 |
| Země: Německo Žánr: progressive black metal Datum vydání: 21.6.2013 Label: Hypnotic Dirge Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jakkoliv může být německá black metalová scéna někdy velmi diskutabilní, disponuje také zásobou velmi kvalitních spolků, které celkovou úroveň pozvedají a většinou dokážou patřit i k tomu nejzářivějšímu, co může žánr černého kovu nabídnout. Důkazem toho je one-man projekt s názvem Galaktik Cancer Squad, který drží pevně ve svých rukou pán s pseudonymem Argwohn. Tvorba tohoto muzikanta mi není úplně neznámá, protože jsem s ním (nevědomky) setkal už při poslechu kapely Garleben, která se věnovala spíše folkovějšímu pojetí black metalu, nicméně také kvalitnímu. Ovšem Galaktik Cancer Squad, to je jinačí polívka a taky výlet do hodně vzdálených končin vesmíru.
Jako vždy poslední dobou šlo o mé první setkání s projektem, ale v podstatě ihned první tóny alba “Ghost Light” mě smetly ze židle. Hlavním výrazovým prvkem je zde black metal, kořeněný o hromadu jiných vlivů, tedy pro zastánce pravověrného chřestivého zla tato nahrávka asi nebude. Album by mohlo oslovit spíše otevřenější hlavy, které se nebojí čistší produkce, melodických kytarových vyhrávek a melancholického zamyšlení místo vzteklého štěkání. Samozřejmě však používá tradičních blackových prvků, jako jsou tremolové riffy i melodie či blast beaty, avšak jako celek je to album (vlastně celý Galaktik Cancer Squad) za hranicemi black metalu se všemi jeho klišé. Projekt byl původně čistě instrumentální, dnes už Argwohn používá i vokály, nicméně ty nejsou pro něho tolik důležité. Tady většinu času obstarává zážitek samotná hudba. Nutno podotknout, že vše, co na albu slyšíte, je dílem jednoho jediného člověka, a to jak duševně, tak fyzicky.
Že nepůjde úplně o jednoduchý poslech, je zjevné už z faktu, že album dosahuje délky padesáti minut při pěti skladbách, což je solidní nálož. Nepochybuji o tom, že mnoha posluchačům bude “Ghost Light” připadat nezajímavé, roztahané a nudné. Opak je však pravdou. Když se na poslech opravdu soustředíte, vtáhne vás do sebe a vnímáte všechny zvuky, nápady a nenápadné vyhrávky. Album je sice celistvé a skladby plynou tak nějak přirozeně za sebou, přesto mi to nedá, abych nezmínil naprosto geniální “In lichterlosen Weiten”, což je skutečná esence všeho, co na albu najdete. Ale tento drahokam se jednoduše blyští více než ostatní. Velkolepý úvod, sypačky, mezihry s klávesami a překrásné melodie, zavřete oči a vznášíte se v prostoru mimo svět. Schopnost působit na všechny senzory je dotažená k dokonalosti a album ve mně vzbuzuje spoustu emocí.
A přestože se, co se týče pocitové stránky, velmi často tlačí na pilu, skladby nikdy nepřerostou v přehnanou patetičnost či přeslazenou rozplizlost. Pořád si drží drive i odstín blackové černoty, díky kterému podobné věci můžou fungovat tak intenzivním způsobem. Myslím, že se dokážu ztotožnit s nálepkou progresivní black metal, ne ve smyslu hráčské exhibice (což by koneckonců i znělo dost na hovno, představa Dream Theater à la black metal (smích)), ale spíše kompozičními postupy, atmosférou. Určitě je to deska, která sama v sobě překračuje mantinely stylu black metal a činí jej o něco vyspělejším žánrem. Za mě naprostá spokojenost a všem otevřeným fandům black metalu vřele doporučuju.
Další názory:
I mně se “Ghost Light” určitě líbí a určitě se mi líbí i hodně, přesto z Galaktik Cancer Squad nejsem tak moc na větvi jako kolega. Což pranic nemění na tom, že i já považuji “Ghost Light” za opravdu skvělou nahrávku, která nepochybně má velmi dobrou atmosféru a hodně pěkné nápady. Nejvíce se mi ovšem deska zamlouvá v těch nejklidnějších a nejmelodičtějších momentech, kdy Argwohn dokáže sypat opravdu nádherné pasáže, což platí zejména ve druhé polovině desky. V těch rychlejších sice hudba Galaktik Cancer Squad taktéž nezní vyloženě špatně, to v žádném případě, ale oproti těm melodiím je to malinko obyčejnější, což je škoda. Možná by mi ani nevadilo, kdyby bylo “Ghost Light” o malinko kratší a veškeré silné pasáže byly o něco koncentrovanější. Nicméně rozhodně nejde o nic velkého a pořád platí, že se jedná o výtečnou záležitost. Sice trošku slabší 8, ale pořád zasloužená 8.
H.