Země: Švédsko Žánr: death metal Datum vydání: 21.11.2014 Label: Agonia Records Tracklist: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Jak známo, švédské podzemí z kraje 90. let ovládla death metalová mánie, která dala vzniknout celé řadě legendárních spolků a žánrových průkopníků, kteří se dodnes těší z neutuchající přízně fanoušků smrtícího kovu. Centinex mezi takové kapely zapadají bez nejmenší odchylky. Dobře, o tom legendárním statutu si to tvrdit netroufám, protože švédský oldschool zase tolik nevedu, ale jinak to platí do puntíku.
Pokud jste ale stejně jako já v posledních letech o Centinex neslyšeli ani zmínku, nemusíte hned vracet metalovou průkazku. V roce 2006 totiž kapela po 16 letech ukončila činnost a na scénu se vrátila až v loni, a to ve značně obměněné sestavě, v níž ze zakládající sestavy zbyl už jen basák Martin Schulman. Když se ale podíváte na další působiště zbylé trojice Kennet Englund, Sverker Widgren a Alexander Högbom (tedy kapely jako Demonical, Diabolical nebo třeba Interment), minimálně těm obeznámenějším z vás asi začne pomalu docházet, že personální tornádo v sestavě asi jen sotva nějak ovlivnilo hudební směřování kapely, a vskutku – comebacková deska “Redeeming Filth” je prostě oldschool death metalový zásek se vším všudy.
Jak už to tak v podobných případech bývá (marně se snažím rozvzpomenout, kdy jsme tu při hodnocení čistokrevně death metalové desky neblekotali to samé v bledě modrém), předchozí věta by na sebe mohla s čistým svědomím vzít úlohu celé recenze a její vypovídací hodnota by byla přinejmenším uspokojivá. Jak už to tak ale v těch samých případech bývá, prostě by to neprošlo a dost možná by utrpěla pracně budovaná grafomanská pověst naší redakce, takže to zkusím vzít trochu obšírněji.
“Redeeming Filth” zní přesně tak, jak se na švédský oldschool death metal sluší a patří. Chrastivé riffy, chroptící baskytara, řádně chorobný growl a svižné tempo. To všechno tu je a to všechno křičí do světa, že se švédskou scénou je třeba stále počítat. Navzdory nulové originalitě (ruku na srdce, opravdu někdo čekal, že takováhle kapela přijde s něčím neotřelým?) je totiž “Redeeming Filth” rozhodně velmi solidním počinem. Inu to máte tak – když jsou všichni zúčastnění zkušení mazáci, ono se to někde holt projeví.
V případě “Redeeming Filth” se to projevuje na celkové usazenosti materiálu, díky níž do sebe všechno pěkně zapadá a deska uhání pěkně kupředu, a pak samozřejmě také na obstojně napsaných instrumentálních linkách. Riffy jsou většinou sympaticky šlapavé a hlava jde do jejich rytmu snadno (třeba sloka finální “Eye Sockets Empty” nebo refrén “Moist Purple Skin” drtí vskutku velmi důkladně), bicí party tlačí desku vpřed bez ztráty kytičky a vyloženě potěší velmi dobře čitelná baskytara (zvuk obecně zaslouží pochvalu), která zespodu tvrdí muziku takřka ukázkovým způsobem. Centinex se také poměrně úspěšně snaží o jakous takous dynamiku, a i když se většina “Redeeming Filth” nese ve svižnějším středním tempu, tu se přeci jen zpomalí, támhle se zase zrychlí, a najednou, aniž by to jakkoli nabouralo soudržnost desky, je to o poznání záživnější, než kdyby pánové od začátku nasadili jednu rychlost a drželi se jí až do konce.
Ať se na to dívám z jakékoli strany, půlhodinovou stopáž jen lehce přesahující “Redeeming Filth” prostě funguje, a to tak, že vlastně dost dobře. Není to nijak zázračná nahrávka (slyšel jsem už řadu lepších žánrovek a vy také) a už vůbec nepřináší nic nového, ale jde o v každém ohledu poctivý a vyrovnaný materiál, který si neklade přehnané cíle, ale o co se snaží, to se mu daří více než obstojně. I když mě tedy “Redeeming Filth” na zadní kapsy kalhot neposadilo, těžko vůči němu mohu říct křivého slova a naopak jej bez obav doporučuji komukoli, komu by se zachtělo trochu poctivého oldchoolu. Jak vidno, švédská špína má své místo i v 21. století a nečiní jí problém srovnat do latě nejednoho namachrovaného cucáka.