Švédský muzikant H. L. H. Swärd vystupující pod hlavičkou projektu Forndom dokázal zaujmout již na svém debutovém minialbu „Flykt“ z roku 2015 a svůj talent potvrdil i na o rok mladší dlouhohrající nahrávce „Dauðra dura“. Poté se Forndom na chvíli odmlčel a vlastně to není úplně špatně. Přijde mi rozumnější si dát na chvíli oddech, radši nechat nový materiál uzrát a poté přijít s deskou, která svým předchůdcům nedělá ostudu…
Nehledě na to, že Forndom v mezičase úplně nezahálel. H. L. H. Swärd své původně jen studiové dítko přenesl i na koncertní pódia. V neposlední řadě pak došlo i k citelnému posunu ve vlastním hudebním přednesu, takže lze asi tvrdit, že ona čtyřletá prodleva nebyla jen pro nic za nic.
Navzdory jasnému progresu, s nímž letošní album „Faþir“ vyrazilo do éteru ulovit pozornost posluchačů, však stále přetrvává jeden výrazný neduh, který se s Forndom táhne už od dob „Flykt“. A myslím, že projekt tohle srovnání asi jen tak setřást nedokáže:
Neřekl bych, že se dá Forndom vyčítat absence kompozičních kvalit nebo citu pro atmosféru. V tomhle ohledu nahrávky skupiny nestrádají a v určité míře to platí také pro „Faþir“, ačkoliv mám pocit, že se letošní počin obehrál o dost rychleji než „Dauðra dura“. Ale to možná bude dáno i laděním materiálu souvisejícím s oním posunem, k němuž se ještě dostaneme. Jestli se ale Forndom něco vyčítat dá, je to zcela jistě okatá podobnost s norskou Wardunou.
Sám Swärd tuto inspiraci nepopírá, což je svým způsobem sympatické, protože mě vždycky rozesmívá, když někdo hraje fádní zaměnitelnou pičovinku a všude rozhlašuje, že se u té kapely, jejíž muzika zní prakticky totožně, vůbec neinspiroval, ačkoliv ji poslouchá. Nic to ale nemění na tom, že se u Forndom přes tuhle skutečnost musíte přenést a počítat s ní, abyste si hudbu užili. Na druhou stranu, těch kopírek Wardruny všude okolo běhá hromada, ale Forndom pořád patří k těm důstojnějším.
Co se týče samotného „Faþir“, to je oproti „Dauðra dura“ i „Flykt“ o něco výpravnější, s trochou nadsázky „rozmáchlejší“ a písničkovější. Samozřejmě to berte s rezervou, protože ani „Faþir“ nenabízí žádné epické kejkle, fantasy cvrlikání nebo pouťovou rozjuchanost. Starší věci nicméně byly introvertnější a pokornější. Novinka se tak vydává víc směrem čistokrevného nordického folku a omezila dřívější vlivy dark ambientu. Nepochybuji o tom, že mnozí posluchači tuhle změnu ocení a bude jim po chuti, mně osobně seděl o něco víc ten dřívější přístup.
Netvrdím ovšem, že by snad „Faþir“ mělo být špatným albem. Pořád se jedná o umně provedený náhled na zhudebněný severský folklór (s rezervou). Většinu písniček provází nějaký poměrně výrazný ústřední motiv, díky čemuž se od sebe dají lehce odlišit, takže „Faþir“ ve finále nepůsobí dojmem celistvé poutě do hlubin lesů opředených ranní mlhou jako minulé nahrávky. Opět se pro mě jedná o krok zpátky a navíc právě kvůli tomu není nahrávka tak trvanlivá. Skladby „Jakten“, „Yggdrasil“ nebo „Finnmarken“ (asi nejlepší kus celé kolekce) se ovšem povedly a baví mě.
I ostatní písně mají také svou kvalitu a přinejmenším ze začátku fungovaly naprosto bezproblémově. „Fostersonen“ a „Hemkomst“ však po více posleších trochu začal docházet dech a nejdelší „Hel, jag vet mig väntar“ do jisté míry rovněž. Minutu a půl dlouhá mezihra „Munin“ se mi pak zdá docela zbytečná od začátku.
Všehovšudy se tedy nejedná o tak dobrou věc jako „Flykt“ a „Dauðra dura“, ale pořád je to fajn, a jak už jsem zmiňoval, na první poslechy to dokáže zapůsobit bez většího zaváhání. Komu se tedy ten sound nordického folku ještě nezajedl, nemusí se bát „Faþir“ vyzkoušet, protože nějakou chvilku s ním lze strávit. Komu se ten sound už zajedl, ten pravděpodobně přestal číst už dávno…
Švédský projekt Forndom má připravené druhé album „Faþir“, které vyjde 3. dubna skrze Nordvis Produktion. Venku už jsou dva singly „Yggdrasil“ a „Jakten“ – oba si můžete poslechnout níže.
The promised second part of the interview with the Swedish act Forndom is here. While the first part (read it here in case you have not read it before) dealt mostly with music itself and subjects around music, the second one focuses on more general topics. Questions were of course again answered by H. L. H. Swärd, the solely member of Forndom.
Apart from Facebook, one can find Forndom also on Tumblr which is focused rather on photos than music which is slightly out of the common for a musical act. How did you get into photography? Do you consider yourself to be more a musician or a photographer?
As I partly mentioned I started to take pictures around the time where I also left my old band. I started to take pictures with my phone but then bought a digital camera for better quality and more editing options. I guess one can conclude that I’m a musician who uses photography as an atmospheric medium to bring the listener closer to the original environment.
Do you prefer a digital camera or photographic film? Can you tell us which camera do you use? Do you edit your photos in the Photoshop or any other graphic editor?
Actually I prefer photographic film as it gives a great lift to the atmosphere. But I have sadly never tested it. My mother’s father used to have a lot of old film-cameras, but after his death they were taken by my uncle, who later sold them. If my focus had lied in photography and not in music, I would certainly have gone over to photographic film instead. But as I don’t have time for this now, I continue to use my Canon EOS 60D and edit my pictures with Photoshop.
Without any ass kissing, your photos are beautiful and atmospheric, and what is more, they also fit nicely to the atmosphere of Forndom’s music. Do you plan to connect the shots and the music somehow more significantly? I know that a few photos were present on the cards of the A5 digipack edition of “Flykt” but I mean something, let’s say, more “epic”. Like doing a luxurious artbook or photobook edition with a lot of photos…
I wouldn’t call it “ass kissing” as long as you mean what you say. I’m glad you like what I do. Yes well, the plan for the time being is to sometime, by the autumn/winter of this year start to shoot short films and in that way connect my music with motion picture. I will ofcourse also use this for further music videos, but what I’m talking about here is something with a more artistic expression where I also have the chance to combine many expressions at once.
Music influenced by Nordic folklore is very dark in most cases, Forndom included, but did it sound like that hundreds of years ago? How old are the oldest remarks (e.g. musical instruments) of Scandinavian music?
There are a lot of Scandinavian folk music, mainly written for dance, which is played in “Dur” – giving away a cheerful expression. But there are also a lot of songs with a melancholic mood. Much of the music that once was, has been lost, but parts of it survived for a very long time in the north of Scandinavia, in what we call “Fäbodkulturen” which simply can be understood as the areas in Sweden where women often were set out during different seasons to guard herds of cattle. The cattle walked free in the nature, but to call on them one used old singing techniques and horns, which also were used to communicate with other people in long distances. There is an old Swedish documentary from the 60’s about this theme that can be seen via this link: https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s
What would you say about the path of Norse folklore knowledge that you have been walking to the present? I have noticed that your interest in Scandinavian traditions is not just a hobby – you study it as well, namely Norse religion. What does this study involves and what is going to be your possible job after getting a degree? Anyway, how far are you from finishing the studies at the moment?
Yes and my studies go very well in hand with the music as it gives me further and further inspiration and deeper knowledge. History of religion is my main subject, but I started my studies reading Ethnology, then I’ve been reading the bachelor now for 1,5 years and currently I’m reading history until the summer. Then awaits 1,5 years for a bachelor in archaeology before I go further and study the masters course for History of religion for two more years. During this time I’m also reading various old-languages, which I will have use for in my studies. All in all I will study for 6 years and I’m currently reading my third year. My main goal is to become a scholar of Old Norse religion, but as there are not always a free spot for this, I will have the archaeology education on the side.
Besides the study, what do the mythology and folklore mean to you?
I wouldn’t call it “mythology” as this is merely a minor part of a whole religion. I would say that I am religious, but not in a way that many would expect. It is hard to worship the old gods today in the same way as one did a thousand years ago. For me the Old Norse religion is more a mental life view and has a very deep impact in all decisions I do in life.
From time to time, I hear about subsidies for underground bands in Norway for an international promotion of the country. I do not know if there is something like that in Sweden as well but ingeneral – do you think that any sort of support for projects promoting traditional culture makes sense nowadays? Would it actually have any impact on modern society and especially young people?
Ahh I see, I didn’t know about that, but I certainly do know that the Norwegians are good in promoting their country in general. Well I think supporting traditional culture is of most importance nowadays, as everything is becoming lesser and lesser traditional. Ofcourse “traditions” are things that change over time, but it is a true loss if they are completely forgotten. In my opinion it feels like many young people are lost today, and I certainly think that a traditional culture then can help them find themselves.
Heathen mythology is connected with ancient, pre-Christian era. However, what do you think about the newer monotheistic religions like Christianity, Judaism, and Islam?
I’m no big fan of any of them. First of all because of the many times where politics and religion have gone together and secondly as these religions tend to have a very low acceptance towards people of religions out of their own. But I think it is important to see everybody as people. There are people who do good things in the name of religion, just as there are people who make horrible things. I think one is far out when one is starting to judge people out of their religion.
It is common knowledge that there are many endangered languages around the world. It is not so ordinary in Europe but if I am correct, Sweden has one case at least – Elfdalian. How is it going with the language in these times? What is the main enemy of these languages and how to defend them?
I think the largest enemy is when we look away from the culture and only see the use of different things. Elfdalian is by all means no language that you have so very much use for in Sweden today, but yet it has a very important historical value as it is closely related to the old Norse language. Another great enemy when it comes to this is the many authorities, who don’t want to see this as a minority-language, but yet invite more and more new words, which changes the Swedish language constantly. With other words, it is a danger when one fails to have understanding for the historical values, and only have an interest for the new.
It is now more than 20 years since many ancient Christian churches were burnt down by several Norwegian black metallers. What is your comment on this? Do you think that this infamous act also contributed on people‘s interest in pre-Christian era in Scandinavia? Have you, for example, seen YouTube channel of Varg Vikernes? As a student of Norse religion, how do you view his thoughts?
I truly find it sad when they decided to burn down wooden churches that were based upon Old Norse architecture. I can understand the hatred towards a religion that ruined so much of the old culture, but in the same time these churches also carried a high historical value. So by all means I think it was wrong. Well, by the time of these actions I think most people falsely connected this more to Satanism than something that had to do with the pre-Christian era. But I certainly do think that it contributed to an interest of the Norwegian black metal scene.
Yes I have seen his YouTube channel, but it is nothing I follow. I can agree with some minor things he says about living and survival, but else it is not that very much that I agree with him in, but nevertheless I let him stand for his thoughts. When it comes to his view upon old Norse religion he tends to have right in some cases but in others he tell about certain things as facts when they are actually completely baseless. As an academic person I know the importance of sources, which he never reveals. However, I do find Varg being a fantastic musician.
Some people believe that the European cultural heritage is now in danger because of the current immigration wave. Sweden is probably the second most frequent destination for refugees and immigrants after Germany. How do you see the situation as someone living in Sweden and also someone who is deeply interested in original European culture?
Original European culture? Culture is something that is changing constantly, even if it is by small means or larger, and I think it is rather hard to find something that is completely original when one is not talking about a specific subject. One can however speak about European cultures at a certain time, but also there one must be more specific, as the Scandinavian culture in the year of 800 was very different from the German in the same time. Then we also have cultural differences among different places and classes. However, I do understand your point. The truth is that I don’t understand how their culture can be a threat to my own. Every culture can learn something from another one. Just because it comes a new culture, doesn’t mean you have to surrender your old. Since the Viking age, Scandinavians have been able to take inspiration from other cultures and by time, making it to their own thing.
I do however think the migration to Sweden has been overloaded during the past year. It has been far too many people coming in all too short time, which has led on to several problems. But once again, I think it is important to see the individuals behind actions, and not blame a whole group of people of various kinds.
We like to end our interviews in a lite spirit and this will not be an expection. So – when did you shave for the last time? Will you shave in the foreseeable future, or do you aim for an epic, wizard-like beard? Thanks a lot for your time and for your answers!
I have not shaved since January 2014, where I started my studies and in the same time also started to talk to my beloved. Since then I have made some trims and cuts from time to time, but only to keep it in the right shape. The aim is indeed a long beard, stretching to the belly. I will never shave it. Thank you for good questions, it was a pleasure!
Slibovaná druhá část rozhovoru se švédskou formací Forndom je tu. Zatímco první část (čtěte zde, pokud jste ještě nečetli) se zabývala vlastní muzikou a souvisejícími okolnostmi, ta druhá se soustředí spíš na obecnější témata. Na otázky samozřejmě opět odpovídal H. L. H. Swärd, jediný člen Forndom.
Kromě Facebooku lze Forndom nalézt ještě na Tumblr, který se zaměřuje spíše na fotky než na muziku, což pro hudební kapely není úplně běžné. Jak ses dostal k fotografování? Považuješ se víc za hudebníka nebo za fotografa?
Jak už jsem částečně zmínil, začal jsem pořizovat fotky někdy v době, kdy jsem opustil svoji starou kapelu. Začal jsem fotografovat na telefon, ale potom jsem si koupil digitální fotoaparát kvůli lepší kvalitě a více možnostem editace. Hádám, že z toho lze usuzovat, že jsem hudebníkem, který používá fotografie jako atmosférický prostředek, který posluchače přivede blíže k původnímu prostředí.
Dáváš přednost digitálnímu fotoaparátu, anebo klasickému filmu? Můžeš nám říct, jaký fotoaparát používáš? Upravuješ svoje fotky ve Photoshopu nebo nějakém jiném grafickém editoru?
Popravdě dávám přednost filmu, protože hodně podporuje atmosféru. Bohužel jsem jej ale nikdy sám nezkoušel. Otec mé matky míval hodně starých fotoaparátů na film, ale po jeho smrti je vzal můj strýc, jenž je později prodal. Pokud by byl můj zájem ve fotografii a ne v hudbě, zcela jistě bych radši přešel ke klasickému filmu. Ale vzhledem k tomu, že na to aktuálně nemám čas, pořád používám Canon EOS 60D a upravuji fotky ve Photoshopu.
Aniž bych ti chtěl lézt do prdele, musím říct, že tvoje fotky jsou hodně pěkné a atmosférické a kromě toho také hezky pasují k náladě hudby Forndom. Plánuješ ty fotky a hudbu propojit nějakým výraznějším způsobem? Vím, že se několik fotografií nacházelo na kartách u A5 digipackové edice „Flykt“, ale mám na mysli něco víc, řekněme, „epičtějšího“. Například luxusní artbook nebo photobook edici se spoustou fotek…
Nenazýval bych to lezením do prdele, pokud si skutečně myslíš to, co říkáš. Mám radost, že se ti líbí, co dělám. A ano, aktuálně je plán takový, že někdy na podzim / v zimě tohoto roku začnu natáčet krátké snímky a tímhle způsobem propojit svou hudbu s filmem. Samozřejmě to budu využívat i pro další videoklipy, ale to, o čem nyní mluvím, je něco s umělečtějším vyjádřením, kde budu mít možnost kombinace více výraziva naráz.
Hudba inspirovaná nordickým folklórem je povětšinou temná, Forndom nevyjímaje, ale zněla takto i před stovkami let? Jak staré jsou nejstarší zmínky (například hudební nástroje) skandinávské hudby?
Je spousta skandinávské folkové hudby, napsané hlavně k tanci, která je v durové stupnici, což potlačuje šťastné nálady. Je tu ale i hodně písní v melancholické náladě. Mnohé z hudby, která byla dříve, bylo ztraceno, ale některé části přežily velmi dlouhou dobu na severu Skandinávie v něčem, co nazýváme „Fäbodkulturen“, což lze chápat jako oblasti ve Švédsku, kde se ženy v různých ročních obdobích často vydávali hlídat stáda dobytku. Dobytek se volně procházel přírodou a na jejich svolání se používalo starých vokálních technik a rohů, které se rovněž používaly ke komunikaci s dalšími lidmi na vzdálených místech. O tomto tématu existuje jeden starý švédský dokument ze 60. let, na nějž se můžete podívat na tomto odkazu: https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s
Co bys řekl o cestě, po níž se znalosti severského folklóru doposud ubíraly? Všiml jsem si, že tvá záliba ve skandinávských tradicích není jen koníčkem, ale že je i studuješ, konkrétně nordické náboženství. Co toto studium obnáší a jak by mohlo vypadat tvé eventuální zaměstnání, až budeš mít titul? Mimochodem, jak daleko jsi nyní od dokončení studia?
Je to tak a mé studium jde ruku v ruce s hudbou, protože mi poskytuje další a další inspiraci a hlubší znalosti. Mým hlavním předmětem je historie náboženství, ale svá studia jsem začal studováním etnologie, pak jsem studoval na bakaláře 1,5 roku a aktuálně až do léta studuji historii. Pak mě čeká 1,5 roku na bakaláře v archeologii, než půjdu dál a začnu studovat na magisterském stupni historie náboženství na další dva roky. Průběžně také studuji různé staré jazyky, které pak ve svých studiích využiji. Celkově mám studovat šest let a aktuálně jsem v třetím roce. Mým hlavním cílem je se stát vzdělancem ve starých severských náboženstvích, ale vzhledem k tomu, že v tomto oboru nejsou vždy volná místa, budu mít ještě k tomu archeologické vzdělání.
Co pro tebe mytologie a folklór ještě znamenají vedle studia?
Nenazýval bych to „mytologií“, protože to je vlastně jen malá část celého náboženství. Řekl bych, že jsem nábožensky založený, ale ne v tom smyslu, jak by mnoho lidí čekalo. V dnešní době je obtížné uctívat stará božstva stejným způsobem, jako to lidé dělali před tisíci lety. Pro mě je staré severské náboženství spíše myšlenkovým životním pohledem a má velice hluboký vliv na vše, co ve svém životě dělám.
Čas od času slýchávám o dotacích pro undergroundové kapely v Norsku za mezinárodní propagaci země. Netuším, jestli něco takového funguje i ve Švédsku, ale obecně – myslíš si, že má jakákoliv forma podpory projektům propagujících tradiční kulturu smysl? Mělo by to nějaký dopad na současnou společnost a zejména na mladé lidi?
Ahh, rozumím, o tom jsem nevěděl, ale určitě jsem si vědom toho, že Norové jsou obecně dobří v propagaci své země. Inu, myslím si, že podpora tradiční kultury má dnes nejvyšší důležitost, protože vše se stává méně a méně tradiční. Samozřejmě, „tradice“ jsou něčím, co se v průběhu času mění, ale je to obrovská ztráta, pokud jsou dočista zapomenuty. Podle mého názoru to vypadá, že mnoho mladých lidí je dnes ztracených, a rozhodně si myslím, že tradiční kultura jim může pomoct, aby se našli.
Pohanská mytologie je spojena s pradávnou předkřesťanskou érou. Co si však myslíš o novějších monoteistických náboženstvích jako křesťanství, judaismus nebo islám?
Nejsem příznivcem žádného z nich. Zaprvé proto, že mnohokrát došlo k propojení politiky a náboženství, a zadruhé proto, že tato náboženství inklinují k nízké toleranci vůči lidem jiného vyznání, než je to jejich. Myslím si ale, že je důležité, nahlížet na všechny jako na lidi. Jsou lidé, kteří ve jménu náboženství dělají dobré věci, stejně jako ti, kteří dělají hrozné věci. Ten, kdo soudí lidi na základě jejich náboženství, je dle mého hodně mimo.
Je celkem známo, že na celém světě je mnoho ohrožených jazyků. V Evropě to tak běžné není, ale jestli se nemýlím, Švédsko má minimálně jeden takový případ – Elfdalian. Jak se teď tomuto jazyku daří? Čím jsou takové jazyky nejvíce ohroženy a jak je lze bránit?
Řekl bych, že největším nepřítelem je to, když se přestaneme zabývat kulturou a vnímáme jen ostatní věci. Elfdalian dozajista není jazykem, který by se dnes ve Švédsku nějak moc používal, ale i přesto má velmi důležitou historickou hodnotu a je blízce příbuzný se starou norštinou. Další velkou hrozbou, když dojde na tohle, jsou úřady, které tohle nechtějí vnímat jako minoritní jazyk, a přitom pořád přijímají nová a nová slova, která neustále mění švédštinu. Jinými slovy, je nebezpečné, když někdo nedokáže porozumět historickým hodnotám a zajímá se jen o to nové.
Už je to více jak 20 let, kdy bylo vypáleno mnoho křesťanských kostelů několika norskými blackmetalisty. Jak bys to okomentoval? Myslíš, že se tento nechvalně proslulý čin také nějak podílel na zájmu lidí o předkřesťanskou éru? Viděl jsi kupříkladu YouTube kanál Varga Vikernse? Jak jako student severského náboženství vnímáš jeho myšlenky?
Upřímně mi to připadá smutné, že se rozhodli vypálit dřevěné kostely, které měly základ v architektuře starého Norska. Dokážu pochopit nenávist vůči náboženství, které zruinovalo velkou část staré kultury, zároveň ale tyto kostely měly obrovskou historickou hodnotu. Tudíž si na každý pád myslím, že to bylo špatné. No, řekl bych, že v době těchto činů to lidé mylně spojovali spíš se satanismem než s něčím, co by mělo do činění s předkřesťanským obdobím. Rozhodně si ale myslím, že se to podílelo na zájmu o norskou blackmetalovou scénu.
Ano, viděl jsem jeho YouTube kanál, ale není to nic, co bych sledoval. Dokážu souhlasit s některými drobnostmi ohledně života a přežití, ale jinak toho moc není, v čem bych s ním souhlasil, přesto ať si za svými myšlenkami stojí. Když přijde na jeho pohled na severské náboženství, v některých případech mívá pravdu, ale v jiných zase vykládá o určitých věcech jako o faktech, ačkoliv ve skutečnosti nejsou čímkoliv podložené. Jako akademická osoba jsem si vědom důležitosti zdrojů, které on nikdy neuvádí. Nicméně, pokládám Varga za fantastického hudebníka.
Někteří lidé jsou přesvědčeni, že evropské kulturní dědictví je aktuálně v ohrožení kvůli současné imigrační vlně. Švédsko je pravděpodobně druhou nejfrekventovanější destinací pro uprchlíky a imigranty hned po Německu. Jak se na situaci díváš jako někdo, kdo žije ve Švédsku a zároveň se hluboce zajímá o původní evropskou kulturu?
Původní evropskou kulturu? Kultura je něco, co se neustále mění, ať už malým způsobem anebo větším, a řekl bych, že je obtížné najít něco skutečně původní, pokud člověk nemluví o něčem konkrétním. Lze samozřejmě mluvit o evropských kulturách v určitém čase, ale i tak je nutno být přesný, protože skandinávská kultura v roce 800 byla velice odlišná od Německa stejné doby. Také máme kulturní rozdíly mezi různými místy a třídami. Nicméně, rozumím tvé otázce. Popravdě nechápu, jak by jejich kultura mohla ohrozit tu mou. Každá kultura se může naučit něco nového z nějaké jiné. To, že přichází nová kultura, ještě neznamená, že se člověk musí vzdát té staré. Už od dob vikingů byli Seveřané schopni se inspirovat v ostatních kulturách a postupem času to i převzít za vlastní.
Myslím si ovšem, že migrace do Švédska byla za poslední rok přetížena. Příliš mnoho lidí přišlo v příliš krátkém čase, což vedlo k několika problémům. Ale opět, podle mě je důležité za jednotlivými činy vidět jednotlivce, ne obviňovat celou skupinu lidí různého druhu.
Naše rozhovory rádi zakončujeme v trochu odlehčeném duchu a tenhle nebude výjimkou. Takže – kdy ses naposledy holil? Hodláš se někdy v dohledné budoucnosti oholit, anebo si chceš nechat narůst epický čarodějnický plnovous? Mockrát díky za tvůj čas a za tvé odpovědi!
Neholil jsem se od ledna 2014, kdy jsem začal studovat a kdy jsem se seznámil se svou milovanou. Od té doby jen tu a tam něco přistřihnu nebo zastřihnu, ale jen aby zůstal správný tvar. Cílem je vskutku dlouhý plnovous sahající až po břicho. A nikdy jej neoholím. Díky za dobré otázky, bylo mi potěšením!
Swedish neofolk / dark ambient act Forndom gained wider publicity last year after the official release of EP “Flykt” – deservedly, since the record’s atmosphere is quite captivating. The first effort was recently accompanied by the full-length album “Dauðra dura” which was a proper reason to contact H. L. H. Swärd, the mainman behind the band, and ask him a few questions.
The interview is split into two parts. The first one, which focuses on music and other related subjects, follows below. The second one will be published in a few days…
Hello! The very first question will not be much original but it is probably still worth asking – despite I am aware of the fact that you have already answered these things somewhere else. Initially, you started doing music under Heathen Harnow monicker. Why did you decide to change the name to Forndom? And could you also describe the background behind the word “forndom” – its meaning, how did you find it, and how does it fit to the concept and atmosphere of your music?
I started this project firstly as a blog on Tumblr, and the name Heathen Harnow was nothing more than a nickname based upon one of my Danish family names – Harnow. As time went by, this project also got more and more serious and in the end I felt the need to change it into something else. I wanted it to truly have a meaning of what I did and who I was, but yet with a neutral meaning, so I ended up with Forndom. This name is based upon the old Scandinavian word “Fordom” which basically means “Of old”. But we also have another word in Swedish – forn, which means “Ancient” and which often is used in Swedish to mark something that is from the pre-Christian era. So I took this word and ended it with the suffix –dom, creating a word with the meaning “Of what is ancient”.
Can you tell us which instruments exactly are present in the Forndom’s music? Are there any differencies between the “instrumental cast” of “Flykt” and “Dauðra dura”? Do you use any samples, or do you prefer the attitude that everything has to be recorded with real instruments?
It totally depends on if you mean the current instrumental cast or the cast that was used on the last album. On “Flykt” all the instruments was virtual instruments. But in the same time I never recorded this with any thoughts of that it would get so popular. It was simply music written for myself, music that would connect to the many photos I took at the time. But since then I started to take the music more serious, and I started to learn other real instruments. In the last album all the percussion and instruments except for the background ambient drone was recorded with real instruments such as Tagelharpa, Shamandrum, percussion of various kinds, acoustic guitar and näverlur. But this album was also recorded during the summer and some instruments that I actually play, was not included with the songs. If one is to put up the full instrumental cast that I have for the time being it would be:
– Tagelharpa
– Näverlur
– Various Percussion
– Frame drum
– Shaman drum
– Flutes
– Jews Harp
– Vevlira
– Various Ambient sounds
How many instruments are you able to play in total? Are there any instruments whose sound you would like to have in your music but was not able to do so till now? Is there anything you would like to enrich the Forndom’s sound with in the future?
Actually I can’t give an exact number of how many instruments I play. As long as you know how an instrument works, you are able to play it. The more practice you put into it, the better you will become. At least that is how it has always been for me. So I guess it would be easier to answer what instruments I actually use within my music, which I already did. I always strive to have as many old instruments as possible in my music, and even if I told in the last question what instruments I use for the time being, it will certainly be even more until the next release. I’m a big fan of horns of various kinds. Until the next release I will certainly enrich my collection with more birch bark lures (Näverlur) and natural horns.
How did you get involved with the music? Is it possible to say which instrument is “the” first one for you? Can you reveal your first musical experiences? Speaking in terms of music, did you do anything before Forndom (Heathen Harnow)?
My father is a cellist so classical music has always been with me as I grew up. My fathers father had a background in a classical orchestra and jazz-band as a contra-bass and piano player. My mother’s father was self taught and could play a number of various folk-instruments. My first instrument to learn was the trumpet, in the age of 7-8. I also learned flute in the same time. My first musical experiences have without doubt been my father playing concerts of Bach, Beethoven, Haydn, Mozart and everyone else of the big composers for me as a child. Without doubt it certainly made me aware of the atmospheres within music, which is of greatest importance for me today. As I were about 12 I started to learn Piano by myself and I also took a few lessons in classical guitar. During the same time I also came in contact with metal-music and during a school-project about Satanism, my teacher told me to take a look at the Black metal scene. I truly enjoyed this music and especially the great atmosphere. I bought myself an electric guitar and started to record some own songs that I uploaded to myspace. It never got any serious though. When I came up into the high-school age I applied to a music-gymnasium in Norrköping where I also got in. For the first time I found friends with an equal taste in music and after some year I created a band called “Eingana” with them. I did the vocals and wrote about half of the songs, but it was all based upon a sound that was to fit all in the band. But within time I felt that it got more and more progressive and lesser and lesser atmospheric. Yet I felt that I was the driving force in the band. So in the end I left. Around this time was also where I started the blog. I left music for some time, later to take it up again.
Forndom is surely connected with your person. Do you do literally everything just on your own? Are there any persons who eventually helped you somehow during composing, recording, or creating the visual form of Forndom?
Yes I do everything on my own. I do have a broad vocal-register, which certainly have made people believe that there are more people involved in this project. But so far it has only been myself doing everything. I do however have plans to include some friends on the vocal part for the next release. Doing everything on your own has its good sides, but it also has its bad sides. Recording and writing everything on your own often makes you very self-critic.
If I am not mistaken, you have not performed live with Forndom so far. However, if I understood one of your recent Facebook statuses correctly, you plan to change that and bring Forndom onstage – is that right? You stated that you will try to solve the necessary circumstances around live playing in the summer. When do you think you will be able to perform live with Forndom?
Yes, that is correct. But I don’t want it to be a performance where I simply stand and perform the regular songs that I’ve written. I want it to be an experience out of the ordinary and this is also why it demands preparation of various kinds. I will certainly be ready to play live during the late autumn/winter of 2016.
What will be your approach to live playing – do you wish to do a regular tour, or do you want to focus rather on occasional single-shot concerts? Actually, I would personally bet on the second option… however, wouldn’t this way bound you to play just in Sweden or eventually in the nearby countries because the expenses for promoters from longer distance would be too high?
I will certainly not tour, but rather focus on single-shot concerts. The plan so far is to write a special live-piece, which will only be performed live and not be bound into the songs I have written so far. The plan is also to perform on my own (with pre-recorded material) and without anyone else included. So I don’t think it would be that very expensive for promoters and arrangers worldwide to make me come and play.
The presentation of Forndom is full of primitive (not in the negative sense of the word), simple, and abstract symbols – which is something I honestly like, way more than some cheesy and kitschy fantasy cartoons. What do the symbols (in general) represent for you? Do you think that the abstraction of primordial symbols is still relevant in the 21st century and today’s society?
The artwork of Forndom is very much based upon Norse religion. But it is not only based upon the myths and saga’s but also upon the mind of old. To understand the mind of old one also has to have a wider understanding for religions of old. When I do my artworks I want them to be simple, but with a deeper meaning. Some people look at them and see what is to be seen, but fail to understand the meaning of it as a whole. I would like to see my artwork as a kind of “Kenning-paintings”. If one knows a lot, one also knows how to interpret what is to be seen. Single symbols might not be relevant into today’s society, but the full context and the thoughts of the human mind, is something that I consider timeless.
Both “Flykt” and “Dauðra dura” have highly positive response (at least it seems to me like that) which, I guess, is surely quite enjoyable for you. On the other hand, nothing but positive response may cause resting on laurels. Do you have anyone who gives you critical and impartial feedback? And have you ever noticed any negative feedback from the listeners or critics?
Yes, I often send out ideas to the ones closest to my heart. But this is merely just to get the thoughts of somebody else as I often work completely on my own. But in the depth I do not care that very much for what other people think of my work. What I do is simply my own expression and I never do my work to satisfy anyone else than myself. I’m very glad for the great responses I’ve got and it truly means a lot. But it is very seldom that it makes me lesser critic towards myself. So the answer to your question, if good critic makes myself feel more at peace – is no. But ofcourse it is always great to hear that people appreciate what you do and take the music towards them on a very personal level. Because ofcourse this gives you even more motivation. I’ve received some minor negative critics yes and it would in my opinion be strange if I wouldn’t. But people are different, people think different and like different things.
I am sorry to ask so inappropriately but I cannot help myself – your music resembles the works of Norwegian act Wardruna a lot from my point of view. Does this band have any influences on you?
Ofcourse, isn’t that obvious? Wardruna and the music of Einar Selvik had the same impact on me just as bands like Venom and Bathory had a huge impact on the Norwegian black metal scene in the 90’s. Especially when it comes to the use of the many old instruments. But in the same time one also have to have a deeper understanding for why it ended up that way. As I have told already, I have always been into atmospheric music, both classical and black metal. I have since a very young age also had a huge interest for early middle-ages, Vikings and Scandinavian folklore overall. When I created this project under the name of Heathen Harnow, the main idea was to take atmospheric pictures inspired by Scandinavian nature, folklore and myth. After seeing the ritual-ambient act “Draugurinn” on the Swedish festival “Arosian black mass” in 2012, I also decided to contribute the atmosphere of the pictures with music. The foundation of the music was found in the Scandinavian folk tunes, which, except of the regular folkmusic, also can be heard in many of the Swedish lullabies and children-songs, and with other words, it is something that you have with you since a very low age if you are Scandinavian. So to conclude I think one have to see to the big picture to understand why my music also resembles the works of Wardruna. We have the same background and share the same culture.
If I am not mistaken, an early version of “Flykt” released under the old Heathen Harnow name should exist – is that correct? Are there any musical differencies between this early version and the latter editions issued by Nordvis?
Yes that is correct, and this was released digitally during the autumn of 2013 and later physically released on my own during 2014 if I remember it correctly. It was limited to 50 ex and I don’t even have a copy of it myself. The only difference with this edition compared to the one released by Nordvis was that this had two extra tracks which I did the months after releasing it digitally. One of the tracks was named “Skogsrået” and is to be found on YouTube. The other one was an instrumental song called “Minnen ur askan”. But I hope in consideration for the ones who bought it, that it will stay away from the digital world.
The first Nordvis edition of “Flykt” was made as a limited A5 digipack CD (500 copies) which is now out of print. „Dauðra dura” was, among others, released as a limited boxset (150 copies) which is already sold out as well. Are you a fan of such very limited releases which might (and probably will) become rare? Aren’t you afraid of a situation when someone buys it now and then puts it on eBay for enormously high price after some time?
Ofcourse I like limited editions as it put more worth to it. Why should one else have a physical copy of something in the digital world we live in? It is indeed sad that a few people tend to buy limited things just to sell it for a higher price later and I’ve already heard of such cases when it comes to my own releases. But in the same time that is how the market looks for rare works out of artists in general. Paintings tend to be expensive for a reason.
This might be a cliché question but – are there any plans to release “Flykt” and/or “Dauðra dura” on vinyl?
Yes, as announced during the last weeks, DD is coming out on vinyl.
The next question will have a simple form but I guess its answer might not be really plain. The main theme of “Dauðra dura” is death – why did you decide to focus on death?
Death is a natural part of life. Death is not merely something that happens when the body dies, but rather something that goes on continuously throughout our lives. We change and go through passage-rites. We kill the old self to give place for something else, and enter a new part of our lives. But death is also connected with wisdom and learning. In the very darkest stages of our lives we also learn the very most. During the year I was writing this album I learned so many things, both on a physical and psychical level. But I also felt truly bad from time to time because of several reasons, but in the end it was all worth it. My focus upon death was to show that is more to it than just grief and sorrow. Out of every bad thing there is always something good as well.
Despite the fact that “Dauðra dura” is centered around death, there are two songs dealing with different subjects, namely “Svitjod” and “Jag vet ett tempel stå”. Why did you decide to include them on the record instead of having the whole album mono-thematic?
The album is monothematic as these songs are to be connected to the dead and death as well. “Svitjod” is a tribute to the people who lived and died, who sowed and harvested this country in the ages before my own. “Jag vet ett tempel stå” is to be connected with the Uppsala-temple myth, where humans, among many other creatures, were sacrificed to secure a better life for the living.
“Jag vet ett tempel stå” does not contain any vocals but it still has lyrics. Why did you decide not to include any vocals in the track? It may seem a little bit strange, especially when you stated in the liner notes of “Dauðra dura” that one day, you might re-record it with vocals…
The reason for this is simply that I wrote the lyrics after recording everything else of the song, but once recording was to take place, the singing melody I had in mind was too hard to sing in the key it was played in. I tried to make some changes but was never happy enough with the result. By the time I was also about to start my studies again, reading two courses at once that I had to put my focus upon. I was also in general very tired of being in the studio and in the end I decided to leave it as an instrumental song. Though, for coming releases I will probably not sit in sessions writing and recording a whole album as I did here, but rather work on it for shorter sessions.
In the above-mentioned liner notes, you also wrote that you decided not to share English translations or explanation of the album’s lyrics in the booklet. Why? Will you do it some day anywhere else?
I could have translated it word by word, but it would in my opinion not have been a fair result of the lyrics as a whole as it would then exclude rhymes and other things that I find important. But we’ll see, I might post some word-by-word translations via my Tumblr page in the future.
I have also a little question about the fifth song on “Flykt“. Since its name differs on the back cover and on the CD, I would like to know if it is called “Återkomst” or “Återkomsten”?
Hehe, this is probably some minor mistake on Nordvis part then, but it doesn’t matter as it has the same meaning – “Return”. Återkomst is Singular-Undecided-nominative, while Återkomsten is Singular-Decided-nominative. The correct title is “Återkomst”.
THE SECOND PART OF THE INTERVIEW WILL BE PUBLISHED ON 12TH MARCH
Švédský neofolk/darkambientní projekt Forndom získal větší pozornost v loňském roce po oficiálním vydání EP „Flykt“ – a nutno říct, že zaslouženě, protože atmosféra nahrávka byla dost pohlcující. První počin nedávno doplnila dlouhohrající deska „Dauðra dura“, což byl vhodný důvod k tomu, abychom kontaktovali H. L. H. Swärda, stěžejní postavu skupiny, a položili mu několik otázek.
Rozhovor je rozdělen na dvě části. Ta první, která se soustředí především na muziku a s ní související záležitosti, následuje níže. Druhá část vyjde během pár dnů…
Ahoj! Úplně první otázka nebude příliš originální, ale pořád stojí za to se na ni zeptat – ačkoliv jsem si vědom toho, že už jsi na tyhle věci odpovídal někde jinde. Původně jsi začal dělat hudbu pod názvem Heathen Harnow. Proč ses rozhodl změnit jméno na Forndom? A mohl bys také vylíčit pozadí slova „forndom“ – jeho význam, jak jsi k němu přišel a jak pasuje ke konceptu a atmosféře tvojí hudby?
Nejprve jsem tento projekt začal jako blog na Tumblr a jméno Heathen Harnow nebylo ničím víc než jen přezdívkou založenou na jednom z mých dánských rodinných jmen – Harnow. Jak plynul čas, tento projekt se stával víc a víc seriózní a já ucítil potřebu to změnit na něco jiného. Chtěl jsem, aby to skutečně mělo význam toho, co dělám a kdo jsem, ale zároveň aby to byl neutrální význam, a tak jsem skončil s Forndom. Toto jméno je založeno na starém skandinávském slově „Fordom“, jež v podstatě znamená „of old“ [volně přeloženo jako „v dávných dobách“]. Ve švédštině ale máme ještě další slovo – „forn“, které znamená „prastarý“ a které se ve švédštině často používá k označení něčeho, co pochází z předkřesťanské doby. Takže jsem vzal toto slovo a zakončil jej příponou –dom, z čehož vzniklo slovo s významem „Of what is ancient“ [„toho, co je prastaré“].
Můžeš nám říct, jaké nástroje přesně jsou přítomny v hudbě Forndom? Jsou nějaké rozdíly mezi nástrojovým obsazením „Flykt“ a „Dauðra dura“? Používáš nějaké samply, anebo dáváš přednost tomu přístupu, že vše musí být natočeno s opravdovými nástroji?
To zcela záleží na tom, jestli myslím současné nástrojové obsazení, anebo obsazení, které bylo použito na posledním albu. Na „Flykt“ byly pouze virtuální nástroje. Nicméně jsem jej nenahrával s jakýmkoliv vědomím toho, že by mohlo mít takový úspěch. Jednoduše to byla muzika, kterou jsem natočil jen pro sebe, hudba, která by se propojila se spoustou fotek, jež jsem v té době pořídil. Ale od doby, kdy jsem začal brát hudbu vážněji, jsem se začal učit na skutečné nástroje. Na posledním albu jsou všechny perkuse a instrumenty s výjimkou ambientního šumu pravé, například tagelharpa, šamanský buben, perkuse různého druhu, akustická kytara nebo näverlur [březová trouba]. Avšak aktuální deska byla natočena v létě a některé instrumenty, na něž ve skutečnosti hraji, se ve skladbách neobjevují. Pokud bych měl předložit kompletní nástrojové obsazení, jímž v současnosti disponuji, vypadalo by to následovně:
Na kolik nástrojů celkem umíš hrát? Jsou nějaké instrumenty, jejichž zvuk bys rád měl ve své hudbě, ale zatím se nepovedlo je tam dostat? Je něco, s čím bys chtěl zvuk Forndom do budoucna obohatit?
Vlastně nedokážu říct přesné číslo, na kolik nástrojů umím hrát. Jakmile víš, jak nástroj funguje, jsi schopen na něj hrát. Čím víc procvičování tomu věnuješ, tím lepší v tom budeš. Alespoň takhle to vždycky fungovalo u mě. Myslím tedy, že by bylo jednodušší říct, jaké ve své muzice skutečně používám, což už jsem udělal. Pořád se snažím mít ve své hudbě pokud možno co nejvíc starých nástrojů, a i když jsem v minulé otázce pověděl, jaké instrumenty v současné době používám, do příštího počinu jich bude rozhodně víc. Jsem velký příznivec rohů různého druhu. Do další nahrávky svou sbírku určitě obohatím o víc trubek z březové kůry (näverlur) a přírodních rohů.
Jak ses dostal k muzice? Je možné říct, který nástroj je pro tebe „ten první“? Mohl bys prozradit svoje první hudební zkušenosti? Co se muziky týče, dělal jsi něco ještě před Forndom (Heathen Harnow)?
Můj otec je cellista, takže klasická hudba tu se mnou vždycky byla, když jsem vyrůstal. Otec mého otce se angažoval v klasickém orchestru a jazzové skupině jako hráč na kontrabas a piáno. Otec mé matky byl samouk a dokázal hrát na množství různých folkových nástrojů. Mým prvním nástrojem, na nějž jsem se naučil, byla trumpeta ve věku 7-8 let. Ve stejné době jsem se učil i na flétnu. Mé první hudební zkušenosti bezesporu byly, když mi otec jako dítěti hrával koncerty Bacha, Beethovena, Haydna, Mozarta a všech dalších velkých skladatelů. Nepochybně mi to pomohlo si uvědomit, jakou atmosféru v sobě hudba má, což je pro mě dnes nejdůležitější. Když mi bylo 12 let, začal jsem se sám učit na klavír a také jsem chodil na lekce klasické kytary. Ve stejné době jsem se také setkal s metalovou muzikou a při mém školním projektu o satanismu mi učitel řekl, abych se zkusil podívat na blackmetalovou scénu. Muzika se mi skutečně líbila, hlavně její skvělá atmosféra. Koupil jsem si elektrickou kytaru a začal jsem natáčet nějaké vlastní songy, které jsem pak nahrál na MySpace. Nicméně to nebylo moc seriózní. Když jsem se dostal do středoškolského věku, přihlásil jsem se na hudební gymnázium v Norrköpingu, kam jsem se také dostal. Poprvé jsem našel kamarády se stejným hudebním vkusem a po pár letech jsme společně založili kapelu s názvem Eingana. Udělal jsem vokály a napsal asi polovinu skladeb, ale vše vycházelo ze soundu, který musel vyhovovat všem ve skupině. Postupem času jsem ale začal cítit, že je to víc a víc progresivní a méně a méně atmosférické. Přesto jsem pořád cítil, že jsem hlavním hnacím motorem v kapele. Takže jsem nakonec odešel. Tohle také byla doba, kdy jsem začal se svým blogem. Na nějaký čas jsem muziku opustil, abych se k ní pak zase vrátil.
Forndom je dozajista spojeno s tvojí osobou. Děláš naprosto vše jen ty sám? Jsou nějací další lidé, kteří ti případně nějak pomáhají během skládání, nahrávání nebo tvorbě vizuální stránky Forndom?
Ano, dělám úplně vše sám. Mám široký vokální rozsah, díky čemuž si podle všeho někteří lidé myslí, že se v projektu angažuje víc osob. Prozatím jsem ale vše dělal jen já sám. Nicméně mám v plánu zapojit několik přátel do vokální složky na příští nahrávce. Dělat všechno sám má svoje výhody, ale také některé nevýhody. Nahrávat a psát sám tě často nutí k velké sebekritičnosti.
Pokud se nemýlím, doposud jsi s Forndom nevystupoval živě. Nicméně, jestli jsem správně pochopil jeden z tvých posledních statusů na Facebooku, tak se to chystáš změnit a přivést Forndom na pódia – je to tak? Prohlásil jsi, že se pokusíš všechny vyřešit nezbytné okolnosti ohledně živého hraní v létě. Kdy myslíš, že budeš schopen s Forndom živě vystupovat?
Ano, to je správně. Nechci ale, aby to bylo vystoupení, kde se jen postavím a normálně zahraju skladby, které jsem napsal. Chci, aby to byl neobyčejný zážitek, což je ten důvod, proč jsou nutné přípravy různého druhu. Určitě ale budu schopen hrát živě někdy během podzimu / zimy 2016.
Jaký bude tvůj přístup k živému hraní – chceš vyjet na klasické turné, anebo se chceš radši soustředit na občasná jednorázová vystoupení? Popravdě, já osobně bych si vsadil na tu druhou možnost… nicméně, nesvazovala by tě ta tahle k hraní jen ve Švédsku a případně okolních zemích, protože výdaje pro promotéry ze vzdálenějších míst by byly příliš vysoké?
Zcela jistě nebudu jezdit na turné, radši se soustředím na jednorázové koncerty. Prozatím je plán takový, že napíšu speciální živou kompozici, kterou budu hrát jenom živě, abych nebyl omezený jen na písně, jež jsem zatím složil. Dále plánuji hrát jen sám (s přednahraným materiálem) bez účasti kohokoliv dalšího. Takže nemyslím, že to pro promotéry a pořadatele z celého světa bude tak moc drahé, abych nemohl přijet a zahrát.
Prezentace Forndom je plná primitivních (ne v negativním slova smyslu), jednoduchých a abstraktních symbolů – což je něco, co se mi upřímně líbí, mnohem víc než nějaké laciné a kýčovité fantasy omalovánky. Co pro tebe takové symboly (obecně) znamenají? Myslíš, že má abstrakce primitivních symbolů stále svůj význam i ve 21. století a dnešní společnosti?
Vizuální stránka Forndom je silně založena na nordickém náboženství. Nejedná se ale jen o mýty a ságy, ale i o starodávné přemýšlení. Aby člověk takové dávné myšlení pochopil, musí mít širší znalosti dávného náboženství. Když tuto vizuální stránku vyrábím, chci, aby byla jednoduchá, ale aby měla hlubší význam. Někteří lidé se na ni podívají a vidí jen to, co je vidět, ale nedokážou porozumět celému významu. Chtěl bych, aby má výtvarná díla byla něčím jako „Kenning-obrazy“ [kenning je cosi jako jako metaforický opis – viz]. Pokud toho člověk hodně ví, pak také ví, jak interpretovat to, co vidí. Jednotlivé symboly už v dnešní společnosti nemusejí být relevantní, ale celkový kontext a myšlení lidské mysli je něco, co považuji za nadčasové.
„Flykt“ i „Dauðra dura“ měly velice pozitivní ohlasy (alespoň mně to tak připadá), což, předpokládám, pro tebe bude poměrně příjemné. Na druhou stranu, nic než pozitivní ohlasy může vést k usínání na vavřínech. Máš někoho, kdo ti poskytuje kritickou a objektivní zpětnou vazbu? Zaregistroval jsi někdy nějaké negativní ohlasy ze strany posluchačů nebo kritiků?
Ano, často posílám svoje nápady těm, kteří jsou mému srdci nejbližší. Ale to jen abych dostal pohled někoho dalšího, protože jinak často pracuji pouze sám. V nitru se ovšem zas tak moc nezajímám o to, co si ostatní lidé o mé práci myslí. To, co dělám, je jednoduše sebevyjádření a svoje dílo nevytvářím, abych uspokojil kohokoliv jiného než sám sebe. Mám velkou radost ze skvělých ohlasů a opravdu to hodně znamená. Ale opravdu jen zřídkakdy jsem kvůli tomu vůči sobě méně kritický. Čili abych odpověděl na tvou otázku, jestli mě pozitivní kritika ukonejší – ne. Je však samozřejmě skvělé slyšet, že lidé si cení toho, co děláš, a berou tu hudbu na velmi osobní úrovni. Protože tohle ti samozřejmě dodává ještě víc motivace. Dostal jsem i něco málo negativní kritiky, to ano, ale podle mě by bylo divné, kdyby se tak nestalo. Lidé jsou různí, přemýšlejí různě a mají rádi různé věci.
Omlouvám se, že se zeptám trochu nevhodně, ale nemůžu si pomoct – tvoje hudba podle mě skutečně hodně připomíná tvorbu norské formace Wardruna. Měla na tebe tato skupina nějaký vliv?
Samozřejmě, není to snad očividné? Wardruna a hudba Einara Selvika na mě měla stejný dopad, jako měly kapely typu Venom či Bathory na norskou blackmetalovou scénu v 90. letech. Hlavně co se týče používání mnoha starých nástrojů. Zároveň je ale nutné si hlouběji uvědomit, proč tomu tak je. Jak už jsem řekl, vždy mě bavila atmosférická hudba, klasická i blackmetalová. Už od dětství jsem se hodně zajímal o raný středověk, vikingy a obecně skandinávský folklór. Když jsem stvořil tento projekt pod názvem Heathen Harnow, stěžejní myšlenkou bylo vytvořit atmosférické obrazy inspirované skandinávskou přírodou, folklórem a mýty. Poté, co jsem viděl rituálně-ambientní formaci Draugurinn na švédském festivalu Arosian Black Mass v roce 2012, jsem se také rozhodl podpořit atmosféru obrazů hudbou. Základy muziky se nacházejí ve skandinávských folkových melodiích, které se vedle obvyklé folkové hudby objevují i v ukolébavkách a dětských písničkách, takže jinými slovy je to něco, co s sebou máš od velice mladého věku, pokud pocházíš ze Skandinávie. Abych to uzavřel, myslím, že se na to člověk musí dívat z širšího hlediska, aby pochopil, proč má muzika tolik připomíná tvorbu Wardruny. Máme stejné zázemí a sdílíme stejnou kulturu.
Pokud se nemýlím, tak by měla existovat raná verze „Flykt“ vydaná ještě pod jménem Heathen Harnow – je to tak? Jsou nějaké hudební rozdíly mezi touto prvotní verzí a pozdějšími edicemi vydanými u Nordvis?
Ano, je to tak, tahle byla vydaná digitálně během podzimu 2013 a později fyzicky na vlastní náklady během roku 2014, pokud si správně pamatuji. Byla limitována na 50 kusů, a dokonce ani já sám nemám žádnou kopii pro sebe. Jediný rozdíl u téhle edice oproti té vydané u Nordvis je to, že tato měla navíc dvě skladby, které jsem udělal několik měsíců po digitálním vydání. Jedna z písniček se jmenuje „Skogsrået“ a lze ji najít na YouTube. Druhý byl instrumentální song s názvem „Minnen ur askan“. Ale s ohledem na ty, kdo si to koupili, doufám, že si tento udrží odstup od digitálního světa.
První edice „Flykt“ u Nordvis vyšla jako limitované A5 digipack CD (500 kusů) a je nyní vyprodaná. „Dauðra dura“ byla, mimo jiné, vydána jako limitovaný boxset (150 kusů), který je už také vyprodaný. Máš rád taková podobná hodně limitovaná vydání, která se mohou stát (a pravděpodobně i stanou) vzácnými? Neobáváš se situace, že si to někdo koupím a pak to za nějaký čas dá na eBay ze enormně vysokou částku?
Samozřejmě, že mám rád limitované edice, protože to jim přidává na hodnotě. Proč by jinak v tomhle digitálním světě, v němž žijeme, někdo měl kupovat fyzické kopie čehokoliv? Je samozřejmě smutné, že někteří lidé rádi kupují limitované věci, aby je později prodali za vyšší cenu, a už o takových případech slyšel i u mých vlastních počinů. Na druhou stranu, takhle prostě trh s raritními věcmi vypadá u všech umělců obecně. Obrazy bývají drahé z dobrého důvodu.
Tohle může být docela klišé otázka, ale – jsou nějaké plány na vydání „Flykt“ a/nebo „Dauðra dura“ na vinylu?
Ano, jak bylo potvrzeno během posledních týdnů, „Dauðra dura“ vyjde i na vinylu.
Následující otázku bude jednoduchá, ale hádám, že její odpověď tak přímočará být nemusí. Hlavním tématem „Dauðra dura“ je smrt – proč ses rozhodl se soustředit právě na smrt?
Smrt je přirozenou součástí života. Smrt není jen něčím, co se stane, když umře tělo, je to spíš něco, co nepřetržitě probíhá napříč našimi životy. Měníme se a procházíme přechodovými rituály [viz]. Zabíjíme své staré já, abychom udělali prostor pro něco nového a vstoupili do nové etapy našich životů. Smrt je ovšem spojena i s moudrostí a učením. V těch nejtemnějších obdobích našich životů se toho naučíme nejvíc. Během roku, kdy jsem toto album skládal, jsem se naučil hodně věcí, jak na psychické, tak i na fyzické úrovni. Občas jsem se ale cítil i opravdu špatně z různých důvodů, avšak nakonec to za to stálo. Mé zaměření na smrt mělo ukázat, že je v ní víc než jen trápení a zármutek. Z každé špatnosti vždy vzejde i něco dobrého.
Přestože se „Dauðra dura“ točí okolo smrti, jsou zde dvě skladby, které se zabývají jinými tématy, konkrétně „Svitjod“ a „Jag vet ett tempel stå“. Proč ses rozhodl je na nahrávku zahrnout a nemít radši celé album monotématické?
Deska je monotématická, protože i tyto písně jsou spojeny s mrtvými a smrtí. „Svitjod“ je pocta lidem, kteří žili a zemřeli, kteří zaseli a sklízeli tuto zemi věky dávno přede mnou. „Jag vet ett tempel stå“ se zabývá mýtem chrámu v Uppsale, kde byli lidé, společně s dalšími tvory, obětováváni, aby zajistili lepší život pro žijící.
„Jag vet ett tempel stå“ neobsahuje žádné vokály, ale i přesto má text. Proč ses rozhodl nezapojit do skladby i zpěv? To může vypadat trochu zvláštně, obzvlášť vzhledem k tomu, že v autorských poznámkách u „Dauðra dura“ jsi napsal, že jednoho dne ji možná znovunahraješ s vokály…
Důvod je ten, že jsem text jednoduše napsal až po natočení všeho ostatní ve skladbě, a když jsem chtěl začít nahrávat, vokální melodie, kterou jsem měl v hlavě, byla příliš těžká na zazpívání v tónině, v jakém to bylo zahráno. Pokusil jsem se udělat pár změn, ale s výsledkem jsem nikdy nebyl dostatečně spokojen. V té době jsem se také měl opět vrátit ke studiu a studovat naráz dva kurzy, na něž jsem se musel soustředit. Kromě toho jsem už byl obecně velmi unaven z toho být pořád ve studiu, a tak jsem se nakonec rozhodl tu píseň nechat instrumentální. Nicméně, u dalších počinů pravděpodobně nebudu celé album skládat a natáčet na jeden zátah, jako jsem to udělal zde, a radši na tom budu pracovat v kratších intervalech.
Ve výše zmiňovaných autorských poznámkách jsi také napsal, že ses rozhodl se v bookletu nepodělit o anglické překlady nebo vysvětlivky textů. Proč? Uděláš to někdy v budoucnu někde jinde?
Mohl jsem to přeložit slovo od slova, ale podle mého názoru by výsledná podoba textů jako celku nebyla moc dobrá, protože by se tím zničily rytmy a další věci, které považuji za důležité. Ale uvidíme, možná bych v budoucnu mohl publikovat nějaké doslovné překlady na své Tumblr stránce.
Mám také jednu malou otázku ohledně pátého songu na „Flykt“. Vzhledem k tomu, že se jeho název liší na zadním obalu a na CD, chtěl bych vědět, jestli se jmenuje „Återkomst“ nebo „Återkomsten“?
Hehe, to bude pravděpodobně chybka na straně Nordvis, ale to nevadí, význam je pořád stejný – „Návrat“. Återkomst je neurčitý nominativ [1. pád] čísla jednotného, Återkomsten je určitý nominativ čísla jednotného. Správný název je „Återkomst“.
Švédský jednočlenný projekt Forndom výrazně zaujal již svou krátkohrající prvotinou „Flykt“ z loňského roku. 25minutové EP vcelku jasně řeklo, že se v tomhle případě jedná o skupinu, jejíž tvorbu nebude radno ignorovat a míjet. H. L. H. Swärd, ústřední a jediná postava Forndom, hned se svým prvním počinem prokázal, že mu nechybí jasná hudební vize a ani schopnosti, jak tuhle vizi uvěřitelně přenést i do akustické kulisy a takříkajíc ji „zhmotnit“.
Prvotní nástřel se tedy Forndom povedl na výtečnou – vlastně až takovým způsobem, že jsem příliš nevěřil tomu, že by to byla jen náhoda, a nepochyboval jsem o tom, že i na svých budoucích počinech Swärd dokáže laťku nastavenou pomocí „Flykt“ udržet. A bez zbytečných průtahů a dramat můžeme hned zkraje říct, že první dlouhohrající deska „Dauðra dura“, přicházející vlastně relativně nedlouho po první vlaštovce, očekávání splnila a sebejistě pokračuje ve spanilé náladotvorné krasojízdě.
Avšak pro případné nezasvěcence mezi vámi trochu zpomalme náš vstříc konci tohohle textu a vraťme se o kousek zpátky k tomu, co jsem v prvním odstavci možná lehce pateticky nazval vizí téhle formace. Ono je to vlastně svým způsobem docela zřejmé, skoro až přímočaře jasné, oč v muzice Forndom běží. Gró téhle záležitosti totiž vězí v sugestivní atmosféře chladného lesa opředeného mlhou, v zhudebnění severských nálad, přírody a pohanství. Nicméně fakt, že je cíl očividný a evidentní, rozhodně neimplikuje, že by i samotné provedení mělo být průhledné nebo snad dokonce povrchní. Ačkoliv tu je i něco, co lze Forndom vcelku úspěšně vytýkat (a ještě se k tomu samozřejmě dostaneme), pořád je z toho cítit hloubka a velká síla. A když na to přijde, tak právě tohle je pro mě osobně tím hlavním měřítkem, podle něhož (nepopírám, že hodně subjektivně) posuzuji případné (ne)kvality podobně laděných kapel.
Řekneme-li to docela zjednodušeně a vágně, pak je hudební recept Forndom přibližně následující: Deskou prostupuje darkambientní pozadí, nad nímž Swärd buduje působivé neofolkové motivy. Jemné, leč mnohdy nefalšovaně krásné melodie, šamanská rytmika, tiché procítěné vokály, tu a tam i zvuk bouřky v pozadí… nikam se nespěchá, čas pozvolna plyne a hudba se kupředu posouvá stejně rozvážně, jako se ta mlha nad ránem vine mezi stromy. Všechny motivy jsou až primordiálně primitivní (nikoliv v negativním slova smyslu), ale v nemalé míře tkví právě v tomhle jejich nesporné kouzlo a především je tohle vyjádření zcela adekvátní tomu, co se H. L. H. Swärd ve své tvorbě snaží předat.
Svým způsobem je „Dauðra dura“ ještě o něco „tišší“ a minimalističtější než „Flykt“. Ostatně už jen proto se jedná o nahrávku, u níž je nutno se na chvíli zastavit a, jak se říká, dát jí trochu času a prostoru, aby měla možnost vyrůst a dostat se člověku pod kůži. A může to znít jako to největší klišé, ale v tomhle případě se to bezesporu vyplatí, jelikož účinek té atmosféry je pak veliký. A rozhodně to nelze plně vstřebat (to abychom si dali další klišé), když to budete poslouchat po cestě autobusem. Některá alba takhle prostě nefungují a ani fungovat nemohou a zrovna „Dauðra dura“ k takovým patří. Naopak klid, tma a soustředění jsou více než vhodné
Nicméně i navzdory tomu, že „Dauðra dura“ možná na první poslechy vyznívá ještě o kousek minimalističtěji než předchozí počin, nemusíte se obávat, že by zde byla nouze o působivé momenty. Naopak, takových je tu spousta a i ty mnohdy jen letmé melodie nebo snad pouhé zvuky mají v podání Forndom účinek. A jak už tomu tak bývá, nemá smysl vypichovat konkrétní skladby, protože všech sedm jich drží nastolenou atmosféru a dokáže nabídnout výtečné motivy – a je jedno, zdali se jedná o pětici, která se točí okolo ústředního tématu smrti, anebo o dvě tematicky mírně vystupující písně „Svitjod“ a „Jag vet ett tempel stå“.
Opravdu jediné, co je možno označit za slabinu Forndom, je nezanedbatelná podobnost s dalším severským folkovým solitérem ze sousedního Norska. Mám tím samozřejmě na mysli Kvitrafna a jeho magický projekt Wardruna. Jeho stín v muzice Forndom cítím takovým způsobem, až bych si klidně i vsadil na to, že jistá část inspirace proudí právě z norského Bergenu. Ale na druhou stranu, H. L. H. Swärd s tou atmosférou dokáže pracovat natolik odzbrojujícím způsobem, že mu to člověk milerád odpustí. „Dauðra dura“ je totiž pořád tak nádherná deska, že jde jen těžko odolat a nenechat se unášet její vpravdě úchvatnou náladou.
Druhý pohled (Atreides):
Narazit na rituální ambient vycházející z kořenů dávných věr, či na heathen / pagan (neo)folk bez nadbytku patosu či nacionalismu je kumšt. Samozřejmě, nelze minout jména jako Hagalaz’ Runedance, Ostara, :Of the Wand and the Moon: či domácí Tábor radosti. Sloučit obé v jeden hypnotický celek se ale povedlo až Kvitrafnovi v rámci jeho Wardruny a osobně jsem po vydání její druhé desky doufal, že by se mohlo zjevit těleso podobného, avšak více ambientního ražení. A hle, povedlo se. Jen je s podivem, že jsem se k Forndom dostal až teď, v době vydání řadovky, ačkoliv už má na svědomí jedno ípko z loňského roku. Ale co už – lepší pozdě než nikdy.
H. L. H. Swärd, jediný představitel Forndom, vychází z podobných základů co Wardruna (tomu srovnání se zkrátka nelze vyhnout). Užívá různých technik zpěvu, autentických vikinských nástrojů i dark ambientu. Jistá příbuznost je tak zřetelná na první poslech, stejně tak je ale zřejmé, že Forndom kráčí trochu jinou cestou, která víc staví na hypnotických repetetivních pasážích, monotónnosti, střídmosti a minimalismu. Zatímco v zemském lůně dříme (dark)ambientní masiv, na vrcholcích do rytmu nejrůznějších perkusí drnkají strunné nástroje zahrnující archaickou podobu lyry či hardanger fiddle. Mezi kmeny stromů se ozvěnou nese pestrá paleta vokálů – táhlý, neartikulovaný zpěv „Resan“ či masivní zvuk sborů v „När gudarna kalla“, prostor je i pro obřadní odříkávání či polohlasné hrdelní mumlání.
„Dauðra dura“ se nevyznačuje žádnou do očí bijící vlastností – kratičké album vás na první dobou nepřimrazí do křesla, nespálí vás záští, ani neprokleje na tři pokolení dopředu. Namísto toho vás zahalí do neurčitého závoje tajemna a (ne)jistoty rituálu, jímž jen pomalu a nenápadně vzlíná vůně ohně, jehličí a století dávno minulých, která v kontextu Swärdovy hudby chtě nechtě dostávají nový rozměr. Budete-li chtít, jednoduché, avšak netriviální kompozice vás zanesou daleko mimo hranice reality. Album vám ovšem nepodá pomocnou ruku – namísto toho vám nechá velmi štědrý prostor pro vaše vlastní představy a myšlenky, což je vlastnost, které se mi třeba od výše nepřímo zmiňovaného „Yggdrasilu“ od Wardruny dostávalo spíše poskrovnu.
Jakkoliv ale „Dauðra dura“ nedělá nic špatně, pořád by mohla některé věci dělat lépe. Nemusela by se bát rozvinout motivy na větší plochu a prokreslit je víc do hloubky, přidat na drobných detailech, aby se posluchač tak snadno nevyškrábal zpět do skutečného světa. Půlhodina a tři minuty jsou možná až moc skromné na to, co hudba podobného charakteru může skýtat, a osobně jsem si pro vybudování silnější, konzistentnější atmosféry pouštěl album zároveň spolu s předchozím EP „Flykt“. S tím souvisí absence silnější vodící linky, která by se linula napříč celým albem a skladby spojovala do většího, komplexnějšího celku. Ačkoliv „Dauðra dura“ funguje dost dobře i bez takového pojiva, větší míra celistvosti a návaznosti skladeb by mu určitě prospěla – zejména pustí-li se Forndom do rozmáchlejších kompozic.
I přesto jsou tyto dvě výtky spíše minoritní, kladné stránky alba výrazně převažují a „Dauðra dura“ mě ve svých sítích zachytila tak, jak se to povedlo jen pár albům. Jsem osobně zvědavý, kam dál nás Swärd na své hudební výpravě zavede, protože jak jeho debut, tak i předcházející EP jsou nesmírně zajímavé počiny, které si vaši pozornost rozhodně zaslouží.
Třetí pohled (Skvrn):
Debutové ípko „Flykt“ mi ještě doteď rezonuje hlavou. Na první vydanou nahrávku bylo překvapivě dobré, disponovalo silnou atmosférou i povedeným zvukem. Musím však přiznat, že jsem se Forndom dosti přejedl a ve skutečnosti bylo těch poslechů z mé strany možná až zbytečně moc. Vydání „Dauðra dura“ pak přišlo záhy, v době, kdy jsem se chtěl se švédskými projektem na pár měsíců v dobrém rozejít. Ale zvědavost chtěla jinak. Pídila se po tom, do jaké míry se co změnilo, a já nakonec kývnul a dlouhohrajícímu debutu neodolal.
Rozdíl mezi oběma nahrávkami není příliš velký. Forndom vše znovu vystavil na temné atmosféře nordického lesa, kterýžto připomínají hypnotické plochy kdesi na pomezí ambientu a neofolku. Také obřadní nápěvy setrvaly ve svých pozicích a čekají na příležitost k vhodnému doplnění zádumčivého vyznění. Právě mírná obměna Swärdem servírované zádumčivosti je snad jedinou vysledovatelnou změnou. „Dauðra dura“ tepe ještě minimalističtěji a meditativněji než předchůdce. Je pomalejší, přemítavější a především má opět co nabídnout. Snad bych se jen zasadil o zasazení delších celků – s průměrnou délkou jednotlivých skladeb se nic nestalo a znovu se pohybuje někde kolem (v tomto ranku) podprůměrných pěti minut. Což je i vzhledem k větší meditativnosti materiálu poměrně překvapivé.
I přesto, že novinka kvalitativně následuje výborné „Flykt“, Forndom jsem momentálně zkrátka přeposlouchaný a pocitově nejsem „Dauðra dura“ schopen docenit. Jsem si vědom uvěřitelné atmosféry i celkových kvalit a nemám příliš důvodů takovouto desku nedoporučit. Na druhou stranu, já „Dauðra dura“ na čas odkládám a budu jen doufat, že tenhle Švéd nějakou chvíli nic nevydá. Zvědavost by se vzhledem k přitažlivosti materiálu totiž opět zajisté ozvala.
Minulý týden jsme vydali rozhovor s kanadskou neofolkovou skupinou Musk Ox (pokud jste jej nečetli, neváhejte to napravit tady – ta skupina určitě stojí za to, abyste si o ní něco přečetli), ale to neznamená, že jsme se tím vyčerpali a tenhle žánr tu odteď bude mít utrum. Právě naopak. Aktuálně bude na programu povídání s další stylovou perličkou. Tentokrát jsme odeslali otázky na sever, kde nám na ně odpovídal H. L. H. Swärd, hlavní mozek projektu Forndom.
Zítra si ovšem dáme rovnou dvojitou dávku Forndom. Ráno totiž vyjde vyčerpávající recenze na novou desku „Dauðra dura“ (do článku se zapojili hned tři redaktoři) a večer pak bude následovat zmiňovaný rozhovor. Nebo lépe řečeno jeho první část. Vzhledem k počtu otázek a relativně obsáhlým odpovědím jsme povídání rozdělili na dvě části. Ta první (zítřejší) se bude týkat především muziky, zatímco v té druhé, již vydáme v sobotu, jsme se pustili spíš do nehudebních témat – ale samozřejmě takových, že má smysl se na to ptát kapely jako Forndom.
Není to tak dávno, kdy jsem v recenzi na album kanadských Musk Ox poukázal na letošní neofolkovou bídu. Od té doby sice nějaký ten měsíc uplynul, ale situace nedoznala výraznějších změn. V prvé řadě nevyšla žádná deska žánrových klasiků. Na nové Tenhi, Empyrium, Wardruna či na :Of the Wand & the Moon:, na ty všechny se musí nadále čekat. A doufám, že ne dlouho, protože méně známý závěs toho letos příliš nepředvedl.
Za jakous takous zmínku stojí třeba finští Nest. Ačkoliv se kapela vrací s novou desku po dlouhých osmi letech, „Mietteitä“, jak se novinka jmenuje, příliš pozornosti nezískala, a abych byl upřímný, ani mě to nepálí. První poslech mi dal totiž jasně najevo, že zde se mi do hlubšího objevování nechce. Mnohem zajímavěji na mě zapůsobilo rakouské těleso Jännerwein, ovšem i tady to není bez výhrad. „Eine Hoffnung“ z pera Rakušanů se příjemně poslouchá, ale stoprocentnímu prožitku brání pro změnu jazyková bariéra. Instrumentální složka zde hraje spíše druhé housle, a i když je fajn slyšel němčinu i v nepoznané ladnější podobě, jako tímto jazykem nevybavenému mi zůstává podstatná část jinak slušného materiálu skryta. Ještě jedno další jméno však v rukávu mám a u něj už pro zbytek textu zakotvíme. Řeč přijde na švédský projekt Forndom (původně Heathen Harnow), za nímž stojí osoba jistého H. L. H. Swärda.
Tradiční recenzentské výlety do hudební historie zainteresovaných utněme hned v zárodku, neb první hudební rašení tu je až spolu s letoškem, kdy na svět přichází studiový debut – minialbum „Flykt“. A vychází hned na labelu Nordvis, který vydal třeba některé verze nahrávek Summoning, Skogen či Panopticon. Tudíž tam, kde to u jiných začíná u na koleni dělaných demáčů, je Forndom o krok dál. Nebo spíš o dva. Nejenže se „Flykt“ dočkalo soudě dle obrázků krásného „ápětkového“ zpracování, ale taktéž svého vyprodání. A ono není divu. Swärd užívá obdobných vyjadřovacích prostředků jako vzdálení předci a funguje to. Nebojí se střídmosti a může jít příkladem folk metalovým spolkům, které i přes svá velkohubá prohlášení o tradicích prásknou na obal západ slunce osvětlující nespecifikovaný počet trpaslíků po nespecifikovatelném počtu photoshopových plastik.
Teď ale hudba. I přesto, že jsem Forndom zařadil do toho širokého žánrového rance jménem neofolk, minimálně jednou nohou jsme vedle. Neofolk, to jsou kytary, housle, klávesy, tradiční nástroje. Přestože nevylučuji, že na albu se nějaký ten lidový nástroj objevuje, ústřední roli hrají klávesy cílící na jedinou věc – atmosféru. Logicky tak není záhodno očekávat instrumentální komplikovanost, ale zadumanou ambientní temnotu. Právě v ní je však ukryt onen folklórní nádech. Síla tradic, pára vypařující se ze švédských lesů, temný rituál ve jménu nordických božstev. O tom „Flykt“ je. Nikoliv o rozverných housličkách a přizvukující kytaře, ale o skromně podané a zdánlivě minimalistické temnotě. Skrz podobné pocity vzpomínám třeba na Wardrunu. Ano, Norové jsou možná nástrojově i skladatelsky bohatší, ale výsledný dojem je velmi podobný, temný a do pradávných věků odesílající.
Navzdory nástrojové skromnosti nezní Forndom lacině, a pakliže bychom měli hledat jeden z hlavních klíčů, zastavil bych se zde. Zásadní službu vykonává vokální práce, která počin odesílá do úplně jiných sfér, a není na škodu říct, že bez ní by „Flykt“ bylo sotva poloviční. Stejně jako instrumentálně, tak ani vokálně Swärd neexhibuje, rozsah nechává rozsahem být a potichu buduje celý příběh. Hrátky s vícehlasy a ozvěnami zní naprosto přirozeně a organicky. Ctí celek, nekřičí.
I přesto, že někomu může styl Forndom připadat monotónní, opakující se až do zblbnutí a mnou zmíněná skromnost je pouhou nouzovkou, věřte, je tomu jinak. „Flykt“ není ani tak monotónní jako skvěle ucelené a zároveň se nebojí melodií. Jsou jednoduché, folkově zpěvné, ale zaměříte-li se na ně, zjistíte, že jich je dosyta a i díky nim je ona atmosféra natolik uhrančivá. Melodická jednoduchost ale nese své zápory. Garantuji vám, že první poslechy vážně nebudete mít dost a těch 25 minut s radostí sjedete klidně několikrát za sebou, ale postupně nejspíš zjistíte, že to chce brzdu. „Flykt“ totiž není úplně nejtrvanlivější, a pokud jej budete sjíždět den co den, už vám to nepřijde ani zdaleka tak silné jako prvně.
Nicméně trvanlivost je snad jediným záporem, navíc ne nijak enormním, neboť i přes deset otočení se nahrávka dostala bez zásadní ztráty kytičky. Výsledek velmi dobrý, atmosféra nesmírně přesvědčivá, lepší soundtrack do odpařujícího lesa letos neslyšen. Stále však berme v potaz, že jde o 25minutové EP, o předkrm, jenž na své volné pokračování v podobě hlavního chodu nebude dlouho čekat. Dlouhohrající debut má již své jméno, datum vydání (začátek příštího roku) a před sebou úkol porvat se s delší stopáží. Pár týdnů a budeme moudřejší. Do té doby naslouchejte „Flykt“.
Druhý pohled (H.):
Zdá se mi, že projekt Forndom si hned od svého začátku získal poměrně slušnou pozornost na to, že v polovině tohoto roku vydal teprve svoje debutové EP. Na druhou stranu, musí se nechat, že ona pozornost není nezasloužená, jelikož „Flykt“ představuje toto jméno ve velice sympatickém světle.
Takováhle minimalistická atmosféra je vždy trochu ošemetná disciplína, protože je hodně tenká hranice mezi tím, kdy je to ještě kouzelná náladotvorná nahrávka a kdy to nemá na víc než jen být příjemně plynoucí kulisou (a to ještě v tom relativně lepším případě). Naštěstí je to u Forndom ta lepší možnost, jelikož i navzdory debutovému statusu je ta hudba na vysoké úrovni.
Síla „Flykt“ tkví ve vcelku prostém faktu, že ten počin funguje přesně takovým způsobem, jakým by takováhle náladotvorná hudba fungovat měla – skutečně tu náladu tvoří. Pokud někdo touží si do svého obýváku pustit trochu toho potemnělého a mlhou opředeného severského lesa, třeba právě „Flykt“ to dokáže, čehož si osobně cením, jelikož přesně tohle je tím, co od projektů jako Forndom chci a očekávám.
Úspěšně mohu minialbu vytknout vlastně jen jednu věc, a sice že je místy cítit slušně velký vliv norských sousedů Wardruna. Naštěstí to ale není nic zas tak strašného, co by jinak skvělý dojem z „Flykt“ zkazilo. Když se totiž objeví taková nádhera jako třeba „Bäckahästen“, tak si prostě nejde moc stěžovat, protože je v tom ukrytá atmosféra, síla i hloubka.
Tak jako tak, „Flykt“ jsem si docela oblíbil, takže jsem rozhodně zvědavý, co Swärd předvede na chystaném dlouhohrajícím debutu „Dauðra Dura“, jenž bude za měsíc akorát vycházet. Prvotní neřadový nástřel je skvělý a ukazuje, že je ve Forndom skrytý nemalý potenciál, tak snad se v případě klasické desky také potvrdí…
