Archiv štítku: Der Blutharsch

Tématické články

Splácení dluhů / poslední zúčtování

Napsat komentář

Stránku jsme se rozhodli ukončit, ale pořád mám doma nějaké fyzické nosiče, které se měly zrecenzovat, ale z očividných důvodů se tak už nestane. Zároveň se mi ale ty nahrávky nechce zazdít, a proto bych jim chtěl věnovat alespoň zmínku prostřednictvím následujícího seznamu a krátkého komentáře.

Beyond the Event Horizon – Leaving the 3rd Dimension
progressive rock, Polsko
selfrelease, 2020
poskytl: Heavision

Docela zvláštní nahrávka, na níž lze cítit snahu o vlastní ksicht a svěží přístup. Některé momenty jsou fajn, ale jako celek jsem si „Leaving the 3rd Dimension“ nikdy pořádně nedokázal užít, protože nejde o moji krevní skupinu. Pokud ale máte rádi prog/post muziku a dokážete se přenést se občasnou sladkou melodii, mohl by se vám tenhle instrumentální počin líbit.

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Rejoice
psychedelic / kraut, Rakousko
WKN, 2021
poskytl: Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Nová deska Der Blutharsch je tradičně skvělá, ale tentokrát ještě o kus víc, než je kapelní standard. Lepší než „Wish I Weren’t Here“ nebo „What Makes You Pray“. Povinnost.

DSM-IV-TR 302.9 – DSM-IV-TR 302.9
noise, Slovensko
Sky Burial Productions, 2020
poskytl: Sky Burial Productions

Noise od Infernal Vlada z Cult of Fire, Death Karma nebo Černého kovu. Prozatím jsem neslyšel tolikrát, abych soudil.

High Purity – Tulpa
grindcore, Česká republika
selfrelease, 2018
poskytl: High Purity

Pravděpodobně moje největší selhání za celou dobu fungování stránky. Kapela mi to poslala už před třemi lety a vzpomínám si, že mi to přišlo jako docela ok album, i když se nejedná o muziku, jakou bych zrovna vyhledával. K napsání recenze jsem se ale nikdy nedokopal. Po takové době už by mi to přišlo i docela jako trapas. Sorry, hoši, jsem kokot.

Horologium – Atavistic Americana
martial industrial, Polsko
Sky Burial Productions, 2018
poskytl: Sky Burial Productions

Skvělý martial industrial. Určitě doporučuju.

Hostia – Carnivore Carnival
death metal, Polsko
Deformeathing Production, 2020
poskytl: Heavision

Průměrná deathmetalová rubačka, na níž je zábavný snad jenom obal s tankodrálou. Nestojí za pozornost.

Kruh – Ve světle stromů
black metal, Česká republika
selfrelease, 2021
poskytl: Sky Burial Productions

První materiál Kruhu po více jak deseti letech. Ještě jsem to neslyšel jsem tolikrát, kolikrát bych chtěl, ale dojem z dvacetiminutového ípka je prozatím pozitivní.

Kurvik19 – Kurvik19
noise / free jazz, Slovensko
Sky Burial Productions, 2020
poskytl: Sky Burial Productions

Noise líznutý free jazzem z dílny Ondreje Cintera / Ondreye Zintaera, jenž stojí i za čerstvě recenzovaný |ONNN|. Prozatím jsem neposlouchal dost na to, abych šířil názor.

kurz EW – Funkamateur
rhythm noise, Německo
Sky Burial Productions, 2020
poskytl: Sky Burial Productions

Zatím jsem slyšel asi jen dvakrát nebo třikrát a bavilo mě to.

Mun – Presomnia
post-metal, Polsko
Piranha Music, 2020
poskytl: Heavision

Ještě jsem neslyšel.

Sebastián Jahič – Satanizmus v 21. storočí
Sol Noctis, 2020
poskytl: Sol Noctis

Zajímavá publikace, která si dává za cíl podat zprávu o současném stavu satanismu a jeho proudech, především těch extrémnějších. První kapitola poskytuje pro kontext letmé povídání o notoricky známých organizacích Church of Satan a Temple of Set. V dalších kapitolách už se kniha podrobněji věnuje méně profláklým odnožím satanismu jako chaosgnosticismus nebo Order of Nine Angles, což už je zábavnější čtení. Asi nejzajímavější a nejobsáhlejší částí je nicméně poslední regulérní kapitola, v níž se zevrubně rozebírají texty Deathspell Omega jakožto představitelů ortodoxního satanismu v teologickém významu.

Obecně mi přišlo fajn, že autor se nesnaží na každé stránce nutit svůj pohled a mnohé nechává na čtenáři, aby si utvořil názor, a k vlastní interpretaci dochází jen v příhodných momentech. Celkově dobré čtení.

The Old Man Coyote – Prologue
dark country, Polsko
selfrelease, 2021
poskytl: The Old Man Coyote

Pokus o temné dark country / rock od členů metalových kapel jako Moanaa nebo C-4. Pilotní EP znělo na letmý poslech relativně zajímavě, kde zajímavě znamená něco jako „jsem ochoten si to pustit celé“. Před tímhle článkem jsem se k tomu ale ještě nedostal.

V/A – Dark Tunes from Czech and Slovak Caves Vol·II
gotika, Česká republika / Slovensko
Sanctuary.cz, 2020
poskytl: Sanctuary.cz

Kolegové ze Sanctuary.cz vydali reprezentativní výběr československé gotiky na výpravném 2CD digipaku. Dva disky obsahují skladby od celkem 25 interpretů, mezi nimiž najdeme zástupce gothic rocku, EBM i folku. Některé příspěvky dříve nevyšly – pro mě osobně je nejzajímavější nový track ostravských maniaků Schwarzprior. Pokud hledáte nové žánrové kapely nebo si chcete udělat nějaký obrázek o scéně, tahle kompilačka určitě pomůže.

Vyšehrad – ᛒ
black metal / ambient, Česká republika
Sky Burial Productions, 2021
poskytl: Sky Burial Productions

Oproti skvělé kazetě „I.“ pro mě „ᛒ“ znamená pokles, ale i tak jsou některé momenty na desce hodně dobré a obzvláště ambient / dungeon synth stopy se tentokrát povedly.

Minirecenze

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – The Cosmic Trigger: Retriggered

Napsat komentář
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - The Cosmic Trigger: Retriggered

Země: Rakousko
Žánr: psychedelic rock
Datum vydání: 12.12.2019
Label: WKN

Hrací doba: 48:56

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Der Blutharsch potažmo Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand mám poměrně rád. Jejich nahrávky zde ostatně recenzuji pravidelně a nějak si nevzpomínám, že bych tomu někdy dával pojeb, naopak jsem prakticky vždycky nadšený nebo přinejmenším spokojený. Také v naší sekci reportáží z koncertů se rakouská kultovka několikrát objevila a vždy si odnesla pozitivní kritiku.

Jak tedy vidno, ke kapele nějaký vztah mám. Rozhodně se ale neřadím k fanatikům, kteří potřebují slyšet a vlastnit všechno. Na dlouhohrající desky se vždycky těším, občas si rád poslechnu i nějakou zajímavou kolaboraci. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand toho ovšem vydávají docela hodně a pravidelně sypou i dost neřadovek. Ty mě už zas tolik nezajímají a k životu je nepotřebuju. Člověk by pak skoro nemusel dělat nic jiného než poslouchat jenom tuhle jedinou skupinu, což úplně nemám zapotřebí, jakkoliv se nepochybně jedná o skvělou skupinu.

Podobně jsem neměl potřebu poslouchat ani „The Cosmic Trigger: Retriggered“, tedy novou verzi skvělé desky „The Cosmic Trigger“ z roku 2013, jejíž křest svého času mimochodem proběhl v Praze. Jediným důvodem, proč jsem se s tím obtěžoval a proč o tom píšu i zde, je zaslané cédéčko na recenzi.

Osobně podobným počinům příliš nefandím a obvykle nemívám motivaci je poslouchat. „The Cosmic Trigger: Retriggered“ není výjimkou – ostatně právě proto mi sepsání recenze trvalo tak dlouho. Zbytečnost tohoto nosiče mi navíc přijde dvojnásobná z toho důvodu, že ono „Retriggered“ ve skutečnosti znamená remixy Geoffroyho Delacroixe, které vyšly už jako bonusy u některých verzích původního „The Cosmic Trigger“ v roce 2013. Sám mám doma černou gramofonovou desku, k níž jsou tyhle remixy přihozeny na kompaktním disku. Ten jsem si mimochodem nikdy v životě nepustil, haha.

Po hudební stránce tedy „The Cosmic Trigger: Retriggered“ nepřináší nic nového. Materiál byl akorát zremasterován, prý i nově nahrán a na téhle verzi se skladby nachází v jiném pořadí. Jde o dostatečnou přidanou hodnotu, aby tohle vydání dávalo smysl? Pro mě osobně jednoznačně ne.

Recenze

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand / Skullflower – A Collaboration

Komentáře: 2
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand / Skullflower - A Collaboration

Země: Rakousko / Velká Británie
Žánr: psychedelic drone / ambient
Datum vydání: 2.2.2020
Label: WKN

Tracklist:
01. I
02. II
03. III
04. IV

Hrací doba: 35:43

Odkazy Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand:
web / facebook / bandcamp

Odkazy Skullflower:
web / bandcamp

Albin Julius a jeho kultovní partička aktuálně známá jako Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand (tenhle název mám fakt rád – dobře se na něm honí znaky pro dostatečnou délku recenzí, haha) si čas mezi vlastními řadovkami rádi a pravidelně krátí prostřednictvím kolaboračních počinů. Na kontě už jich mají slušnou řádku, tak asi nemá valného smyslu tu na všechny vzpomínat – beztak si myslím, že příznivci skupiny mají najeté, co je zajímalo, a laici by asi měli přednostně sáhnout po standardních počinech. Pomalu se tedy můžeme vrhnout na ten nejnovější, jejž si Der Blutharsch and the Infinite Church of Leading Hand připsali v letošním roce…

I když… ještě než se skutečně dostaneme k samotné nahrávce s názvem „A Collaboration“, nějaké starší kolaborace se přece jenom bude hodit vzpomenout. Spíše humornou zmínkou budiž „A Collaboration“ z roku 2011 a „A Collaboration“ z roku 2019 kvůli témuž názvu – tehdejší „A Collaboration“ sdíleli Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand s Aluk Todolo respektive Mhönos. Ještě zajímavější nicméně bude připomenout titul „Angel of Darkness“ z roku 2016, a to z toho důvodu, že se na něm Rakušané sešli s britským seskupením Skullflower, s nímž dali dohromady také letošní „A Collaboration“. Jedná se tedy už o druhou spolupráci těchto kapel.

Musím se vám nicméně k něčemu přiznat: ačkoliv se jedná o kolaborační počiny, na nichž se podílí víc než jeden interpret, já osobně to vnímám víc jako věci z katalogu Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, protože právě díky nim ty nahrávky zpravidla poslouchám. Výjimkou budiž pouze ty kolaborace, u nichž si i druhou zúčastněnou kapelu cením vysoko, což byl třeba případ už výše vzpomínané kooperace s Aluk Todolo anebo desky s Wolvennest. Případ Skullflower to však není. Tuhle formaci jsem se nikdy nedonutil si poslechnout, tudíž ji znám pouze z desek sdílených s Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand.

Určitě by se dalo říct, že „A Collaboration“ svým pojetím navazuje na dřívější spolupráci „Angel of Darkness“, akorát ji v určitém smyslu dotahuje ještě o kus dále. Náplní alba je velmi minimalistický ambientní drone. Oproti „Angel of Darkness“ se mi ale novinka zdá ještě minimalističtější, monotónnější a táhlejší. A byť to tak podle takového popisu nemusí na první pohled vypadat, tak také o něco lepší. A přitom už minule to bylo dost dobré. Teď je to skvělé.

Z hudebního hlediska toho samozřejmě na „A Collaboration“ moc k diskuzi není. To nejdůležitější vlastně padlo v předešlém odstavci. Opakuj si: minimalismus, dlouhé monotónní kytarové plochy šperkované psychedelickými klávesami, všechno ale v hodně subtilním podání bez jakýchkoliv výstřelků, které by narušovaly omamný opar nahrávky. Právě v něm tkví ono kouzlo. „A Collaboration“ je hodně meditativní záležitost, jež přímo vybízí k tomu, aby se do ní posluchač ponořil a nechal se pomalu unášet.

Samozřejmě platí, že jestli nepatříte k příznivcům minimalistické muziky, „A Collaboration“ prakticky nemá šanci vás oslovit. Stejně tak jestli si potrpíte na konkrétní motivy, tak tohle asi nedoceníte. Pokud ale dáváte přednost atmosféře a náladotvornosti, pak můžu kolaboraci Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand a Skullflower jen doporučit.

Music News

Kolaborace Der Blutharsch a Mhönos

1 komentář

Rakouský kult Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand a francouzský hnus Mhönos spojily své síly pro kolaborační počin s prostým názvem „A Collaboration“. Digipack CD už je venku, poslouchat můžete v přiloženém přehrávači.

Recenze

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Wish I Weren’t Here

Komentáře: 2
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Wish I Weren't Here

Země: Rakousko
Žánr: psychedelic rock
Datum vydání: 10.3.2019
Label: WKN

Tracklist:
01. Evil
02. Wish I Weren’t Here
03. All One
04. Make Me See the Light
05. Just Because I Can
06. My Soul Rests Free
07. Forgotten
08. He Is Here
09. O Lord

Hrací doba: 40:35

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Stává se docela často, že s přibývajícími roky kapely zvolňují tempo a už nemají potřebu vydávat nová alba s takovou rychlostí, jako to třeba dělaly v dřívějších érách své kariéry. Samozřejmě se nejedná o model, který by byl aplikovatelný vždy a na všechny. Někdy se stává, že se daná skupina nežene do překotného vydávání nových desek již od svých počátků, jindy se zase stává, že i v pozdějších fázích jejich historie některým formacím nevysychá inspirace ani nedochází chuť tvořit. A pokud se tato trvající skladatelská potence potkává s odpovídající kvalitou materiálu, pak se jedná o vysoce sympatickou věc. Což je přesně případ Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand.

Der Blutharsch lze samozřejmě považovat za kultovní kapelu, která sice působila v minoritních žánrech (co do popularity), ale zanechala na nich velký otisk a má za sebou davy oddaných posluchačů. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand navazují se ctí a nezaslouží si o nic menší respekt. Už jen proto, že Albin Julius a jeho kumpáni jsou stále při chuti a zásobují fanoušky jednou povedenou nahrávkou za druhou.

Schválně sledujte se mnou. Loni jsem tu recenzoval zajímavou kolaboračku „Desire“ s White Hills. O rok dříve vyšla deska „What Makes You Prey“. Ještě rok předtím psych-rocková jízda „Such & Ordnung“. Ještě ten rok předtím řadovka „Joyride“. A když ubereme ještě dva roky, dostáváme se už k majstrštyku „The Cosmic Trigger“. A to ani nemluvím o tom, že v mezičase vyšla i hromádka neřadových počinů. Ta kadence tam prostě je, a co je nejlepší – kvalita taktéž. Ani letošní rok se bez nového releasu Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand neobejde a chce se dodat – naštěstí. Pokud vám totiž poslední počiny kapely šmakují, rozhodně nebudete zklamáni ani z „Wish I Weren‘t Here“.

„Wish I Weren‘t Here“ zcela jistě není nejsilnějším počinem Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, ale stále si drží tu fazónu, má skvělou atmosféru, několik excelentních skladeb a celkově opiový psychedelický opar posluchače obepne se suverenitou a jistotou, na jakou jsme u téhle rakouské party zvyklí.

Songy jako „Wish I Weren‘t Here“, „Make Me See the Light“, „Just Because I Can“, „Forgotten“ (zprvu nenápadný, ale přece jenom asi vrchol alba) nebo „O Lord“ prostě mají velké kouzlo a Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jejich prostřednictvím jednoznačně ukazují, že jsou stále při síle. Většina dalších písniček jsou věci, které pravidelného posluchače asi moc nepřekvapí, ale pořád mají něco do sebe a v rámci desky baví. Jako celek se tedy „Wish I Weren‘t Here“ poslouchá jedna báseň, pořád u toho cítím určité uspokojení (bez dvojsmyslů) a aktuálně si tu nahrávku pouštím rád. Jedinou slabší položkou je sedmá „My Soul Rests Free“, bez níž bych se asi v klidu obešel, ale ani ona mě neobtěžuje takovým způsobem, abych ji musel přeskakovat.

Když bych to měl tedy shrnout, řekl bych, že „Wish I Weren‘t Here“ je mocně v cajku. Novinka je méně experimentální než třeba „What Makes You Prey“, ani to není takový rokec jako „Sucht & Ordnung“, je méně klávesová než „Joyride“… jinými slovy jsou to Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand zase o malinko jinak, a přitom stále sví. Jejich charakteristický feeling si „Wish I Weren‘t Here“ v sobě určitě nese, takže to prostě chceš slyšet.

Redakční eintopf

Redakční eintopf – březen 2019

Napsat komentář
Drastus – La croix de sang

H.:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Wish I Weren’t Here

Metacyclosynchrotron:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Ultra Silvam – The Spearwound Salvation

Cnuk:
1. Vltimas – Something Wicked Marches In
2. Triumvir Foul – The Urice of Abomination
3. Noisem – Cease to Exist

Dantez:
1. Ancestral Voices – Navagraha
2. Pissgrave – Posthumous Humilation
3. Sinmara – Hvísl stjarnanna
H.

H.:

Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou.

Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam.

Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.

Se třetí pozicí už to ale zahraju na jistotu. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jsou samozřejmě povinnost, tady prostě není co řešit. Rakouská kultovka i na posledních albech s přehledem ukazuje, že do šrotu nepatří ani náhodou, tak snad „Wish I Weren’t Here“ nepokazí reputaci.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Ani jsem nedoufal, že se dočkám, ale když loni vyšli Altar of Perversion, proč ne letos Drastus? Kapela v předchozím desetiletí vydávala silné nahrávky, které se zasadily o definici atmosférického soundu, jejž vnímáme jako „francouzský“, a minimálně EP „Serpent’s Chalice – Materia prima“ bych označil za jeden z nejcennějších skrytých pokladů žánru, takže proto považuji vydání nové desky za velikou událost. „La croix de sang“ nevydává nikdo jiný než Norma evangelium diaboli.

Za velkou pozornost stojí i debut Aoratos. Může se zdát, že kapely Naase Alcametha jsou zaměnitelné, ale proč se tím trápit, když jeho tvorba obvykle přesahuje většinu? „Gods Without Name“ nabízí hutnou porci majestátního, ultra-negativního black metalu a to mi ke spokojenosti stačí.

Demu Ultra Silvam jsem se z nějakého důvodu vyhnul, ale nová skladba „Birth of a Mountain“ zaujala natolik, že „The Spearwound Salvation“ určitě poslechnu pořádně, respektive s tím už začínám. Očekávejte přímočarý ryzí black metal bez příkras a experimentů, kde je prostor pro melodie a násilí zároveň.

Cnuk

Cnuk:

Na konci měsíce představí své nové EP hlučná americká deathmetalová úderka Triumvir Foul. Jmenuje se „Urice of Abomination“ a podle ukázky na Bandcampu je jasné, že ze špinavého a hnusného stylu prezentovaného na předchozích dvou řadovkách neustoupí ani o píď. Podobnou divočinou, avšak spíše v thrashově-grindcorovém kabátku, je rovněž americká skupina Noisem. Ta v polovině měsíce vytasí svou třetí dlouhohrající nahrávku, která dostala jméno „Cease to Exist“. Jejich výtvory měly doposavad vzestupnou tendenci, tak uvidíme, jak obstojí nyní.

Asi nejočekávanějším albem je „Something Wicked Marches In“ od extrémně metalové superskupiny Vltimas. Sestava budí pozornost – David Vincent, Blasphemer a Flo Mounier, ale to samozřejmě ještě nezaručuje super desku. Podle dostupných ukázek je však zřejmé, že tohle propadák nebude, a tak se na konec března, kdy album vyjde, docela začínám těšit.

Aoratos

Dantez

Dantez:

Zkraje března vylezou dvě desky, které si posléze určitě vpálím.

Tou první je „Navagraha“ od Ancestral Voices – projekt, který osciluje na hranicích industriálního techna a ritual ambientu. Předchozí deska „Divination“ se nesla spíše v duchu čistě ambientních ploch, které samy o sobě nenudily, ale při bezmála devadesátiminutové stopáži představovaly vyčerpávající poslech. Po desce následovalo EP „Yantra“, kde byly jednotlivé kompozice obohacené o rozmanité rituální vybubnovávání, které projektu daly směr a solidní drive. Ukázky napovídají, že by novinka mohla nabídnout vitálnější přístup, a tak se na ten (nyní už fakt hodinu a půl dlouhý) sonický kolos celkem těším.

První den března rovněž uzří dno septiku druhá deska filadelfských Pissgrave – „Posthumous Humiliation“. Groteskní cover a první dvě ukázky napovídají, že Pissgrave naservírují podobně odporný, hlavně goregrindem načichlý death metal, který představili na debutu.

Poslední zmínka patří druhé dlouhohrající desce islandských Sinmara. Ukázky zní o trochu jemněji než bomby z debutu „Aphotic Womb“, ale atmo se nejspíše opět bude dát krájet.

Music News

Der Blutharsch: nové album

Napsat komentář

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand vydají 1. března novou desku „Wish I Weren’t Here“. K dostání bude CD i LP (černé nebo zelené) – předobjednávky již běží. Následuje titulní song s obalem.