 |
|
Země: Itálie / Bulharsko Tracklist: Hrací doba: 40:28 Odkazy: –
|
U italsko-bulharského projektu Flamen si určitě přijdou na své ti, kteří se rádi štrachají v kapelní historii a hledají různé konexe na extrémistické ideologie, aby se posléze proti takové formaci mohli ostentativně vymezit. Zrovna v tomhle případě navíc ani nikdo nemusí bádat extrémně pečlivě, poněvadž ty návaznosti jsou evidentní prakticky okamžitě. Bulharský vokalista Alexander Ivanov má svůj osobní projekt jménem Aryan Art a dříve působil i ve formaci s názvem Stürm Kommand. Osobně jsem nic z toho neslyšel, ale ty názvy i tituly nahrávek jako „An Aryan Call for Merciless Annihilation of the Sub-human Scum!“ hovoří docela jasně. Druhý člen Antonio, jenž ve Flamen obsluhuje veškeré nástroje, se pak také krátce mihl v Aryan Art.
Toliko k povinnému informativnímu okénku, aby si někdo nemyslel, že tady pokradmu čtenářům podsouváme nějaké nágly. Jak si tyhle podklady přeberete a jak se případně k Flamen postavíte (jestli vůbec nějak), toť vaše volba. My se v mezičase budeme věnovat hudbě.
Na Flamen jsem prvně narazil už před nějakými šesti lety, kdy dvojice vydala své první minialbum „Supremo die“. Sice se nejednalo o žádný zázrak, ale vcelku slušný hymnický atmo-black ve středním tempu se tu najít rozhodně dal. V následujících letech jsem se poslechu Flamen nijak nevěnoval, protože až takhle dobré „Supremo die“ rozhodně nebylo, ale jméno skupiny mi nějak utkvělo v hlavě. Když jsem si tedy všiml, že se letos po šestileté odmlce objevila první dlouhohrající deska „Furor lunae“, vlastně mě to i vcelku potěšilo a do poslechu jsem se pustil s relativní chutí. Neodcházím zklamán.
„Supremo die“ mám ve vzpomínkách uložen jako slušný počin, ale když jsem si jej pustil nyní v rámci domácího úkolu k recenzi, měl jsem dojem, že jsou ty vzpomínky trochu zkreslené, protože zas tak zásadně mě to nyní nesebralo. „Furor lunae“ je ve všech ohledech výše a prezentuje Flamen jako hudebně vyzrálejší kapelu. I když možná spíš než „výše“ by bylo příhodnější říct „jinde“, protože došlo k docela velkému posunu. Novinka zní čitelněji a čistěji (nikoliv však sterilně nebo uměle), ale zde je to vlastně ku prospěchu věci, poněvadž díky tomu vyniknou výpravné melodie, které patří k ozdobám nahrávky. I v samotném materiálu lze slyšet pokrok, celé to zní sebevědoměji a přesvědčivěji.
Už jsem zmínil kytarové melodie. Ty na „Furor lunae“ hrají obrovskou roli, takže pro pořádek ještě jednou zopakuji, že patří k devízám alba. Naštěstí k nim Flamen přistupují takovým způsobem, aby se nejednalo o otravné pidlikání. V jejich podání jde o dost povedenou záležitost a v některých momentech se díky nim daří ždímat atmosféru v nečekaně koncentrované formě. Jen výjimečně se stává, aby mě to obtěžovalo jako třeba určité motivy v „III“ (nenechte se však zmýlit, i v tomhle songu se nacházejí povedené nápady), ale naštěstí jde spíš o výjimku potvrzující pravidlo. Těch silných momentů si vybavuji víc, kupříkladu mohu jmenovat „II“, kde jsou nějaké pasáže dost vymazlené.
„Furor lunae“ není perfektní deska od začátku do konce. O občasném neukočírování melodické stránky jsem již hovořil a dále mohu zmínit, že některé minuty jsou tu spíš jen do počtu a vyznívají vesměs pouze jako s přehledem odehraná výplň… neurazí, ale strhující tyhle pasáže nejsou. Vrcholné momenty jsou nicméně skvělé a některé z nich mě baví fakt fest. Taktéž se mi líbí občasná intra s medieval feelingem (viz „III“), což mi k tomuhle druhu black metalu a k vyznění „Furor lunae“ dost sedí.
Celkové dojmy jsou určitě pozitivní. I přes pár slabších motivů a pár hlušších míst mě deska jako celek baví a myslím si, že patří do nadprůměrných vod. Pokud bych měl „Furor lunae“ k někomu přirovnat, tak… no, v dobové recenzi na „Supremo die“ jsem se zaklínal Graveland, ale myslím, že to už dnes moc neplatí. Letošní desku bych spíš doporučil těm z vás, kdo si ujíždíte na australském projektu Runespell, především tedy na druhém albu „Order of Vengeance“. Ten feeling je na „Furor lunae“ velmi podobný.
