Země: USA Rok vydání: 1989 Žánr: slasher Originální název: A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child Český název: Noční můra v Elm Street 5: Dítě snu Režie: Stephen Hopkins Hrají: Robert Englund, Lisa Wilcox, Kelly Jo Minter Hrací doba: 89 min

(Budou spoilery.)

Do druhého a posledního „super roku“, během nějž se objevily nové díly všech tří nejslavnějších slasherových bijců, tedy Jasona Voorheese, Michaela Myerse a Freddyho Kruegera, přispěl poslední jmenovaný pátým dílem své série „A Nightmare on Elm Street“. Snímek s podtitulem „The Dream Child“ mistra všeho prstění zachycuje ve fázi recyklování a opakování sebe sama.

Na „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ je dost znát, že se s jeho přípravou hodně spěchalo. Pětka do kin dorazila na chlup přesně rok po čtyřce, což se na první pohled nemusí zdát tak šíleně krátká doba, ale když si člověk pořádně uvědomí, kolik práce se musí udělat, aby vznikl jeden film, tak už to začne vypadat hůř. Režisér Stephen Hopkins na přípravu dostal termín čtyř týdnů na natáčení a čtyř týdnů na sestříhání, což sice nakonec zvládl, ale daní za to je, že se značka „A Nightmare on Elm Street“ pomalu vyčerpávala.

To mi přijde jako velká škoda, protože zrovna koncept „A Nightmare on Elm Street“ má obrovský potenciál pro spoustu originálních nápadů a nevšedních vražd, obzvlášť když se světem snů prohání tak skvělý záporák jako Freddy Krueger, který platí za ozdobu celé série. „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ se ovšem o nic takového ani nesnaží a podobně jako její přímý předchůdce jede ze setrvačnosti ve stylu i atmosféře nastolené v „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“. Trojka, čtyřka a pětka tím pádem splývají víc, než by bylo vhodné.

Určité zlepšení tu přesto je. Osobně si myslím, že „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ dopadlo lépe než vcelku slabé „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“. Z filmu tradičně ční sám Freddy Krueger opět v podání výborného Roberta Englunda. Jeho postava je suverénně tím nejlepším, co série „A Nightmare on Elm Street“ může nabídnout. Tím pádem potěší, že Freddy dostal v pětce o něco víc prostoru, vcelku slušně hláškuje a předvede i pár poměrně dobrých vražd.

Nejvíc se mi líbil Freddy-kuchař a vražda na motorce s prvky body hororu. Škoda, že obě scény se kvůli ratingu tradičně musely prostříhat, aby vyzněly cudněji. Naopak směšná – nikoliv v tom dobrém slova smyslu – je komiksová smrt, v níž oběť opět využije možnost vysnít si schopnosti a Kruegerovi se postavit, tedy recept známý již z „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“. Víc vražd se, pokud jsem na nic nezapomněl, ve filmu neobjeví, takže ani z hlediska počtu mrtvol se nejedná o nějakou velkou slávu.

Prakticky všechno mezi Freddyho výstupy – ať už tyto skončí vraždou nebo ne – je jako obvykle balast, jejž člověk musí tak nějak přežít. Sice mi to nepřišlo tak trapné jako ve čtyřce, ale základní premisa „Freddy is back a nikdo mi to nevěří“ se také objevila v předešlých dílech, takže ani tady zásadní invenci nenajdete ani s pomocí zvětšovacího skla.

Klasicky rozpačitě dopadlo také finální zúčtování s Freddym – jako obvykle jedna z nejslabších částí. Stejně mi přijde a vždycky přišlo jako strašná píčovina, že slashery musí dopadnout takzvaně dobře, vrah musí být poražen a hlavní hrdin(k)a přežít, když se stejně chce rovnou točit díl, v němž se pak musí složitě vymýšlet strašné hovadiny, jak záporáka opět vrátit do hry, protože v konečném důsledku to stojí jenom na něm, nikoliv na hrdinech. Obrovský paradox slasherových sérií. „A Nightmare on Elm Street“ jej naplňuje do puntíku.

Pětka každopádně také dává za pravdu zlým jazykům tvrdícím, že „A Nightmare on Elm Street“ ve skutečnosti není pořádný horor, ale spíš kombinace fantasy a teenage vyvražďovačky. Přítomnost fantasy prvků je ve trojce, čtyřce i pětce zcela očividná a bylo by tmářské ji popírat. Ostatně, konkrétně „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ má náladou místy blíž k fantasy pohádkám à la „Labyrinth“ než k explotační kinematografii.

Orientaci na náctileté publikum rovněž nelze přehlížet. Pětkou se sice line téma dokončování školy a pořizování prvních potomků, aby se film myšlenkově sladil s postupným dospíváním cílové skupiny chodící na sérii už od jedničky. To ale neznamená vyzrálejší přístup, spíš jen dokazuje, že „A Nightmare on Elm Street“ bylo svého času skutečným mainstreamem, jenž také šel svému publiku ochotně naproti.

Ze všech těchto důvodů jsem „A Nightmare on Elm Street“ nikdy nepřišel stoprocentně na chuť a přijde mi, že série s takto slibným konceptem a takto skvěle vymyšleným vrahem nikdy pořádně nedostála svému potenciálu. Na to jí chybí nějaký skutečně silný zářez, jímž se může pochlubit třeba „Halloween“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, i béčková zábavnost, jíž vládne „Friday the 13th“ či „Child’s Play“. „A Nightmare on Elm Street 5: The Dream Child“ tuto kritiku jen stvrzuje, a navíc se i v rámci vlastní série jedná spíš o průměr a jen jeden další díl z mnoha.