu není zrovna mým šálkem kávy, a pokud nemám opravdu neutichající žízeň po chorobné brutalitě, tak k albům Deicide a jim podobným sahám prakticky jen velmi zřídka. Přesto mě Ferosity zastihli v takové náladě, že jsem neměl problém je otočit i dvakrát v jednom dni, což je pro mě jindy nemyslitelné. Pomáhá tomu jistě i povedený zvuk, jenž se nemění v neforemnou zvukovou stěnu, ale v rámci mezí je vše hezky smícháno dohromady, aniž by se jednotlivé nástroje ztrácely. Tedy až na basu, kterou tradičně slyší jen ti, co mají dobrou představivost.
Všechno tedy zní přesně podle stylového zadání, takže dvojici bestiálních kytar a rytmiky zaštiťuje brutální growling z hrdla Pawła „Pavulona“ Kędzielskiho, který již v řadách Ferosity nepůsobí, ale s nahráváním alba svým kámošům pomohl. Když si vezmu skladby jednu vedle druhé, tak nemá smysl se snažit nějakým způsobem je zevrubně popisovat a rozkládat na prvočinitele, protože by to byla kontraproduktivní práce. Zvlášť když všechny znějí s jistou dávkou rezervy jedna jako druhá. Ferosity v úvodu spustí nebezpečný „Ritual“ a od té doby je na posluchači, jestli tu jejich hru akceptuje, nebo ne. Pakliže ano, tak se připravte na půlhodinku neutichající řežby, protože jestli něco od skladeb s názvy „Blood Red Sodomy“, „Master of Suffering“ nebo „Empire of Death“ nečekat, tak jsou to melodie a místo pro odpočinek.
Tím, jak je „Blasphemous Verses“ ucelené a prosté na jakékoli experimenty, tak nemůžu říct, že by mě nějaká skladba vyloženě nebavila. Deset písní s hrací dobou kolem tří minut je pro tenhle styl tak akorát na to, abych se při poslechu nezačal nudit a aby písně neztrácely tu agresivitu, která je pro tuto hudbu nezbytná. Aniž bych chtěl dělit jednotlivé skladby na nějaké skupiny, tak musím říct, že se mi subjektivně hodně zalíbily klasické brutality typu „Ritual“ a „Damned“, protože jsou to přesně ty skladby, jaké člověk od podobného stylu očekává. Tyhle navíc oplývají relativně hitovým potenciálem, který zajišťuje úderné frázování a povedené kytary.
Ferosity sice neobjevili Ameriku a jejich třetí placka „Blasphemous Verses“ je v mnoha ohledech sázkou na jistotu, protože tohle je ten typ alb, které velké kapely nahrávají proto, aby nenasraly své nejvěrnější fanoušky, a mladé party zase z toho důvodu, aby se zalíbily právě příznivcům velkých kapel. Ovšem tito Poláci to dělají tak dobře, že jim tu jejich stylovou oddanost a lásku ke kopě mrtvolné hniloby věřím. Není to sice album na mnoho poslechů, protože takhle jednotvárný materiál se brzy ohraje a postrádá punc léty prověřené kvality, jímž se pyšní stará alba z 90. let, ale jako krátkodobý úlet v tom nevidím žádný problém.
