Portugalští zpátečníci Vetala vydávají nové ípko „Burn Your Head with Satan“. 25 minut syrové zla vychází na CD u Signal Rex. Ukázka následuje.
Archiv štítku: Vetala
Vetala – Retarded Necro Demential Hole
 |
|
Země: Portugalsko Tracklist: Hrací doba: 46:08 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Možná jste si všimli, že v Portugalsku se v posledních letech nenápadně zformovala jakási vlna ohavného syrového black metalu. Ohavného takovým způsobem, až je produkce těchto skupin a projektů určena výhradně pokročilejším posluchačům, jimž nevadí, že to zní tak zvěrsky, protože si bzučivý garážový sound naopak vychutnávají.
Asi nejviditelnějším představitelem tohoto trendu (chápejte bez pejorativního zabarvení) je projekt Black Cilice vydávající pod známou značkou Iron Bonehead Productions. To je ale jen špička ledovce, pod pomyslnou hladinou se skrývá další kopa smeček s tvorbou, která potěší příznivce té nejhrubší blackmetalové špíny. Loni jste kupříkladu mohli zaznamenat silně atmosférickou desku „Portals“ od Candelabrum, zmínit lze i jména jako Cripta Oculta, Ordem Satânica, Voëmmr, Trono além morte nebo Occelensbrigg.
Dalšími hříšníky, o jejichž pekelném počínání si dnes budeme vyprávět, jsou i Vetala. Dvoučlenná formace patří k seskupení Black Circle (originální název!), v němž najdete další podobně zaměřené projekty Mons veneris, Decrepitude, Irae a Rainha cólera. Většinou se pořád jedná o zvukové prasárny. Některé jsou dobré, jiné méně. V některých případech je zvuk relativně poslouchatelnější (poslední věci Irae), v dalších jde jen o zbytečný bordel, v němž není slyšet vůbec nic. Například jediný demosnímek Rainha cólera je už skutečně na hranici únosnosti / poslouchatelnosti a zajímavého na něm není vůbec nic.
To je ale samozřejmě relativní. Dokážu si představit, že existují extrémisté, jimž i Rainha cólera přijde v pohodě. A naopak bude hodně lidí (tipnul bych si, že těch bude víc), kteří za antihudební chlív označí už album jako „Retarded Necro Demential Hole“, přestože dle mých chutí se ještě jedná o počin, v němž spatřuji nějaký smysl a řád.
Čímž ale nijak nepopírám, že „Retarded Necro Demential Hole“ má zvuk jak z prdele. Což někomu může znít jako definitivní potvrzení toho, že jej kapela jako Vetala nemusí zajímat, ale já to tak úplně negativně nevnímám. A věřím tomu, že jsou mezi vámi tací, kteří rozumí, jak to myslím. Je nesporné, že právě chlívácký sound je asi nejvíc určujícím znakem „Retarded Necro Demential Hole“. Syrovost a špína jsou vyhnány do extrému takovým způsobem, že poslech do sluchátek prakticky bolí. Bicí znějí, jak kdyby Vetala třískali do plechových hrnců. Ve sklepě. O půlnoci. A před pěti minutama obětovali kozu, pannu, batole a tvojí babičku.
Ne, vážně. „Retarded Necro Demential Hole“ zní na první poslech opravdu odpudivě. Kór když se nikdo nesere s nějakým intrem nebo rozjezdem a od první vteřiny se začne jebat do plných. Formálně jde o bestiální primitivní black metal hodně hrubého zrna. Když to všechno dáte dohromady, vyjde jednoznačný výsledek – název „Retardovaná necro dementní díra“ desku vystihuje naprosto přesně. Ponechám na vašem uvážení, jestli vám to zní zajímavě, anebo odpudivě.
Na straně druhé, tohle jsou prakticky jen prvotní dojmy. Ne, že by album takové ve skutečnosti nebylo – samozřejmě je. S přibývajícími poslechy (pokud tedy na ně máte odvahu) se ale ukáže, že jde jen o jednu tvář „Retarded Necro Demential Hole“. Při troše snahy se z toho bince dají vytáhnout i kytarové vyhrávky, místy skoro až melodie, hezky předoucí baskytara, leckdy až vygradované momenty a všeobecně docela zajímavé pasáže. Příklady lze nalézt prakticky v každé z přítomné čtveřice nepojmenovaných skladeb. Přestože přístup Vetala je víc punk a fuck off než atmo, některým chvílím se určitá náladotvornost upřít nedá. A to aniž by portugalská smečka ztrácela svou primitivnost, která po celou dobu zůstává jedním z hlavních poznávacích znamení nahrávky. S trochou nadsázky bych řekl, že místy je to tak primitivní, retardované, dementní a nekrotické, až je to skoro avantgardní.
Nepochybujte o tom, že „Retarded Necro Demential Hole“ je záležitost určená výlučně velmi úzkému okruhu fanatiků. Ale i to je svým způsobem lákavé. Jedná se o album vhodné pouze pro velmi specifické posluchačské rozpoložení, ale za správné konstelace funguje mnohem lépe, než by se mohlo zdát z letmého poslechu ukázek. Já osobně v tom zajímavost rozhodně vidím. Přinejmenším je to opravdu choré, což prostě cením.
Redakční eintopf – prosinec 2018
 |
| Nejočekávanější deska měsíce: Svartidauði – Revelations of the Red Sword
|
|
H.: Onotius: Metacyclosynchrotron: Cnuk:
|
H.:
Na prvním místě z hlediska očekávání jednoznačně trůní „Krew za krew“ od Adaestuo. Pilotní minialbum „Tacent semitae“ z roku 2016 bylo výborné, tak snad dlouhohrající debut naváže přinejmenším ve stejné kvalitě. Jestli ne, bylo by to kurva nemilé.
Dost jsem zvědavý na fošnu s roztomilým názvem „Retarded Necro Demential Hole“ od portugalského hnusu Vetala. Až donedávna jsem tuhle smečku neznal, ale takováhle muzika mě obecně dost baví. Navrch zněla ukázka z novinky fakt přísně – tak syrově, primitivně, zpátečnicky a neumětelsky, až to byla skoro avantgarda, haha. Album si určitě nenechám ujít.
Na konec to stejně jako ostatní kolegové hodím „Revelations of the Red Sword“ od Svartidauði, i když v tomhle případě určitě nejde o záležitost, kvůli níž bych nemohl dospat. Jakkoliv jsou Islanďané chválení, já osobně jsem z „Flesh Cathedral“ zas až tak v prdeli nikdy nebyl a zrovna Svartidauði mě z té pověstné islandské líhně nebaví tak jako jiná jména. Ale poslechnu si to, ne že ne.
Onotius:
Vycházejících desek je v prosinci nějak míň, nicméně nějaká ta pikantnost se tu určitě najde. Například nepochybuji o tom, že nová deska Svartidauði bude patřičně malebným zlem – tam jen záleží na intenzitě a trvanlivosti. První ukázky nicméně působily navýsost povedeně. Dále si rád poslechnu nové Dirge, jejichž post-metal mě svého času docela bavil – tak doufám, že stejně zafunguje i novinka „Lost Empyrean“, jež má spatřit světlo světa čtrnáctého. Dále už mám trochu problém najít desku, u které bych byl s to říci, že bych si ji pustil i nebýt slabé úrody – v lepší konkurenci. Proto třetí místo výjimečně po zvážení ponechám prázdné. Snad jsem tedy na nic důležitého nezapomněl.
Metacyclosynchrotron:
O nejzásadnější desce závěru roku mám jasno. Ze spojení Incursus, Cornigr a blackmetalové Diamandy Galás nemůže vzniknout žádná chujovina, ukázkové EP Adaestuo jsme tu vychválili, jak se patří, a tak nelze jinak než dlouhý debut „Krew za krew“ označit za nesvatou povinnost.
Tak bude hodně lidí spíše vnímat druhé album Svartidauði, protože „Flesh Cathedral“ mělo dopad jako málokterá moderní deska. Avšak mně se debut a vůbec kapelní sound ohrály takovým způsobem, že se do poslechu „Revelations of the Red Sword“ budu muset trochu nutit. Je mi jasné, že to sračka nebude, ale zásadní pro mě je, zda kapela předvede něco nového, anebo pojede striktně ve vytyčených kolejích.
Prosinec nabízí i nějaké další zajímavé věci, ale víc mě těší, že Soulseller Records vydají reedici debutu Ved buens ende – „Written in Waters“. Tento klenot chci mít doma už dlouho.
Cnuk:
Závěr roku 2018 je teda vyloženě slabota. Za zmínku mi stojí jen jedno album, tedy nakonec vlastně dvě. Tím prvním je „Revelations of the Red Sword“ od islandských blackmetalistů Svartidauði. Ti budou hned zkraje měsíce navazovat na pět let starou fošnu „Flesh Cathedral“, která patří mezi to nejlepší z tamní silné scény. Podle letmého poslechu novinky na YouTube, kam byla vydavatelstvím umístěna v celé své délce, půjde opět o povedené dílo, co ještě možná leckomu zamíchá s konečným pořadím nejlepších desek letošního roku.
Tím druhým albem není nic jiného než „Storm the Gates“ od dědků Venom, nebo přinejmenším dědka Cronose. Původně mě ani nenapadlo, že ho zde uvedu, ale po zjištění, jak je prosinec chudý, ho sem přeci jenom dám. Pro tyhle staré kapely, které jsou už dávno za zenitem, mám prostě slabost, a i když moc dobře vím, že mě to nebude moc bavit, stejně si to poslechnu. Podle loňského EPčka „100 Miles to Hell“, jehož všechny skladby budou i na novince, se stále pojde ve stylu posledních nevalných počinů, takže nějaké dramatické zlepšení nelze očekávat.
Vetala: nové album
Pokud máte slabost pro ohavný black metal made in Portugal, tak by vás mohla zajímat nová deska dua Vetala výstižně pojmenovaná „Retarded Necro Demential Hole“. Album vyjde 25. prosince u Harvest of Death/Signal Rex na kazetě a vinylu.