Metacyclosynchrotron:
1. Oration MMXVIII – Reykjavík (Island), 7.-9.3. (event)
2. Nile, Terrorizer, Exarsis, Veins – Ostrava, 1.3. (event)
3. Profanatica, Rites of thy Degringolade, Auroch – Praha, 12.3. (event)
H.:
Do rubriky koncertního eintopfu přispívám pravidelně, ale samotné chození na koncerty už mi jde o poznání hůře. Na březen jsem si připravil rovnou dvě akce, tak schválně, jestli to tentokrát skutečně klapne (což je samozřejmě zatím v plánu, jinak bych to sem nepsal), poněvadž dva gigy za měsíc jsem nedal už ani nepamatuju.
Pokus číslo jedna by se měl odehrát 9. března, kdy na strahovskou Sedmičku dorazí italští The Spiritual Bat. Jejich studiová tvorba mě hodně baví a minulé vystoupení v dnes již nefungujícím Basementu bylo hodně fajn. Divoženka za mikrofonem a slepý kytarista si nějaké publikum určitě zaslouží, takže neváhejte přijít.
Pokus číslo dva si schovám na poslední březnový den. Sestava Furia, Thaw a Au-dessus je hezká, ale upřímně řečeno, druhé dvě jmenované kapely by mě samy o sobě asi nenalákaly. Tahákem je pro mě hlavně Furia, s níž živě tu čest ještě neměl. Muzika těchto Poláků je výborná, takže ne, že bych si to nenechal líbit…
Onotius:
Březen bude co do koncertů pestrý a nemalou zásluhu na tom má pražský multižánrový klubový festival Žižkovská noc, jenž letos opět přiveze řadu zajímavých jmen. Pro mne jsou velkým tahákem především němečtí brutal/technical deathmetaloví Cytotoxin a pak fascinující mix noisu a blacku v podání Gnaw Their Tongues. Program je ovšem velmi různorodý – lze se těšit Prago Union, Catastrofy, Lenku Dusilovou, Villages, Pacino, Hentai Corporation, The Corona Lantern… nemluvě o nezanedbatelném množství mimohudebních akcí typu divadel (bude tam například svérázná americká interpretace Kafkovy Proměny – Metamorphosis) či autorských čtení, filmů a výstav. Vzhledem k tomu, že je program rozházený po celém Žižkově, nedělám si iluze, že uvidím vše, co by mě mohlo zajímat. Nicméně se na tyto dobrodružné toulky Žižkovskými útrobami zatraceně těším.
Další akcí, u níž se nebojím dát na odiv svá poměrně velká očekávání, je koncert kapel Furia, Thaw a Au-dessus To jsou všechno v rámci moderního blacku více jak solidní jména. S dvěma z nich jsem již naživo měl tu čest a byl jsem unesen, třetí jmenovaná skupina si u mne střihne premiéru, ale věřím, že taktéž nezklame.
Metacyclosynchrotron:
Sám se tomu trochu divím, ale ještě jsem nikdy neviděl Nile naživo a to mi jejich muzika určitě není lhostejná. Hned prvního března se zastaví v Ostravě a jelikož setlist je zaměřený na ranou tvorbu, tak se dokonce začínám mírně těšit. Navíc lze předpokládat, že Terrorizer svůj setlist postaví na stylotvorném „World Downfall“ a to je víc než příjemný bonus. Rád bych vyrazil i do Prahy na Profanaticu, protože na vystoupení v rámci Prague Death Mass III stále vzpomínám rád. Hells Bells se loni osvědčilo jako vhodný prostor pro zlometalový koncert a taky to bude konečně bez rozmazlených skopčáckých píč. Plus Rites of Thy Degringolade a Auroch rozhodně nejsou žádná ořezávátka.
Ale povinností číslo jedna, kvůli které se možná vzdám i výše uvedených akcí, je festival Oration na Islandu, kde vystoupí například Aluk Todolo, Vemod, Virus, Abyssal, Sortilegia, snad všechen zásadní islandský export včetně Rebirth of Nefast, kteří přehrají komplet „Tabernaculum“, a pódiím dají na čas (a možná definitivně) vale. Pokud nezdechnu, tak slavnostně přísahám, že s reportem si dám záležet.
The Spiritual Bat sice fungují již dlouho – vždyť jejich první inkarnace ještě pod názvem The Spiritual Bats (plurál) vznikla už v roce 1992 – ale já osobně jsem je pořádně objevil a docenil až s předcházející deskou „Mosaic“ z roku 2014, která byla jednoduše skvělá a dodnes si ji s velkou chutí tu a tam pouštím. Jeden by řekl, že za takové konstelace po dalším albu skočím se stejnou vervou jako námořník do bordelu po třech měsících na moři. Přesto jsem se do poslechu „Your Own World – And the Vision of Sound“ překotně nehrnul.
Důvod je velice jednoduchý – přebal nahrávky mě neskutečně odrazoval a znechucoval. Ne snad, že bych v mezičase změnil názor, ještě teď mi pořád a samozřejmě přijde naprosto ohavný. Takovou prasárnu nejde omluvit ani tím, že kytarista Dario Passamonti je slepý, takže tenhle paskvil nemohl zatrhnout. A ještě se kapela chlubí, že používá malby nějakých alchymistických malířů (což asi znamená, že nehledají kámen mudrců, jen ho kreslí… nebo tak něco). Od nich předpokládám pochází ten dráček, který je v cajku. Ale ten zbytek dělaný zřejmě v Malování je vejblitek nejhrubšího zrna, sorry.
The Spiritual Bat ovšem patří ke skupinám, u nichž hudební stránka dalece převyšuje vizuální aspekt, a „Your Own World – And the Vision of Sound“ to bezezbytku potvrzuje. Pod neskutečně příšerným obalem se totiž skrývá krásná muzika. The Spiritual Bat hrají vysoce atmosférický gothic rock, jejž zdobí jasně rozpoznatelný sound, rukopis slepého muzikanta Passamontiho i podmanivé zaříkávání čarodějnice Rosetty Garrì. Novinka evidentně navazuje na zvuk minulého alba, takže kdo „Mosaic“ zná, nebude nyní překvapen. Na obranu „Your Own World – And the Vision of Sound“ ovšem mohu říct, že co do skladatelské stránky se svému silnému předchůdci v pohodě vyrovná.
Možná, že jako důkaz takového tvrzení by mohla posloužit drtivá většina tracklistu, poněvadž jako jediná jasně slabší pasáž mi přijde jedině začátek druhé „Guilty“. Zbytek skladby je taktéž povedený, ale ten rozjezd mi nějak nesedl, ale můžeme jej chápat jako výjimku potvrzující pravidlo. Obecně vzato bych řekl, že The Spiritual Bat jsou působivější v pomalejších kusech, kdy se soustředí na atmosféru, což v překladu znamená, že ani takovou „Killing“ bych k vrcholům desky nezařadil, byť k ní nemám zásadnějších výhrad. Není to o tom, že by byla špatná, spíš že ten zbytek je ještě lepší.
Však si zkuste pustit věci jako „Own World“, „The Human Museum“, „Caress the Scar“, „Intimacy“ nebo „A Cure“ a řekněte mi, jestli na tom slyšíte cokoliv, co by bylo špatně. The Spiritual Bat dokážou tvořit uhrančivé nálady, a přitom jsou stále stravitelní a písničkoví. Říkává se, že v jednoduchosti je síla, a právě nahrávky jako „Your Own World – And the Vision of Sound“ to potvrzují. Přesně tyhle skladby jsem měl na mysli, když jsem výše tvrdil, že zde na člověka čeká krásná muzika. Když totiž poslouchám něco jako poslední dva jmenované songy, které nahrávku zároveň úžasným způsobem uzavírají, jen těžko se mi hledá příhodnějšího pojmenování.
„So many lost words in etherland they never seem to be heard, but if you choose the lesser evil if you choose the lesser evil soon or later good shall rise“ (Intimacy)
Na závěr mohu doporučit jediné – nenechte se podobně jako já odrazovat ohavným přebalem a album klidně zkuste. Dost často mám pocit, že působivost případně debilita obálky zrcadlí i úroveň vlastního obsahu. U The Spiritual Bat to však neplatí. Rozhodně stojí za slyšení.
Italové The Spiritual Bat pustili do světa novou skladbu „Guilty“ – poslouchat ji můžete na Bandcampu. Jedná se o demoverzi písničky, jež se objeví na nadcházejícím albu. To by mělo vyjít na jaře letošního roku.
TheSpiritual Bat z Itálie je skupina, která se v hudebním světě pohybuje takřka pomalu již dvě dekády, přesto jsem o ní až do letošního roku neslyšel. To však značí leda tak to, že v oblasti gothic rockové scény jsou mé znalosti stále poměrně diletantské, rozhodně to nic neříká o kvalitách nebo nekvalitách The Spiritual Bat. Oním impulsem, díky němuž jsem si této vysoce zajímavé formace (k té zajímavosti se dostaneme hned vzápětí, ještě chvilku strpení!), nebylo nic jiného než vystoupení Italů v Praze. Vzhledem k tomu, že jsem – přinejmenším co se muziky týká – člověk docela zvědavý, jsem skupině podíval na zoubek prostřednictvím letošního alba “Mosaic”, přičemž… inu, nebudu to dále prodlužovat, jelikož jste se beztak nejdřív podívali na hodnocení dole, než jste začali číst. Hned během prvního poslechu jsem měl jasno, že návštěva koncertu je povinnost a že “Mosaic” musí co nejdřív skončit v mojí skromné hudební sbírce. Avšak ještě než se vrhneme na stručné povídání o tom, co se dělo 29. listopadu v klubu Basement a jak zní ona deska, pojďme si nejprve The Spiritual Bat představit…
Až doposud jsme se omezili pouze na suché prohlášení, že The Spiritual Bat pocházejí z Itálie; mimoto jste si vzhledem k výše řečenému jistě domysleli také to, že náplní jejich tvorby bude gothic rock, což je dozajista pravda. Za pozornost ovšem stojí nejen hudba (a že ta pozornost bezesporu stojí), ale už jen to, kdo sestavu skupiny tvoří. The Spiritual Bat je dvojice, jejíž jednou polovinou je Rosetta Garrì, vystudovaná operní zpěvačka, ačkoliv v rámci této kapely operní vokál nepoužívá. Jejím kolegou je Dario Passamonti, který je skutečně renesančním člověkem – skladatel, multiinstrumentalista, alchymista a dříve i malíř, který je navíc slepý. Nicméně ani slepota mu nebrání v tom, aby tvořil hudbu, jejíž působivost mohou závidět i mnozí hudebníci, kteří si na hmatníky svých kytar vidí.
Nebudu nijak zastírat fakt, že na poli gothic rocku nejsem nijak zvlášť velký odborník, tudíž se žánrovým zasvěcencům, kteří by na náš skromný plátek náhodou zavítali, už v předstihu omlouvám za případné nedostatky a absenci trefné gotické terminologie, ale “Mosaic” je natolik poutavá nahrávka, že stojí za to, aby se tu o ní něco málo napsalo, byť to bude podáno laickým pohledem. I když… ono co si budeme povídat, ani v rámci toho metalu, o němž se tu stále ještě píše nejvíce, se nepovažuji za nějakého extrémního experta, takže je to vlastně standardní stav.
Země: Itálie Žánr: gothic rock Datum vydání: 28.3.2014 Label: Danse Macabre
Tracklist:
01. Mosaic
02. Of Breath and Veils (Battlefield)
03. We Are Born We Live We Die
04. So Proud
05. Linfo
06. Hypnotic
07. If I Were a Flower (The Journey)
08. Blown Away
09. Death March
Nicméně, pojďme se už konečně věnovat “Mosaic”. Jak už vám jistě došlo z toho, co padlo výše, je to nahrávka velice dobrá… tedy lépe řečeno, autor recenze ji považuje za dobrou, ale to je vedlejší, smysl jistě chápete. Zajímavé je ovšem to, že The Spiritual Bat dokážou být v rámci té desky tak uhrančiví, aniž by vlastně předváděli něco zvlášť složitého. Znáte takové to provařené rčení, že v jednoduchosti je síla? O “Mosaic” to platí do puntíku, jelikož hudební náplň je z formálního hlediska velice jednoduchá, což však není myšleno v pejorativním slova smyslu… ostatně, takový Burzum je formálně taky primitivnost a jsou staré desky naprosto geniální.
Takřka všechny skladby na “Mosaic” jsou vystavěny podle podobného receptu. Samozřejmě, jednou je písnička trochu rychlejší, jindy zase spíše pomalejší, ale to jádro ve všech případech tvoří umírněná (neplést s “primitivní”) rytmika, táhlá kytarová linka, která se sice i v rámci jednotlivých kompozic obměňuje, dělá to však velice pozvolna, tu a tam lehké vstupy syntezátorů a to je vesměs vše. Jenže i z takového minima umí The Spiritual Bat vytřískat excelentní atmosféru, jež posluchače podchytí hned s první písní a až do konce alba jej nepustí. Nechci vzbudit dojem, že snad The Spiritual Bat šmidlají triviálnosti, jimž by se mohl vysmát i první ročník ZUŠky, protože tak to určitě není a i přes zdánlivou jednoduchost se zde nacházejí výtečné nápady a mnohdy i další skryté nástrojové linky (hlavně baskytara a syntezátory) v pozadí, avšak právě atmosféra je alfou a omegou nahrávky. A nutno uznat, že jestli to byl záměr (jakože omylem to nejspíš není), pak se podařil na jedničku.
Celkový obraz “Mosaic” však tvoří ještě jeden skutečně výrazný prvek, jímž samozřejmě nemám na mysli nic jiného než Rosettu Garrì a její skutečně fantastický zpěv. Ačkoliv čistě samotná hudba je skvělá, o tom žádná, je to právě její nádherný a emocemi nabitý zpěv, který je onou pověstnou třešničkou na dortu. Nechci tvrdit, že album stojí a padá jen s jejím výkonem, protože to by bylo docela nefér, ale i tak je to rozhodně extratřída a za poslední dobu jsem snad neslyšel žádnou jinou desku, jež by byla co do vokální stránky takhle barvitá a zajímavá.
I díky oné výše zmiňované atmosféře je “Mosaic” velice semknutá nahrávka, která postrádá slabší písně, ale jak už tomu tak bývá, přece jenom jsem si postupným poslechem své favority našel. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat ten zbytek, vyzdvihnout musím třeba pomalou a ohromně procítěnou “So Proud”, hned následující “Linfo”, která po “So Proud” vzbuzuje trochu nervóznější pocity, nebo krásně gradovanou “If I Were a Flower (The Journey)”. Opomenout však nelze ani úvodní a zároveň titulní “hitovku” nebo skoro až rituální finále v podání “Death March”. Musel-li bych však zvolit jen jeden jediný vrchol, nejspíše bych ukázal na druhou “Of Breath and Veils (Battlefield)”, v níž se snoubí snad vše, co je na téhle desce tak skvělé – jednoduchá, výtečná kytarová linka, skvělá rytmika, fenomenální vokál a v neposlední řadě samozřejmě i působivá a koncentrovaná atmosféra.
“Mosaic” je dle mého názoru opravdu úžasná nahrávka. Jistě, pokud si jako posluchači potrpíte hlavně na instrumentální ekvilibristiku a hmatníkové masturbace (nic proti tomu), u The Spiritual Bat se zlou potážete. Jste-li však stejně jako já přesvědčeni, že na prvním místě má stát pocit a atmosféra, pak neváhejte ani minutu a určitě si tohle sežeňte, i kdybyste snad nepatřili mezi posluchače gothic rocku. Jsou totiž alba, která sice svým výrazivem mohou pohybovat v nějakých žánrových mantinelech, ale jejich sdělení je natolik silné, že stylové hranice překračují – a “Mosaic” patří mezi ně.
Datum: 29.11.2014 Místo: Praha, Basement Účinkující: Phosgene Girls, The Spiritual Bat
The Spiritual Bat, Phosgene Girls v Praze
O samotném “Mosaic” jsme si již v rychlosti promluvili, nebylo by ovšem od věci ztratit pár slov i onom pražském koncertě The Spiritual Bat, zvláště když především díky celé tohle povídání vzniklo. Akce se odehrála ve vinohradském klubu Basement, v němž jsem byl vůbec poprvé, musím však říct, že se mi to tam vážně líbilo, a zvlášť k muzice jako The Spiritual Bat takhle komorní prostředí s kamennými zdmi opravdu sedlo. Jedinou kaňkou bylo nepříliš dobré, ledva průměrné pivo, ale nakonec se to dalo přežít, protože já osobně jsem přece jen přišel na hudbu, ne si vylít držku.
Předpokládám ale, že moje držka vás nejspíš nezajímá, takže hurá na tu hudbu. O otevření večera se postarala domácí skupina Phosgene Girls, v jejíž čtyřčlenné sestavě je navzdory názvu jen jedna holka. Osobně jsem o jejich existenci věděl, samotnou tvorbu jsem však neznal, takže jsem neměl úplně přesnou představu o tom, co se bude dít. Údajně mělo jít o darkwave, ale na rovinu říkám, že tohle jsem si přečet, protože zrovna u tohohle stylu jsem nikdy pořádně nepochopil, jak to má znít, protože jsem už narazil na spoustu skupin, které se do této škatulky řadí, ale zatímco jedna zněla víc jako gotika (třeba tento případ), jindy to připomíná spíš noise (což mi od sebe tedy přijde dost vzdálené).
Tak jako tak, přednes Phosgene Girls byl docela příjemný, mělo to atmosféru, a i když se nejednalo o nic vyloženě prvoplánového, fungovalo to hned na první poslech i na člověka, který tu muziku neznal. Je pravda, že zpětný poslech studiové verze mě nebavil tolik jako živá podoba hudby (čímž neříkám, že je to studiově blbé) a že potřeba nosit sluneční brýle i v tmavém klubu mi přijde spíš úsměvná (já chápu, že jako image, ale i tak), ale to nic nemění na tom, že skupina zanechala dost dobrý dojem a že její set plynul bez hluchých míst a v zábavném duchu.
Po menší přestávce pak přišel na řadu hlavní chod večera v podobě The Spiritual Bat, kteří si s sebou přivezli i koncertního bubeníka, což živému přednesu Italů rozhodně výrazně pomohlo. Od kapely, jež hraje takovouto hudbu, by bylo bláhové očekávat nějakou zběsilou show – jednalo se spíše o poklidnější koncert, ale to bylo samozřejmě zcela v pořádku. Důležité ovšem bylo to, že The Spiritual Bat dokázali onu silnou atmosféru své muziky přenést i na pódiu – vystoupení totiž bylo úplně stejně uhrančivé jako poslech desky. Klub (jehož prostředí dojmu samozřejmě také pomáhalo) tak zalila úplně stejně působivá nálada, jakou dýchá i “Mosaic”. Téměř vše fungovalo na jedničku, takže se stačilo jen zaposlouchat.
Dario Passamonti se během celého koncertu – zcela pochopitelně – takřka nepohnul (avšak i tak respekt, že vzhledem ke svému handicapu vůbec hraje koncerty), takže hlavní pozornost na sebe strhávala Rosetta Garrì, jejíž vokál byl zcela bezchybný. Jak se častokrát stává, že zpěváci znějí oproti studiovým výkonům diplomaticky za očekáváním, tohle ten případ nebyl ani náhodou, protože ona to dávala s naprostým přehledem a úplně stejně fenomenálně. Jedinou opravdovou nevýhodou vystoupení The Spiritual Bat tak bylo to, že to bylo tak skvělé, až to uteklo až nepříjemně rychle. Ale to už je prostě úděl výtečných koncertů.
Atmosféru nijak nenabourávalo ani poměrně civilní vystupování a komunikace mezi skladbami, dokonce ani skoro vybitá baterie v notebooku a rychlé hledání nabíječky nebo hned na začátku setu zlomená palička (za kterou nebyla žádná náhradní, takže bubeník Alessio set dokončil jen s jednou a půl paličkou) dojem z excelentního vystoupení nijak nepokazily. Jistě, třeba taková projekce nebyla nijak zvlášť bombastická, ale to mi přijde jako docela podřadná záležitost, protože The Spiritual Bat si bohatě vystačili jen se samotnou muzikou.
Z hudebního hlediska to určitě byla super akce. Předskupina byla příjemná a dokázala na hlavní chod navnadit, The Spiritual Bat pak byli jednoduše naprosto skvělí. Jediná škoda je to, že nebyla ještě o něco větší účast, protože takhle povedený koncert by si zasloužil ještě víc lidí… nicméně, je to samozřejmě škoda pro ty, co nedorazili.
