 |
|
Země: Dánsko Tracklist: Hrací doba: 36:08 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Co se týče nechutného death metalu, patří Undergang v současnosti k jeho hlavním představitelům. Na poměry „nových“ deathmetalových kapel fungují už docela dlouho, od roku 2008, kdy se v dánské Kodani dali do kupy. Podařilo se jim z tohoto žánru vykřesat zajímavý styl, který spočívá v tom, že je to ve zkratce řečeno death metal pro fanoušky goregrindu. Svým pojetím Undergang nejvíce připomínají Autopsy, Demilich nebo Incantation v jejich nejzapáchavějších obdobích. Nedisponují sice kdovíjakou hráčskou bravurou, ale daří se jim přidávat i lehce mrazivé momenty odkazující k finské deathmetalové škole, což výsledku také dokáže přidat na působivosti.
Signifikantním na jejich zvuku je nepochybně rovněž hrdelní zpěv a vyluzování mrtvolných skřeků Davida Torturdøda. Jeho zatuchlost obohacuje Undergang na atmosféře, ne nepodobné třeba raným Carcass. Vše z právě zmíněného platí i na „Aldrig i livet“, pátou řadovou desku Undergang. Řekl bych že zkažená atmosféra se tady povedla zachytit ještě lépe než na předešlých deskách, a to nejenom kvůli dávení Torturdøda, ale také díky povedeným kytarovým vyhrávkám, které tu a tam začínají, ukončují nebo rozdělují skladby. Když se to všechno potká, dává najednou i ten groteskní obal (nakreslený Torturdødem), kde borec vidí sám sebe v zrcadle, jak si podřezává krk, nějaký smysl.
Po produkční stránce mi „Aldrig i livet“ připadá taky adekvátně zdařilé, ale klidně bych se přimlouval za řezavější zvuk kytar. Riffy totiž občas zní až příliš uniformě a nedostávají tolik prostoru jako kopáky a zpěv. Dochází tu ale i na stylové momenty, kdy třeba v „Usommelig omgang med lig“ dojde k uklidnění za pomocí nezkreslených kytar nebo když titulní instrumentálku „Aldrig i livet“ uvádí sténání a nářky na pozadí. I to náladu jako z béčkových hororů umocňuje a vylepšuje.
Myslet si, že od Undergang potažmo „Aldrig i livet“ dostanu něco extra, by byla hloupost. Undergang jsou primitivové, zasraní barbaři žijící v jeskyních. Vydávání dalšího a dalšího materiálu na tom nic nemění. Tu povšechnou jednoduchost ale umí podat velice dobře. Skladatelská náplň tak využívá stále víceméně toho samého – chorobného vokálu, prudkých vyvražďovaček a četných plíživých smrtí. Asi nejlépe se jim to daří v polovině alba, kde je třeba až hitová a klipem opatřená „Menneskeæder“, ale nezaostává ani pozdější „Rødt dødt kød“, jíž se daří plnit roli nejpropracovanějšího kusu na albu obstojně. Ne všechno se nese na takhle povedené vlně, ale povšechně nejde na „Aldrig i livet“ nahlížet špatně, protože za tu více jak půlhodinu prostě nenudí.
Porovnání s předešlou tvorbou Undergang pro mě není úplně snadné, protože já vidím všechny jejich dosavadní studiovky kvalitativně velice podobně. Dá se říci, že koho bavilo minulé „Misantropologi“, které pro mnohé zřejmě bylo oním iniciačním momentem k Undergang, bude ho bavit i „Aldrig i livet“. A stejně tak to platí i pro ostatní desky. Obligátní rčení „poctivá žánrová deska“ na tohle album platí víc než přesně. Poslechem „Aldrig i livet“ se tak určitě nedá nic zkazit a už vůbec ne v případě, že podobným smradlavým zvěrstvům holdujete. V poslední době nepochybně vyšly i zásadnější placky, ale Undergang si tu svoji pozici vybudovali více než jasně a s „Aldrig i livet“ ji stvrzují.
