Země: Německo Žánr: black / thrash metal Datum vydání: 27.2.2012 Label: Metal Blade Records Tracklist: 01. Intro 02. The Art of Destruction 03. Lacerate (with Rays of Doom) 04. The Splendour of the Idols 05. Phantom Funeral 06. Queens of Sodomy 07. At Hell’s Horizon 08. Troops of Heathens, Graves of Saints 09. Possessed and Defiled 10. Beyond Your Grace 11. Outro Hodnocení: H. – 8/10 Kaša – 6/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook

Prohlásit o Desaster, že je jejich novinka “The Arts of Destruction” pěkně špinavým staroškolským black/thrash metalem, je asi docela zbytečné, jelikož asi nikdo z nás již od téhle německé kultovky nic jiného nečeká a – ruku na srdce – ani nechce, přesto si to asi zmínku zaslouží, když už se jedná nějakou tu jakousi recenzi, která má desku popsat. Ovšem tímto prohlášením bychom mohli také skončit, jelikož “The Arts of Destruction” nenabízí nic víc, ani nic míň. Jestli je to dobře nebo špatně, to ponechávám na subjektivním úsudku každého z vás a také na vašich vlastních preferencích. Já mohu říct jen to, že v tom, co Desaster dělají, jsou špička, ačkoliv se zdaleka nejedná o nic revolučního. Avšak už jen z toho, že se jedná o oldschool, je myslím vcelku zřejmé, že zrovna o boření hudebních hranic tahle muzika asi nebude…

Sám za sebe mohu říct, že se mi “The Arts of Destruction” neskutečně trefilo do noty. Když vyškrtnu to, co poslouchám “povinně” na recenze a hodnocení, tak si sám od sebe poslední dobou pouštím spíše různé avantgardní nebo psychedelické záležitosti, případně nějakou elektroniku, jenže… znáte to, časem to člověka prostě omrzí, přece jenom nelze poslouchat neustále to samé dokola, pročež jsem tak nějak podvědomě začal přemýšlet, co náladově odlišného bych si mohl pustit. A právě v téhle chvíli vypustili Desaster další dávku své modernou neposkvrněné staromilské hoblovačky, kterou jsem zrovna potřeboval jako sůl. Nejspíš (vlastně zcela určitě) i tohle hrálo svou roli v tom, proč mě “The Arts of Destruction” tak nehorázně chytilo.

Aby měl článek alespoň nějakou výpovědní hodnotu (což ovšem možná nebude mít ani tak, já jsem však byl vždycky naivka), budu nyní trochu drze předpokládat, že milý čtenář ještě neměl s Desaster tu čest… co lze tedy od “The Arts of Destruction” očekávat? Jednoduše řečeno – vše, co si jen dokážete představit pod oldschool black/thrash metalem. Patřičně špinavý sound, převážně rychlejší tempo, mrazivé riffy, mohutně předoucí baskytara – to vše se zde nachází v míře opravdu vrchovaté. Nechybí ovšem ani charakteristické melodie, jež se starají o nezbytnou atmošku. Ony totiž ani ty hoblovačky ze staré školy nejsou tak bezduché rubanice, jak se všeobecně traduje – jen to nesmíte říct nahlas, jinak by se některým jedincům zbortilo pěkných pár iluzí. Dostatečným důkazem budiž například opusální “Possessed and Defiled”. Bavit se o tom, jakým kapelám se zvuk Desaster blíží, je naprosto mimo mísu, jelikož většinou se právě o jiných skupinách říká, že znějí jako Desaster, nikoliv naopak… přece jenom už tito němečtí veteráni platí za dost velký kult. A že to rozhodně není neprávem, toho je (kromě jiných) “The Arts of Destruction” rázným důkazem.

Mezi jednoznačné vrcholy desky patří již zmiňovaná osmiminutovka “Possessed and Defiled”, jež Desaster představuje v trochu jiné, melodičtější a epičtější rovině. Do stejného soudku – ačkoliv to v jejím případě není zas až tak demonstrativní jako u “Possessed and Defiled” – patří rovněž pátá “Phantom Funeral”, jejíž rozjezd má vážně šťávu. Z těch rychlejších hoblovacích věcí bych vyzdvihl třebas punkem načichlou “Queens of Sodomy”, výtečně gradující “At Hell’s Horizons” nebo kulervoucí “Lacerate (with Rays of Doom)”.

Víc snad toho myslím není třeba říkat, jelikož vše podstatné již řečeno bylo. Ono “The Arts of Destruction” ve své podstatě příliš složitá deska není, naopak patří spíše k těm přímočařejším, ale i to má své kouzlo, zvláště v případě, když to někdo opravdu umí, o čemž v případě Desaster pochybovat vážně nelze. Prostě a jedno se dá říct, že je “The Arts of Destruction” nahrávka hodná undergroundové legendy nižší svítivosti, jakou Desaster bezesporu jsou. A to dle mého názoru není k zahození ani v nejmenším.

Další názory:

Desaster se pohybují hudebně někde na pomezí thrash/black metalu, a protože fungují již od roku 1988, lze je považovat za nestory scény. Nové album “The Arts of Destruction” je přesně takové, jaké lze od kapely v rámci žánru očekávat. Intenzivní, rychlé, kytary řežou, jak jen to jde, jen zpěvák Desaster, Sataniac, se nachází v jedné, maximálně dvou rovinách, ze kterých ani o píď nevybočí. Ono by to nebylo zas tak na škodu, jenže ten jeho je dle mého mdlého názoru příliš tuctový. A to je škoda, protože album se tak dokáže strašně rychle oposlouchat a jednotlivé skladby splynou v jednu kouli. Výjimkou budiž osmiminutová “Possessed and Defiled”, ve které se dočkáme několika zajímavých zvratů. Celkově považuji “The Arts of Destruction” za dobře odvedenou práci a musím říct, že prvních několik poslechů album dokázalo udržet mou pozornost. Bohužel po čase ztrácí na síle a přestával jsem mít chuť se k němu více vracet. Mnohem více nadějí jsem vkládal do novinky žánrově spřízněných Aura Noir, a že jsem učinil oprávněně, o tom někdy příště…
Kaša