Nejočekávanější album měsíce: Alcest – Les voyages de l’âme

H.: Al-namrood – Kitab al-awthan Index očekávání: 8/10 Ježura: Anneke van Giersbergen – Everything Is Changing Index očekávání: 7/10 nK_!: Aborted – Global Flatline Index očekávání: 7/10 Zajus: Alcest – Les voyages de l’âme Index očekávání: 8/10 Beztak: Lamb of God – Resolution Index očekávání: 8/10 Ellrohir: Alcest – Les voyages de l’âme Index očekávání: 7/10 Madeleine Ailyn: Lacuna Coil – Dark Adrenaline Index očekávání: 7/10

První letošní eintopf s sebou přináší – vcelku logicky – změnu číslovky v nadpisu z 2011 na 2012… to zas bude boj, než si to zvyknu psát (smích). Naštěstí už je to snad naposled, když nás letos prý čeká ten konec světa… ať už to ale vyjde nebo ne, minimálně ještě dalších dvanáct eintopfů máme před sebou. Ten lednový dává jasně najevo, že hned v prvním měsíci bude z čeho vybírat, neboť až na jednu výjimku každý redaktor zvolil za svého favorita jiné album, ale nějaké extrémní bomby to asi nebudou, neboť index očekávání ani v jednom ze sedmi případů nepřekročil číslovku 8, ale na druhou stranu ani nepodlezl sedmičku (z toho důvodu také tentokrát není optimista/pesimista měsíce). Doporučuje se vše od black metalu ze Saudské Arábie, přes italské hvězdy Lacuna Coil až po jedny z největších tahounů současné metalové generace, Lamb of God. Avšak onou jedinou deskou, kterou zvolili hned dva redaktoři, je možná trochu překvapivě počin “Les voyages de l’âme” od francouzských Alcest, které by do role favoritů pasoval asi málokdo…

H.:

Leden sice nějaké extrémní bomby, z nichž by člověku vlhlo spodní prádlo, nenabízí, ale i tak se určitě najde pár počinů, které dle mého rozhodně budou stát za prohnání ušním ústrojím – vyzdvihnul bych nakonec konkrétně tři. Určitě nebude záhodno minouti novinku “Strix – Maledictae in aeternum” italského podzemního kultu Opera IX, který se po dlouhých osmi letech konečně dokopal k dalšímu studiovému opusu. Vypuštěna ukázka “Mandragora” zní vážně excelentně, tudíž se určitě vyplatí těšit. Rovněž sedmý studiový počin “trombónových black metalistů” Sear Bliss z Maďarska bude jistě stát za poslech, ačkoliv na poměry skupiny nezvykle strohý a minimalistický obal dává tušit nějaké změny. Ještě o něco větší naděje však tentokrát vkládám mimo evropský kontinent – na Blízkém východě operuje orientálně black metalový projekt Al-namrood ze Saudské Arábie. Ten se pyšní něčím, co se dnes už přliš nenosí – nespornou originalitou, jež plyne z kombinace black metalu a vlivů arabské hudby. Předchozí deska “Estorat taghoot” byla opravdovým majstrštykem a to bych se na to podíval, aby i celkově třetí album “Kitab al-awthan” nebylo po (arabských) čertech dobré… Jo, a taky možná vyjde novinka Master’s Hammer, která by ode mne dostala na index jasných 10/10, ale u Štormovců jeden nikdy neví, tak to sem psát radši nebudu, zvlášť když ještě ani není venku název počinu :)

Ježura:

Nebýt tak nenapravitelný zevlák, tak už mám dávno naposlouchané Alcest, a teď bych se tu zpovídal z nehorázněho těšení na jejich “Les voyages de l’âme”. Jenže ono tomu tak není a tak se musím poohlédnout jinde. Naštěstí stačí překročit jen dvoje státní hranice a stanout v Nizozemí, kde už několik let realizuje svoje hudební vize čarokrásná a nadaná Anneke van Giersbergen – bývalá tvář (a především hlas) fenomenálních The Gathering, která se v současnosti realizuje prostřednictvím kapely Agua de Annique. První a zatím jediná vypuštěná skladba “Feel Alive” mě nenechává na pochybách, že se z “Everything Is Changing” vyklube velice osvěžující dílo…

nK_!:

Pořádný svinčík čas od času nikdy neuškodí a pokud je tento navíc ještě z Belgie a v podání Aborted, je o zábavu zaručeně postaráno. První singl, pojmenovaný příznačně “Global Flatline”, slibuje mnohé a z upoutávek člověka bolí oči. Doslova. Ale těším se. Au.

Zajus:

Z desek vycházejících v lednu byli mou největší nadějí Barren Earth, jelikož však byla jejich novinka opět odložena (tentokráte až na březen), musel jsem vybírat znovu. A že bylo z čeho. Nakonec o mou pozornost soutěžily dvě kapely, Alcest a Lamb of God, a výběr Alcest je tak spíše dílem náhody – těším se na obě alba shodně. Jsem fanouškem Neigeho tvorby, zejména té s dnes již rozpadlou kapelou Amesoeurs. I jeho práce v Alcest je ovšem skvělá a minulé “Écailles de lune” se mi v přehrávači udrželo nebývale dlouho. Neige umí pracovat s emocemi jako málo hudebníků, což dokazuje i první singl z nového alba, “Autre temps”. Již nyní jsou Alcest považováni za největší kapelu na pomezí black metalu a shoegaze a “Les voyages de l’âme” je příležitost ukázat, že to není náhoda.

Beztak:

Těšme se na leden. Začíná nám další rok, venku bude zima jako kráva a vyjdou nová alba Alcest, Suicidal Angels, Lamb of God a doufejme i české black metalové legendy Master’s Hammer. Nastává otázka, na kterou z těch novinek se vlastně těším nejvíc? Vynechám Master’s Hammer, protože není jisté, zda jim nové album vyjde už v lednu. Tak mi tu zůstaly tři bandy zcela rozdílné, ale mému srdci dost blízké. Alcest jsem začal poslouchat teprve loni, ale zejména jejich poslední album mne naprosto uchvátilo. Ty krásně zasněné melodie řízlé black metalem si posledních pár dnů hodně pouštím. Pak tu máme Suicidal Angels, což je mladá thrash metalová krev z Řecka, a mě prostě totálně dostávají. Slyším v nich Slayer i evropskou thrashovou scénu. A letos by měli hrát na dvou akcích, na kterých se snad objevím, tak by to měla být jasná volba. Jenže tu je ještě americká kapela Lamb of God, kterou snad nemusím příliš představovat. Rozhodl jsem se hodit si kostkou a padlo to na Lamb of God. Pak jsem si ještě pustil ukázky z nových desek všech tří kapel a to rozhodlo. Z lednové nabídky novinek se tedy těším nejvíc na album “Resolution” od kapely Lamb of God. Vyjde 24. ledna a očekávám totální nářez. A mohli by se také ukázat u nás, co říkáš, Shindy?

Ellrohir:

Neigeho projekt Alcest může sloužit jako názorná ukázka toho, jak se metal (ne)vyvíjí. Hudební “odborníci” to tvrdí už asi od té doby, kdy se začali z hlubin britských klubů pomalu vzmáhat Iron Maiden a vehementně to tvrdí do dneška. Alcest v kolonce svého stylu uvádí black metal. Ovšem s tím blackem, který zuřil v 90. letech v Norsku, to už zas tak moc společného nemá. Mísí se totiž s něčím, čemu se říká shoegaze, což nevím přesně, co je. Já bych asi spíš použil žánrovou sub-škatulku “atmospheric black metal”. Ale to je spíše zbytečné slovíčkaření, důležité je, že je to zkrátka nádherná hudba. Předchozí album “Écailles de lune” mě oslovilo moc, proto se logicky těším i na nový počin. Na druhou stranu se přeci jen trochu bojím upadnutí do jisté fádnosti. Uvidíme, jestli Neigemu nedošly nápady…

Madeleine Ailyn:

Tihle Italové jsou jednou z těch skupin, které mě dohání k sentimentu. Opět. Ještěže už je konec roku. Asi začínám být sentimentální, nebo se jich na 365 dní seběhlo nějak moc. Každopádně “Trip the Darkness” je docela vkusnou ochutnávkou na začátek, tak proč se netěšit. Jen ten klip by nemusel být tak trapný. Možná, že bych ale chtěla pěkných věcí moc najednou. Jsem náročný člověk. Ne, že by se nějak zajímavě změnili, ale jsou stále stejně kvalitní a to se v dnešní době cení.

---