 |
|
Země: Rusko Tracklist: Hrací doba: 48:52 Odkazy:
|
Znáte ten pocit, kdy objevíte nějakou debutující skupinu, která se vám zalíbí a jejíž produkce vás baví, přestože se jedná o první nahrávku? A znáte ten pocit, kdy tato skupina vydá druhé album, na nějž se po kladné zkušenosti s debutem těšíte, ale jeho výsledná podoba vás zklame? Určitě znáte, něco podobného zažil snad každý z nás. A dnes si o jednom takovém případu povíme.
Debut ruské formace Morguenstern mě upřímně bavil. Možná trochu iracionálně, protože objektivně to zas až tak kulervoucí asi není, ale mně se to jednoduše líbilo a poslech „Тяжесть могильная“ jsem si užíval – navzdory příšernému obalu (věřte tomu, že kolega Skvrn, který je u nás v redakci grafický nacista, by se z toho regulérně poblil, kdyby to viděl) i vizuální podobě celkově. Co víc, pár hitovek z alba si dodnes s velkou chutí tu a tam pustím a pořád mě to baví, některé ty písničky jsou prostě skvělé.
Po „Тяжесть могильная“ se Morguenstern vrhli na produkci velkého množství singlů, jimž jsem pozornost nevěnoval. Registroval jsem, že to Rusové pouštějí do éteru, ale neobtěžoval jsem se to poslouchat. Zkrátka proto, že singly mám vcelku na salámu. Ohlášení druhého alba „Рай закрыт“ mi však udělalo vcelku radost a na něj už jsem si počíhal. Stejně tak mě potěšilo, že se Morguenstern tentokrát zmohli hezčí obálku, která stále ctí nějaké to hororové ladění formace, ale na pohled je mnohem přívětivější než předchozí paskvil. Nicméně oč je obal koukatelnější, o to je vlastní hudební náplň nudnější.
Předně je „Рай закрыт“ o poznání metalovější. „Тяжесть могильная“ bylo sice také v zásadě gothic metal, ale takový, který ctil i tradice gotického rocku. V řekněme tvrdším ladění novinky ovšem problém nevidím. Spíše mě irituje skutečnost, že „Рай закрыт“ ani zdaleka neobsahuje tolik výrazných písniček a že ani těm nejlepším nestačí dech na vrcholy z debutu.
A přitom začátek se ještě netváří nijak průserově. Je pravda, že Morguenstern sice nenabízejí tak ultimátní rozjezd jako posledně a že ty úvodní tracky nejsou zas až tak dobré, ale ani nejsou nijak špatné a poslouchají se příjemně. Některé klávesové rejstříky v „Месиво“ dávají bez problémů vzpomenout na to, díky čemuž bylo „Тяжесть могильная“ tak zábavné. „Прости“ i „Почувствуй мою боль“ sice začínají trošku jalovým motivem, ale z nějakého důvodu mě to nakonec zas tak moc nesere, protože brzy se to spraví a Morguenstern vplují do jakési pohodlné polohy, kdy si možná jen udržují svůj standard, ale nakonec ani to není k zahození. Nicméně je pravda, že kdyby tu tyhle dvě nebyly, posluchač by o nic zásadního nepřišel. Vrchol „Рай закрыт“ však nastává se čtvrtou titulní skladbou, jež na první pohled zas tak nevybočuje, ale nahoru ji brutálně vykopává úžasný refrén. Ten je nakonec asi jedinou pasáží na albu, která se může směle postavit po bok toho nejlepšího z „Тяжесть могильная“ a remizovat.
Nicméně dále již začíná laťka trochu upadat. Občas se zjeví docela příjemná pasáž či motiv jako třeba v „Некрофильм“ (ústřední riff připomene atmosféru starých desek slovenských Galadriel!), „Ночь Фредди“ nebo „Опиум для никого“ (tato je však nepůvodní, jde o cover ruské rockové kapely Агата Кристи), ale o songy bez výhrad nejde. Vážně zábavné v celé délce jsou snad jen „Тьма“ a „Душа“. Vedle toho je tu bohužel i nevýrazná „Облик волчий“, „Кладбище“, která by možná nebyla špatná, kdyby ji svým příšerným vokálem nepohřbíval hostující zpěvák Старуха Изергиль, nebo vysloveně nepovedená závěrečná dvojice „Закопаем-закопаем!“ a „Либо вредное, либо заразное“. Ty poslední dvě asi nejspíš budou nějaké bonusy (soudě dle stylu zápisu na zadním přebalu), čemuž by ostatně odpovídalo i to, že druhá jmenované je živým záznamem, ale jsou tam a znějí děsně.
Na první poslech se mi „Рай закрыт“ zdálo jako regulérní průser. Když se nad tím zamyslím v momentě, kdy mám za sebou již zevrubnější znalosti alba, tak se pár pohodových kousků najde a ty přinejmenším stravitelné písničky nakonec převažují. Nicméně nelze zastírat, že většinou se bavíme jen o úrovni „bezproblémově poslouchatelné“. Těch skutečně poutavých nápadů, jaké Morguenstern na „Тяжесть могильная“ sypali z rukávu, je na letošní desce pomálu a ty skvělé kousky typu „Мёртвый храм“ či „Идём со мной“, které bych si mohl pouštět i za dva roky, prostě postrádám. A díky tomu se nebojím označit „Рай закрыт“ za zklamání.
