Norma Evangelium Diaboli vydávají kompilaci raného materiálu francouzských blackmetalistů Drastus. 2CD/2LP „Venoms“ konkrétně nabízí skladby z vydání „From the Womb of Ferocious“ (2005), „Roars from the Old Serpent’s Paradise“ (2005) a „Taphos“ (2006). Digitální verze kompilačky je samozřejmě také k dispozici.
Archiv štítku: Drastus
Drastus – La croix de sang
 |
|
Země: Francie Tracklist: Hrací doba: 46:48 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Než Deathspell Omega s „Fas – ite, maledicti, in ignem aeternum“ a „Paracletus“ přetvořili žánr, ve Skandinávii a ve Francii především fungovalo mnoho radikálních blackmetalových kapel, jež zapáleně uctívaly ničivé manifestace Ďábla. Mezi ně lze zařadit například Drastus. Jejich první tituly s frenetickým bicím automatem a chladně nelidskou atmosférou, tedy splitko „From the Womb of Ferocious“ (2005), debut „Roars from the Old Serpent’s Paradise“ (2005) a EP „Taphos“ (2006), sice nezestárly zrovna se ctí, ale EP „Serpent’s Chalice – Materia Prima“ (2009) je fakt špica. I bez přehnaně avantgardních tendencí se zde Drastus podařilo stvořit silný a stále aktuální materiál, který nepřekvapivě zahájil spolupráci kapely s End All Life Productions a Norma Evangelium Diaboli – nejzásadnějšími blackmetalovým labely nového milénia.
Věřím, že kdyby „La croix de sang“ vyšlo krátce po tomto EP, tak se do povědomí posluchačstva zapíše výraznějším písmem. Problémem je, že se black metal hodně změnil, k lepšímu a horšímu, kvalitních záležitostí vychází hromady, a tak dnes Drastus tak nevyčnívají. Nebudu zde soudit, zda zaslouženě, či ne, ale není to překvapující.
Novinka je nabita intenzivní negativní energií. Zdejší satanský majestát je ale ve své hudební a atmosférické podstatě vyjádřen velice úzce. Materiál nepovažuji za zpátečnický nebo ignorantský, Drastus se v průběhu existence dostatečně vyvíjeli a je snad evidentní, kolik myšlenek, sebekritiky a práce celkově bylo do nových kompozic investováno. Velká část současných blackmetalových lídrů ale posluchače provází rozmanitými vizemi, náladami, i když se mezi nimi line tzv. červená nit. Zde je metaforicky přítomen pouze a jen oheň. Chladný, ale zároveň mocný a ničivý; proměnlivý jen ve své intenzitě.
„La croix de sang“ je o něco organičtější, živější a ne tak odlidštěné jako dřívější tvorba. Hodně tu dělá produkce a živé bicí. Zmíněné „Serpent’s Chalice – Materia Prima“ sice bylo namláceno člověkem, ale teprve zdejší hostování Kévina Paradise (Benighted, ex-Svart Crown a další) je strhující a obohacují. Bubnování se tu s kytarami nevídaně dobře, dynamicky doplňuje, nejmarkantnější to je třeba v impozantním závěru „The Crown of Death“. Ostatně jak platí na ploše celého alba, kytarové linky se vyvíjí jen v drobnostech, ale díky změnám v rytmice by člověk neřekl, že poslouchá tři minuty stejný riff.
Někdy bych si ale přál, aby podobně jako bicí byly vymakané i kytary. Smysl pro detail tu nechybí, ale ten nevykompenzuje jednolitost materiálu. „La croix de sang“ je velice konzistentní a dobře poskládaná věc, nemyslím si ani, že by tu byla vata, ale nepamatuji si už, kdy jsem desku naposledy zvládl sjet od začátku do konce. Milerád a pravidelně si pouštím jednotlivé skladby, nejenom oblíbený střed, ale celou už ji prostě nedám a to je určitě problém, protože 45 minut není moc. Vokály přidanou hodnotu také nenabízí, čisté zpěvy možná budou někoho srát. Ale i tak patří téhle desce moje doporučení.
Fanoušci posledních Funeral Mist, Antaeus a vůbec ryzího black metalu, nejen v podobě jak byl hráván ve Francii, by měli „La croix de sang“ slyšet. Osobně tuhle desku vnímám lépe, protože na rozdíl od výše uvedených, Drastus vystoupali na svůj tvůrčí vrchol. Materiál určitě zaujme i fanoušky debutu Thorns, „Rebel Extravaganza“ a kapel z nich vycházejících, i když Francouzi nepůsobí natolik chirurgicky a sterilně. Jo, a kdyby vás Drastus bavili fakt hodně, tak zkuste i spřízněnou kapelu C.Y.T.
Redakční eintopf – březen 2019
|
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou.
Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam.
Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.
Se třetí pozicí už to ale zahraju na jistotu. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jsou samozřejmě povinnost, tady prostě není co řešit. Rakouská kultovka i na posledních albech s přehledem ukazuje, že do šrotu nepatří ani náhodou, tak snad „Wish I Weren’t Here“ nepokazí reputaci.
Metacyclosynchrotron:
Ani jsem nedoufal, že se dočkám, ale když loni vyšli Altar of Perversion, proč ne letos Drastus? Kapela v předchozím desetiletí vydávala silné nahrávky, které se zasadily o definici atmosférického soundu, jejž vnímáme jako „francouzský“, a minimálně EP „Serpent’s Chalice – Materia prima“ bych označil za jeden z nejcennějších skrytých pokladů žánru, takže proto považuji vydání nové desky za velikou událost. „La croix de sang“ nevydává nikdo jiný než Norma evangelium diaboli.
Za velkou pozornost stojí i debut Aoratos. Může se zdát, že kapely Naase Alcametha jsou zaměnitelné, ale proč se tím trápit, když jeho tvorba obvykle přesahuje většinu? „Gods Without Name“ nabízí hutnou porci majestátního, ultra-negativního black metalu a to mi ke spokojenosti stačí.
Demu Ultra Silvam jsem se z nějakého důvodu vyhnul, ale nová skladba „Birth of a Mountain“ zaujala natolik, že „The Spearwound Salvation“ určitě poslechnu pořádně, respektive s tím už začínám. Očekávejte přímočarý ryzí black metal bez příkras a experimentů, kde je prostor pro melodie a násilí zároveň.
Cnuk:
Na konci měsíce představí své nové EP hlučná americká deathmetalová úderka Triumvir Foul. Jmenuje se „Urice of Abomination“ a podle ukázky na Bandcampu je jasné, že ze špinavého a hnusného stylu prezentovaného na předchozích dvou řadovkách neustoupí ani o píď. Podobnou divočinou, avšak spíše v thrashově-grindcorovém kabátku, je rovněž americká skupina Noisem. Ta v polovině měsíce vytasí svou třetí dlouhohrající nahrávku, která dostala jméno „Cease to Exist“. Jejich výtvory měly doposavad vzestupnou tendenci, tak uvidíme, jak obstojí nyní.
Asi nejočekávanějším albem je „Something Wicked Marches In“ od extrémně metalové superskupiny Vltimas. Sestava budí pozornost – David Vincent, Blasphemer a Flo Mounier, ale to samozřejmě ještě nezaručuje super desku. Podle dostupných ukázek je však zřejmé, že tohle propadák nebude, a tak se na konec března, kdy album vyjde, docela začínám těšit.
Dantez:
Zkraje března vylezou dvě desky, které si posléze určitě vpálím.
Tou první je „Navagraha“ od Ancestral Voices – projekt, který osciluje na hranicích industriálního techna a ritual ambientu. Předchozí deska „Divination“ se nesla spíše v duchu čistě ambientních ploch, které samy o sobě nenudily, ale při bezmála devadesátiminutové stopáži představovaly vyčerpávající poslech. Po desce následovalo EP „Yantra“, kde byly jednotlivé kompozice obohacené o rozmanité rituální vybubnovávání, které projektu daly směr a solidní drive. Ukázky napovídají, že by novinka mohla nabídnout vitálnější přístup, a tak se na ten (nyní už fakt hodinu a půl dlouhý) sonický kolos celkem těším.
První den března rovněž uzří dno septiku druhá deska filadelfských Pissgrave – „Posthumous Humiliation“. Groteskní cover a první dvě ukázky napovídají, že Pissgrave naservírují podobně odporný, hlavně goregrindem načichlý death metal, který představili na debutu.
Poslední zmínka patří druhé dlouhohrající desce islandských Sinmara. Ukázky zní o trochu jemněji než bomby z debutu „Aphotic Womb“, ale atmo se nejspíše opět bude dát krájet.
Drastus: nové album
Od vydání posledního EP francouzské blackmetalové obskurity Drastus uběhlo necelých deset let, avšak prvního března vyjde pod záštitou Norma evangelium diaboli jejich druhé dlouhohrající album pojmenované „La croix de sang“. Předprodej CD a LP již běží, desku samotnou lze celou poslouchat na Bandcampu a Youtube.