Hypnotic Dirge Records vydali novou kompilaci „Subarctic Nocturnes: Below the Wilted Grove“, na níž se nacházejí jména jako Musk Ox, Dolven, Harrow, Stroszek, Raw nebo Nechochwen. Poslouchat nebo zadarmo stahovat můžete na Bandcampu.
Archiv štítku: Musk Ox
Redakční eintopf #91 – červenec 2016
 |
| Nejočekávanější album měsíce: –
|
|
H.: Kaša: Atreides: Skvrn: Onotius: Metacyclosynchrotron:
|
Do nového měsíce startujeme s o trochu chudší redakcí, jelikož naše řady po šesti letech opustil kolega nK_!, který byl hned po mně (snad není třeba říkat, který kokot tyhle úvodníky píše, haha!) nejdéle působícím redaktorem. Tak či onak, od nynějška jedeme v šesti lidech…
Červencový eintopf je ovšem zajímavý ještě v jedné věci. Vůbec poprvé od doby, kdy jsme podobu této rubriky proměnili do jejího současného stavu, se stalo, že nemáme album měsíce. Tentokrát se totiž nikdo s nikým neshodl na jakémkoliv albu a každý redaktor volil něco úplně jiného. Ale to už jsou holt nevýhody okurkových sezón. Něco málo se však přece jenom najde, tak pojďme na věc!
H.:
Za normálních okolností bych volil relativně lehce – s dost velkou pravděpodobností bych na pozici nejočekávanější desky poslal debut Neolunar, nového projektu Tamáse Kátaie z Thy Catafalque. Jenže… napsat sem nahrávku, již člověk protekčně slyšel v předstihu, to se ještě dá, ale napsat sem album, na nějž už mám venku recenzi, to už mi přijde trochu hloupé. Nicméně i přesto stojí minimálně za zmínku a připomenutí, že právě dnes, v první červnový den, „Neolunar“ oficiálně vychází, takže s poslechem neváhejte!
Naštěstí mám i přes takovouto absenci červencového favorita stále co zvolit a nutno dodat, že to není výběr jen pro výběr, aby tu prostě něco bylo. Popravdě řečeno, i úplně původně to byl o první místo docela souboj, zdali bych volil Neolunar, anebo Nocte Obducta. Avantgardní Němci si nachystali novou desku a vzhledem k tomu, že minulé „Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)“ bylo fenomenální, tak i vůči novince „Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)“ mám veliká očekávání. A na rovinu říkám, že pokud se nebude jednat o další lahůdku, pak budu docela zklamaný. Zvědavý ale jsem a těším se také, o tom žádná.
Kaša:
Tak tohle bude vážně krátký proces, protože po podrobném zkoumání jsem dospěl k názoru, že v červenci mě z chystaných novinek pořádně nezaujala ani jedna jediná. Nicméně, něco sem napsat musím, takže nakonec jsem se tak trochu z nouze rozhodl vypíchnout švédské deathmetalisty Centinex. Když jsem tenhle styl opravdu žral, poslouchal jej od rána do večera a sháněl stále nové a nové desky, tak „Reflections“ od této party se mi svého času dost líbilo. Ovšem od té doby uběhla už pěkná řádka let a na Centinex jsem dočista zapomněl, takže plánovaná placka „Doomsday Rituals“ je albem, které si ve výsledku poslechnu i s chutí. Mám oldschool death metal ve švédském podání pořád hodně rád, a když nad tím přemýšlím, tak jsem již relativně dlouhou dobu takto laděnou desku neslyšel, takže doufám, že mě „Doomsday Rituals“ nezklame, protože nečekám nic menšího, než přísun krvelačných riffů a chytlavých válů v rychlém tempu.
Atreides:
Pokud přinesou červencová vedra tak úmorné pusto, jaké je mezi hudebními nahrávkami, je dobře, že se mizím zchladit do ciziny. Protože abych mohl s čistým srdcem doporučit pouze jedno jméno a byl za něj ještě fakt rád, to se mi tak často nestává. Situaci nicméně zachraňují Američané Inter Arma, kteří mě smetli nějaký ten pátek nazpět v pražské Sedmičce po boku německého dua Mantar. Jejich předcházející deska „Sky Burial“ je sice docela macek, nicméně mohutnou délku vynahrazuje ještě mohutnější, osobitou hudbou plnou bahna a psychedelie. Kytarové stěny splétané z motivů zanechávající zřetelné obrazce, které člověk jen těžko vymaže z paměti. Pravda, do ípka „The Cavern“ obsahujícího jednu stejnojmennou skladbu o délce 45 minut jsem už tolik nepronikl – dost možná proto, že v daný okamžik to na mě prostě bylo trochu moc – nicméně i přesto je nová nahrávka Inter Arma rozhodně věc, která za pozornost určitě stojí, a jsem zvědavý, jak si „Paradise Gallows“ (ten název je boží!) povedou. A osobně nevěřím, že by tahle smečka mohla naservírovat něco špatného.
Skvrn:
Už teď je jisté, že se červenec zařadí k nejslabším měsícům v roce. Ani by nevadilo, že se toho během následujících dnů urodí docela málo, horší je, že v onom málu ani nelze nalézt příliš zajímavých počinů. S největšími očekáváními vyhlížím sólový debut (mimo jiné hned dvojalbum) kanadského akustického kytaristy Nathanaëla Larochetta, jinak vůdčí persóny chamber-folkových Musk Ox. Uvidíme, jakým směrem se debutová sólovka „Earth and Sky“ vydá, já hádám, že úkrok od tvorby kapely nebude velký. Pravděpodobně zůstane u inspirace přírodou, technické vytříbenosti, jen vrstevnatost zřejmě vystřídá trochu skromnější pojetí. Samozřejmě očekávám i držení kvalitativní laťky, která není nízko, ale zrovna Larochettovi po loňské desce Musk Ox nemám důvod nevěřit.
Onotius:
Červenec je z mého pohledu zatím suverénně nejslabším měsícem co se týče vycházejících desek, protože na to, abych vůbec vyhrabal dvojici alb, jsem musel vynaložit značné úsilí. Nicméně nakonec tu alespoň dvě potenciálně zajímavé nahrávky jsou. První z nich je novinka progressivemetalových Fates Warning. Jejich tři roky stará návratová „Darkness in a Different Light“ byla, co si tak pamatuju, solidní záležitost a nemám důvod, proč se netěšit na čerstvou „Theories of Flight“, která vychází hned prvního. Druhou položkou na seznamu jsou technicky deathmetaloví Revocation a jejich „Great Is Our Sin“. Nicméně ani jedna z těch desek není nic, kvůli čemu bych nemohl dospat nedočkavostí. Okurková sezóna jak vyšitá.
Metacyclosynchrotron:
Někdy zpočátku zimy jsem přemýšlel, jaké desky by rok 2016 mohl přinést a musím říct, že původní prognóza vypadala opravdu výborně. Ale první půlka roku je s přehledem za námi a já neslyšel nic nového, co by mě s mrazem v zádech přinutilo pokorně pokleknout před cizí genialitou. Mare, Ekstasis, Venenum, Sonne Adam, Negative Plane, Dark Sonority, Necros Christos, DeRais stále nejsou ani na dohled, šeptanda okolo nové hudby Deathspell Omega a Katharsis zase vyšuměla a tak bych mohl pokračovat a naříkat ještě pár řádků, možná odstavců, čímž chci samozřejmě nepřímo říct, že dnes do eintopfu nemám nic moc co psát. Ale aby se neřeklo. Tu novou verzi „Dusk… and Her Embrace“ s podtitulkem „The Original Sin“ od „knedlíků“ si poslechnu rád a možná i víc než jednou, haha. Přinejhorším budu mít záminku si nostalgicky připomenout mladá léta strávená s ranými Cradle of Filth.
Nathanaël Larochette: sólovka příští měsíc
Nathanaël Larochette, lídr kanadské neofolkové skupiny Musk Ox, má nachystané sólové dvojalbum. To se jmenuje „Earth and Sky“ a vyjde 29. července. Skladbu „Farewell“ poslouchejte na Bandcampu, obal najdete tady, tracklist následuje:
Disc I – Earth:
01. Awaken 02. Monument 03. Farewell 04. Oceanic 05. Invocation 06. Slumber
Disc II – Sky:
01. Sky
To ovšem není jediný nový počin, jaký se chystá. Nathanaël Larochette a Evan Runge (také Musk Ox) totiž působí i v dalším projektu The Night Watch. Kapela vydá 15. července album „Boundaries“, na němž se bude nacházet jediná, 36 minut dlouhá kompozice. Přebal prohlížejte zde.
The Visit – Through Darkness into Light
 |
|
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 55:04 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dnešní recenzi nemohu začít jinak než dvěma slovy: Musk Ox. Jestliže tápete a nevíte, kam mířím, vězte, že jde – krom anglického výrazu pro pižmoně – o kanadskou kapelu vyjadřující se skrze tóny na pomezí neofolku a komorní hudby. Několik měsíců nazpět se na našich stránkách objevila recenze, poté i rozhovor, tudíž chcete-li, podívejte se, případně poslechněte, je to vážně fajn muzika. Ovšem zpět ke dnešnímu dni a tomuto textu. Ten patří debutové desce „Through Darkness into Light“ z pera kanadského dua The Visit, které s spojuje Musk Ox nejen země původu, ale spousta dalších atributů.
Hlavním propojovacím článkem obou kapel je osoba violoncellisty Raphaela Weinroth-Browneho. Zatímco v rámci Musk Ox má hlavní slovo především kytarista Nathanaël Larochette a náš milý cellista se ke kapele přidal až postupem času, The Visit jsou o něčem jiném. Jde totiž právě o projekt Browneho, s nímž v sestavě kapely figuruje ještě vokalistka Heather Sita Black. V takovémto složení Kanaďané fungují již od svých počátků v roce 2012, přičemž doposud vydaného materiálu není přespříliš. Ke dnešnímu datu jsou na světě dva singly a loňská dlouhohrající deska, jež si jednu ze singlových skladeb vypůjčila a přidala k ní další čtyři nové. I hudebně ona paralela s Musk Ox do jisté míry funguje. V základu se bavíme o neofolku založeném na energickém podání smyčců, v případě The Visit na již zmíněném violoncellu. Nicméně zatímco projekt kolem pižmoně Larochetta se spokojil s hlasy svých nástrojů, „Through Darkness into Light“ přichází ještě s ženským vokálem navíc. Jestliže jste tudíž chtěl někdo vědět, jak by Musk Ox zněli v jiné než ryze instrumentální podobě, kanadští krajané by mohli posloužit jako částečná odpověď.
Jak padlo výše, album sestává z pěti kompozic. Takřka všudypřítomným základem budiž energická hra na violoncello. Žádný minimalismus či dlouhé pasáže na vydechnutí, bavíme se primárně o ostrých dramatických přeletech smyčcem, o neskutečné intenzitě a bezpočtu dílčích harmonických vrcholů. I když dojde k výměně smyčce za prsty a Browne spustí jemné pizzicato, je záhodno se chystat na další dramatické záchvaty plné rytmicky rozdováděných pasáží, jež pokaždé vyústí v táhlé rozmáchlé výjezdy využívající celý hmatník. Přestože jako instrumentální základ slouží Kanaďanům jediný nástroj, díky všudypřítomné rozmáchlosti nepůsobí chudým dojmem. I tak by ale jedna výhrada byla. Vzhledem k tomu, že Browne sází jeden dramatický vrchol za druhým, člověk se ve druhé polovině alba cítí trochu přesycen, povedené gradace už zůstávají spíše bez povšimnutí a třeba závěrečnou „Into Light“ zanechávám napospas mé nepříliš vysoké koncentraci. Vyjma této výtky je to však instrumentálně paráda.
Doposud jsem trochu nevděčně nechal stát opodál vokál The Visit, za kterým stojí jistá Heather Sita Black. Vězte však, že jeho opomenutí nebylo náhodné. Po celou stopáž dominuje smyčcová hra a zrovna v tomto případě lze vokál pokládat až za sekundární složku hudby. Jestliže Browne předvádí silně dynamický projev, přednes zpěvačky a její východ evokující, nepříliš náročné melodie působí jako zmírňující kontrast. Nálada zpěvu zůstává takřka neměnná, jemná jako nejtenčí struny violoncella. K technicky propracované hře Browneho zatraceně ostrý kontrast. V některých pasážích propojení hlasu a cella funguje, v mnoha bohužel ne. Na vině většinou není ani tak náladový protipól obou složek, ale samotný pěvecký výkon a až příliš jednoduchá, popěvková povaha jinak také nepříliš vynalézavých melodií. Nefunkčnost hlásí například (až otravná) druhá část „Through Darkness“, hapruje i jí předcházející „Cast Off the Veil“.
Pakliže The Visit chtějí vokál udržet ve hře a zároveň nepůsobit nejistě, jak se tomu na „Through Darkness into Light“ nejednou děje, mělo by se s ním šetřit. V současné době v něm totiž zoufale postrádám nápaditost i emoce. Ty naopak nechybí hravému violoncellu, jež je jasným vévodou celého dění na albu. Místy sice působí Browneho hra trochu zbrkle a každou chvíli se honí za vrcholem, aniž by si postupu k jeho nalezení stihl posluchač vůbec stihl vážit, nápadů je ale tolik, že musíte být za dobráka a dostat (respektive vrátit) se konečně k pochvalám.
Vnímejme „Through Darkness into Light“ především jako debutovou desku kapely, která je na světě pár let. V případě debutů jde v prvé řadě o hledání potenciálu a ten nemusíte z The Visit nikterak dolovat – k nalezení je hned po prvních minutách poslechu. Ačkoliv čas s deskou strávený ukáže nedostatky, Kanaďané začali rozhodně slibně a nadprůměrně. Album se příjemně poslouchá, nechybí mu atmosféra ani velký počet parádních momentů. Na personálně spřízněné a kompozice rozvážněji skládající Musk Ox to sice nestačí, ale není kam spěchat. Žánrovou deskou roku se přece kariéra otvírat nemusí.
Musk Ox
 |
| Country: Canada Genre: neofolk / chamber music Questions: Skvrn, H. Links:
|
Hello Nathanaël! How are you? What are you up to lately?
Hello and thank you for taking the time to interview me! I have been hard at work lately finishing my new solo album as well as the second album from my instrumental metal band The Night Watch. They are both sounding great and I am excited to release them. I am also working on writing the new Musk Ox album.
You found Musk Ox in 2005 strongly influenced, as stated on the band’s website, by Ulver, Empyrium, Tenhi and October Falls. Did you have a concrete idea which musical direction you would like to follow from the very beginning? In hindsight, could you tell us what exactly did you take from the works of the above-mentioned artists?
When I first started creating music, I wanted to take the listener away to another world in the way these artists do for me. The way they approached acoustic guitar playing greatly inspired me to start playing the classical guitar. Since these artists were driven more by atmosphere than technicality, I was able to learn their pieces as a beginner guitarist. I used to record cover versions of songs by Empyrium and Ulver which taught me a lot about how they structure and arrange their songs. When it was time to create the first Musk Ox album, I wanted to create music inspired by these artists but I wanted the songs to be longer. At this time I began discovering post rock bands like Mogwai, Mono, and Explosions in the Sky so I wanted to hear what it would sound like to blend these genres. My vision was to create long compositions full of rich acoustic atmospheres that built to climaxes over time.
Beside your liking for Ulver, Empyrium or October Falls, i.e. bands which are somehow tied to the metal scene, and for metal music in general, there are apparently a lot of connections between Musk Ox and metal such as sharing stage with some metal musicians or guest appearances on the albums of some metal bands. Do you see any links between neofolk genre and metal music? Anyway, what kind of metal and what metal bands do you like (except those three)?
There is definitely a connection between neofolk and metal music because lot of metal bands use acoustic guitars in a similar way to how neofolk bands use them. I always refer to the song “Battery” by Metallica when someone asks me how to describe the connection between metal and neofolk. The song begins with some beautiful acoustic playing and when they play the exact same riff distorted with drums it sounds so heavy. I think metalheads recognize that feeling when they here acoustic guitars played in a heavy way. I also believe that a single acoustic guitar can be just as emotionally heavy as a wall of distortion.
I listen to lots of different metal bands. Artists like Agalloch and Opeth were a huge influence on me when I started playing guitar because of the way they used acoustic guitars. I absolutely love the band Kauan. Their last two albums “Pirut” and “Sorni Nai” are amazing. I also highly recommend the Canadian band Gris. They’re last double album “À l’âme enflammée, l’äme constellée…“ is incredible. I also really enjoy a lot of instrumental and progressive metal which was a big influence on the last Musk Ox album “Woodfall” actually. Bands like Scale the Summit, Animals as Leaders, Intervals and Cloudkicker are doing really great work. I’ve recently been listening to the new Dream Theater album which is awesome. I listen to and am inspired by lots of other non-metal stuff as well. There’s so much good music out there!
As for those guest appearances… probably the most notable ones are those on “Woods 4: The Green Album” by Woods of Ypres and “The Serpent & the Sphere” by Agalloch. How did it happened that you appeared on those records? How did you get in touch with the bands?
When I was first mailing out the debut Musk Ox album as a CDR I made contact with Adrian Bromley from Unrestrained! Magazine. He loved the album and offered to review it and help me properly re-release it. He shared my album with David Gold from Woods of Ypres and Don Anderson from Agalloch so it’s thanks to him. After being in touch with David and doing some shows with him, he expressed interest in having me compose an interlude for him. As for Agalloch, I was in touch with Don for a while and then eventually met John Haughm. After seeing me perform he asked me to open some shows for them on their upcoming tour in 2011. While I was doing merch for them during their 2012 North American tour he expressed interest in having me write some interludes for their upcoming album so that’s how it happened.
Especially your contribution to “The Serpent & the Sphere” is quite big since you created three acoustic interludes there. I have to ask – how do you personally like this album in general? Despite loving Agalloch’s previous works, I have to confess that this effort was disappointing for me and I consider it to be the weakest album in their career. Actually, your intermezzos are probably the most interesting songs on the record…
Thank you for the kind words. I personally love the album and think it fits perfectly into their amazing discography. Each of their albums offers something different which I feel is what makes them all so good. I think “The Serpent & The Sphere” was exactly the album they needed to create. After “Marrow of the Spirit” came out they started touring more than they ever had and I feel “The Serpent & The Sphere” really represents Agalloch as the powerful live band that they’ve become over the years. It offers something musically, structurally and sonically which stands alone in their discography while still sounding like Agalloch. I love when bands can do something different with each album while still retaining their sound and I feel they achieved that with this album. I think the reason why many people were hard on that record was because they already had their favorite album in the discography so they likely had certain expectations. “The Mantle” will always be my favorite but I love all their albums for different reasons.
Anyway, are there any other interesting collaborations in the works?
I have a collaboration in mind that I am currently developing but I can’t say what it is.
Beside the guest appearances, have you ever regularly played in any metal band? Do you have any plans for eventual metal project?
I actually have a instrumental metal band called The Night Watch which also features Evan Runge, the violinist from Musk Ox. We formed in 2008 just around the time that the first Musk Ox album was self-released. The Night Watch has released one full-length album and we are currently completing our second album. While we are heavily influenced by metal, we are also influenced by the progressive rock bands of the 1970s and the way they explored different genres and styles within their music. Our first album has everything from folk, black, progressive, and post metal elements to jazz, swing, classical and neofolk moments.
Before we get to “Woodfall”, I would like to ask a few questions about the band’s line-up and some other things. At the time of the eponymous debut’s release, you were the sole member of Musk Ox. Why exactly did you decide to expand the line-up? Was it the desire to perform live, or to share your musical ideas with other musicians, and therefore to augment Musk Ox by other instruments as well?
Although I never planned on collaborating with other musicians for Musk Ox, it really happened on its own. When I did the first album I never thought about performing it live. After it was released I started playing with some musicians and we began working on music that sounded like Musk Ox. This music we created eventually ended up on “Woodfall”. When we did out first show it made sense to keep the name, and since the album had just been released, it was perfect timing to start playing live. Being able to perform live as well as share musical ideas with other musicians has had a huge a impact on Musk Ox.
The music of Musk Ox apparently requires a great instrumental skill. How difficult it is to find new bandmates for a project like Musk Ox when someone leaves the band?
I was really lucky because after the first musicians I collaborated with in Musk Ox left in 2009, I met cellist/multi-instrumentalist Raphael Weinroth-Browne because he was working on an album at the same studio where I recorded the debut Musk Ox in 2007. The engineer suggested that we meet but it wasn’t until 2009 that we did. We are both classical musicians who love metal so we understood each other immediately and have been playing together since. I already knew violinist Evan Runge because we were playing in The Night Watch together and had played in another band before that. Both of them are such incredible musicians. I was extremely lucky that I didn’t have to go far to search for them.
When you first welcomed new members in Musk Ox, they played cello and oboe. However, oboe was later replaced with violin. Why? Do you wish to bring oboe back to the sound of Musk Ox in the future?
After the oboe player left, I met a violinist and we started playing together. She was playing the oboe melodies on the violin and they worked well as the range was similar for both instruments. It wasn’t a conscious decision, it just happened that way. I love the sound of the oboe and would love to find a way to incorporate it into something in the future.
Your music is purely instrumental. Have you ever thought about incorporating vocals, or do you find your instruments are “singing” enough?
I actually sang a bit on the debut album but it was mostly chanting and choir style vocals. I am currently very happy with the way our instruments are communicating to listeners but I may one day decide to write lyrics. I can see myself creating a separate project with singing before introducing lyrics to Musk Ox.
It seems to me that you do not perform live with Musk Ox too often… Is that correct? How many concerts do you usually do during a year? Do you intentionally want to preserve the uniqueness of Musk Ox shows, or are there just some regular issues (financial, lack of free time) that make longer touring unfeasible?
Our cellist was living in a different city finishing school for two years so that made it a bit more difficult to do shows. I wouldn’t say that there is any specific reason, we just play shows when opportunities present themselves. We do want to tour eventually but I think we’ll wait until the next album is released. Our cellist recently released the debut album from his cello/voice duo The Visit so he is currently busy promoting that project. The album is called “Through Darkness Into Light” and it is a stunning piece of art.
Anyway, is there any chance of seeing Musk Ox playing in Europe? I know that you performed on our continent once so far – at Wave-Gotik-Treffen Festival 2012 in Germany. Are there any plans of returning to Europe?
There are no set plans at the moment but it is definitely something I am envisioning for the future. I am planning to do some touring in Europe when my new solo album is released. Raphael and The Visit are actually performing at Wave Gotik-Treffen this year!
Alright, let’s finally talk about your latest album “Woodfall” for a while. The record was self-released without contribution of any label. Why did you decide to do it like this? One could guess that there would be some offers from labels to release the second album when the self-titled debut received quite a nice response… Or did you want to release it yourself without involving anyone outside the band?
I did contact some labels before the album was released but no one seemed to be interested so I decided to self-release it. I was contacted by some labels after the album came out but have not signed anything. Now that I see how well “Woodfall” was received, I think it makes sense for us to remain independent. I am always open to considering offers from labels however.
“Woodfall” was released seven years after “Musk Ox”. There is written on your website that you completed the material for “Woodfall” in 2011 and started with the recordings in early 2012. Why did it take so long – more than two years – until the album was actually released?
The album was recorded throughout 2012 and was mastered in 2013. In 2013 we released the debut album from The Night Watch so my energy was focused there. During 2013 we finished the album layout for “Woodfall” and I recorded the interludes for Agalloch at the end of that year. Since I was appearing on the new Agalloch album in 2014, I thought it would be good to wait until that album was out before I released “Woodfall”. The timing was right.
When we mentioned the website… I really like that Musk Ox’s official site is often updated, nicely designed, and that it fits in the band’s spirit. However, this seems to be an exception nowadays because most underground bands have abandoned the concept of their own website and focus mostly on social networks. What do you think is the reason so many bands are on Facebook, Twitter etc. and do not use own websites anymore? Why did you decide to keep this, let’s say, “old fashioned” online presentation for Musk Ox beside profiles on Facebook and Bandcamp? Do you think that it is still important to have own website?
I think it’s important to have a proper band website because so many people only focus on Facebook or Twitter, etc. so it does make it special. However, with so many great social media tools available, many bands are doing fine without one. It can also be expensive to design a proper website. There are many different ways to promote music depending on who you ask, I just knew I wanted to have a website for Musk Ox.
Do you consider Musk Ox to be a regular band, or rather your personal project? How much are the other members involved in the songwriting process? Were there any distinctive differences between creation of the debut album and “Woodfall”?
When I started Musk Ox it was definitely a personal project but since working with Raphael and Evan I consider it a band. While the first album was entirely written and recorded by me (except for the guests on “Lullaby for Ghosts”), “Woodfall” was an deeply collaborative project. The first piece “Earthrise” was written with the original cello and oboe player while the rest of the album was a collaboration between myself and Raphael. I basically gave him the songs and structures and he created the string arrangements as well adding some guitar parts. Raphael is such and amazing musician and person so I fully trusted his input. I knew his participation would take the album to another level.
Recently, you announced the re-release of “Woodfall” on both tape and LP. When should we expect both versions to be available? Will be there any differences between those re-editions and the original CD release?
There won’t be any bonus material on these formats. The cassette is currently available on the bandcamp page thanks to Into the Night Records who helped put it all together and the LP will be available sometime this year.
Anyway, do you plan to make any re-editions of “Musk Ox” as well? I know there already was one re-release of “Musk Ox” on CD with different artwork but what about LP or MC?
I do plan on re-releasing the debut album as a special edition with the early EPs. My first EP was released ten years ago in 2006 so the timing is right to properly release this material.
“Woodfall” was originally made available as a standard CD and a limited edition. If I understand it correctly, the only difference between those two versions is that the limited one is hand-numbered and signed… is that right? Wouldn’t it be better to make the limited version as a digipack or something like that? Anyway, there are 300 copies of the limited edition – how many of them are still available?
Correct, the only difference is that one version is signed and hand-numbered. I wanted to make this version of the album for collectors but I didn’t have the budget to make digipaks as well. There are currently about 70 left.
Some time ago, you announced that “writing sessions for the new album have begun”. How has the work moved forward so far? Are there any complete songs written already? Do you have any idea when the album could be released?
We have completed one song and the rest are still being developed. I have a clear idea of the atmosphere of each piece and I have enough riffs to work with, we just need to spend time exploring and arranging. I would ideally like to release the album either late this year or early next year but I am patient and don’t mind taking the time needed to get it right.
The music and the whole presentation of Musk Ox feels like it is strongly influenced by nature. However, you come from Ottawa which is quite big city, and big cities usually do not belong among places devoted to nature. Is it complicated for you to get away from the daily routine, leave the city and spend some time miles away in the countryside? Or do you live somewhere in a suburb with nature around?
Ottawa is actually quite a small city surrounded by nature. There is a large river a short walk from my house and a large provincial park a short drive away. I grew up in small towns surrounded by nature and close to the ocean so staying close to nature is important to me. I’m thankful that there is so much nature accessible to me in this city.
So far, we have been talking about Musk Ox only. However, what about all musk oxen? Is it possible to ordinarily meet these majestic creatures in the wilderness? Have you ever met a musk ox in person?
I have not had the chance to meet a Musk Ox yet but hopefully one day I will get to travel to the Canadian arctic and see one. They are such fascinating and mysterious creatures.
Thank you very much for your time and for your answers!
Thank you for all of your great, in-depth questions and for continuing to support Musk Ox. Stay tuned for more music!
Musk Ox Links:
www.muskoxmusic.com
www.muskoxofficial.bandcamp.com
www.facebook.com/muskoxofficial
Other Projects:
www.thenightwatch.bandcamp.com (cinematic instrumental metal)
www.thevisit1.bandcamp.com (haunting cello/voice duo)
Musk Ox
|
| Země: Kanada Žánr: neofolk / chamber music Otázky: Skvrn, H. Odkazy:
|
Ahoj, Nathanaëli! Jak se máš? Co poslední dobou děláš?
Ahoj a děkuji, že jste si udělali čas mě vyzpovídat! Poslední dobou pilně pracuji na dokončení svého nového sólového alba a také na druhé desce mé instrumentálně metalové kapely The Night Watch. Oboje zní skvěle a těším se na jejich vydání. Dále ještě pracuji na skládání nového alba Musk Ox.
Musk Ox jsi založil v roce 2005 ovlivněn, jak je psáno na stránce kapely, Ulver, Empyrium, Tenhi a October Falls. Měl jsi hned od začátku nějakou konkrétní představu, jakým hudebním směrem by ses chtěl vydat? Mohl bys s odstupem říct, co přesně sis vzal z tvorby výše jmenovaných interpretů?
Když jsem poprvé začal tvořit muziku, chtěl jsem vzít posluchače pryč do jiného světa stejným způsobem, jako tihle interpreti berou mě. Způsob, jakým přistupují k akustické kytaře, mě hodně inspiroval, abych začal hrát na klasickou kytaru. Vzhledem k tomu, že jsou tyto skupiny zaměřeny spíše na atmosféru než techničnost, zvládl jsem se jejich skladby jako začínající kytarista naučit. Nahrával jsem cover verze písniček od Empyrium a Ulver, což mě hodně naučilo o tom, jak formují a aranžují své songy. Když nadešel čas na tvorbu prvního alba Musk Ox, chtěl jsem vytvořit muziku inspirovanou těmito interprety, ale s delšími skladbami. V téhle době jsem začal objevovat i post-rockové kapely jako Mogwai, Mono nebo Explosions in the Sky, takže jsem chtěl slyšet, jak to bude znít, když se tyto žánry spojí. Mojí představou bylo stvořit dlouhé kompozice plné bohaté akustické atmosféry, které postupně gradují ke svému vrcholu.
Kromě tvojí obliby Ulver, Empyrium nebo October Falls, tj. kapel nějakým způsobem spojených s metalovou scénou, a obliby metalové muziky obecně tu zjevně je hodně dalších spojitostí Musk Ox s metalem jako třeba sdílení pódia s metalovými muzikanty nebo hostování na deskách některých metalových kapel. Vidíš nějaké souvislosti mezi neofolkovým žánrem a metalovou hudbou? Mimochodem, jaké druhy metalu a jaké metalové kapely máš rád (vyjma těch tří)?
Určitě tu je spojitost mezi neofolkem a metalovou muzikou, protože spousta metalových skupin používá akustické kytary podobným způsobem, jakým je používají i neofolkové kapely. Když mi někdo řekne, abych popsal spojitost mezi metalem a neofolkem, vždycky vytáhnu „Battery“ od Metallicy. Píseň začíná krásnou akustickou hrou, a když začnou hrát ten úplně stejný riff zkreslený bicími, zní to fakt tvrdě. Myslím, že metalisti znají ten pocit, když někdo hraje tvrdě na akustiku. Mimoto věřím tomu, že akustická kytara dokáže být emočně stejně hutná jako zkreslená stěna [zvuku].
Poslouchám spoustu různých metalových kapel. Interpreti jako Agalloch nebo Opeth na mě díky způsobu, jakým používají akustické kytary, měli velký vliv, když jsem začínal hrát na kytaru. Naprosto miluju skupinu Kauan. Jejich poslední dvě desky „Pirut“ a „Sorni nai“ jsou úžasné. Taky hodně doporučuji kanadskou kapelu Gris. Jejich poslední dvojalbum „À l’âme enflammée, l’âme constellée…“ je neuvěřitelné. Také si opravdu užívám hodně instrumentálního a progresivního metalu, který měl popravdě velký vliv i na „Woodfall“, poslední album Musk Ox. Formace jako Scale the Summit, Animals as Leaders, Intervals a Cloudkicker dělají vážně skvělou práci. Nedávno jsem poslouchal nové album Dream Theater, které je úchvatné. Rovněž poslouchám a nechávám se inspirovat spoustou nemetalových věcí. Všude okolo je strašně moc dobré muziky!
Co se týče těch hostování… ty asi nejvýraznější jsou na „Woods 4: The Green Album“ od Woods of Ypres a „The Serpent & the Sphere“ od Agalloch. Jak se to seběhlo, že ses na těch nahrávkách objevil? Jak ses dostal do kontaktu s těmi kapelami?
Když jsem kdysi rozesílal CD-R debutu Musk Ox, dostal jsem se do kontaktu s Adrianem Bromleym z Unrestrained! Magazine. Album se mu hodně líbilo a nabídl mi, že jej zrecenzuje a pomůže mi jej pořádně znovuvydat. Desku předal Davidu Goldovi z Woods of Ypres a Donovi Andersonovi z Agalloch, takže to bylo díky němu. Potom, co jsem byl nějakou dobu v kontaktu s Davidem a odehrál s ním nějaké koncerty, vyjádřil zájem, abych pro něj stvořil nějakou mezihru. Co se Agalloch týče, byl jsem chvíli v kontaktu s Donem a pak jsem ještě setkal i s Johnem Haughem. Poté, co mě viděl hrát, se mě zeptal, jestli bych pro ně neotvíral koncerty na jejich chystaném turné v roce 2011. Když jsem pak pro ně prodával merch na severoamerickém turné v roce 2012, projevil zájem, abych napsal pár meziher pro jejich nadcházející album, takže takhle se to stalo.
Zejména tvůj příspěvek na „The Serpent & the Sphere“ je docela velký, protože jsi tam stvořil tři intermezza. Musím se zeptat – jak se tobě osobně tohle celé album líbí? Já se musím přiznat, že ačkoliv mám starší věci Agalloch hodně rád, tenhle počin byl pro mě docela zklamání a připadá mi to jako nejslabší deska v celé jejich kariéře. Popravdě řečeno, tvoje mezihry jsou nejspíš nejzajímavější skladby na nahrávce…
Díky za tvoje milá slova. Já osobně to album miluju a řekl bych, že dokonale pasuje do jejich úžasné diskografie. Každá jejich deska nabízí něco jiného, díky čemuž jsou podle mě tak dobří. Myslím, že „The Serpent & the Sphere“ je přesně tím albem, které museli vytvořit. Po vydání „Marrow of the Spirit“ začali koncertovat víc než kdykoliv předtím a podle mě „The Serpent & the Sphere“ představuje Agalloch jako silnou živou kapelou, jíž se v průběhu let stali. Nabízí něco hudebně, strukturálně i zvukově, čímž v jejich diskografii vystupuje, ale pořád zní jako Agalloch. Mám hodně rád, když kapely dokážou na každém albu přijít s něčím jiným, ale pořád si zachovat svůj sound, a mně přijde, že se jim tohle s tou nahrávkou povedlo. Myslím, že důvod, proč byla spousta lidí na tuhle desku tak tvrdá, je ten, že už měli v diskografii svůj favorizovaný kousek, takže pravděpodobně měli určitá očekávání. Mým favoritem bude vždycky „The Mantle“, ale jinak miluji všechna jejich alba a každé z jiného důvodu.
Mimochodem, nejsou na obzoru nějaké další zajímavé spolupráce?
Mám v hlavě jednu kolaboraci, na níž aktuálně pracuji, ale nemůžu říct, co to je zač.
Když nepočítáme ta hostování, hrál jsi někdy nastálo v metalové kapele? Máš nějaké plány na případný metalový projekt?
Ve skutečnosti mám instrumentální metalovou kapelu s názvem The Night Watch, v níž hraje i Evan Runge, houslista Musk Ox. Vznikli jsme v roce 2008, zrovna v období, kdy samonákladem vycházelo první album Musk Ox. S The Night Watch jsme vydali jednu dlouhohrající desku a aktuálně dokončujeme druhou. I když jsme silně ovlivněni metalem, jsme také ovlivněni i progressive rockovými kapelami ze 70. let a způsobem, jakým ve své hudbě prozkoumávaly odlišné žánry a styly. Na naše prvním albu je všechno od folku, blacku, progrese a post-metalu až po jazz, swing, klasiku a neofolk.
Než se dostaneme k „Woodfall“, ještě bych se chtěl zeptat na pár otázek ohledně sestavy a dalších záležitostí. V období vydání první desky jsi byl jediným členem Musk Ox. Proč přesně ses rozhodl rozšířit sestavu? Byla to touha hrát živě, anebo touha sdílet své hudební vize s dalšími muzikanty a tím pádem i rozšířit Musk Ox o další nástroje?
Ačkoliv jsem nikdy neplánoval spolupracovat na Musk Ox s dalšími hudebníky, přišlo to nějak samo. Když jsem dělal první album, vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že bych to někdy hrál naživo. Potom, co to vyšlo, jsem začal hrát s několika hudebníky a začali jsme pracovat na muzice, která zněla jako Musk Ox. Tahle hudba posléze skončila na „Woodfall“. Když jsme pak hráli náš první koncert, dávalo smysl si to jméno nechat a vzhledem k tomu, že deska zrovna vyšla, byl to ten nejlepší čas začít hrát živě. Možnost hrát živě a sdílet hudební vize s dalšími muzikanty měla na Musk Ox obrovský dopad.
Muzika Musk Ox zjevně vyžaduje nemalé instrumentální schopnosti. Jak je těžké najít nové spoluhráče pro projekt jako Musk Ox, když někdo kapelu opustí?
Měl jsem velké štěstí, že poté, co v roce 2009 odešli první hudebníci, s nimiž v Musk Ox spolupracoval, jsem potkal cellistu / multiinstrumentalistu Raphaela Weinrotha-Browneho, protože pracoval na jednom albu ve stejném studiu, kde jsem v roce 2007 natáčel debut Musk Ox. Místní technik navrhl, abychom se sešli, ale to se povedlo až v roce 2009. Oba jsme klasičtí muzikanti, kteří milují metal, takže jsme si okamžitě porozuměli a od té doby spolu hrajeme. Houslistu Evana Runge jsem už znal, protože jsme spolu hráli v The Night Watch a ještě předtím jsme hráli v jedné další skupině. Oba jsou to neuvěřitelní muzikanti. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem nemusel jít nijak daleko, abych je našel.
Když jsi prvně přivítal nové členy v Musk Ox, hráli na cello a hoboj. Nicméně, hoboj byl později nahrazen houslemi. Proč? Hodláš někdy v budoucnu hoboj do zvuku Musk Ox vrátit?
Když hráčka na hoboj odešla, potkal jsem houslistku a začali jsme spolu hrát. Hrála melodie hoboje na housle, což fungovalo, protože rozsah obou nástrojů byl podobný. Nebylo to nějaké úmyslné rozhodnutí, prostě se to tak stalo. Miluju zvuk hoboje a rád bych našel způsob, jak jej v budoucnu do něčeho včlenit.
Tvoje muzika je čistě instrumentální. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys zapojil i vokály? Anebo myslíš, že nástroje „zpívají“ dostatečně samy o sobě?
Vlastně jsem trochu zpíval na debutovém albu, ale šlo hlavně o nápěvy a sborový druh zpěvu. V současné době jsem spokojený s tím, jak naše nástroje s posluchači komunikují, ale je možné, že se někdy rozhodnu napsat texty. Dokážu si představit, že bych někdy udělal nový projekt se zpěvem ještě předtím, než bych přidal slova do Musk Ox.
Zdá se mi, že jako Musk Ox živě nevystupujete moc často… je to tak? Kolik koncertů do roka obvykle uděláte? Chcete úmyslně zachovat unikátnost vystoupení Musk Ox, anebo je intenzivnější koncertování nerealizovatelné kvůli běžným problémům (finanční, nedostatek času)?
Náš cellista žil během dokončování školy dva roky v jiném městě, což hraní koncertů trochu ztěžovalo. Neřekl bych, že to má nějaký specifický důvod, prostě hrajeme koncerty, když se naskytne nějaká příležitost. Případně bychom chtěli udělat i turné, ale myslím, že s tím počkáme, dokud nevyjde další deska. Náš cellista nedávno vydal debutové album svého cello/vokálního dua The Visit, takže aktuálně je zaneprázdněný propagací tohoto projektu. Nahrávka se jmenuje „Through Darkness into Light“ a je to ohromující kus umění.
Mimochodem, je nějaká možnost, že bychom viděli Musk Ox i v Evropě? Vím, že jste na našem kontinentu vystoupili zatím jen jednou – na festivalu Wave-Gotik-Treffen 2012 v Německu. Neplánujete návrat do Evropy?
Aktuálně nic konkrétního, ale určitě je to něco, co do budoucna předpokládám. Plánuji Evropu trochu procestovat, až vyjde moje nová sólová deska. A Raphael s The Visit bude hrát na Wave-Gotik-Treffen tento rok!
Dobrá, pojďme si konečně na chvíli popovídat o vašem posledním albu „Woodfall“. Nahrávka vyšla samonákladem bez přispění jakéhokoliv labelu. Proč jste se rozhodli pro tento způsob? Člověk by řekl, že na vydání druhé desky budou nějaké nabídky od firem, když měl eponymní debut dost pěknou odezvu… Anebo jste si to prostě chtěli vydat sami bez zapojení někoho mimo skupinu?
Kontaktoval jsem před vydáním alba nějaké labely, ale vypadalo to, že o to nikdo nemá zájem, tak jsem se rozhodl to vydat sám. Potom, co deska vyšla, jsem byl kontaktován několika firmami, ale nic jsem nepodepsal. Když teď vidím, jak dobře bylo „Woodfall“ přijato, tak si myslím, že dává smysl zůstat nezávislý. Nicméně jsem stále otevřený zvážit nabídky labelů.
„Woodfall“ vyšlo sedm let po „Musk Ox“. Na vaší stránce je napsáno, že materiál pro „Woodfall“ jste dokončili v roce 2011 a s nahráváním začali na začátku roku 2012. Proč to trvalo tak dlouho – více jak dva roky – než album skutečně vyšlo?
Deska byla natočena v průběhu roku 2012 a zmasterována byla v roce 2013. V roce 2013 jsme vydali debutové album The Night Watch, takže jsem svou energii soustředil na tohle. Během roku 2013 byla dokončena grafická úprava „Woodfall“ a na jeho konci jsem nahrál ony mezihry pro Agalloch. Vzhledem k tomu, že jsem se měl objevit na nové desce Agalloch v roce 2014, říkal jsem si, že by bylo dobré počkat, až to bude venku, než vydám „Woodfall“. A načasování bylo správné.
Když už jsme zmínili váš web… Vážně se líbí, že je stránka Musk Ox často aktualizovaná, hezky zpracovaná a že se hodí k duchu kapely. Vypadá to však, že tohle je dnes spíš výjimka, protože většina undergroundových skupin opustila koncept svého vlastního webu a soustředí se jen na sociální sítě. Co myslíš, že je ten hlavní důvod, proč je dnes tolik kapel na Facebooku, Twitteru atd. a už nepoužívají vlastní stránky? Proč ses rozhodl si vedle profilů na Facebooku a Bandcampu pro Musk Ox zachovat i tuto řekněme „staromódní“ formu online prezentace? Myslíš, že je pořád důležité mít vlastní web?
Myslím, že to je důležité mít pořádnou kapelní stránku, protože už je to něco extra, když se tolik lidí zaměřuje jen na Facebook nebo Twitter atd. Nicméně sociální média mají mnoho skvělých funkcí, takže si dost kapel v pohodě vystačí i bez ní. Kromě toho to může být docela nákladné vytvořit pořádný web. Je spousta způsobů, jak propagovat muziku, přijde na to, na koho míříš; já jen věděl, že chci mít pro Musk Ox vlastní stránku.
Pokládáš Musk Ox za regulérní kapelu, anebo spíš za svůj osobní projekt? Jak moc se ostatní členové podílejí na skladatelském procesu? Byly nějaké významné rozdíly mezi tvorbou debutové desky a „Woodfall“?
Když jsem s Musk Ox začínal, tak to byl určitě osobní projekt, ale od doby, co spolupracuji s Raphaelem a Evanem, to pokládám za skupinu. První album jsem kompletně napsal a natočil sám (vyjma hostů na „Lullaby for Ghosts“), na „Woodfall“ už probíhala intenzivní spolupráce. První kus „Earthrise“ byl složen ještě s původními hráči na cello a hoboj, ale zbytek alba už je spolupráce mezi mnou a Raphaelem. V podstatě jsem mu dal skladby a struktury a on vytvořil strunné aranže a případně přidal nějaké kytarové party. Raphael je úžasný muzikant a osobnost, takže jsem jeho vkladu plně věřil. Věděl jsem, že jeho účast posune desku na další úroveň.
Nedávno jste oznámili znovuvydání „Woodfall“ na audiokazetě a na LP. Kdy bychom měli obě verze očekávat? Budou nějaké rozdíly mezi těmito reedicemi a původním CD vydáním?
Na těchto vydáních žádný bonusový materiál nebude. Kazeta je už aktuálně k dispozici na Bandcampu díky Into the Night Records, kteří to celé dali dohromady; LP bude k mání někdy během tohoto roku.
Mimochodem, neplánuješ také udělat nějakou reedici „Musk Ox“? Vím, že jedno znovuvydání „Musk Ox“ na CD s jiným obalem už proběhlo, ale co LP nebo MC?
Určitě mám v plánu debutovou desku znovuvydat jako speciální edici s ranými EPčky. Moje první EP vyšlo před deseti lety, v roce 2006, takže je správný čas tenhle materiál vydat znovu a pořádně.
„Woodfall“ původně vyšlo jako standardní CD a jako limitovaná edice. Pokud tomu správně rozumím, jediný rozdíl mezi těmi dvěma verzemi je ten, že limitovaná edice je ručně číslovaná a podepsaná… je to tak? Nebylo by lepší udělat limitovanou verzi třeba jako digipack nebo tak něco? Mimochodem, limitovaná edice čítá 300 kopií – kolik jich je ještě k mání?
Správně, jediný rozdíl je ten, že ta jedna edice je podepsaná a ručně číslovaná. Chtěl jsem udělat takovou verzi alba pro sběratele, ale už jsem neměl rozpočet na to, abych vyrobil i digipacky. Aktuálně jich zbývá přibližně 70.
Před nějakou dobou jste oznámili, že „skládání nového alba započalo“. Kam se práce na novince zatím posunula? Jsou už nějaké skladby hotové? Máš nějakou představu, kdy by deska mohla vyjít?
Dokončili jsme jednu píseň a na zbytku stále pracujeme. Mám jasnou představu o atmosféře každého kusu a také mám dostatek riffů, s nimiž můžu pracovat, jen potřebujeme čas na jejich prozkoumání a aranžování. Ideálně bych to rád vydal buď koncem tohoto roku nebo začátkem příštího, ale jsem trpělivý a nebude mi vadit, když to zabere víc času, bude-li třeba.
Hudba a celková prezentace Musk Ox působí, že je silně ovlivněna přírodou. Pocházíte však z Ottawy, což je docela velké město a velká města obvykle nepatří k místům zasvěceným přírodě. Je pro tebe obtížné se odpoutat od denní rutiny, opustit město a strávit nějaký čas kilometry daleko na venkově? Nebo žiješ někde na předměstí, kde je okolo příroda?
Ottawa je popravdě docela malé město obklopené přírodou. Kousek od mého domu je větší řeka a chvilku jízdy daleko se nachází venkovský park. Vyrostl jsem v maloměstech obklopených přírodou a blízko oceánu, takže zůstat na blízku přírodě je pro mě důležité. Jsem vděčný za to, že je pro mě v tomto městě příroda lehce dostupná.
Zatím jsme se bavili jen o Pižmoňovi [Musk Ox]. Nicméně, co dělají pižmoňové [musk oxen]? Je možné tyhle majestátní tvory běžně potkat v divočině? Setkal ses někdy s pižmoněm osobně?
Zatím jsem ještě neměl možnost potkat pižmoně osobně, ale doufám, že někdy budu moct zajet do polární oblasti Kanady a nějakého spatřit. Jsou to skutečně fascinující a záhadní tvorové.
Díky mockrát za tvůj čas a za tvoje odpovědi!
Díky vám všem za skvělé a důkladné otázky a probíhající podporu Musk Ox. Těšte se na další muziku!
Odkazy Musk Ox:
www.muskoxmusic.com
www.muskoxofficial.bandcamp.com
www.facebook.com/muskoxofficial
Další projekty:
www.thenightwatch.bandcamp.com (cinematic instrumental metal)
www.thevisit1.bandcamp.com (haunting cello/voice duo)
Musk Ox – Woodfall
|
| Země: Kanada Žánr: neofolk / chamber music Datum vydání: 17.6.2014 Label: selfrelease Tracklist: Odkazy:
|
První pohled (Skvrn):
Neofolk letos nenaděluje. Ať koukám, jak koukám, v prachem poseté místnosti leží jen debutová nahrávka „Flykt“ od Forndom. Ovšem ani ta vymetené doupě nepřijala za své a čekajíc na nějakou společnost, teprve se u mě zabydluje. Je tedy nejlepší čas sáhnout vedle, do sousedních dvířek pokrývající neofolkovou scénu roku 2014. Jen malá škvírka poodhaluje zcela jiný příběh. V místnosti vládne čilý ruch a zdravé zápolení o žánrový trůn. Okamžitě se mi vybavují již proběhlá setkání. S „Freiheit“ od Dornenreich, „Palingenesis“ od Nebelung či „The Turn of the Tides“ od Empyrium, kteří si to sice namířili trochu jinam, nicméně tak nějak ze zvyku mají v neofolkové spižírně místo jisté. Přehlížet bychom neměli ani Rome. Tedy vysvětlujte to mně, tomu, jenž tuhle lucemburskou veličinu dlouhodobě zanedbává. A nápravu nesjednám ani dnes, lituji. Řada totiž přišla na kanadské Musk Ox, jejichž loňské „Woodfall“ v mnoha ohledech výše zmiňované desky hravě předčilo. Návrat o rok zpět tak rozhodně nebude skutkem z kategorie zbytečných.
Musk Ox za sebou mají velmi zajímavou minulost, která započala v kanadské Ottawě před deseti lety. Tehdy si jakýsi Nathanaël Larochette usmyslel, že i přes své metalové fandovství začne skládat neofolkovou hudbu ve stylu Empyrium, Tenhi či „Kveldssanger“ od Ulver. To jsou ostatně veřejná fakta dostupná na webu Kanaďanů. Vřele doporučuji, tak by se to mělo dělat. Ale zpět k hudbě, stále jsme jen na počátku cesty. Na ní byl Larochette ještě nějakou dobu osamocen a jako jediný člen je podepsán pod eponymní prvotinou Musk Ox z roku 2007. Od té chvíle nabírají události kolem uskupení na obrátkách. Rok nato je z jednočlenného projektu živě hrající tříčlenná kapela. A ač tato sestava na dlouhou dobu nevydrží a momentální tříčlenná soupiska zahrnuje krom Larochettovy osoby úplně jiné hudebníky, od roku 2011 je situace stabilní. Za zmínku stojí i Larochettova hostování na nahrávkách Woods of Ypres a Agalloch, kde obstaral několik partů akustických kytar. I to je jeden z důvodů, proč „Woodfall“ prostě nemůže být špatné.
Dobrý neofolk u mě vždy zabodoval okamžitým navozením atmosféry, jistého tajemna. Nicméně je to právě technická složka, která mě v případě ryze instrumentálního „Woodfall“ upoutala jako první. Vzhledem k žánrovému zařazení netradiční, avšak nikoli neakceptovatelné. Musk Ox totiž dávají rázně najevo, že excelentní hráčství nedává atmosféře automatické sbohem. Autoři dostali tyto dva aspekty do pozoruhodné rovnováhy a po menší poslechové dotaci se instrumentální preciznost stává pouhým prostředkem pro atmosféru, kterou kapela úspěšně navozuje. I samotné nástrojové obsazení není pro neofolk z řady typických, spíš se blíží klasické komorní hudbě. V akci jsou pouze strunné nástroje – základem budiž Larochettova kytara, na níž je navázán violoncellový spodek a housle, dominující především v gradujících pasážích. Hraje se bez kláves a snad i elektřiny vůbec. Vše je zde vedeno v úzkém dialogu člověk–příroda, případně v jejich absolutním splynutí. Musk Ox jsou tak ve své podstatě neofolkovější než většina neofolkových elit.
Kouzlo „Woodfall“ však ani zdaleka nespočívá jen v užitých fyzických prostředcích a umění hrát. Musk Ox umí hlavně výborně skládat. Posun k samotnému ději desky tak nebude vůbec od věci. Na více než hodinové desce se nachází pět skladeb a i slabý počtář zjistí, že „Woodfall“ zřejmě nebude o krátkých tříminutových nášupech. Ono to ale s nějakým striktním dělením není tak žhavé. Vzhledem k propracovanosti kompozic a jejich neskutečného proplétání lze mluvit spíš o jediné ploše, která se sice dočkává několika obměn, ale jinak plyne velmi dynamicky bez jakéhokoliv zastavení. Dynamičnost je vůbec slovo, které desku výstižně charakterizuje.
„Woodfall“ je plynulé a čisté jako horská říčka. Říčka, nikoli potok, potoční dravost lze zaslechnout jen v náznacích. Do proudu postavený kámen – hudební zvrat – plynulý tok zásadně nenaruší, jen ho elegantně zvlní a on si putuje svou cestou dál. Jednotlivé gradace tak slouží jen jako odrazová plocha k dalším souzvukům. Přes překážku prochází proud neustále dál a když už se začne člověk na vrcholu kochat rozhledem do krajiny, zjišťuje, že ho síla vody odnesla zas o kousek dál.
Věřím, že leckomu nebude progresivní přístup ke kompozici po chuti a i já přiznávám, že první poslechy jsem v albu solidně plaval. Kdo k neofolku zatvrzele přistupuje jako k oddychové muzice, zklamání neujde. „Woodfall“ je nejen komplikované, ale rovněž nezvykle intenzivní a Larochette se tu plně doznává k vazbám na metalovou scénu. S ní ale mimo energicky gradovaných pasáží nemá mnoho společného. „Woodfall“ totiž není průvodce temnými lesy, ani sopečnou explozí. Je nevinným vyznáním lásky přírodě a neúnavným dodavatelem pozitivní energie. Zprvu vás může zarazit přílišná komplikovanost, avšak dáte-li „Woodfall“ skutečně volnou ruku, dokáže čarovat jako máloco.
Druhý pohled (H.):
Když jsem si „Woodfall“ pustil poprvé, připadalo mi to jako poměrně nenápadná záležitost… sice to bylo příjemné, ale jen taková jemná náladová poslechovka. Velmi brzy se však ukázalo, že takhle jednoduchá druhá deska Musk Ox nebude. Ve „Woodfall“ je toho totiž ukryto mnohonásobně víc, byť právě náladovost a schopnost tvořit atmosféru stále zůstává jednou z hlavních předností nahrávky.
Zpočátku je „Woodfall“ zdánlivě jednotvárné, ale po zevrubnějším poslechu už si nejsem jistý, jestli bych si to album dovolil takhle označit. Nahrávka je sice po celou dobu vystavěna na pouhých třech nástrojích a vlastní hudební náplň se mění jen pozvolna, ale přesto je rozmluva akustické kytary, houslí a cella velmi působivá, dokáže vyprávět a v neposlední řadě promlouvat směrem k posluchači. Navíc Musk Ox tento svůj atmosférický monolog vedou natolik poutavě, že mi trvalo hned několik poslechů, než jsem si uvědomil, že se na „Woodfall“ vlastně nenachází žádný vokál. Samotná muzika je však natolik skvělá, že nějaký zpěv vůbec nepostrádám, a vlastně si naopak myslím, že slova by křehkou auru „Woodfall“ spíše nabourala.
O tom, že deska není zas tak jednotvárná, svědčí i fakt, že se v jejím průběhu objevuje množství úžasných momentů, které si člověk zapamatuje i navzdory faktu, že „Woodfall“ nemůže mít dále k nějaké „hitovosti“. Obzvláště některé melodie houslí jsou skutečně nádherné. Ostatně, jsou to právě ob smyčcové nástroje, díky nimž je „Woodfall“ tak skvělým albem, protože akustická kytara v mých uších až na několik výjimečných chvilek hraje spíš roli pouhého doprovodu. Ale to je nakonec jen detail, neboť stěžejní je to, že počin funguje takřka bez výhrad tak, jak je. Rozhodně velké doporučení k poslechu…