 |
| Země: Kanada Žánr: technical death metal Datum vydání: 21.7.2015 Label: selfrelease Tracklist: Hrací doba: 46:00 K recenzi poskytl:
|
Formální definice fraktálu zní na první pohled vcelku stručně jednoduše: jedná se o útvar, jehož fraktální dimenze je ostře větší než jeho topologická dimenze. Definice oněch dimenzí je již poněkud složitější – obecně sice ne nějak zvlášť, avšak pro naše účely je vcelku zbytečné tu zavádět fraktální dimenzi skrze soběpodobnostní dimenzi. Mnohem více se nám bude hodit taková ta, řekněme, laičtější definice fraktálu, jež říká, že se jedná o útvar, který je takzvaně soběpodobný. To v překladu znamená, že ať už se na tento útvar koukáme v jakémkoliv měřítku, stále se jedná o tentýž motiv.
Mezi nejznámější fraktální množiny patří kupříkladu Kochova vločka (což je jen tak mimochodem jeden z prvních popsaných fraktálů), Sierpińského trojúhelník, Sierpińského koberec nebo obzvláště profláknutá Mandelbrotova množina. Fraktální útvary se ovšem přirozeně vyskytují i v přírodě – vlastnosti fraktálu má totiž třeba i ananas, druh brukve, sněhová vločka, ale i třeba prstence Saturnu.
A právě po těchto útvarech sama sebe pojmenovala i jedna kanadská skupina – a v jejich případě nejde jen o jeden fraktál, nýbrž o celou továrnu na fraktály. Fractal Generator na sebe prvně upozornili už v roce 2008, kdy vydali demosnímek „The Cannibalism of Objects“ (na jehož obalu se jen tak mimochodem nevyskytovalo nic jiného než obligátní Mandelbrotova množina), ale po něm přišlo na nějakou dobu ticho. To Kanaďané rozčísli až v létě loňského roku, kdy vydali dlouhohrající debut s názvem „Apotheosynthesis“, na nějž se nyní zaměříme.
Ono ovšem nejen názvem, ale i další prezentací se Fractal Generator snaží působit jakoby „technicky“. Například když popis svojí skupiny na Facebooku uvádějí jen v binárním kódu, namísto umístění sdělili GPS souřadnice a mezi oblíbenými skupinami uvádějí vědu, technologii, vesmír nebo teorii chaosu. A mimoto jednotliví členové ještě nevystupují pod jmény, nýbrž pod číselnými kombinacemi. Lze ovšem dohledat, že pod těmito čísly se nacházejí lidé, kteří své stopy zanechali ve formacích jako Wolven Ancestry, As Autumn Calls nebo Finnr’s Cane (pokud vám to nic neříká, neváhejte zapátrat v archivu – všechny jsme tu již recenzovali, byť třeba u první jmenované skupiny je to hodně, hodně dávno).
Technicky však nepůsobí jen prezentace Fractal Generator, ale nakonec i vlastní muzika. Kanadské trio se totiž pustilo na pole technického death metalu – tedy, v zásadě. Až takhle jednoduché a přímočaré (že přívlastek přímočarý k technical death metal tak úplně nesedí, teď ponechme stranou) to totiž zase není a ta produkce Fractal Generator toho ve svých útrobách přece jen skrývá o něco víc. Nicméně death metal ve své technické, takřka až matematicky přesné podobě s množstvím krkolomných riffů, vyhrávek a přechodů přece jen tvoří základ, na němž Kanaďané staví a jenž je náplní většiny hrací doby „Apotheosynthesis“.
Vedle toho však tu a tam vystrčí své růžky i náznaky black metalu (ačkoliv nejde o nic moc velkého – rozhodně ne tolik, aby bylo na místě mluvit o black metalové kapele) nebo výjezdy do atmosférických pasáží, a to leckde aniž by Fractal Generator vyloženě ustoupili z oné techničnosti své muziky. Výtečně je to slyšet kupříkladu ve třetí „Abandon Earth“ nebo šesté „Human“. Skutečně na plné koule však ono „atmosféření“ propukne ve finální devítiminutovce „Reflections“, jež se tím pádem od zbylého materiálu citelně liší, byť i v té se nacházejí technicky vycizelované pasáže. Ne nadarmo se právě „Reflections“ stalo mým nejoblíbenějším kusem na „Apotheosynthesis“. A když jsme se u téhle skladby zastavili, musím zmínit ještě jeden detail, který mě v ní docela pobavil – v jedné pasáži (konkrétně ve třetí minutě) se totiž ozývá jeden zvuk, jenž zní jako charakteristické dýchání Darth Vadera ze legendární filmové série „Star Wars“. Docela by mě zajímalo, zdali to byl záměr.
Nicméně onen důvod, proč se mi právě „Reflections“ líbí nejvíce a proč jsou kusy jako „Abandon Earth“ a „Human“ hned v závěsu za vrcholnou devítiminutovkou, je vcelku zřejmý. Jakkoliv totiž Fractal Generator hrají vysoce kvalitně a jejich muzika má spád, právě tyhle výlety nad rámec technického death metalu jsou vlastně tím jediným, co „Apotheosynthesis“ nějakým způsobem ozvláštňuje. Ten samotný základ je sám o sobě v pohodě, ale bohužel mi přijde (a to i po velkém počtu poslechů, jelikož zrovna téhle desce jsem věnoval skoro až nadstandardní čas k tomu, aby se mohla takříkajíc „usadit v uších“), že ty písničky postavené čistě na tomhle mezi sebou dost splývají, díky čemuž trochu splývá i celá nahrávka, což výsledný dojem trochu sráží. A to je poměrně škoda, protože v jádru je „Apotheosynthesis“ relativně zajímavou deskou, která nějakou myšlenku má. Propříště bych si trochu víc osvěžujících momentů určitě líbit nechal.
Na druhou stranu ale musím férově přiznat, že přece jenom nejsem nějaký kovaný fanoušek technického death metalu, takže je možné, že příznivcům stylu tohle nebude činit žádný velký problém. Nicméně i navzdory tomuhle jsem si z „Apotheosynthesis“ odnesl slušný dojem. Na rovinu se přiznám, že se k tomu asi moc vracet nebudu a že se mi rozhodně nestane, abych při čekání na další tvorbu nemohl dospat, ale jméno Fractal Generator si zapamatuju (zčásti i díky jejich prezentaci, jež je mi sympatická a baví mě), a když se mi někdy dostane do ruky případné nové album, nebudu se jeho poslechu vyloženě bránit.
