Archiv štítku: neofolk

The Visit – Through Darkness into Light

The Visit - Through Darkness into Light

Země: Kanada
Žánr: neofolk
Datum vydání: 9.10.2015
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Without This Flesh
02. Offering
03. Cast Off the Veil
04. Through Darkness
05. Into Light

Hrací doba: 55:04

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
The Visit

Dnešní recenzi nemohu začít jinak než dvěma slovy: Musk Ox. Jestliže tápete a nevíte, kam mířím, vězte, že jde – krom anglického výrazu pro pižmoně – o kanadskou kapelu vyjadřující se skrze tóny na pomezí neofolku a komorní hudby. Několik měsíců nazpět se na našich stránkách objevila recenze, poté i rozhovor, tudíž chcete-li, podívejte se, případně poslechněte, je to vážně fajn muzika. Ovšem zpět ke dnešnímu dni a tomuto textu. Ten patří debutové desce „Through Darkness into Light“ z pera kanadského dua The Visit, které s spojuje Musk Ox nejen země původu, ale spousta dalších atributů.

Hlavním propojovacím článkem obou kapel je osoba violoncellisty Raphaela Weinroth-Browneho. Zatímco v rámci Musk Ox má hlavní slovo především kytarista Nathanaël Larochette a náš milý cellista se ke kapele přidal až postupem času, The Visit jsou o něčem jiném. Jde totiž právě o projekt Browneho, s nímž v sestavě kapely figuruje ještě vokalistka Heather Sita Black. V takovémto složení Kanaďané fungují již od svých počátků v roce 2012, přičemž doposud vydaného materiálu není přespříliš. Ke dnešnímu datu jsou na světě dva singly a loňská dlouhohrající deska, jež si jednu ze singlových skladeb vypůjčila a přidala k ní další čtyři nové. I hudebně ona paralela s Musk Ox do jisté míry funguje. V základu se bavíme o neofolku založeném na energickém podání smyčců, v případě The Visit na již zmíněném violoncellu. Nicméně zatímco projekt kolem pižmoně Larochetta se spokojil s hlasy svých nástrojů, „Through Darkness into Light“ přichází ještě s ženským vokálem navíc. Jestliže jste tudíž chtěl někdo vědět, jak by Musk Ox zněli v jiné než ryze instrumentální podobě, kanadští krajané by mohli posloužit jako částečná odpověď.

Jak padlo výše, album sestává z pěti kompozic. Takřka všudypřítomným základem budiž energická hra na violoncello. Žádný minimalismus či dlouhé pasáže na vydechnutí, bavíme se primárně o ostrých dramatických přeletech smyčcem, o neskutečné intenzitě a bezpočtu dílčích harmonických vrcholů. I když dojde k výměně smyčce za prsty a Browne spustí jemné pizzicato, je záhodno se chystat na další dramatické záchvaty plné rytmicky rozdováděných pasáží, jež pokaždé vyústí v táhlé rozmáchlé výjezdy využívající celý hmatník. Přestože jako instrumentální základ slouží Kanaďanům jediný nástroj, díky všudypřítomné rozmáchlosti nepůsobí chudým dojmem. I tak by ale jedna výhrada byla. Vzhledem k tomu, že Browne sází jeden dramatický vrchol za druhým, člověk se ve druhé polovině alba cítí trochu přesycen, povedené gradace už zůstávají spíše bez povšimnutí a třeba závěrečnou „Into Light“ zanechávám napospas mé nepříliš vysoké koncentraci. Vyjma této výtky je to však instrumentálně paráda.

The Visit

Doposud jsem trochu nevděčně nechal stát opodál vokál The Visit, za kterým stojí jistá Heather Sita Black. Vězte však, že jeho opomenutí nebylo náhodné. Po celou stopáž dominuje smyčcová hra a zrovna v tomto případě lze vokál pokládat až za sekundární složku hudby. Jestliže Browne předvádí silně dynamický projev, přednes zpěvačky a její východ evokující, nepříliš náročné melodie působí jako zmírňující kontrast. Nálada zpěvu zůstává takřka neměnná, jemná jako nejtenčí struny violoncella. K technicky propracované hře Browneho zatraceně ostrý kontrast. V některých pasážích propojení hlasu a cella funguje, v mnoha bohužel ne. Na vině většinou není ani tak náladový protipól obou složek, ale samotný pěvecký výkon a až příliš jednoduchá, popěvková povaha jinak také nepříliš vynalézavých melodií. Nefunkčnost hlásí například (až otravná) druhá část „Through Darkness“, hapruje i jí předcházející „Cast Off the Veil“.

Pakliže The Visit chtějí vokál udržet ve hře a zároveň nepůsobit nejistě, jak se tomu na „Through Darkness into Light“ nejednou děje, mělo by se s ním šetřit. V současné době v něm totiž zoufale postrádám nápaditost i emoce. Ty naopak nechybí hravému violoncellu, jež je jasným vévodou celého dění na albu. Místy sice působí Browneho hra trochu zbrkle a každou chvíli se honí za vrcholem, aniž by si postupu k jeho nalezení stihl posluchač vůbec stihl vážit, nápadů je ale tolik, že musíte být za dobráka a dostat (respektive vrátit) se konečně k pochvalám.

Vnímejme „Through Darkness into Light“ především jako debutovou desku kapely, která je na světě pár let. V případě debutů jde v prvé řadě o hledání potenciálu a ten nemusíte z The Visit nikterak dolovat – k nalezení je hned po prvních minutách poslechu. Ačkoliv čas s deskou strávený ukáže nedostatky, Kanaďané začali rozhodně slibně a nadprůměrně. Album se příjemně poslouchá, nechybí mu atmosféra ani velký počet parádních momentů. Na personálně spřízněné a kompozice rozvážněji skládající Musk Ox to sice nestačí, ale není kam spěchat. Žánrovou deskou roku se přece kariéra otvírat nemusí.


Skuggsjá – Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror

Skuggsjá - Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror

Země: Norsko
Žánr: neofolk / folk metal
Datum vydání: 11.3.2016
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Intro: Ull kjem
02. Skuggsjá
03. Makta og vanæra, for all tid
04. Tore Hund
05. Rop frå røynda – mælt frå minne
06. Skuggeslåtten
07. Kvervandi
08. Vitkispá
09. Bøn om ending, bøn om byrjing
10. Outro: Ull gjekk
11. Skaldens song til Tore Hund [bonus]
12. Quantum Pasts (Rop frå røynda – Bardspec ed) [bonus]

Hrací doba: 69:38

Odkazy:
web / facebook

První pohled (H.):

Skuggsjá je projekt, o němž se v posledních měsících v jistých kruzích dost mluvilo a od nějž se toho hodně čekalo. Respektive tedy od jeho debutové desky „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ se hodně čekalo. Důvod je nasnadě a nepochybuji o tom, že to všichni víte, kdo za Skuggsjá stojí, ale z jistých formálních důvodů asi nejde napsat recenzi na takovouhle záležitost, aniž by padlo, kdo zde hraje. Důvod oněch vysokých očekávání pak z takového spojení vyplývají přímo automaticky.

Skuggsjá je norské duo, jehož jednu polovinu tvoří Einar Selvik alias Kvitrafn, což je člověk, jenž má za sebou poměrně pestrou (black)metalovou minulost. V jeho portfoliu najdeme formace jako Gorgoroth, Jotunspor, Dead to This World či Sahg. V jednu chvíli se ovšem od black metalu poněkud odstřihl a s trochu jinou vizáží začal tvořit folk/ambientní magii pod značkou Wardruna. K němu se pak připojil Ivar Bjørnson, který se rovněž mihl či hostoval v nejedné skupině, nicméně jeho jméno je pevně spjato především s (dnes) progresivními Enslaved, kde je jedním ze zakládajících členů a hlavním skladatelem.

Na „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ se sice podíleli i další hosté (mj. další dva členové Enslaved a dva členové Wardruna), ale v reálu je skupina především o výše jmenované dvojici. Základy projektu vznikly už v roce 2014, kdy Bjørnsona a Kvitrafna svedl dohromady požadavek, aby spolu složili hudbu ku příležitosti oslav 200. výročí norské ústavy. Tak se také stalo, ale nezůstalo jen u toho. Oběma protagonistům vzájemná spolupráce asi zachutnala, takže v ní pokračovali, následoval koncert na slovutném festivalu Roadburn a také příprava debutové desky, na jejíž zoubek se nyní pokusíme podívat.

„Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ zní ve své úplně základní podstatě vlastně nepřekvapivě. Člověk nemusí být zrovna génius a příliš si namáhat mozkové závity, aby ho napadlo, že to bude cosi jako srážka mezi Wardrunou a Enslaved. Světe div se, skutečně tomu tak je, abychom však byli korektní, je nutno zmínit, že půl na půl to rozhodně není. Navrch má totiž Wardruna a album je pocitově víc neofolk než (jakýkoliv) metal, byť kytary zde jistě jsou a není jich až zas tak málo. Zjednodušeně by se dalo říct, že Skuggsjá zní jako přitvrzená Wardruna s metalovými elementy.

Věřím tomu, že tohle někoho, kdo očekával organičtější propojení zvuku obou formací, může zklamat, mně osobně to však pranic nevadí. Enslaved se mi totiž svým vývojem v poslední dekádě značně vzdálili, a i když má jejich tvorba nepopiratelné a vysoké kvality, nemám moc potřebu to poslouchat. Naopak Wardruna mě baví hodně a severské hudební nálady mám tuze rád, takže mi nastolený výraz Skuggsjá plně vyhovuje. Tím pádem už k vítězství stačí jen povedené skladby. Jsou tam?

Odpověď nemůže být lehčí – zcela jistě ano. „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ je skvělé se silnou atmosférou a spoustou excelentních momentů. Snažil jsem se k tomu přistupovat střízlivě a s nadhledem, nenechat se strhnout vysokými očekáváními a nenadhodnocovat. Přesto nemůžu jinak – je to prostě skvělé. Místy je ta muzika vysloveně nádherná v tom pravém slova smyslu a některé skladby jsou vlastně úžasné.

Za všechny bych mohl jmenovat třebas „Tore Hund“, „Rop fra røynda – mælt fra minne“, „Kvervandi“ nebo „Vitkispá“ (můžete si povšimnout, že jsem vyzdvihl spíše folkověji laděné kusy), ale skvělé je to, že ta koncentrace nápadů je dostatečně hustá, aby deska fungovala a bavila i přes neskromnou hodinovou délku (v limitované edici dokonce 70 minut). Slabších míst je pomálu a úplně v pohodě funguje i spíše metalová desetiminutovka „Makta og vanæra, for all tid“ nebo (vlastně taktéž desetiminutová) „Bøn om ending, bøn om byrjing“, z níž jsou zase hodně cítit Enslaved.

Skuggsjá

Přesto se zde najde i něco, co bych si s naprostým klidem odpustil. Mám tím na mysli hlavně šestou instrumentálku „Skuggeslåtten“ a především její začátek, který mi naopak přijde strašný a nefalšovaně mě irituje. Ta úvodní kytárečka je pro mě skoro neposlouchatelná – nehledě na fakt, že mi ta melodie přijde trošku nepůvodní. Vyslovený odborník na nordické lidovky sice nejsem, ale řekl bych, že přesně tenhle motiv jsem ve „Skuggeslåtten“ neslyšel prvně. Škoda je to tím spíš, že druhá půle songu už je zase povedená a drží se na nastoleném standardu desky.

Naštěstí je však „Skuggeslåtten“ jen takovou malou kaňkou na celém počinu, protože jinak můžu hovořit o naprosté spokojenosti, v těch nejsilnějších chvílích až o nadšení. Albem roku se pro mě „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ nestane, to vím jistě už nyní, ale rozhodně si stojím za tím, že je to výrazná záležitost s nejedním krásným momentem, a dovolím si už nyní tvrdit, že zrovna k téhle desce se rád vrátím i v budoucnu. A pokud nezůstane jen u téhle jedné nahrávky a KvitrafnBjørnsonem spolu dají ještě něco dohromady, rozhodně se zlobit nebudu.


Druhý pohled (Kaša):

Abych pravdu řekl, tak jsem nikdy nebyl fanouškem severských (neo)folkových kapel. Důvod je prostý; ačkoli jsem se o to nejednou snažil, tak tahle hudba prostě vždycky stála naprosto stranou mého hudebního apetitu a nechávala mě chladným. Mám sice letmé povědomí o největších jménech scény, vyslechl jsem před lety se zájmem debut Wardruny, ale tím veškeré mé znalosti s tímto hudebním směřováním končí. A pokud se tedy ptáte, proč píši o debutu projektu Skuggsjá, v němž se sešly mozky z řad Wardruny a Enslaved, tak je to zvědavost. Zvědavost a touha nahlédnout za oponu spojení Ivara Bjørnsona a Einara Selvika, na jehož výsledek jsem se vcelku zdravě těšil.

Nebudu z toho dělat drama, ale aniž bych se chtěl plácat po ramenou, tak výsledek zní skoro totožně jako představa, již jsem o hudební náplni debutu Skuggsjá před jeho vydáním nabyl. Atmosférické momenty se s těmi metalovými střídají s jistotou, docela pravidelně a muzikantská šikovnost umožňuje ústřední dvojici Skuggsjá vystavět z minima ingrediencí docela velké věci, ovšem ponechat tomu stravitelnost pro posluchače neznalého. Právě díky té přímočaré hudební náplni je „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ albem, které se mi poslouchalo velmi dobře, a přestože jsem si užíval spíš kytarové momenty („Makta og vanæra, for all tid“), tak jsem neměl problém si jej poslechnout i dvakrát za sebou.

Skuggsjá

Myslím si, že právě tohle je album, jež by posluchačům, kteří této hudbě nedokázali přijít na chuť, mohlo pootevřít oči a rozšířit obzory. Ono právě díky tomu metalovému vkladu není „Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ podle mě úplně klasickým neofolkovým dílem popisujícím norskou mytologii a to je to, co se mi na něm vlastně líbí. Má hezkou, místy velmi líbivou atmosféru, která si ponechává potřebnou dávku temnoty, která celou nahrávku protkává skrz naskrz.

Vrchol nahrávky? Kdybych musel, tak vyberu dva. Tím prvním je rozhodně již zmíněná „Makta og vanæra, for all tid“ díky vydatnému přísunu energie, který jsem při prvních posleších potřeboval k vstřebání vší té mystické atmosféry. Ta je mimochodem velmi silná, zní uvěřitelně a nemám z ní pocit nějakého prvoplánového kalkulu. No, a druhým pomyslným vrcholem budiž rozmáchlá „Bøn om ending, bøn om byrjing“, která mě i navzdory dlouhé stopáži baví od začátku do konce. Skoro až orientální motiv, který kompozici provází takřka po celou dobu jejího trvání, je magicky přitažlivý a po chvíli jsem této skladbě podlehl.

„Skuggsjá: A Piece for Mind & Mirror“ nějaké zápory? Z mého pohledu vlastně ani ne. Co jsem chtěl, to jsem dostal. Celé to dohromady funguje jako jeden celek a bez větších zaváhání. Přestože ve mně Skuggsjá nerozdmýchali oheň s touhou začít studovat význam run a všeho, co je s norskou mytologií a historií spojeno, tak uznávám, že co do množství hudebních nápadů je debutové album tohoto projektu uspokojujícím produktem.


Třetí pohled (Atreides):

Neprostupnou tmu prozařuje pár pochodní. Rozhazující mihotavé stíny dvou objektů, jež se v jejich blízkosti nacházejí. Jeden z nich jsem já; ten druhý pak černý monolit něčeho, co je zváno zrcadlem… které ale světlo z okolí bere, namísto aby je odráželo zpět. Ačkoliv v okolí nebylo ničeho dalšího, slyšel jsem hlasy. Tichý šepot, jenž mě ponoukal k činu. „Pohleď do zrcadla, v němž neuzříš svůj odraz. Pohleď na místa tak vzdálená, že není nikoho, kdo by jich dosáhl. Pohleď na události, jež si žádný smrtelník nemůže pamatovat. Pohleď!“ I zvedl jsem se strachem zrak od paty oné černočerné plochy, a utopil v ní své vědomí. A zažil věci, jaké ještě žádný člověk přede mnou.

Skuggsjá

Plachtil jsem s havrany kroužící bezbřehým nebem. Běžel s vlky, co lačně se ženou za lunou. Se strachem pozoroval vyhasínající slunce. Spolu s ostatními stavěl věže z mrtvých těl, abych byl blíž zraku bohů. Bojoval jsem bratrovražedné bitvy a vyprovázel padlé na jejich věčnou pouť. Pozoroval černající slunce i hvězdy dopadající na holou zem. Hleděl na celé ostrovy, jak planou věčným ohněm a propadají se do hlubin moře, jen aby z něj pak vstaly zpět netknuté, plné života. Prožil jsem každý vdech do plic, každý úder srdce, každý den i každou noc. Život povstávající z každé jedné smrti, i smrt vedoucí ke konci každého života.

Díky dílu, které Einar Selvik a Ivar Bjørnson společně vytvořili, jsem v představách během jeho poslechu a pročítání textů prožil mnohé. Upřímně jsem byl na pochybách, jestli tyhle vdavky éterické Wardruny s tvrdě kovovými Enslaved dopadnou, a během prvních poslechů jsem si říkal, že tomu snad vážně něco chybí. Pochybnosti se ale vloudily spíš proto, že dříve zveřejněné skladby „Kvervandi“ a „Vitkispá“ o albu jako celku nevypovídají takřka vůbec nic, nemluvě o tom, že v kontextu zbylých skladeb působí docela jiným dojmem než jako samostatně vypuštěné písně.

Vůbec nijak nereprezentují skutečnost, že v rámci Skuggsjá vznikl materiál takřka nesrovnatelný s ničím, co jsem doposud poznal. Nelze tvrdit, že to jsou Enslaved, ani Wardruna, ačkoliv rukopis obou autorů je jasně patrný. Rituální folk jde s avantgardními blackmetalovými postupy doslova ruku v ruce. Nelze vytrhnout jedno, aniž by druhé přestalo fungovat, čímž se jejich přístup tolik liší téměř všech folkmetalových kapel. Právě z onoho spojení tvoří úchvatné momenty a pasáže – od těch minimalistických, klidných a meditativních, až po ty výpravné a dechberoucí, z nichž v posvátné hrůze běhá mráz po zádech. Skuggsjá svojí komplexností a propracovaností překonala veškerá očekávání o několik délek, a doslova mě usadila na prdel, často v němém úžasu – nehledě na to, že hned několikrát. Jakýkoliv další kandidát na album roku to bude mít letos zatraceně těžké.


Brazen Serpent – Perditions Call to Prayer

Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

Země: Kanada
Žánr: neofolk / ritual / dark ambient
Datum vydání: 2014
Label: Bunkier Productions

Tracklist:
01. Perditions Call to Prayer
02. Sanctus sanguis sanctus
03. Vacuous Cyclone
04. The Luciform
05. Befallen
06. Silencing Aeons
07. Imperishable Emptiness

Hrací doba: 37:20

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Mara Records / Bunkier Productions

V dnešní recenzi se podíváme na jednu záležitost už trochu staršího data, ale věřte tomu, že v tomhle případě to za pozornost stojí. Můžu hned na začátek prozradit, že prahnete-li po silné sugestivní atmosféře, jste u Brazen Serpent na správné adrese.

Způsob, jakým jsem se k tomuhle albu dostal, je však vlastně docela zábavný. Nebudu vám věšet bulíky na nos – není to tak, že bych toto kdesi ve svém doupěti schraňoval jako zapadlou lahůdku, o níž moc lidí neví, a nyní jsem se rozhodl se s vámi milostivě o jeden z klenotů svých archívů podělit. Vůbec ne. Popravdě řečeno, CD „Perditions Call to Prayer“ jsem dostal, aniž bych o tom vůbec tušil a aniž bych o to vlastně stál. To se tak člověk domluví s někým, že přijme jedno album na recenzi, a oni mu toho bez ptaní naposílají mnohem víc, i když to jsou kolikrát úplně odlišné věci. Možnost, že ty další nahrávky recenzenta vůbec nemusejí zajímat a že se na to vydlabe a nezrecenzuje to, případně to zrecenzuje jako učiněné prase, jen aby nějaký článek vyšel, to zjevně nikoho netankuje.

Možná se budete divit, ale tohle se děje docela často a zas až tak výjimečná praxe to není. Osobně to přímo nesnáším, protože to jsou v podstatě vždycky sračky… člověku se to nechce poslouchat a psát o tom, ale zase nejsem až tak cynický parchant, abych se jim na to vysral, jelikož prozatím stále ještě uplatňujeme pravidlo, že fyzické nosiče zrecenzujeme všechny. Nicméně, Brazen Serpent jsou snad prvním případem, kdy jsem nakonec rád, že to dotyční poslali navíc, protože je to mnohonásobně lepší a zajímavější než to, na čem jsme byli původně domluvení (a to nás jen tak mimochodem taky v dohledné době bude čekat).

Nyní už ale konečně k samotné muzice, protože je na čase, abychom si řekli, co je tedy na Brazen Serpent tak zajímavého. Tento projekt pochází z kanadského Vancouveru a prezentuje se něčím, co by šlo nazvat rituálním neofolkem se znatelnými vlivy dark ambientu. Onen dark ambient se na některých místech projevuje skutečně znatelně, především v titulní „Perditions Call to Prayer“ a ve „Vacuous Cyclone“, které se nacházejí hned na začátku alba (první a třetí kus), což může zpočátku budit dojem, že oba žánry budou hrát rovnocennou partii. Z celkového hlediska má ovšem navrch jednoznačně neofolk a je to tak správně, jelikož právě v téhle poloze jsou (je?) Brazen Serpent nejvíc sugestivní.

Právě v neofolkových kompozicích se totiž daří tvořit nádhernou atmosféru, která dokáže skutečně pohltit. Je v tom cítit hloubka a jistý přesah, díky němuž to není jen další plochá hudba jako každá jiná, dýchá z toho osudovost ne nepodobná té, již lze nalézt na nahrávkách Death in June, byť obě formace znějí trochu jinak. Brazen Serpent navíc přidává jakýsi „duchovní rozměr“, sakrální náladu. Vedle nezbytné akustické kytary se ozývají i zastřené údery (zní to skoro jak nějaké kotle nebo tympány, ale nedokážu říct přesně, neboť booklet nástrojové obsazení neuvádí) a vokál je na způsob gregoriánských chorálů. S takovou atmosférou pak zcela věrně koresponduje i grafická stránka, při níž si člověk vzpomene na díla jako „Božská komedie“ (a především Peklo) nebo „Ztracený ráj“.

Ten neofolk je v podání Brazen Serpent natolik silný, že hravě zastiňuje i onu darkambientní polohu. Ta se tím pádem zdá slabší, i když špatná ve skutečnosti není. Avšak díky tomuhle pocitu je mnohem působivější druhá část „Perditions Call to Prayer“, jelikož ony darkambientní písně se nacházejí hned na začátku a mezi ně je vklíněna jen jedna neofolková věc „Sanctus sanguis sanctus“. Nechci říkat, že je ten začátek nějaký špatný, protože i tady se pořád bavíme o vysokém nadprůměru (ostatně, minimálně „Sanctus sanguis sanctus“ proti pozdějším skladbám nijak nezaostává), ale ta pravá pastva pro uši přichází od čtvrté „The Luciform“ a dál. Absolutní vrchol se pak nachází na páté pozici v podobě majestátního desetiminutového opusu „Befallen“, za nějž by se nemusel stydět takřka nikdo z první neofolkové ligy. Což se vlastně dá říct i o celém „Perditions Call to Prayer“.

Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

Nemůžu si pomoct, ale v tomhle případě bych se pomalu nebál mluvit i o nadšení, protože zde máme co do činění s vážně působivým dílem. Důkazem toho, o jak dobré album se jedná, vlastně může být i to, že jsem k poslechu – z důvodů popisovaných na začátku – přistupoval se značnou skepsí, ale i navzdory nevýhodné výchozí pozici si mě nahrávka dokázala získat. Nebudeme to dále prodlužovat – přestože se nejedná o aktuální kousek, „Perditions Call to Prayer“ za slyšení rozhodně stojí.


Forndom (part 2)

Forndom - Forndom - Flykt
Country: Sweden
Genre: neofolk / dark ambient

Questions: Skvrn, H.
Answers: H. L. H. Swärd
Number of questions: 12/30

ČESKÁ VERZE ZDE

THE FIRST PART OF THE INTERVIEW HERE

Links:
facebook

The promised second part of the interview with the Swedish act Forndom is here. While the first part (read it here in case you have not read it before) dealt mostly with music itself and subjects around music, the second one focuses on more general topics. Questions were of course again answered by H. L. H. Swärd, the solely member of Forndom.


Apart from Facebook, one can find Forndom also on Tumblr which is focused rather on photos than music which is slightly out of the common for a musical act. How did you get into photography? Do you consider yourself to be more a musician or a photographer?

As I partly mentioned I started to take pictures around the time where I also left my old band. I started to take pictures with my phone but then bought a digital camera for better quality and more editing options. I guess one can conclude that I’m a musician who uses photography as an atmospheric medium to bring the listener closer to the original environment.

Do you prefer a digital camera or photographic film? Can you tell us which camera do you use? Do you edit your photos in the Photoshop or any other graphic editor?

Actually I prefer photographic film as it gives a great lift to the atmosphere. But I have sadly never tested it. My mother’s father used to have a lot of old film-cameras, but after his death they were taken by my uncle, who later sold them. If my focus had lied in photography and not in music, I would certainly have gone over to photographic film instead. But as I don’t have time for this now, I continue to use my Canon EOS 60D and edit my pictures with Photoshop.

Without any ass kissing, your photos are beautiful and atmospheric, and what is more, they also fit nicely to the atmosphere of Forndom’s music. Do you plan to connect the shots and the music somehow more significantly? I know that a few photos were present on the cards of the A5 digipack edition of “Flykt” but I mean something, let’s say, more “epic”. Like doing a luxurious artbook or photobook edition with a lot of photos…

I wouldn’t call it “ass kissing” as long as you mean what you say. I’m glad you like what I do. Yes well, the plan for the time being is to sometime, by the autumn/winter of this year start to shoot short films and in that way connect my music with motion picture. I will ofcourse also use this for further music videos, but what I’m talking about here is something with a more artistic expression where I also have the chance to combine many expressions at once.

Forndom

Music influenced by Nordic folklore is very dark in most cases, Forndom included, but did it sound like that hundreds of years ago? How old are the oldest remarks (e.g. musical instruments) of Scandinavian music?

There are a lot of Scandinavian folk music, mainly written for dance, which is played in “Dur” – giving away a cheerful expression. But there are also a lot of songs with a melancholic mood. Much of the music that once was, has been lost, but parts of it survived for a very long time in the north of Scandinavia, in what we call “Fäbodkulturen” which simply can be understood as the areas in Sweden where women often were set out during different seasons to guard herds of cattle. The cattle walked free in the nature, but to call on them one used old singing techniques and horns, which also were used to communicate with other people in long distances. There is an old Swedish documentary from the 60’s about this theme that can be seen via this link:
https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s

What would you say about the path of Norse folklore knowledge that you have been walking to the present? I have noticed that your interest in Scandinavian traditions is not just a hobby – you study it as well, namely Norse religion. What does this study involves and what is going to be your possible job after getting a degree? Anyway, how far are you from finishing the studies at the moment?

Yes and my studies go very well in hand with the music as it gives me further and further inspiration and deeper knowledge. History of religion is my main subject, but I started my studies reading Ethnology, then I’ve been reading the bachelor now for 1,5 years and currently I’m reading history until the summer. Then awaits 1,5 years for a bachelor in archaeology before I go further and study the masters course for History of religion for two more years. During this time I’m also reading various old-languages, which I will have use for in my studies. All in all I will study for 6 years and I’m currently reading my third year. My main goal is to become a scholar of Old Norse religion, but as there are not always a free spot for this, I will have the archaeology education on the side.

Besides the study, what do the mythology and folklore mean to you?

I wouldn’t call it “mythology” as this is merely a minor part of a whole religion. I would say that I am religious, but not in a way that many would expect. It is hard to worship the old gods today in the same way as one did a thousand years ago. For me the Old Norse religion is more a mental life view and has a very deep impact in all decisions I do in life.

Forndom

From time to time, I hear about subsidies for underground bands in Norway for an international promotion of the country. I do not know if there is something like that in Sweden as well but in general – do  you think that any sort of support for projects promoting traditional culture makes sense nowadays? Would it actually have any impact on modern society and especially young people?

Ahh I see, I didn’t know about that, but I certainly do know that the Norwegians are good in promoting their country in general. Well I think supporting traditional culture is of most importance nowadays, as everything is becoming lesser and lesser traditional. Ofcourse “traditions” are things that change over time, but it is a true loss if they are completely forgotten. In my opinion it feels like many young people are lost today, and I certainly think that a traditional culture then can help them find themselves.

Heathen mythology is connected with ancient, pre-Christian era. However,  what do you think about the newer monotheistic religions like Christianity, Judaism, and Islam?

I’m no big fan of any of them. First of all because of the many times where politics and religion have gone together and secondly as these religions tend to have a very low acceptance towards people of religions out of their own. But I think it is important to see everybody as people. There are people who do good things in the name of religion, just as there are people who make horrible things. I think one is far out when one is starting to judge people out of their religion.

It is common knowledge that there are many endangered languages around the world. It is not so ordinary in Europe but if I am correct, Sweden has one case at least – Elfdalian. How is it going with the language in these times? What is the main enemy of these languages and how to defend them?

I think the largest enemy is when we look away from the culture and only see the use of different things. Elfdalian is by all means no language that you have so very much use for in Sweden today, but yet it has a very important historical value as it is closely related to the old Norse language. Another great enemy when it comes to this is the many authorities, who don’t want to see this as a minority-language, but yet invite more and more new words, which changes the Swedish language constantly. With other words, it is a danger when one fails to have understanding for the historical values, and only have an interest for the new.

It is now more than 20 years since many ancient Christian churches were burnt down by several Norwegian black metallers. What is your comment on this? Do you think that this infamous act also contributed on people‘s interest in pre-Christian era in Scandinavia? Have you, for example, seen YouTube channel of Varg Vikernes? As a student of Norse religion, how do you view his thoughts?

I truly find it sad when they decided to burn down wooden churches that were based upon Old Norse architecture. I can understand the hatred towards a religion that ruined so much of the old culture, but in the same time these churches also carried a high historical value. So by all means I think it was wrong. Well, by the time of these actions I think most people falsely connected this more to Satanism than something that had to do with the pre-Christian era. But I certainly do think that it contributed to an interest of the Norwegian black metal scene.

Forndom - Dauðra dura

Yes I have seen his YouTube channel, but it is nothing I follow. I can agree with some minor things he says about living and survival, but else it is not that very much that I agree with him in, but nevertheless I let him stand for his thoughts. When it comes to his view upon old Norse religion he tends to have right in some cases but in others he tell about certain things as facts when they are actually completely baseless. As an academic person I know the importance of sources, which he never reveals. However, I do find Varg being a fantastic musician.

Some people believe that the European cultural heritage is now in danger because of the current immigration wave. Sweden is probably the second most frequent destination for refugees and immigrants after Germany. How do you see the situation as someone living in Sweden and also someone who is deeply interested in original European culture?

Original European culture? Culture is something that is changing constantly, even if it is by small means or larger, and I think it is rather hard to find something that is completely original when one is not talking about a specific subject. One can however speak about European cultures at a certain time, but also there one must be more specific, as the Scandinavian culture in the year of 800 was very different from the German in the same time. Then we also have cultural differences among different places and classes. However, I do understand your point. The truth is that I don’t understand how their culture can be a threat to my own. Every culture can learn something from another one. Just because it comes a new culture, doesn’t mean you have to surrender your old. Since the Viking age, Scandinavians have been able to take inspiration from other cultures and by time, making it to their own thing.

Forndom

I do however think the migration to Sweden has been overloaded during the past year. It has been far too many people coming in all too short time, which has led on to several problems. But once again, I think it is important to see the individuals behind actions, and not blame a whole group of people of various kinds.

We like to end our interviews in a lite spirit and this will not be an expection. So – when did you shave for the last time? Will you shave in the foreseeable future, or do you aim for an epic, wizard-like beard? Thanks a lot for your time and for your answers!

I have not shaved since January 2014, where I started my studies and in the same time also started to talk to my beloved. Since then I have made some trims and cuts from time to time, but only to keep it in the right shape. The aim is indeed a long beard, stretching to the belly. I will never shave it. Thank you for good questions, it was a pleasure!


Forndom (část 2)

Forndom - Forndom - Flykt
Země: Švédsko
Žánr: neofolk / dark ambient

Otázky: Skvrn, H.
Odpovědi: H. L. H. Swärd
Překlad: H.
Počet otázek: 12/30

ENGLISH VERSION HERE

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU ZDE

Odkazy:
facebook

Slibovaná druhá část rozhovoru se švédskou formací Forndom je tu. Zatímco první část (čtěte zde, pokud jste ještě nečetli) se zabývala vlastní muzikou a souvisejícími okolnostmi, ta druhá se soustředí spíš na obecnější témata. Na otázky samozřejmě opět odpovídal H. L. H. Swärd, jediný člen Forndom.


Kromě Facebooku lze Forndom nalézt ještě na Tumblr, který se zaměřuje spíše na fotky než na muziku, což pro hudební kapely není úplně běžné. Jak ses dostal k fotografování? Považuješ se víc za hudebníka nebo za fotografa?

Jak už jsem částečně zmínil, začal jsem pořizovat fotky někdy v době, kdy jsem opustil svoji starou kapelu. Začal jsem fotografovat na telefon, ale potom jsem si koupil digitální fotoaparát kvůli lepší kvalitě a více možnostem editace. Hádám, že z toho lze usuzovat, že jsem hudebníkem, který používá fotografie jako atmosférický prostředek, který posluchače přivede blíže k původnímu prostředí.

Dáváš přednost digitálnímu fotoaparátu, anebo klasickému filmu? Můžeš nám říct, jaký fotoaparát používáš? Upravuješ svoje fotky ve Photoshopu nebo nějakém jiném grafickém editoru?

Popravdě dávám přednost filmu, protože hodně podporuje atmosféru. Bohužel jsem jej ale nikdy sám nezkoušel. Otec mé matky míval hodně starých fotoaparátů na film, ale po jeho smrti je vzal můj strýc, jenž je později prodal. Pokud by byl můj zájem ve fotografii a ne v hudbě, zcela jistě bych radši přešel ke klasickému filmu. Ale vzhledem k tomu, že na to aktuálně nemám čas, pořád používám Canon EOS 60D a upravuji fotky ve Photoshopu.

Aniž bych ti chtěl lézt do prdele, musím říct, že tvoje fotky jsou hodně pěkné a atmosférické a kromě toho také hezky pasují k náladě hudby Forndom. Plánuješ ty fotky a hudbu propojit nějakým výraznějším způsobem? Vím, že se několik fotografií nacházelo na kartách u A5 digipackové edice „Flykt“, ale mám na mysli něco víc, řekněme, „epičtějšího“. Například luxusní artbook nebo photobook edici se spoustou fotek…

Nenazýval bych to lezením do prdele, pokud si skutečně myslíš to, co říkáš. Mám radost, že se ti líbí, co dělám. A ano, aktuálně je plán takový, že někdy na podzim / v zimě tohoto roku začnu natáčet krátké snímky a tímhle způsobem propojit svou hudbu s filmem. Samozřejmě to budu využívat i pro další videoklipy, ale to, o čem nyní mluvím, je něco s umělečtějším vyjádřením, kde budu mít možnost kombinace více výraziva naráz.

Forndom

Hudba inspirovaná nordickým folklórem je povětšinou temná, Forndom nevyjímaje, ale zněla takto i před stovkami let? Jak staré jsou nejstarší zmínky (například hudební nástroje) skandinávské hudby?

Je spousta skandinávské folkové hudby, napsané hlavně k tanci, která je v durové stupnici, což potlačuje šťastné nálady. Je tu ale i hodně písní v melancholické náladě. Mnohé z hudby, která byla dříve, bylo ztraceno, ale některé části přežily velmi dlouhou dobu na severu Skandinávie v něčem, co nazýváme „Fäbodkulturen“, což lze chápat jako oblasti ve Švédsku, kde se ženy v různých ročních obdobích často vydávali hlídat stáda dobytku. Dobytek se volně procházel přírodou a na jejich svolání se používalo starých vokálních technik a rohů, které se rovněž používaly ke komunikaci s dalšími lidmi na vzdálených místech. O tomto tématu existuje jeden starý švédský dokument ze 60. let, na nějž se můžete podívat na tomto odkazu:
https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s

Co bys řekl o cestě, po níž se znalosti severského folklóru doposud ubíraly? Všiml jsem si, že tvá záliba ve skandinávských tradicích není jen koníčkem, ale že je i studuješ, konkrétně nordické náboženství. Co toto studium obnáší a jak by mohlo vypadat tvé eventuální zaměstnání, až budeš mít titul? Mimochodem, jak daleko jsi nyní od dokončení studia?

Je to tak a mé studium jde ruku v ruce s hudbou, protože mi poskytuje další a další inspiraci a hlubší znalosti. Mým hlavním předmětem je historie náboženství, ale svá studia jsem začal studováním etnologie, pak jsem studoval na bakaláře 1,5 roku a aktuálně až do léta studuji historii. Pak mě čeká 1,5 roku na bakaláře v archeologii, než půjdu dál a začnu studovat na magisterském stupni historie náboženství na další dva roky. Průběžně také studuji různé staré jazyky, které pak ve svých studiích využiji. Celkově mám studovat šest let a aktuálně jsem v třetím roce. Mým hlavním cílem je se stát vzdělancem ve starých severských náboženstvích, ale vzhledem k tomu, že v tomto oboru nejsou vždy volná místa, budu mít ještě k tomu archeologické vzdělání.

Co pro tebe mytologie a folklór ještě znamenají vedle studia?

Nenazýval bych to „mytologií“, protože to je vlastně jen malá část celého náboženství. Řekl bych, že jsem nábožensky založený, ale ne v tom smyslu, jak by mnoho lidí čekalo. V dnešní době je obtížné uctívat stará božstva stejným způsobem, jako to lidé dělali před tisíci lety. Pro mě je staré severské náboženství spíše myšlenkovým životním pohledem a má velice hluboký vliv na vše, co ve svém životě dělám.

Forndom

Čas od času slýchávám o dotacích pro undergroundové kapely v Norsku za mezinárodní propagaci země. Netuším, jestli něco takového funguje i ve Švédsku, ale obecně – myslíš si, že má jakákoliv forma podpory projektům propagujících tradiční kulturu smysl? Mělo by to nějaký dopad na současnou společnost a zejména na mladé lidi?

Ahh, rozumím, o tom jsem nevěděl, ale určitě jsem si vědom toho, že Norové jsou obecně dobří v propagaci své země. Inu, myslím si, že podpora tradiční kultury má dnes nejvyšší důležitost, protože vše se stává méně a méně tradiční. Samozřejmě, „tradice“ jsou něčím, co se v průběhu času mění, ale je to obrovská ztráta, pokud jsou dočista zapomenuty. Podle mého názoru to vypadá, že mnoho mladých lidí je dnes ztracených, a rozhodně si myslím, že tradiční kultura jim může pomoct, aby se našli.

Pohanská mytologie je spojena s pradávnou předkřesťanskou érou. Co si však myslíš o novějších monoteistických náboženstvích jako křesťanství, judaismus nebo islám?

Nejsem příznivcem žádného z nich. Zaprvé proto, že mnohokrát došlo k propojení politiky a náboženství, a zadruhé proto, že tato náboženství inklinují k nízké toleranci vůči lidem jiného vyznání, než je to jejich. Myslím si ale, že je důležité, nahlížet na všechny jako na lidi. Jsou lidé, kteří ve jménu náboženství dělají dobré věci, stejně jako ti, kteří dělají hrozné věci. Ten, kdo soudí lidi na základě jejich náboženství, je dle mého hodně mimo.

Je celkem známo, že na celém světě je mnoho ohrožených jazyků. V Evropě to tak běžné není, ale jestli se nemýlím, Švédsko má minimálně jeden takový případ – Elfdalian. Jak se teď tomuto jazyku daří? Čím jsou takové jazyky nejvíce ohroženy a jak je lze bránit?

Řekl bych, že největším nepřítelem je to, když se přestaneme zabývat kulturou a vnímáme jen ostatní věci. Elfdalian dozajista není jazykem, který by se dnes ve Švédsku nějak moc používal, ale i přesto má velmi důležitou historickou hodnotu a je blízce příbuzný se starou norštinou. Další velkou hrozbou, když dojde na tohle, jsou úřady, které tohle nechtějí vnímat jako minoritní jazyk, a přitom pořád přijímají nová a nová slova, která neustále mění švédštinu. Jinými slovy, je nebezpečné, když někdo nedokáže porozumět historickým hodnotám a zajímá se jen o to nové.

Už je to více jak 20 let, kdy bylo vypáleno mnoho křesťanských kostelů několika norskými blackmetalisty. Jak bys to okomentoval? Myslíš, že se tento nechvalně proslulý čin také nějak podílel na zájmu lidí o předkřesťanskou éru? Viděl jsi kupříkladu YouTube kanál Varga Vikernse? Jak jako student severského náboženství vnímáš jeho myšlenky?

Upřímně mi to připadá smutné, že se rozhodli vypálit dřevěné kostely, které měly základ v architektuře starého Norska. Dokážu pochopit nenávist vůči náboženství, které zruinovalo velkou část staré kultury, zároveň ale tyto kostely měly obrovskou historickou hodnotu. Tudíž si na každý pád myslím, že to bylo špatné. No, řekl bych, že v době těchto činů to lidé mylně spojovali spíš se satanismem než s něčím, co by mělo do činění s předkřesťanským obdobím. Rozhodně si ale myslím, že se to podílelo na zájmu o norskou blackmetalovou scénu.

Forndom - Dauðra dura

Ano, viděl jsem jeho YouTube kanál, ale není to nic, co bych sledoval. Dokážu souhlasit s některými drobnostmi ohledně života a přežití, ale jinak toho moc není, v čem bych s ním souhlasil, přesto ať si za svými myšlenkami stojí. Když přijde na jeho pohled na severské náboženství, v některých případech mívá pravdu, ale v jiných zase vykládá o určitých věcech jako o faktech, ačkoliv ve skutečnosti nejsou čímkoliv podložené. Jako akademická osoba jsem si vědom důležitosti zdrojů, které on nikdy neuvádí. Nicméně, pokládám Varga za fantastického hudebníka.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že evropské kulturní dědictví je aktuálně v ohrožení kvůli současné imigrační vlně. Švédsko je pravděpodobně druhou nejfrekventovanější destinací pro uprchlíky a imigranty hned po Německu. Jak se na situaci díváš jako někdo, kdo žije ve Švédsku a zároveň se hluboce zajímá o původní evropskou kulturu?

Původní evropskou kulturu? Kultura je něco, co se neustále mění, ať už malým způsobem anebo větším, a řekl bych, že je obtížné najít něco skutečně původní, pokud člověk nemluví o něčem konkrétním. Lze samozřejmě mluvit o evropských kulturách v určitém čase, ale i tak je nutno být přesný, protože skandinávská kultura v roce 800 byla velice odlišná od Německa stejné doby. Také máme kulturní rozdíly mezi různými místy a třídami. Nicméně, rozumím tvé otázce. Popravdě nechápu, jak by jejich kultura mohla ohrozit tu mou. Každá kultura se může naučit něco nového z nějaké jiné. To, že přichází nová kultura, ještě neznamená, že se člověk musí vzdát té staré. Už od dob vikingů byli Seveřané schopni se inspirovat v ostatních kulturách a postupem času to i převzít za vlastní.

Forndom

Myslím si ovšem, že migrace do Švédska byla za poslední rok přetížena. Příliš mnoho lidí přišlo v příliš krátkém čase, což vedlo k několika problémům. Ale opět, podle mě je důležité za jednotlivými činy vidět jednotlivce, ne obviňovat celou skupinu lidí různého druhu.

Naše rozhovory rádi zakončujeme v trochu odlehčeném duchu a tenhle nebude výjimkou. Takže – kdy ses naposledy holil? Hodláš se někdy v dohledné budoucnosti oholit, anebo si chceš nechat narůst epický čarodějnický plnovous? Mockrát díky za tvůj čas a za tvé odpovědi!

Neholil jsem se od ledna 2014, kdy jsem začal studovat a kdy jsem se seznámil se svou milovanou. Od té doby jen tu a tam něco přistřihnu nebo zastřihnu, ale jen aby zůstal správný tvar. Cílem je vskutku dlouhý plnovous sahající až po břicho. A nikdy jej neoholím. Díky za dobré otázky, bylo mi potěšením!


Forndom (part 1)

Forndom - Dauðra dura
Country: Sweden
Genre: neofolk / dark ambient

Questions: Skvrn, H.
Answers: H. L. H. Swärd
Number of questions: 18/30

ČESKÁ VERZE ZDE

THE SECOND PART OF THE INTERVIEW HERE

Links:
facebook

Swedish neofolk / dark ambient act Forndom gained wider publicity last year after the official release of EP “Flykt” – deservedly, since the record’s atmosphere is quite captivating. The first effort was recently accompanied by the full-length album “Dauðra dura” which was a proper reason to contact H. L. H. Swärd, the mainman behind the band, and ask him a few questions.

The interview is split into two parts. The first one, which focuses on music and other related subjects, follows below. The second one will be published in a few days…


Hello! The very first question will not be much original but it is probably still worth asking – despite I am aware of the fact that you have already answered these things somewhere else. Initially, you started doing music under Heathen Harnow monicker. Why did you decide to change the name to Forndom? And could you also describe the background behind the word “forndom” – its meaning, how did you find it, and how does it fit to the concept and atmosphere of your music?

I started this project firstly as a blog on Tumblr, and the name Heathen Harnow was nothing more than a nickname based upon one of my Danish family names – Harnow. As time went by, this project also got more and more serious and in the end I felt the need to change it into something else. I wanted it to truly have a meaning of what I did and who I was, but yet with a neutral meaning, so I ended up with Forndom. This name is based upon the old Scandinavian word “Fordom” which basically means “Of old”. But we also have another word in Swedish – forn, which means “Ancient” and which often is used in Swedish to mark something that is from the pre-Christian era. So I took this word and ended it with the suffix –dom, creating a word with the meaning “Of what is ancient”.

Can you tell us which instruments exactly are present in the Forndom’s music? Are there any differencies between the “instrumental cast” of “Flykt” and “Dauðra dura”? Do you use any samples, or do you prefer the attitude that everything has to be recorded with real instruments?

It totally depends on if you mean the current instrumental cast or the cast that was used on the last album. On “Flykt” all the instruments was virtual instruments. But in the same time I never recorded this with any thoughts of that it would get so popular. It was simply music written for myself, music that would connect to the many photos I took at the time. But since then I started to take the music more serious, and I started to learn other real instruments. In the last album all the percussion and instruments except for the background ambient drone was recorded with real instruments such as Tagelharpa, Shamandrum, percussion of various kinds, acoustic guitar and näverlur. But this album was also recorded during the summer and some instruments that I actually play, was not included with the songs. If one is to put up the full instrumental cast that I have for the time being it would be:

Forndom

– Tagelharpa
– Näverlur
– Various Percussion
– Frame drum
– Shaman drum
– Flutes
– Jews Harp
– Vevlira
– Various Ambient sounds

How many instruments are you able to play in total? Are there any instruments whose sound you would like to have in your music but was not able to do so till now? Is there anything you would like to enrich the Forndom’s sound with in the future?

Actually I can’t give an exact number of how many instruments I play. As long as you know how an instrument works, you are able to play it. The more practice you put into it, the better you will become. At least that is how it has always been for me. So I guess it would be easier to answer what instruments I actually use within my music, which I already did. I always strive to have as many old instruments as possible in my music, and even if I told in the last question what instruments I use for the time being, it will certainly be even more until the next release. I’m a big fan of horns of various kinds. Until the next release I will certainly enrich my collection with more birch bark lures (Näverlur) and natural horns.

Forndom

How did you get involved with the music? Is it possible to say which instrument is “the” first one for you? Can you reveal your first musical experiences? Speaking in terms of music, did you do anything before Forndom (Heathen Harnow)?

My father is a cellist so classical music has always been with me as I grew up. My fathers father had a background in a classical orchestra and jazz-band as a contra-bass and piano player. My mother’s father was self taught and could play a number of various folk-instruments. My first instrument to learn was the trumpet, in the age of 7-8. I also learned flute in the same time. My first musical experiences have without doubt been my father playing concerts of Bach, Beethoven, Haydn, Mozart and everyone else of the big composers for me as a child. Without doubt it certainly made me aware of the atmospheres within music, which is of greatest importance for me today. As I were about 12 I started to learn Piano by myself and I also took a few lessons in classical guitar. During the same time I also came in contact with metal-music and during a school-project about Satanism, my teacher told me to take a look at the Black metal scene. I truly enjoyed this music and especially the great atmosphere. I bought myself an electric guitar and started to record some own songs that I uploaded to myspace. It never got any serious though. When I came up into the high-school age I applied to a music-gymnasium in Norrköping where I also got in. For the first time I found friends with an equal taste in music and after some year I created a band called “Eingana” with them. I did the vocals and wrote about half of the songs, but it was all based upon a sound that was to fit all in the band. But within time I felt that it got more and more progressive and lesser and lesser atmospheric. Yet I felt that I was the driving force in the band. So in the end I left. Around this time was also where I started the blog. I left music for some time, later to take it up again.

Forndom is surely connected with your person. Do you do literally everything just on your own? Are there any persons who eventually helped you somehow during composing, recording, or creating the visual form of Forndom?

Yes I do everything on my own. I do have a broad vocal-register, which certainly have made people believe that there are more people involved in this project. But so far it has only been myself doing everything. I do however have plans to include some friends on the vocal part for the next release. Doing everything on your own has its good sides, but it also has its bad sides. Recording and writing everything on your own often makes you very self-critic.

If I am not mistaken, you have not performed live with Forndom so far. However, if I understood one of your recent Facebook statuses correctly, you plan to change that and bring Forndom onstage – is that right? You stated that you will try to solve the necessary circumstances around live playing in the summer. When do you think you will be able to perform live with Forndom?

Yes, that is correct. But I don’t want it to be a performance where I simply stand and perform the regular songs that I’ve written. I want it to be an experience out of the ordinary and this is also why it demands preparation of various kinds. I will certainly be ready to play live during the late autumn/winter of 2016.

Forndom - Dauðra dura

What will be your approach to live playing – do you wish to do a regular tour, or do you want to focus rather on occasional single-shot concerts? Actually, I would personally bet on the second option… however, wouldn’t this way bound you to play just in Sweden or eventually in the nearby countries because the expenses for promoters from longer distance would be too high?

I will certainly not tour, but rather focus on single-shot concerts. The plan so far is to write a special live-piece, which will only be performed live and not be bound into the songs I have written so far. The plan is also to perform on my own (with pre-recorded material) and without anyone else included. So I don’t think it would be that very expensive for promoters and arrangers worldwide to make me come and play.

The presentation of Forndom is full of primitive (not in the negative sense of the word), simple, and abstract symbols – which is something I honestly like, way more than some cheesy and kitschy fantasy cartoons. What do the symbols (in general) represent for you? Do you think that the abstraction of primordial symbols is still relevant in the 21st century and today’s society?

The artwork of Forndom is very much based upon Norse religion. But it is not only based upon the myths and saga’s but also upon the mind of old. To understand the mind of old one also has to have a wider understanding for religions of old. When I do my artworks I want them to be simple, but with a deeper meaning. Some people look at them and see what is to be seen, but fail to understand the meaning of it as a whole. I would like to see my artwork as a kind of “Kenning-paintings”. If one knows a lot, one also knows how to interpret what is to be seen. Single symbols might not be relevant into today’s society, but the full context and the thoughts of the human mind, is something that I consider timeless.

Forndom

Both “Flykt” and “Dauðra dura” have highly positive response (at least it seems to me like that) which, I guess, is surely quite enjoyable for you. On the other hand, nothing but positive response may cause resting on laurels. Do you have anyone who gives you critical and impartial feedback? And have you ever noticed any negative feedback from the listeners or critics?

Yes, I often send out ideas to the ones closest to my heart. But this is merely just to get the thoughts of somebody else as I often work completely on my own. But in the depth I do not care that very much for what other people think of my work. What I do is simply my own expression and I never do my work to satisfy anyone else than myself. I’m very glad for the great responses I’ve got and it truly means a lot. But it is very seldom that it makes me lesser critic towards myself. So the answer to your question, if good critic makes myself feel more at peace – is no. But ofcourse it is always great to hear that people appreciate what you do and take the music towards them on a very personal level. Because ofcourse this gives you even more motivation. I’ve received some minor negative critics yes and it would in my opinion be strange if I wouldn’t. But people are different, people think different and like different things.

I am sorry to ask so inappropriately but I cannot help myself – your music resembles the works of Norwegian act Wardruna a lot from my point of view. Does this band have any influences on you?

Ofcourse, isn’t that obvious? Wardruna and the music of Einar Selvik had the same impact on me just as bands like Venom and Bathory had a huge impact on the Norwegian black metal scene in the 90’s. Especially when it comes to the use of the many old instruments. But in the same time one also have to have a deeper understanding for why it ended up that way. As I have told already, I have always been into atmospheric music, both classical and black metal. I have since a very young age also had a huge interest for early middle-ages, Vikings and Scandinavian folklore overall. When I created this project under the name of Heathen Harnow, the main idea was to take atmospheric pictures inspired by Scandinavian nature, folklore and myth. After seeing the ritual-ambient act “Draugurinn” on the Swedish festival “Arosian black mass” in 2012, I also decided to contribute the atmosphere of the pictures with music. The foundation of the music was found in the Scandinavian folk tunes, which, except of the regular folkmusic, also can be heard in many of the Swedish lullabies and children-songs, and with other words, it is something that you have with you since a very low age if you are Scandinavian. So to conclude I think one have to see to the big picture to understand why my music also resembles the works of Wardruna. We have the same background and share the same culture.

If I am not mistaken, an early version of “Flykt” released under the old Heathen Harnow name should exist – is that correct? Are there any musical differencies between this early version and the latter editions issued by Nordvis?

Yes that is correct, and this was released digitally during the autumn of 2013 and later physically released on my own during 2014 if I remember it correctly. It was limited to 50 ex and I don’t even have a copy of it myself. The only difference with this edition compared to the one released by Nordvis was that this had two extra tracks which I did the months after releasing it digitally. One of the tracks was named “Skogsrået” and is to be found on YouTube. The other one was an instrumental song called “Minnen ur askan”. But I hope in consideration for the ones who bought it, that it will stay away from the digital world.

The first Nordvis edition of “Flykt” was made as a limited A5 digipack CD (500 copies) which is now out of print. „Dauðra dura” was, among others, released as a limited boxset (150 copies) which is already sold out as well. Are you a fan of such very limited releases which might (and probably will) become rare? Aren’t you afraid of a situation when someone buys it now and then puts it on eBay for enormously high price after some time?

Ofcourse I like limited editions as it put more worth to it. Why should one else have a physical copy of something in the digital world we live in? It is indeed sad that a few people tend to buy limited things just to sell it for a higher price later and I’ve already heard of such cases when it comes to my own releases. But in the same time that is how the market looks for rare works out of artists in general. Paintings tend to be expensive for a reason.

Forndom

This might be a cliché question but – are there any plans to release “Flykt” and/or “Dauðra dura” on vinyl?

Yes, as announced during the last weeks, DD is coming out on vinyl.

The next question will have a simple form but I guess its answer might not be really plain. The main theme of “Dauðra dura” is death – why did you decide to focus on death?

Death is a natural part of life. Death is not merely something that happens when the body dies, but rather something that goes on continuously throughout our lives. We change and go through passage-rites. We kill the old self to give place for something else, and enter a new part of our lives. But death is also connected with wisdom and learning. In the very darkest stages of our lives we also learn the very most. During the year I was writing this album I learned so many things, both on a physical and psychical level. But I also felt truly bad from time to time because of several reasons, but in the end it was all worth it. My focus upon death was to show that is more to it than just grief and sorrow. Out of every bad thing there is always something good as well.

Despite the fact that “Dauðra dura” is centered around death, there are two songs dealing with different subjects, namely “Svitjod” and “Jag vet ett tempel stå”. Why did you decide to include them on the record instead of having the whole album mono-thematic?

The album is monothematic as these songs are to be connected to the dead and death as well. “Svitjod” is a tribute to the people who lived and died, who sowed and harvested this country in the ages before my own. “Jag vet ett tempel stå” is to be connected with the Uppsala-temple myth, where humans, among many other creatures, were sacrificed to secure a better life for the living.

“Jag vet ett tempel stå” does not contain any vocals but it still has lyrics. Why did you decide not to include any vocals in the track? It may seem a little bit strange, especially when you stated in the liner notes of “Dauðra dura” that one day, you might re-record it with vocals…

The reason for this is simply that I wrote the lyrics after recording everything else of the song, but once recording was to take place, the singing melody I had in mind was too hard to sing in the key it was played in. I tried to make some changes but was never happy enough with the result. By the time I was also about to start my studies again, reading two courses at once that I had to put my focus upon. I was also in general very tired of being in the studio and in the end I decided to leave it as an instrumental song. Though, for coming releases I will probably not sit in sessions writing and recording a whole album as I did here, but rather work on it for shorter sessions.

Forndom

In the above-mentioned liner notes, you also wrote that you decided not to share English translations or explanation of the album’s lyrics in the booklet. Why? Will you do it some day anywhere else?

I could have translated it word by word, but it would in my opinion not have been a fair result of the lyrics as a whole as it would then exclude rhymes and other things that I find important. But we’ll see, I might post some word-by-word translations via my Tumblr page in the future.

I have also a little question about the fifth song on “Flykt“. Since its name differs on the back cover and on the CD, I would like to know if it is called “Återkomst” or “Återkomsten”?

Hehe, this is probably some minor mistake on Nordvis part then, but it doesn’t matter as it has the same meaning – “Return”. Återkomst is Singular-Undecided-nominative, while Återkomsten is Singular-Decided-nominative. The correct title is “Återkomst”.

THE SECOND PART OF THE INTERVIEW WILL BE PUBLISHED ON 12TH MARCH

Forndom - Flykt


Forndom (část 1)

Forndom - Dauðra dura
Země: Švédsko
Žánr: neofolk / dark ambient

Otázky: Skvrn, H.
Odpovědi: H. L. H. Swärd
Překlad: H.
Počet otázek: 18/30

ENGLISH VERSION HERE

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU ZDE

Odkazy:
facebook

Švédský neofolk/darkambientní projekt Forndom získal větší pozornost v loňském roce po oficiálním vydání EP „Flykt“ – a nutno říct, že zaslouženě, protože atmosféra nahrávka byla dost pohlcující. První počin nedávno doplnila dlouhohrající deska „Dauðra dura“, což byl vhodný důvod k tomu, abychom kontaktovali H. L. H. Swärda, stěžejní postavu skupiny, a položili mu několik otázek.

Rozhovor je rozdělen na dvě části. Ta první, která se soustředí především na muziku a s ní související záležitosti, následuje níže. Druhá část vyjde během pár dnů…


Ahoj! Úplně první otázka nebude příliš originální, ale pořád stojí za to se na ni zeptat – ačkoliv jsem si vědom toho, že už jsi na tyhle věci odpovídal někde jinde. Původně jsi začal dělat hudbu pod názvem Heathen Harnow. Proč ses rozhodl změnit jméno na Forndom? A mohl bys také vylíčit pozadí slova „forndom“ – jeho význam, jak jsi k němu přišel a jak pasuje ke konceptu a atmosféře tvojí hudby?

Nejprve jsem tento projekt začal jako blog na Tumblr a jméno Heathen Harnow nebylo ničím víc než jen přezdívkou založenou na jednom z mých dánských rodinných jmen – Harnow. Jak plynul čas, tento projekt se stával víc a víc seriózní a já ucítil potřebu to změnit na něco jiného. Chtěl jsem, aby to skutečně mělo význam toho, co dělám a kdo jsem, ale zároveň aby to byl neutrální význam, a tak jsem skončil s Forndom. Toto jméno je založeno na starém skandinávském slově „Fordom“, jež v podstatě znamená „of old“ [volně přeloženo jako „v dávných dobách“]. Ve švédštině ale máme ještě další slovo – „forn“, které znamená „prastarý“ a které se ve švédštině často používá k označení něčeho, co pochází z předkřesťanské doby. Takže jsem vzal toto slovo a zakončil jej příponou –dom, z čehož vzniklo slovo s významem „Of what is ancient“ [„toho, co je prastaré“].

Můžeš nám říct, jaké nástroje přesně jsou přítomny v hudbě Forndom? Jsou nějaké rozdíly mezi nástrojovým obsazením „Flykt“ a „Dauðra dura“? Používáš nějaké samply, anebo dáváš přednost tomu přístupu, že vše musí být natočeno s opravdovými nástroji?

To zcela záleží na tom, jestli myslím současné nástrojové obsazení, anebo obsazení, které bylo použito na posledním albu. Na „Flykt“ byly pouze virtuální nástroje. Nicméně jsem jej nenahrával s jakýmkoliv vědomím toho, že by mohlo mít takový úspěch. Jednoduše to byla muzika, kterou jsem natočil jen pro sebe, hudba, která by se propojila se spoustou fotek, jež jsem v té době pořídil. Ale od doby, kdy jsem začal brát hudbu vážněji, jsem se začal učit na skutečné nástroje. Na posledním albu jsou všechny perkuse a instrumenty s výjimkou ambientního šumu pravé, například tagelharpa, šamanský buben, perkuse různého druhu, akustická kytara nebo näverlur [březová trouba]. Avšak aktuální deska byla natočena v létě a některé instrumenty, na něž ve skutečnosti hraji, se ve skladbách neobjevují. Pokud bych měl předložit kompletní nástrojové obsazení, jímž v současnosti disponuji, vypadalo by to následovně:

Forndom

– tagelharpa
– näverlur
– různé perkuse
– rámový buben
– šamanský buben
– flétny
– brumle
– niněra
– různé ambientní zvuky

Na kolik nástrojů celkem umíš hrát? Jsou nějaké instrumenty, jejichž zvuk bys rád měl ve své hudbě, ale zatím se nepovedlo je tam dostat? Je něco, s čím bys chtěl zvuk Forndom do budoucna obohatit?

Vlastně nedokážu říct přesné číslo, na kolik nástrojů umím hrát. Jakmile víš, jak nástroj funguje, jsi schopen na něj hrát. Čím víc procvičování tomu věnuješ, tím lepší v tom budeš. Alespoň takhle to vždycky fungovalo u mě. Myslím tedy, že by bylo jednodušší říct, jaké ve své muzice skutečně používám, což už jsem udělal. Pořád se snažím mít ve své hudbě pokud možno co nejvíc starých nástrojů, a i když jsem v minulé otázce pověděl, jaké instrumenty v současné době používám, do příštího počinu jich bude rozhodně víc. Jsem velký příznivec rohů různého druhu. Do další nahrávky svou sbírku určitě obohatím o víc trubek z březové kůry (näverlur) a přírodních rohů.

Forndom

Jak ses dostal k muzice? Je možné říct, který nástroj je pro tebe „ten první“? Mohl bys prozradit svoje první hudební zkušenosti? Co se muziky týče, dělal jsi něco ještě před Forndom (Heathen Harnow)?

Můj otec je cellista, takže klasická hudba tu se mnou vždycky byla, když jsem vyrůstal. Otec mého otce se angažoval v klasickém orchestru a jazzové skupině jako hráč na kontrabas a piáno. Otec mé matky byl samouk a dokázal hrát na množství různých folkových nástrojů. Mým prvním nástrojem, na nějž jsem se naučil, byla trumpeta ve věku 7-8 let. Ve stejné době jsem se učil i na flétnu. Mé první hudební zkušenosti bezesporu byly, když mi otec jako dítěti hrával koncerty Bacha, Beethovena, Haydna, Mozarta a všech dalších velkých skladatelů. Nepochybně mi to pomohlo si uvědomit, jakou atmosféru v sobě hudba má, což je pro mě dnes nejdůležitější. Když mi bylo 12 let, začal jsem se sám učit na klavír a také jsem chodil na lekce klasické kytary. Ve stejné době jsem se také setkal s metalovou muzikou a při mém školním projektu o satanismu mi učitel řekl, abych se zkusil podívat na blackmetalovou scénu. Muzika se mi skutečně líbila, hlavně její skvělá atmosféra. Koupil jsem si elektrickou kytaru a začal jsem natáčet nějaké vlastní songy, které jsem pak nahrál na MySpace. Nicméně to nebylo moc seriózní. Když jsem se dostal do středoškolského věku, přihlásil jsem se na hudební gymnázium v Norrköpingu, kam jsem se také dostal. Poprvé jsem našel kamarády se stejným hudebním vkusem a po pár letech jsme společně založili kapelu s názvem Eingana. Udělal jsem vokály a napsal asi polovinu skladeb, ale vše vycházelo ze soundu, který musel vyhovovat všem ve skupině. Postupem času jsem ale začal cítit, že je to víc a víc progresivní a méně a méně atmosférické. Přesto jsem pořád cítil, že jsem hlavním hnacím motorem v kapele. Takže jsem nakonec odešel. Tohle také byla doba, kdy jsem začal se svým blogem. Na nějaký čas jsem muziku opustil, abych se k ní pak zase vrátil.

Forndom je dozajista spojeno s tvojí osobou. Děláš naprosto vše jen ty sám? Jsou nějací další lidé, kteří ti případně nějak pomáhají během skládání, nahrávání nebo tvorbě vizuální stránky Forndom?

Ano, dělám úplně vše sám. Mám široký vokální rozsah, díky čemuž si podle všeho někteří lidé myslí, že se v projektu angažuje víc osob. Prozatím jsem ale vše dělal jen já sám. Nicméně mám v plánu zapojit několik přátel do vokální složky na příští nahrávce. Dělat všechno sám má svoje výhody, ale také některé nevýhody. Nahrávat a psát sám tě často nutí k velké sebekritičnosti.

Pokud se nemýlím, doposud jsi s Forndom nevystupoval živě. Nicméně, jestli jsem správně pochopil jeden z tvých posledních statusů na Facebooku, tak se to chystáš změnit a přivést Forndom na pódia – je to tak? Prohlásil jsi, že se pokusíš všechny vyřešit nezbytné okolnosti ohledně živého hraní v létě. Kdy myslíš, že budeš schopen s Forndom živě vystupovat?

Ano, to je správně. Nechci ale, aby to bylo vystoupení, kde se jen postavím a normálně zahraju skladby, které jsem napsal. Chci, aby to byl neobyčejný zážitek, což je ten důvod, proč jsou nutné přípravy různého druhu. Určitě ale budu schopen hrát živě někdy během podzimu / zimy 2016.

Forndom - Dauðra dura

Jaký bude tvůj přístup k živému hraní – chceš vyjet na klasické turné, anebo se chceš radši soustředit na občasná jednorázová vystoupení? Popravdě, já osobně bych si vsadil na tu druhou možnost… nicméně, nesvazovala by tě ta tahle k hraní jen ve Švédsku a případně okolních zemích, protože výdaje pro promotéry ze vzdálenějších míst by byly příliš vysoké?

Zcela jistě nebudu jezdit na turné, radši se soustředím na jednorázové koncerty. Prozatím je plán takový, že napíšu speciální živou kompozici, kterou budu hrát jenom živě, abych nebyl omezený jen na písně, jež jsem zatím složil. Dále plánuji hrát jen sám (s přednahraným materiálem) bez účasti kohokoliv dalšího. Takže nemyslím, že to pro promotéry a pořadatele z celého světa bude tak moc drahé, abych nemohl přijet a zahrát.

Prezentace Forndom je plná primitivních (ne v negativním slova smyslu), jednoduchých a abstraktních symbolů – což je něco, co se mi upřímně líbí, mnohem víc než nějaké laciné a kýčovité fantasy omalovánky. Co pro tebe takové symboly (obecně) znamenají? Myslíš, že má abstrakce primitivních symbolů stále svůj význam i ve 21. století a dnešní společnosti?

Vizuální stránka Forndom je silně založena na nordickém náboženství. Nejedná se ale jen o mýty a ságy, ale i o starodávné přemýšlení. Aby člověk takové dávné myšlení pochopil, musí mít širší znalosti dávného náboženství. Když tuto vizuální stránku vyrábím, chci, aby byla jednoduchá, ale aby měla hlubší význam. Někteří lidé se na ni podívají a vidí jen to, co je vidět, ale nedokážou porozumět celému významu. Chtěl bych, aby má výtvarná díla byla něčím jako „Kenning-obrazy“ [kenning je cosi jako jako metaforický opis – viz]. Pokud toho člověk hodně ví, pak také ví, jak interpretovat to, co vidí. Jednotlivé symboly už v dnešní společnosti nemusejí být relevantní, ale celkový kontext a myšlení lidské mysli je něco, co považuji za nadčasové.

Forndom

„Flykt“ i „Dauðra dura“ měly velice pozitivní ohlasy (alespoň mně to tak připadá), což, předpokládám, pro tebe bude poměrně příjemné. Na druhou stranu, nic než pozitivní ohlasy může vést k usínání na vavřínech. Máš někoho, kdo ti poskytuje kritickou a objektivní zpětnou vazbu? Zaregistroval jsi někdy nějaké negativní ohlasy ze strany posluchačů nebo kritiků?

Ano, často posílám svoje nápady těm, kteří jsou mému srdci nejbližší. Ale to jen abych dostal pohled někoho dalšího, protože jinak často pracuji pouze sám. V nitru se ovšem zas tak moc nezajímám o to, co si ostatní lidé o mé práci myslí. To, co dělám, je jednoduše sebevyjádření a svoje dílo nevytvářím, abych uspokojil kohokoliv jiného než sám sebe. Mám velkou radost ze skvělých ohlasů a opravdu to hodně znamená. Ale opravdu jen zřídkakdy jsem kvůli tomu vůči sobě méně kritický. Čili abych odpověděl na tvou otázku, jestli mě pozitivní kritika ukonejší – ne. Je však samozřejmě skvělé slyšet, že lidé si cení toho, co děláš, a berou tu hudbu na velmi osobní úrovni. Protože tohle ti samozřejmě dodává ještě víc motivace. Dostal jsem i něco málo negativní kritiky, to ano, ale podle mě by bylo divné, kdyby se tak nestalo. Lidé jsou různí, přemýšlejí různě a mají rádi různé věci.

Omlouvám se, že se zeptám trochu nevhodně, ale nemůžu si pomoct – tvoje hudba podle mě skutečně hodně připomíná tvorbu norské formace Wardruna. Měla na tebe tato skupina nějaký vliv?

Samozřejmě, není to snad očividné? Wardruna a hudba Einara Selvika na mě měla stejný dopad, jako měly kapely typu Venom či Bathory na norskou blackmetalovou scénu v 90. letech. Hlavně co se týče používání mnoha starých nástrojů. Zároveň je ale nutné si hlouběji uvědomit, proč tomu tak je. Jak už jsem řekl, vždy mě bavila atmosférická hudba, klasická i blackmetalová. Už od dětství jsem se hodně zajímal o raný středověk, vikingy a obecně skandinávský folklór. Když jsem stvořil tento projekt pod názvem Heathen Harnow, stěžejní myšlenkou bylo vytvořit atmosférické obrazy inspirované skandinávskou přírodou, folklórem a mýty. Poté, co jsem viděl rituálně-ambientní formaci Draugurinn na švédském festivalu Arosian Black Mass v roce 2012, jsem se také rozhodl podpořit atmosféru obrazů hudbou. Základy muziky se nacházejí ve skandinávských folkových melodiích, které se vedle obvyklé folkové hudby objevují i v ukolébavkách a dětských písničkách, takže jinými slovy je to něco, co s sebou máš od velice mladého věku, pokud pocházíš ze Skandinávie. Abych to uzavřel, myslím, že se na to člověk musí dívat z širšího hlediska, aby pochopil, proč má muzika tolik připomíná tvorbu Wardruny. Máme stejné zázemí a sdílíme stejnou kulturu.

Pokud se nemýlím, tak by měla existovat raná verze „Flykt“ vydaná ještě pod jménem Heathen Harnow – je to tak? Jsou nějaké hudební rozdíly mezi touto prvotní verzí a pozdějšími edicemi vydanými u Nordvis?

Ano, je to tak, tahle byla vydaná digitálně během podzimu 2013 a později fyzicky na vlastní náklady během roku 2014, pokud si správně pamatuji. Byla limitována na 50 kusů, a dokonce ani já sám nemám žádnou kopii pro sebe. Jediný rozdíl u téhle edice oproti té vydané u Nordvis je to, že tato měla navíc dvě skladby, které jsem udělal několik měsíců po digitálním vydání. Jedna z písniček se jmenuje „Skogsrået“ a lze ji najít na YouTube. Druhý byl instrumentální song s názvem „Minnen ur askan“. Ale s ohledem na ty, kdo si to koupili, doufám, že si tento udrží odstup od digitálního světa.

První edice „Flykt“ u Nordvis vyšla jako limitované A5 digipack CD (500 kusů) a je nyní vyprodaná. „Dauðra dura“ byla, mimo jiné, vydána jako limitovaný boxset (150 kusů), který je už také vyprodaný. Máš rád taková podobná hodně limitovaná vydání, která se mohou stát (a pravděpodobně i stanou) vzácnými? Neobáváš se situace, že si to někdo koupím a pak to za nějaký čas dá na eBay ze enormně vysokou částku?

Samozřejmě, že mám rád limitované edice, protože to jim přidává na hodnotě. Proč by jinak v tomhle digitálním světě, v němž žijeme, někdo měl kupovat fyzické kopie čehokoliv? Je samozřejmě smutné, že někteří lidé rádi kupují limitované věci, aby je později prodali za vyšší cenu, a už o takových případech slyšel i u mých vlastních počinů. Na druhou stranu, takhle prostě trh s raritními věcmi vypadá u všech umělců obecně. Obrazy bývají drahé z dobrého důvodu.

Forndom

Tohle může být docela klišé otázka, ale – jsou nějaké plány na vydání „Flykt“ a/nebo „Dauðra dura“ na vinylu?

Ano, jak bylo potvrzeno během posledních týdnů, „Dauðra dura“ vyjde i na vinylu.

Následující otázku bude jednoduchá, ale hádám, že její odpověď tak přímočará být nemusí. Hlavním tématem „Dauðra dura“ je smrt – proč ses rozhodl se soustředit právě na smrt?

Smrt je přirozenou součástí života. Smrt není jen něčím, co se stane, když umře tělo, je to spíš něco, co nepřetržitě probíhá napříč našimi životy. Měníme se a procházíme přechodovými rituály [viz]. Zabíjíme své staré já, abychom udělali prostor pro něco nového a vstoupili do nové etapy našich životů. Smrt je ovšem spojena i s moudrostí a učením. V těch nejtemnějších obdobích našich životů se toho naučíme nejvíc. Během roku, kdy jsem toto album skládal, jsem se naučil hodně věcí, jak na psychické, tak i na fyzické úrovni. Občas jsem se ale cítil i opravdu špatně z různých důvodů, avšak nakonec to za to stálo. Mé zaměření na smrt mělo ukázat, že je v ní víc než jen trápení a zármutek. Z každé špatnosti vždy vzejde i něco dobrého.

Přestože se „Dauðra dura“ točí okolo smrti, jsou zde dvě skladby, které se zabývají jinými tématy, konkrétně „Svitjod“ a „Jag vet ett tempel stå“. Proč ses rozhodl je na nahrávku zahrnout a nemít radši celé album monotématické?

Deska je monotématická, protože i tyto písně jsou spojeny s mrtvými a smrtí. „Svitjod“ je pocta lidem, kteří žili a zemřeli, kteří zaseli a sklízeli tuto zemi věky dávno přede mnou. „Jag vet ett tempel stå“ se zabývá mýtem chrámu v Uppsale, kde byli lidé, společně s dalšími tvory, obětováváni, aby zajistili lepší život pro žijící.

„Jag vet ett tempel stå“ neobsahuje žádné vokály, ale i přesto má text. Proč ses rozhodl nezapojit do skladby i zpěv? To může vypadat trochu zvláštně, obzvlášť vzhledem k tomu, že v autorských poznámkách u „Dauðra dura“ jsi napsal, že jednoho dne ji možná znovunahraješ s vokály…

Důvod je ten, že jsem text jednoduše napsal až po natočení všeho ostatní ve skladbě, a když jsem chtěl začít nahrávat, vokální melodie, kterou jsem měl v hlavě, byla příliš těžká na zazpívání v tónině, v jakém to bylo zahráno. Pokusil jsem se udělat pár změn, ale s výsledkem jsem nikdy nebyl dostatečně spokojen. V té době jsem se také měl opět vrátit ke studiu a studovat naráz dva kurzy, na něž jsem se musel soustředit. Kromě toho jsem už byl obecně velmi unaven z toho být pořád ve studiu, a tak jsem se nakonec rozhodl tu píseň nechat instrumentální. Nicméně, u dalších počinů pravděpodobně nebudu celé album skládat a natáčet na jeden zátah, jako jsem to udělal zde, a radši na tom budu pracovat v kratších intervalech.

Forndom

Ve výše zmiňovaných autorských poznámkách jsi také napsal, že ses rozhodl se v bookletu nepodělit o anglické překlady nebo vysvětlivky textů. Proč? Uděláš to někdy v budoucnu někde jinde?

Mohl jsem to přeložit slovo od slova, ale podle mého názoru by výsledná podoba textů jako celku nebyla moc dobrá, protože by se tím zničily rytmy a další věci, které považuji za důležité. Ale uvidíme, možná bych v budoucnu mohl publikovat nějaké doslovné překlady na své Tumblr stránce.

Mám také jednu malou otázku ohledně pátého songu na „Flykt“. Vzhledem k tomu, že se jeho název liší na zadním obalu a na CD, chtěl bych vědět, jestli se jmenuje „Återkomst“ nebo „Återkomsten“?

Hehe, to bude pravděpodobně chybka na straně Nordvis, ale to nevadí, význam je pořád stejný – „Návrat“. Återkomst je neurčitý nominativ [1. pád] čísla jednotného, Återkomsten je určitý nominativ čísla jednotného. Správný název je „Återkomst“.

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU VYJDE 12. BŘEZNA!

Forndom - Flykt


Forndom – Dauðra dura

Forndom - Dauðra dura
Země: Švédsko
Žánr: neofolk / dark ambient
Datum vydání: 29.1.2016
Label: Nordvis

Tracklist:
01. Nio nätters led
02. Den grymma hästen
03. Resan
04. När gudarna kalla
05. Svitjod
06. Jag vet ett tempel stå
07. I hels sköte

Hrací doba: 33:09

Odkazy:
facebook

První pohled (H.):

Švédský jednočlenný projekt Forndom výrazně zaujal již svou krátkohrající prvotinou „Flykt“ z loňského roku. 25minutové EP vcelku jasně řeklo, že se v tomhle případě jedná o skupinu, jejíž tvorbu nebude radno ignorovat a míjet. H. L. H. Swärd, ústřední a jediná postava Forndom, hned se svým prvním počinem prokázal, že mu nechybí jasná hudební vize a ani schopnosti, jak tuhle vizi uvěřitelně přenést i do akustické kulisy a takříkajíc ji „zhmotnit“.

Prvotní nástřel se tedy Forndom povedl na výtečnou – vlastně až takovým způsobem, že jsem příliš nevěřil tomu, že by to byla jen náhoda, a nepochyboval jsem o tom, že i na svých budoucích počinech Swärd dokáže laťku nastavenou pomocí „Flykt“ udržet. A bez zbytečných průtahů a dramat můžeme hned zkraje říct, že první dlouhohrající deska „Dauðra dura“, přicházející vlastně relativně nedlouho po první vlaštovce, očekávání splnila a sebejistě pokračuje ve spanilé náladotvorné krasojízdě.

Avšak pro případné nezasvěcence mezi vámi trochu zpomalme náš vstříc konci tohohle textu a vraťme se o kousek zpátky k tomu, co jsem v prvním odstavci možná lehce pateticky nazval vizí téhle formace. Ono je to vlastně svým způsobem docela zřejmé, skoro až přímočaře jasné, oč v muzice Forndom běží. Gró téhle záležitosti totiž vězí v sugestivní atmosféře chladného lesa opředeného mlhou, v zhudebnění severských nálad, přírody a pohanství. Nicméně fakt, že je cíl očividný a evidentní, rozhodně neimplikuje, že by i samotné provedení mělo být průhledné nebo snad dokonce povrchní. Ačkoliv tu je i něco, co lze Forndom vcelku úspěšně vytýkat (a ještě se k tomu samozřejmě dostaneme), pořád je z toho cítit hloubka a velká síla. A když na to přijde, tak právě tohle je pro mě osobně tím hlavním měřítkem, podle něhož (nepopírám, že hodně subjektivně) posuzuji případné (ne)kvality podobně laděných kapel.

Řekneme-li to docela zjednodušeně a vágně, pak je hudební recept Forndom přibližně následující: Deskou prostupuje darkambientní pozadí, nad nímž Swärd buduje působivé neofolkové motivy. Jemné, leč mnohdy nefalšovaně krásné melodie, šamanská rytmika, tiché procítěné vokály, tu a tam i zvuk bouřky v pozadí… nikam se nespěchá, čas pozvolna plyne a hudba se kupředu posouvá stejně rozvážně, jako se ta mlha nad ránem vine mezi stromy. Všechny motivy jsou až primordiálně primitivní (nikoliv v negativním slova smyslu), ale v nemalé míře tkví právě v tomhle jejich nesporné kouzlo a především je tohle vyjádření zcela adekvátní tomu, co se H. L. H. Swärd ve své tvorbě snaží předat.

Svým způsobem je „Dauðra dura“ ještě o něco „tišší“ a minimalističtější než „Flykt“. Ostatně už jen proto se jedná o nahrávku, u níž je nutno se na chvíli zastavit a, jak se říká, dát jí trochu času a prostoru, aby měla možnost vyrůst a dostat se člověku pod kůži. A může to znít jako to největší klišé, ale v tomhle případě se to bezesporu vyplatí, jelikož účinek té atmosféry je pak veliký. A rozhodně to nelze plně vstřebat (to abychom si dali další klišé), když to budete poslouchat po cestě autobusem. Některá alba takhle prostě nefungují a ani fungovat nemohou a zrovna „Dauðra dura“ k takovým patří. Naopak klid, tma a soustředění jsou více než vhodné

Nicméně i navzdory tomu, že „Dauðra dura“ možná na první poslechy vyznívá ještě o kousek minimalističtěji než předchozí počin, nemusíte se obávat, že by zde byla nouze o působivé momenty. Naopak, takových je tu spousta a i ty mnohdy jen letmé melodie nebo snad pouhé zvuky mají v podání Forndom účinek. A jak už tomu tak bývá, nemá smysl vypichovat konkrétní skladby, protože všech sedm jich drží nastolenou atmosféru a dokáže nabídnout výtečné motivy – a je jedno, zdali se jedná o pětici, která se točí okolo ústředního tématu smrti, anebo o dvě tematicky mírně vystupující písně „Svitjod“ a „Jag vet ett tempel stå“.

Forndom

Opravdu jediné, co je možno označit za slabinu Forndom, je nezanedbatelná podobnost s dalším severským folkovým solitérem ze sousedního Norska. Mám tím samozřejmě na mysli Kvitrafna a jeho magický projekt Wardruna. Jeho stín v muzice Forndom cítím takovým způsobem, až bych si klidně i vsadil na to, že jistá část inspirace proudí právě z norského Bergenu. Ale na druhou stranu, H. L. H. Swärd s tou atmosférou dokáže pracovat natolik odzbrojujícím způsobem, že mu to člověk milerád odpustí. „Dauðra dura“ je totiž pořád tak nádherná deska, že jde jen těžko odolat a nenechat se unášet její vpravdě úchvatnou náladou.


Druhý pohled (Atreides):

Narazit na rituální ambient vycházející z kořenů dávných věr, či na heathen / pagan (neo)folk bez nadbytku patosu či nacionalismu je kumšt. Samozřejmě, nelze minout jména jako Hagalaz’ Runedance, Ostara, :Of the Wand and the Moon: či domácí Tábor radosti. Sloučit obé v jeden hypnotický celek se ale povedlo až Kvitrafnovi v rámci jeho Wardruny a osobně jsem po vydání její druhé desky doufal, že by se mohlo zjevit těleso podobného, avšak více ambientního ražení. A hle, povedlo se. Jen je s podivem, že jsem se k Forndom dostal až teď, v době vydání řadovky, ačkoliv už má na svědomí jedno ípko z loňského roku. Ale co už – lepší pozdě než nikdy.

H. L. H. Swärd, jediný představitel Forndom, vychází z podobných základů co Wardruna (tomu srovnání se zkrátka nelze vyhnout). Užívá různých technik zpěvu, autentických vikinských nástrojů i dark ambientu. Jistá příbuznost je tak zřetelná na první poslech, stejně tak je ale zřejmé, že Forndom kráčí trochu jinou cestou, která víc staví na hypnotických repetetivních pasážích, monotónnosti, střídmosti a minimalismu. Zatímco v zemském lůně dříme (dark)ambientní masiv, na vrcholcích do rytmu nejrůznějších perkusí drnkají strunné nástroje zahrnující archaickou podobu lyry či hardanger fiddle. Mezi kmeny stromů se ozvěnou nese pestrá paleta vokálů – táhlý, neartikulovaný zpěv „Resan“ či masivní zvuk sborů v „När gudarna kalla“, prostor je i pro obřadní odříkávání či polohlasné hrdelní mumlání.

„Dauðra dura“ se nevyznačuje žádnou do očí bijící vlastností – kratičké album vás na první dobou nepřimrazí do křesla, nespálí vás záští, ani neprokleje na tři pokolení dopředu. Namísto toho vás zahalí do neurčitého závoje tajemna a (ne)jistoty rituálu, jímž jen pomalu a nenápadně vzlíná vůně ohně, jehličí a století dávno minulých, která v kontextu Swärdovy hudby chtě nechtě dostávají nový rozměr. Budete-li chtít, jednoduché, avšak netriviální kompozice vás zanesou daleko mimo hranice reality. Album vám ovšem nepodá pomocnou ruku – namísto toho vám nechá velmi štědrý prostor pro vaše vlastní představy a myšlenky, což je vlastnost, které se mi třeba od výše nepřímo zmiňovaného „Yggdrasilu“ od Wardruny dostávalo spíše poskrovnu.

Forndom - Dauðra dura

Jakkoliv ale „Dauðra dura“ nedělá nic špatně, pořád by mohla některé věci dělat lépe. Nemusela by se bát rozvinout motivy na větší plochu a prokreslit je víc do hloubky, přidat na drobných detailech, aby se posluchač tak snadno nevyškrábal zpět do skutečného světa. Půlhodina a tři minuty jsou možná až moc skromné na to, co hudba podobného charakteru může skýtat, a osobně jsem si pro vybudování silnější, konzistentnější atmosféry pouštěl album zároveň spolu s předchozím EP „Flykt“. S tím souvisí absence silnější vodící linky, která by se linula napříč celým albem a skladby spojovala do většího, komplexnějšího celku. Ačkoliv „Dauðra dura“ funguje dost dobře i bez takového pojiva, větší míra celistvosti a návaznosti skladeb by mu určitě prospěla – zejména pustí-li se Forndom do rozmáchlejších kompozic.

I přesto jsou tyto dvě výtky spíše minoritní, kladné stránky alba výrazně převažují a „Dauðra dura“ mě ve svých sítích zachytila tak, jak se to povedlo jen pár albům. Jsem osobně zvědavý, kam dál nás Swärd na své hudební výpravě zavede, protože jak jeho debut, tak i předcházející EP jsou nesmírně zajímavé počiny, které si vaši pozornost rozhodně zaslouží.


Třetí pohled (Skvrn):

Debutové ípko „Flykt“ mi ještě doteď rezonuje hlavou. Na první vydanou nahrávku bylo překvapivě dobré, disponovalo silnou atmosférou i povedeným zvukem. Musím však přiznat, že jsem se Forndom dosti přejedl a ve skutečnosti bylo těch poslechů z mé strany možná až zbytečně moc. Vydání „Dauðra dura“ pak přišlo záhy, v době, kdy jsem se chtěl se švédskými projektem na pár měsíců v dobrém rozejít. Ale zvědavost chtěla jinak. Pídila se po tom, do jaké míry se co změnilo, a já nakonec kývnul a dlouhohrajícímu debutu neodolal.

Rozdíl mezi oběma nahrávkami není příliš velký. Forndom vše znovu vystavil na temné atmosféře nordického lesa, kterýžto připomínají hypnotické plochy kdesi na pomezí ambientu a neofolku. Také obřadní nápěvy setrvaly ve svých pozicích a čekají na příležitost k vhodnému doplnění zádumčivého vyznění. Právě mírná obměna Swärdem servírované zádumčivosti je snad jedinou vysledovatelnou změnou. „Dauðra dura“ tepe ještě minimalističtěji a meditativněji než předchůdce. Je pomalejší, přemítavější a především má opět co nabídnout. Snad bych se jen zasadil o zasazení delších celků – s průměrnou délkou jednotlivých skladeb se nic nestalo a znovu se pohybuje někde kolem (v tomto ranku) podprůměrných pěti minut. Což je i vzhledem k větší meditativnosti materiálu poměrně překvapivé.

Forndom

I přesto, že novinka kvalitativně následuje výborné „Flykt“, Forndom jsem momentálně zkrátka přeposlouchaný a pocitově nejsem „Dauðra dura“ schopen docenit. Jsem si vědom uvěřitelné atmosféry i celkových kvalit a nemám příliš důvodů takovouto desku nedoporučit. Na druhou stranu, já „Dauðra dura“ na čas odkládám a budu jen doufat, že tenhle Švéd nějakou chvíli nic nevydá. Zvědavost by se vzhledem k přitažlivosti materiálu totiž opět zajisté ozvala.


Musk Ox

Musk Ox - Woodfall
Country: Canada
Genre: neofolk / chamber music

Questions: Skvrn, H.
Answers: Nathanaël Larochette
Number of questions: 23

ČESKÁ VERZE ZDE

Links:
web / facebook / bandcamp

Hello Nathanaël! How are you? What are you up to lately?

Hello and thank you for taking the time to interview me! I have been hard at work lately finishing my new solo album as well as the second album from my instrumental metal band The Night Watch. They are both sounding great and I am excited to release them. I am also working on writing the new Musk Ox album.

You found Musk Ox in 2005 strongly influenced, as stated on the band’s website, by Ulver, Empyrium, Tenhi and October Falls. Did you have a concrete idea which musical direction you would like to follow from the very beginning? In hindsight, could you tell us what exactly did you take from the works of the above-mentioned artists?

When I first started creating music, I wanted to take the listener away to another world in the way these artists do for me. The way they approached acoustic guitar playing greatly inspired me to start playing the classical guitar. Since these artists were driven more by atmosphere than technicality, I was able to learn their pieces as a beginner guitarist. I used to record cover versions of songs by Empyrium and Ulver which taught me a lot about how they structure and arrange their songs. When it was time to create the first Musk Ox album, I wanted to create music inspired by these artists but I wanted the songs to be longer. At this time I began discovering post rock bands like Mogwai, Mono, and Explosions in the Sky so I wanted to hear what it would sound like to blend these genres. My vision was to create long compositions full of rich acoustic atmospheres that built to climaxes over time.

Beside your liking for Ulver, Empyrium or October Falls, i.e. bands which are somehow tied to the metal scene, and for metal music in general, there are apparently a lot of connections between Musk Ox and metal such as sharing stage with some metal musicians or guest appearances on the albums of some metal bands. Do you see any links between neofolk genre and metal music? Anyway, what kind of metal and what metal bands do you like (except those three)?

There is definitely a connection between neofolk and metal music because lot of metal bands use acoustic guitars in a similar way to how neofolk bands use them. I always refer to the song “Battery” by Metallica when someone asks me how to describe the connection between metal and neofolk. The song begins with some beautiful acoustic playing and when they play the exact same riff distorted with drums it sounds so heavy. I think metalheads recognize that feeling when they here acoustic guitars played in a heavy way. I also believe that a single acoustic guitar can be just as emotionally heavy as a wall of distortion.

I listen to lots of different metal bands. Artists like Agalloch and Opeth were a huge influence on me when I started playing guitar because of the way they used acoustic guitars. I absolutely love the band Kauan. Their last two albums “Pirut” and “Sorni Nai” are amazing. I also highly recommend the Canadian band Gris. They’re last double album “À l’âme enflammée, l’äme constellée…“ is incredible. I also really enjoy a lot of instrumental and progressive metal which was a big influence on the last Musk Ox album “Woodfall” actually. Bands like Scale the Summit, Animals as Leaders, Intervals and Cloudkicker are doing really great work. I’ve recently been listening to the new Dream Theater album which is awesome. I listen to and am inspired by lots of other non-metal stuff as well. There’s so much good music out there!

As for those guest appearances… probably the most notable ones are those on “Woods 4: The Green Album” by Woods of Ypres and “The Serpent & the Sphere” by Agalloch. How did it happened that you appeared on those records? How did you get in touch with the bands?

When I was first mailing out the debut Musk Ox album as a CDR I made contact with Adrian Bromley from Unrestrained! Magazine. He loved the album and offered to review it and help me properly re-release it. He shared my album with David Gold from Woods of Ypres and Don Anderson from Agalloch so it’s thanks to him. After being in touch with David and doing some shows with him, he expressed interest in having me compose an interlude for him. As for Agalloch, I was in touch with Don for a while and then eventually met John Haughm. After seeing me perform he asked me to open some shows for them on their upcoming tour in 2011. While I was doing merch for them during their 2012 North American tour he expressed interest in having me write some interludes for their upcoming album so that’s how it happened.

Musk Ox

Especially your contribution to “The Serpent & the Sphere” is quite big since you created three acoustic interludes there. I have to ask – how do you personally like this album in general? Despite loving Agalloch’s previous works, I have to confess that this effort was disappointing for me and I consider it to be the weakest album in their career. Actually, your intermezzos are probably the most interesting songs on the record…

Thank you for the kind words. I personally love the album and think it fits perfectly into their amazing discography. Each of their albums offers something different which I feel is what makes them all so good. I think “The Serpent & The Sphere” was exactly the album they needed to create. After “Marrow of the Spirit” came out they started touring more than they ever had and I feel “The Serpent & The Sphere” really represents Agalloch as the powerful live band that they’ve become over the years. It offers something musically, structurally and sonically which stands alone in their discography while still sounding like Agalloch. I love when bands can do something different with each album while still retaining their sound and I feel they achieved that with this album. I think the reason why many people were hard on that record was because they already had their favorite album in the discography so they likely had certain expectations. “The Mantle” will always be my favorite but I love all their albums for different reasons.

Anyway, are there any other interesting collaborations in the works?

I have a collaboration in mind that I am currently developing but I can’t say what it is.

Musk Ox - Woodfall

Beside the guest appearances, have you ever regularly played in any metal band? Do you have any plans for eventual metal project?

I actually have a instrumental metal band called The Night Watch which also features Evan Runge, the violinist from Musk Ox. We formed in 2008 just around the time that the first Musk Ox album was self-released. The Night Watch has released one full-length album and we are currently completing our second album. While we are heavily influenced by metal, we are also influenced by the progressive rock bands of the 1970s and the way they explored different genres and styles within their music. Our first album has everything from folk, black, progressive, and post metal elements to jazz, swing, classical and neofolk moments.

Before we get to “Woodfall”, I would like to ask a few questions about the band’s line-up and some other things. At the time of the eponymous debut’s release, you were the sole member of Musk Ox. Why exactly did you decide to expand the line-up? Was it the desire to perform live, or to share your musical ideas with other musicians, and therefore to augment Musk Ox by other instruments as well?

Although I never planned on collaborating with other musicians for Musk Ox, it really happened on its own. When I did the first album I never thought about performing it live. After it was released I started playing with some musicians and we began working on music that sounded like Musk Ox. This music we created eventually ended up on “Woodfall”. When we did out first show it made sense to keep the name, and since the album had just been released, it was perfect timing to start playing live. Being able to perform live as well as share musical ideas with other musicians has had a huge a impact on Musk Ox.

Musk Ox

The music of Musk Ox apparently requires a great instrumental skill. How difficult it is to find new bandmates for a project like Musk Ox when someone leaves the band?

I was really lucky because after the first musicians I collaborated with in Musk Ox left in 2009, I met cellist/multi-instrumentalist Raphael Weinroth-Browne because he was working on an album at the same studio where I recorded the debut Musk Ox in 2007. The engineer suggested that we meet but it wasn’t until 2009 that we did. We are both classical musicians who love metal so we understood each other immediately and have been playing together since. I already knew violinist Evan Runge because we were playing in The Night Watch together and had played in another band before that. Both of them are such incredible musicians. I was extremely lucky that I didn’t have to go far to search for them.

When you first welcomed new members in Musk Ox, they played cello and oboe. However, oboe was later replaced with violin. Why? Do you wish to bring oboe back to the sound of Musk Ox in the future?

After the oboe player left, I met a violinist and we started playing together. She was playing the oboe melodies on the violin and they worked well as the range was similar for both instruments. It wasn’t a conscious decision, it just happened that way. I love the sound of the oboe and would love to find a way to incorporate it into something in the future.

Your music is purely instrumental. Have you ever thought about incorporating vocals, or do you find your instruments are “singing” enough?

I actually sang a bit on the debut album but it was mostly chanting and choir style vocals. I am currently very happy with the way our instruments are communicating to listeners but I may one day decide to write lyrics. I can see myself creating a separate project with singing before introducing lyrics to Musk Ox.

It seems to me that you do not perform live with Musk Ox too often… Is that correct? How many concerts do you usually do during a year? Do you intentionally want to preserve the uniqueness of Musk Ox shows, or are there just some regular issues (financial, lack of free time) that make longer touring unfeasible?

Our cellist was living in a different city finishing school for two years so that made it a bit more difficult to do shows. I wouldn’t say that there is any specific reason, we just play shows when opportunities present themselves. We do want to tour eventually but I think we’ll wait until the next album is released. Our cellist recently released the debut album from his cello/voice duo The Visit so he is currently busy promoting that project. The album is called “Through Darkness Into Light” and it is a stunning piece of art.

Musk Ox - Musk Ox

Anyway, is there any chance of seeing Musk Ox playing in Europe? I know that you performed on our continent once so far – at Wave-Gotik-Treffen Festival 2012 in Germany. Are there any plans of returning to Europe?

There are no set plans at the moment but it is definitely something I am envisioning for the future. I am planning to do some touring in Europe when my new solo album is released. Raphael and The Visit are actually performing at Wave Gotik-Treffen this year!

Alright, let’s finally talk about your latest album “Woodfall” for a while. The record was self-released without contribution of any label. Why did you decide to do it like this? One could guess that there would be some offers from labels to release the second album when the self-titled debut received quite a nice response… Or did you want to release it yourself without involving anyone outside the band?

I did contact some labels before the album was released but no one seemed to be interested so I decided to self-release it. I was contacted by some labels after the album came out but have not signed anything. Now that I see how well “Woodfall” was received, I think it makes sense for us to remain independent. I am always open to considering offers from labels however.

Musk Ox - Woodfall

“Woodfall” was released seven years after “Musk Ox”. There is written on your website that you completed the material for “Woodfall” in 2011 and started with the recordings in early 2012. Why did it take so long – more than two years – until the album was actually released?

The album was recorded throughout 2012 and was mastered in 2013. In 2013 we released the debut album from The Night Watch so my energy was focused there. During 2013 we finished the album layout for “Woodfall” and I recorded the interludes for Agalloch at the end of that year. Since I was appearing on the new Agalloch album in 2014, I thought it would be good to wait until that album was out before I released “Woodfall”. The timing was right.

When we mentioned the website… I really like that Musk Ox’s official site is often updated, nicely designed, and that it fits in the band’s spirit. However, this seems to be an exception nowadays because most underground bands have abandoned the concept of their own website and focus mostly on social networks. What do you think is the reason so many bands are on Facebook, Twitter etc. and do not use own websites anymore? Why did you decide to keep this, let’s say, “old fashioned” online presentation for Musk Ox beside profiles on Facebook and Bandcamp? Do you think that it is still important to have own website?

I think it’s important to have a proper band website because so many people only focus on Facebook or Twitter, etc. so it does make it special. However, with so many great social media tools available, many bands are doing fine without one. It can also be expensive to design a proper website. There are many different ways to promote music depending on who you ask, I just knew I wanted to have a website for Musk Ox.

Do you consider Musk Ox to be a regular band, or rather your personal project? How much are the other members involved in the songwriting process? Were there any distinctive differences between creation of the debut album and “Woodfall”?

When I started Musk Ox it was definitely a personal project but since working with Raphael and Evan I consider it a band. While the first album was entirely written and recorded by me (except for the guests on “Lullaby for Ghosts”), “Woodfall” was an deeply collaborative project. The first piece “Earthrise” was written with the original cello and oboe player while the rest of the album was a collaboration between myself and Raphael. I basically gave him the songs and structures and he created the string arrangements as well adding some guitar parts. Raphael is such and amazing musician and person so I fully trusted his input. I knew his participation would take the album to another level.

Recently, you announced the re-release of “Woodfall” on both tape and LP. When should we expect both versions to be available? Will be there any differences between those re-editions and the original CD release?

There won’t be any bonus material on these formats. The cassette is currently available on the bandcamp page thanks to Into the Night Records who helped put it all together and the LP will be available sometime this year.

Musk Ox - Musk Ox

Anyway, do you plan to make any re-editions of “Musk Ox” as well? I know there already was one re-release of “Musk Ox” on CD with different artwork but what about LP or MC?

I do plan on re-releasing the debut album as a special edition with the early EPs. My first EP was released ten years ago in 2006 so the timing is right to properly release this material.

“Woodfall” was originally made available as a standard CD and a limited edition. If I understand it correctly, the only difference between those two versions is that the limited one is hand-numbered and signed… is that right? Wouldn’t it be better to make the limited version as a digipack or something like that? Anyway, there are 300 copies of the limited edition – how many of them are still available?

Correct, the only difference is that one version is signed and hand-numbered. I wanted to make this version of the album for collectors but I didn’t have the budget to make digipaks as well. There are currently about 70 left.

Nathanaël Larochette

Some time ago, you announced that “writing sessions for the new album have begun”. How has the work moved forward so far? Are there any complete songs written already? Do you have any idea when the album could be released?

We have completed one song and the rest are still being developed. I have a clear idea of the atmosphere of each piece and I have enough riffs to work with, we just need to spend time exploring and arranging. I would ideally like to release the album either late this year or early next year but I am patient and don’t mind taking the time needed to get it right.

The music and the whole presentation of Musk Ox feels like it is strongly influenced by nature. However, you come from Ottawa which is quite big city, and big cities usually do not belong among places devoted to nature. Is it complicated for you to get away from the daily routine, leave the city and spend some time miles away in the countryside? Or do you live somewhere in a suburb with nature around?

Ottawa is actually quite a small city surrounded by nature. There is a large river a short walk from my house and a large provincial park a short drive away. I grew up in small towns surrounded by nature and close to the ocean so staying close to nature is important to me. I’m thankful that there is so much nature accessible to me in this city.

So far, we have been talking about Musk Ox only. However, what about all musk oxen? Is it possible to ordinarily meet these majestic creatures in the wilderness? Have you ever met a musk ox in person?

I have not had the chance to meet a Musk Ox yet but hopefully one day I will get to travel to the Canadian arctic and see one. They are such fascinating and mysterious creatures.

Thank you very much for your time and for your answers!

Thank you for all of your great, in-depth questions and for continuing to support Musk Ox. Stay tuned for more music!

Musk Ox Links:
www.muskoxmusic.com
www.muskoxofficial.bandcamp.com
www.facebook.com/muskoxofficial

Other Projects:
www.thenightwatch.bandcamp.com (cinematic instrumental metal)
www.thevisit1.bandcamp.com (haunting cello/voice duo)

Musk Ox - Woodfall


Musk Ox

Musk Ox - Woodfall
Země: Kanada
Žánr: neofolk / chamber music

Otázky: Skvrn, H.
Odpovědi: Nathanaël Larochette
Překlad: H.
Počet otázek: 23

ENGLISH VERSION HERE

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Ahoj, Nathanaëli! Jak se máš? Co poslední dobou děláš?

Ahoj a děkuji, že jste si udělali čas mě vyzpovídat! Poslední dobou pilně pracuji na dokončení svého nového sólového alba a také na druhé desce mé instrumentálně metalové kapely The Night Watch. Oboje zní skvěle a těším se na jejich vydání. Dále ještě pracuji na skládání nového alba Musk Ox.

Musk Ox jsi založil v roce 2005 ovlivněn, jak je psáno na stránce kapely, Ulver, Empyrium, Tenhi a October Falls. Měl jsi hned od začátku nějakou konkrétní představu, jakým hudebním směrem by ses chtěl vydat? Mohl bys s odstupem říct, co přesně sis vzal z tvorby výše jmenovaných interpretů?

Když jsem poprvé začal tvořit muziku, chtěl jsem vzít posluchače pryč do jiného světa stejným způsobem, jako tihle interpreti berou mě. Způsob, jakým přistupují k akustické kytaře, mě hodně inspiroval, abych začal hrát na klasickou kytaru. Vzhledem k tomu, že jsou tyto skupiny zaměřeny spíše na atmosféru než techničnost, zvládl jsem se jejich skladby jako začínající kytarista naučit. Nahrával jsem cover verze písniček od Empyrium a Ulver, což mě hodně naučilo o tom, jak formují a aranžují své songy. Když nadešel čas na tvorbu prvního alba Musk Ox, chtěl jsem vytvořit muziku inspirovanou těmito interprety, ale s delšími skladbami. V téhle době jsem začal objevovat i post-rockové kapely jako Mogwai, Mono nebo Explosions in the Sky, takže jsem chtěl slyšet, jak to bude znít, když se tyto žánry spojí. Mojí představou bylo stvořit dlouhé kompozice plné bohaté akustické atmosféry, které postupně gradují ke svému vrcholu.

Kromě tvojí obliby Ulver, Empyrium nebo October Falls, tj. kapel nějakým způsobem spojených s metalovou scénou, a obliby metalové muziky obecně tu zjevně je hodně dalších spojitostí Musk Ox s metalem jako třeba sdílení pódia s metalovými muzikanty nebo hostování na deskách některých metalových kapel. Vidíš nějaké souvislosti mezi neofolkovým žánrem a metalovou hudbou? Mimochodem, jaké druhy metalu a jaké metalové kapely máš rád (vyjma těch tří)?

Určitě tu je spojitost mezi neofolkem a metalovou muzikou, protože spousta metalových skupin používá akustické kytary podobným způsobem, jakým je používají i neofolkové kapely. Když mi někdo řekne, abych popsal spojitost mezi metalem a neofolkem, vždycky vytáhnu „Battery“ od Metallicy. Píseň začíná krásnou akustickou hrou, a když začnou hrát ten úplně stejný riff zkreslený bicími, zní to fakt tvrdě. Myslím, že metalisti znají ten pocit, když někdo hraje tvrdě na akustiku. Mimoto věřím tomu,  že akustická kytara dokáže být emočně stejně hutná jako zkreslená stěna [zvuku].

Poslouchám spoustu různých metalových kapel. Interpreti jako Agalloch nebo Opeth na mě díky způsobu, jakým používají akustické kytary, měli velký vliv, když jsem začínal hrát na kytaru. Naprosto miluju skupinu Kauan. Jejich poslední dvě desky „Pirut“ a „Sorni nai“ jsou úžasné. Taky hodně doporučuji kanadskou kapelu Gris. Jejich poslední dvojalbum „À l’âme enflammée, l’âme constellée…“ je neuvěřitelné. Také si opravdu užívám hodně instrumentálního a progresivního metalu, který měl popravdě velký vliv i na „Woodfall“, poslední album Musk Ox. Formace jako Scale the Summit, Animals as Leaders, Intervals a Cloudkicker dělají vážně skvělou práci. Nedávno jsem poslouchal nové album Dream Theater, které je úchvatné. Rovněž poslouchám a nechávám se inspirovat spoustou nemetalových věcí. Všude okolo je strašně moc dobré muziky!

Co se týče těch hostování… ty asi nejvýraznější jsou na „Woods 4: The Green Album“ od Woods of Ypres a „The Serpent & the Sphere“ od Agalloch. Jak se to seběhlo, že ses na těch nahrávkách objevil? Jak ses dostal do kontaktu s těmi kapelami?

Když jsem kdysi rozesílal CD-R debutu Musk Ox, dostal jsem se do kontaktu s Adrianem BromleymUnrestrained! Magazine. Album se mu hodně líbilo a nabídl mi, že jej zrecenzuje a pomůže mi jej pořádně znovuvydat. Desku předal Davidu GoldoviWoods of Ypres a Donovi AndersonoviAgalloch, takže to bylo díky němu. Potom, co jsem byl nějakou dobu v kontaktu s Davidem a odehrál s ním nějaké koncerty, vyjádřil zájem, abych pro něj stvořil nějakou mezihru. Co se Agalloch týče, byl jsem chvíli v kontaktu s Donem a pak jsem ještě setkal i s Johnem Haughem. Poté, co mě viděl hrát, se mě zeptal, jestli bych pro ně neotvíral koncerty na jejich chystaném turné v roce 2011. Když jsem pak pro ně prodával merch na severoamerickém turné v roce 2012, projevil zájem, abych napsal pár meziher pro jejich nadcházející album, takže takhle se to stalo.

Musk Ox

Zejména tvůj příspěvek na „The Serpent & the Sphere“ je docela velký, protože jsi tam stvořil tři intermezza. Musím se zeptat – jak se tobě osobně tohle celé album líbí? Já se musím přiznat, že ačkoliv mám starší věci Agalloch hodně rád, tenhle počin byl pro mě docela zklamání a připadá mi to jako nejslabší deska v celé jejich kariéře. Popravdě řečeno, tvoje mezihry jsou nejspíš nejzajímavější skladby na nahrávce…

Díky za tvoje milá slova. Já osobně to album miluju a řekl bych, že dokonale pasuje do jejich úžasné diskografie. Každá jejich deska nabízí něco jiného, díky čemuž jsou podle mě tak dobří. Myslím, že „The Serpent & the Sphere“ je přesně tím albem, které museli vytvořit. Po vydání „Marrow of the Spirit“ začali koncertovat víc než kdykoliv předtím a podle mě „The Serpent & the Sphere“ představuje Agalloch jako silnou živou kapelou, jíž se v průběhu let stali. Nabízí něco hudebně, strukturálně i zvukově, čímž v jejich diskografii vystupuje, ale pořád zní jako Agalloch. Mám hodně rád, když kapely dokážou na každém albu přijít s něčím jiným, ale pořád si zachovat svůj sound, a mně přijde, že se jim tohle s tou nahrávkou povedlo. Myslím, že důvod, proč byla spousta lidí na tuhle desku tak tvrdá, je ten, že už měli v diskografii svůj favorizovaný kousek, takže pravděpodobně měli určitá očekávání. Mým favoritem bude vždycky „The Mantle“, ale jinak miluji všechna jejich alba a každé z jiného důvodu.

Mimochodem, nejsou na obzoru nějaké další zajímavé spolupráce?

Mám v hlavě jednu kolaboraci, na níž aktuálně pracuji, ale nemůžu říct, co to je zač.

Musk Ox - Woodfall

Když nepočítáme ta hostování, hrál jsi někdy nastálo v metalové kapele? Máš nějaké plány na případný metalový projekt?

Ve skutečnosti mám instrumentální metalovou kapelu s názvem The Night Watch, v níž hraje i Evan Runge, houslista Musk Ox. Vznikli jsme v roce 2008, zrovna v období, kdy samonákladem vycházelo první album Musk Ox. S The Night Watch jsme vydali jednu dlouhohrající desku a aktuálně dokončujeme druhou. I když jsme silně ovlivněni metalem, jsme také ovlivněni i progressive rockovými kapelami ze 70. let a způsobem, jakým ve své hudbě prozkoumávaly odlišné žánry a styly. Na naše prvním albu je všechno od folku, blacku, progrese a post-metalu až po jazz, swing, klasiku a neofolk.

Než se dostaneme k „Woodfall“, ještě bych se chtěl zeptat na pár otázek ohledně sestavy a dalších záležitostí. V období vydání první desky jsi byl jediným členem Musk Ox. Proč přesně ses rozhodl rozšířit sestavu? Byla to touha hrát živě, anebo touha sdílet své hudební vize s dalšími muzikanty a tím pádem i rozšířit Musk Ox o další nástroje?

Ačkoliv jsem nikdy neplánoval spolupracovat na Musk Ox s dalšími hudebníky, přišlo to nějak samo. Když jsem dělal první album, vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych to někdy hrál naživo. Potom, co to vyšlo, jsem začal hrát s několika hudebníky a začali jsme pracovat na muzice, která zněla jako Musk Ox. Tahle hudba posléze skončila na „Woodfall“. Když jsme pak hráli náš první koncert, dávalo smysl si to jméno nechat a vzhledem k tomu, že deska zrovna vyšla, byl to ten nejlepší čas začít hrát živě. Možnost hrát živě a sdílet hudební vize s dalšími muzikanty měla na Musk Ox obrovský dopad.

Musk Ox

Muzika Musk Ox zjevně vyžaduje nemalé instrumentální schopnosti. Jak je těžké najít nové spoluhráče pro projekt jako Musk Ox, když někdo kapelu opustí?

Měl jsem velké štěstí, že poté, co v roce 2009 odešli první hudebníci, s nimiž v Musk Ox spolupracoval, jsem potkal cellistu / multiinstrumentalistu Raphaela Weinrotha-Browneho, protože pracoval na jednom albu ve stejném studiu, kde jsem v roce 2007 natáčel debut Musk Ox. Místní technik navrhl, abychom se sešli, ale to se povedlo až v roce 2009. Oba jsme klasičtí muzikanti, kteří milují metal, takže jsme si okamžitě porozuměli a od té doby spolu hrajeme. Houslistu Evana Runge jsem už znal, protože jsme spolu hráli v The Night Watch a ještě předtím jsme hráli v jedné další skupině. Oba jsou to neuvěřitelní muzikanti. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem nemusel jít nijak daleko, abych je našel.

Když jsi prvně přivítal nové členy v Musk Ox, hráli na cello a hoboj. Nicméně, hoboj byl později nahrazen houslemi. Proč? Hodláš někdy v budoucnu hoboj do zvuku Musk Ox vrátit?

Když hráčka na hoboj odešla, potkal jsem houslistku a začali jsme spolu hrát. Hrála melodie hoboje na housle, což fungovalo, protože rozsah obou nástrojů byl podobný. Nebylo to nějaké úmyslné rozhodnutí, prostě se to tak stalo. Miluju zvuk hoboje a rád bych našel způsob, jak jej v budoucnu do něčeho včlenit.

Tvoje muzika je čistě instrumentální. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys zapojil i vokály? Anebo myslíš, že nástroje „zpívají“ dostatečně samy o sobě?

Vlastně jsem trochu zpíval na debutovém albu, ale šlo hlavně o nápěvy a sborový druh zpěvu. V současné době jsem spokojený s tím, jak naše nástroje s posluchači komunikují, ale je možné, že se někdy rozhodnu napsat texty. Dokážu si představit, že bych někdy udělal nový projekt se zpěvem ještě předtím, než bych přidal slova do Musk Ox.

Zdá se mi, že jako Musk Ox živě nevystupujete moc často… je to tak? Kolik koncertů do roka obvykle uděláte? Chcete úmyslně zachovat unikátnost vystoupení Musk Ox, anebo je intenzivnější koncertování nerealizovatelné kvůli běžným problémům (finanční, nedostatek času)?

Náš cellista žil během dokončování školy dva roky v jiném městě, což hraní koncertů trochu ztěžovalo. Neřekl bych, že to má nějaký specifický důvod, prostě hrajeme koncerty, když se naskytne nějaká příležitost. Případně bychom chtěli udělat i turné, ale myslím, že s tím počkáme, dokud nevyjde další deska. Náš cellista nedávno vydal debutové album svého cello/vokálního dua The Visit, takže aktuálně je zaneprázdněný propagací tohoto projektu. Nahrávka se jmenuje „Through Darkness into Light“ a je to ohromující kus umění.

Musk Ox - Musk Ox

Mimochodem, je nějaká možnost, že bychom viděli Musk Ox i v Evropě? Vím, že jste na našem kontinentu vystoupili zatím jen jednou – na festivalu Wave-Gotik-Treffen 2012 v Německu. Neplánujete návrat do Evropy?

Aktuálně nic konkrétního, ale určitě je to něco, co do budoucna předpokládám. Plánuji Evropu trochu procestovat, až vyjde moje nová sólová deska. A RaphaelThe Visit bude hrát na Wave-Gotik-Treffen tento rok!

Dobrá, pojďme si konečně na chvíli popovídat o vašem posledním albu „Woodfall“. Nahrávka vyšla samonákladem bez přispění jakéhokoliv labelu. Proč jste se rozhodli pro tento způsob? Člověk by řekl, že na vydání druhé desky budou nějaké nabídky od firem, když měl eponymní debut dost pěknou odezvu… Anebo jste si to prostě chtěli vydat sami bez zapojení někoho mimo skupinu?

Kontaktoval jsem před vydáním alba nějaké labely, ale vypadalo to, že o to nikdo nemá zájem, tak jsem se rozhodl to vydat sám. Potom, co deska vyšla, jsem byl kontaktován několika firmami, ale nic jsem nepodepsal. Když teď vidím, jak dobře bylo „Woodfall“ přijato, tak si myslím, že dává smysl zůstat nezávislý. Nicméně jsem stále otevřený zvážit nabídky labelů.

Musk Ox - Woodfall

„Woodfall“ vyšlo sedm let po „Musk Ox“. Na vaší stránce je napsáno, že materiál pro „Woodfall“ jste dokončili v roce 2011 a s nahráváním začali na začátku roku 2012. Proč to trvalo tak dlouho – více jak dva roky – než album skutečně vyšlo?

Deska byla natočena v průběhu roku 2012 a zmasterována byla v roce 2013. V roce 2013 jsme vydali debutové album The Night Watch, takže jsem svou energii soustředil na tohle. Během roku 2013 byla dokončena grafická úprava „Woodfall“ a na jeho konci jsem nahrál ony mezihry pro Agalloch. Vzhledem k tomu, že jsem se měl objevit na nové desce Agalloch v roce 2014, říkal jsem si, že by bylo dobré počkat, až to bude venku, než vydám „Woodfall“. A načasování bylo správné.

Když už jsme zmínili váš web… Vážně se líbí, že je stránka Musk Ox často aktualizovaná, hezky zpracovaná a že se hodí k duchu kapely. Vypadá to však, že tohle je dnes spíš výjimka, protože většina undergroundových skupin opustila koncept svého vlastního webu a soustředí se jen na sociální sítě. Co myslíš, že je ten hlavní důvod, proč je dnes tolik kapel na Facebooku, Twitteru atd. a už nepoužívají vlastní stránky? Proč ses rozhodl si vedle profilů na Facebooku a Bandcampu pro Musk Ox zachovat i tuto řekněme „staromódní“ formu online prezentace? Myslíš, že je pořád důležité mít vlastní web?

Myslím, že to je důležité mít pořádnou kapelní stránku, protože už je to něco extra, když se tolik lidí zaměřuje jen na Facebook nebo Twitter atd. Nicméně sociální média mají mnoho skvělých funkcí, takže si dost kapel v pohodě vystačí i bez ní. Kromě toho to může být docela nákladné vytvořit pořádný web. Je spousta způsobů, jak propagovat muziku, přijde na to, na koho míříš; já jen věděl, že chci mít pro Musk Ox vlastní stránku.

Pokládáš Musk Ox za regulérní kapelu, anebo spíš za svůj osobní projekt? Jak moc se ostatní členové podílejí na skladatelském procesu? Byly nějaké významné rozdíly mezi tvorbou debutové desky a „Woodfall“?

Když jsem s Musk Ox začínal, tak to byl určitě osobní projekt, ale od doby, co spolupracuji s Raphaelem a Evanem, to pokládám za skupinu. První album jsem kompletně napsal a natočil sám (vyjma hostů na „Lullaby for Ghosts“), na „Woodfall“ už probíhala intenzivní spolupráce. První kus „Earthrise“ byl složen ještě s původními hráči na cello a hoboj, ale zbytek alba už je spolupráce mezi mnou a Raphaelem. V podstatě jsem mu dal skladby a struktury a on vytvořil strunné aranže a případně přidal nějaké kytarové party. Raphael je úžasný muzikant a osobnost, takže jsem jeho vkladu plně věřil. Věděl jsem, že jeho účast posune desku na další úroveň.

Nedávno jste oznámili znovuvydání „Woodfall“ na audiokazetě a na LP. Kdy bychom měli obě verze očekávat? Budou nějaké rozdíly mezi těmito reedicemi a původním CD vydáním?

Na těchto vydáních žádný bonusový materiál nebude. Kazeta je už aktuálně k dispozici na Bandcampu díky Into the Night Records, kteří to celé dali dohromady; LP bude k mání někdy během tohoto roku.

Musk Ox - Musk Ox

Mimochodem, neplánuješ také udělat nějakou reedici „Musk Ox“? Vím, že jedno znovuvydání „Musk Ox“ na CD s jiným obalem už proběhlo, ale co LP nebo MC?

Určitě mám v plánu debutovou desku znovuvydat jako speciální edici s ranými EPčky. Moje první EP vyšlo před deseti lety, v roce 2006, takže je správný čas tenhle materiál vydat znovu a pořádně.

„Woodfall“ původně vyšlo jako standardní CD a jako limitovaná edice. Pokud tomu správně rozumím, jediný rozdíl mezi těmi dvěma verzemi je ten, že limitovaná edice je ručně číslovaná a podepsaná… je to tak? Nebylo by lepší udělat limitovanou verzi třeba jako digipack nebo tak něco? Mimochodem, limitovaná edice čítá 300 kopií – kolik jich je ještě k mání?

Správně, jediný rozdíl je ten, že ta jedna edice je podepsaná a ručně číslovaná. Chtěl jsem udělat takovou verzi alba pro sběratele, ale už jsem neměl rozpočet na to, abych vyrobil i digipacky. Aktuálně jich zbývá přibližně 70.

Nathanaël Larochette

Před nějakou dobou jste oznámili, že „skládání nového alba započalo“. Kam se práce na novince zatím posunula? Jsou už nějaké skladby hotové? Máš nějakou představu, kdy by deska mohla vyjít?

Dokončili jsme jednu píseň a na zbytku stále pracujeme. Mám jasnou představu o atmosféře každého kusu a také mám dostatek riffů, s nimiž můžu pracovat, jen potřebujeme čas na jejich prozkoumání a aranžování. Ideálně bych to rád vydal buď koncem tohoto roku nebo začátkem příštího, ale jsem trpělivý a nebude mi vadit, když to zabere víc času, bude-li třeba.

Hudba a celková prezentace Musk Ox působí, že je silně ovlivněna přírodou. Pocházíte však z Ottawy, což je docela velké město a velká města obvykle nepatří k místům zasvěceným přírodě. Je pro tebe obtížné se odpoutat od denní rutiny, opustit město a strávit nějaký čas kilometry daleko na venkově? Nebo žiješ někde na předměstí, kde je okolo příroda?

Ottawa je popravdě docela malé město obklopené přírodou. Kousek od mého domu je větší řeka a chvilku jízdy daleko se nachází venkovský park. Vyrostl jsem v maloměstech obklopených přírodou a blízko oceánu, takže zůstat na blízku přírodě je pro mě důležité. Jsem vděčný za to, že je pro mě v tomto městě příroda lehce dostupná.

Zatím jsme se bavili jen o Pižmoňovi [Musk Ox]. Nicméně, co dělají pižmoňové [musk oxen]? Je možné tyhle majestátní tvory běžně potkat v divočině? Setkal ses někdy s pižmoněm osobně?

Zatím jsem ještě neměl možnost potkat pižmoně osobně, ale doufám, že někdy budu moct zajet do polární oblasti Kanady a nějakého spatřit. Jsou to skutečně fascinující a záhadní tvorové.

Díky mockrát za tvůj čas a za tvoje odpovědi!

Díky vám všem za skvělé a důkladné otázky a probíhající podporu Musk Ox. Těšte se na další muziku!

Odkazy Musk Ox:
www.muskoxmusic.com
www.muskoxofficial.bandcamp.com
www.facebook.com/muskoxofficial

Další projekty:
www.thenightwatch.bandcamp.com (cinematic instrumental metal)
www.thevisit1.bandcamp.com (haunting cello/voice duo)

Musk Ox - Woodfall