 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 45:26 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Myslím, že si klidně mohu dovolit říct, že první nahrávky polského komanda Iperyt jsou docela kult. Katovická úderka, která je personálně propojena s formacemi jako Infernal War nebo Mastiphal, totiž na svém prvním ípku „Particular Hatred“ a dlouhohrajícím debutu „Totalitarian Love Pulse“ vytvořila nelítostný industriálně blackmetalový námrd. Muzika se s ničím a nikým nesrala a sypala až běda ve zběsilých rychlostech poháněných agresí a nenávistí.
Poté se Iperyt na nějakou dobu odmlčeli, aby s dalším počinem přišli až po pěti letech. Vzpomínám si, jak jsem se tenkrát na „No State of Grace“ těšil jak malej fakan, a poté přišlo zklamání. Iperyt změkli, už to nebyl ani zdaleka takový zlý nájeb, dokonce se objevily i, ty vole, nějaké stravitelnější songy!
Musím říct, že čas „No State of Grace“ prospěl a názor poopravil. Je evidentní, že nejde o tak zběsilou jízdu jako u předešlých počinů, ale špatná placka to také není. Nakonec jsem si k ní cestu našel, když jsem přestal lpět na tom, aby Iperyt zabíjeli stejně jako v letech 2005-2006. Také musím zmínit, že „No State of Grace“ dost pomohl poslech z vinylu, protože z krvavě rudého asfaltu ta muzika nakopává o dost víc. Pro zájemce mohu zmínit, že na YouTube se nachází celá deska nahraná ve vinylu ripu, a už takhle z webového přehrávače je zřejmé, že ten rozdíl oproti CD vydání je výrazný.
Po „No State of Grace“ si Iperyt opět dali oraz na delší dobu, takže letošní novinka „The Patchwork Gehinnom“ vychází bez tří měsíců po sedmi letech. Tentokrát mi již bylo jasné, že očekávat návrat k rané tvorbě by asi bylo naivní, spíše jsem předpokládal, že jestli bude mít novinka k nějakému předešlému počinu nejblíže, bude to právě druhá řadovka. A tak to také je.
Zdá se mi, jako kdyby Iperyt na „The Patchwork Gehinnom“ změkli o další kousek. Byť třeba hned úvodní „Phantom Black Dogs“ nějakou tu syntetickou sypanici nabídne, rozhodně se nejedná o konstantní nátlak, spíše lokální vzepětí. Celkově mi připadá mi, jako kdyby těch skutečně agresivních pasáží zase o něco ubylo. Navíc bych řekl, že ani tyto vzácné chvilky nestínají kebule takovým způsobem, jak bych si osobně představoval. To už víc nakopávají rytmicky výrazné kusy jako třeba druhá „From Nowhere to Nowhere“, kterou bych si nebál zařadit k nejzajímavějším trackům „The Patchwork Gehinnom“.
Novinka dále nabízí několik poměrně povedených věcí, paradoxně jsou to především ty (relativně) klidnější věci jako třeba „Scars Are Still Sexy“ (jasný odkaz na minulé album) nebo „Checkmate, God!“. Docela mě baví i „With Eyes Wide Shut“ a taková „Mindtaker“ se zase blýskne asi nejvýraznějším samplem z celého alba. Nicméně si nalijme čistého vína. Kapela, jejíž hudba kdysi vraždila svou nekompromisností, dnes hraje v polohách, kdy není ničím víc než jen vcelku pohodovým poslechem. Vlastně nějaký zásadní problém s „The Patchwork Gehinnom“ nemám, poslech mě vůbec nesral – naopak, je to v cajku. Je to ale dostačující výsledek na skupinu formátu Iperyt? Neměla by to snad formace, jež má na kontě šlehy jako „Particular Hatred“ nebo „Totalitarian Love Pulse“, hrnout na trochu jinačí úrovni?
Uvidíme, třeba i „The Patchwork Gehinnom“ projeví svoje kvality až s větším časovým odstupem, podobně jako u „No State of Grace“. Nyní ale nemám ten pocit, že by mě novinka Iperyt posluchačsky uspokojovala takovým způsobem, jakým jsem si sliboval. Prostě tomu cosi schází, i když nedokážu říct přesně co (snad vyjma větší extremity), poněvadž formálně je vše v pohodě. Pro mě nejslabší ze tří dosavadních řadovek.
