Země: USA Žánr: progressive / technical death metal Datum vydání: 8.11.2010 Label: Season of Mist Hodnocení: Earthworm – 7/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook

17 let je sakra dlouhá doba, která dokonce dosahuje/přesahuje věk několika členů naší redakce. Přesně tak dlouho musela hromada fanoušků čekat na další nálož jazz-metalu od Atheist – jedněch ze zakladatelů žánru. Podařilo se po tak dlouhé době kapele kvalitativně alespoň navázat na svoji předchozí tvorbu? Co se změnilo kromě obsazení ve skupině? Čtěte dál…

Předtím, než se začnu zaobírat tím, co je nového a co zůstalo z “oldschool Atheist“, si dáme malou lekci z hudební historie. Svého času byla kapela Atheist absolutně revoluční – kombinovat jazz a death metal si dovolil opravdu málokdo, a ač byly výsledky jakkoliv geniální, tato kombinace nedostála zaslouženého pochopení mezi posluchači. Nyní se ale na Atheist pohlíží jako na fotříky, kteří začali s tím, co teď máme tak rádi, a jejich starší alba se stala klasikami žánru.

S dobou se ale změnila i kapela. Ne že by zapomněli, jak božsky ovládat svoje nástroje, to ne, všichni ovládají svůj instrument absolutně precizně, přesně jako před dávnými časy, zádrhely jsou jinde. Například produkce – dříve celkově tišší, s výraznější baskytarou a dnes co nejhlasitější. Další a velmi podstatnou změnou je to, že z jazz-metalu už je spíš obyčejný technický death. Nechci říct, že technický death metal je obyčejný, ale už není nic neobvyklého a Atheist se k němu hrdě přihlásili odebráním spousty jazzových prvků a pasáží, které byly dříve tak skvělé. Možná to bude baskytarou, která, dle mého názoru jazzu vládne – na albu “Jupiter” totiž baskytarista chybí, takže si ji musel vzít na paškál kytarista Jonathan Thompson a možná proto je většinou basovka zastrčená někde vzadu, jednoduše je znát, že to není jeho nástroj a určitě tak bylo album obráno o spoustu úžasných momentů.

Další změnou je vokál. “Zpěv” Kellyho Schaefera na tomto albu k hudbě prostě nesedí tolik, jako na starších peckách a abych řekl pravdu, v některých pasážích umí dokonce být pěkně otravný. Chápu, že chlapi chtěli co nejdříve vydat nový materiál, ale možná by to chtělo nejdřív promyslet personální změny a zkusit někoho kdo hraje primárně na basovku a taky někoho, kdo umí líp skřekovat do mikrofonu.

I přesto, že jsem byl asi dost kritický, je album velmi kvalitní. Jak jsem již řekl, Atheist znovu hrají božsky, hrají tvrdě, technicky a zaručeně vám nakopou prdel. Tradičně se nezabývají stopáží alba, která je jen něco málo přes 30 minut, takže se nemusíte bát, že by vám nezbyl čas na soustředěnější poslech. Určitě si získá jak fanoušky žánru, tak nováčky, co ho zrovna objevili. Já jsem se zhostil recenze jako překvapený fanda kapely a pojal jsem ji (i když jsem to tak původně neměl v úmyslu) jako porovnání starých a nových Atheist. Už to není tak experimentální a nepředvídatelná jízda jako jsou starší desky, ale určitě si s albem užije každý.

Další názory:

Nikterak se netajím tím, že mi technická hudba v drtivé většině případů nic neříká, ale “Jupiter”… ten do té drtivé většiny nepatří. Obecně mám radši hudbu jednoduchou či dokonce primitivní (co do formy, nikoliv obsahu samozřejmě), ale comebackové album technických pionýru Atheist je prostě šleha. Technická orgie na entou, která ani na vteřinu nesklouzne k samoúčelnosti, do poslední noty promyšlená, ekvilibristickou hráčskou technikou poháněná jízda, která vás prostě převálcuje, ať se bráníte jakýmkoliv způsobem. Výlet na “Jupiter” vás semele a vyplivne jak rozsekané na kousíčky… a vy si ještě budete řvát o přídavek. V záplavě se mladých, mé osobě nic neříkajících technických kapel se vrátili veteráni Atheist a všem rázně ukázali, kdo že to tady kurva je žánrový král!
H.