Země: Kanada Žánr: black metal Datum vydání: 13.5.2015 Label: selfrelease Hrací doba: 29:26 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Jsou alba, která vyžadují velké množství času a velký počet poslechů, aby je člověk dokázal ocenit a docenit. Jsou ale i alba, jimž ani takové úsilí nijak nepomůže, takže se s nimi člověk pořádně nikdy nesžije. Pak je tu ale také úplně opačný extrém. Hádáte, že mám na mysli nahrávky, které posluchač prokoukne hned po prvním poslechu? Ale co vás nemá, jsou i horší případy. Třeba u „Aversion“ mi stačilo slyšet asi tak první půl minuty (nekecám, fakt půl minuty) úvodního tracku „Espoirs Brises“, aby mi bylo úplně jasné, že tohle bude strašná nuda. A aniž bych se chtěl nějak zbytečně chlubit, buďte si jistí tím, že jsem se v tom prvotním odhadu nijak nemýlil.

Aversion je poměrně mladá kanadská smečka, která má na kontě několik málo roků fungování, během nichž stihla vyplodit jeden demosnímek „Pre-Life Nostalgia“ (2013) a v letošním roce konečně i dlouhohrající eponymní debut. Nicméně, veškerá zajímavost Aversion začíná a končí s tím, že v čele skupiny stojí zpěvačka, jež si říká Vena Kava, protože jinak je ta produkce Kanaďanů naprosto bezzubá.

Onen black metal v podání Aversion je tak naprosto zoufale a po všech stránkách průměrný, že už je fakt na hraně to vůbec nazývat průměrem. „Aversion“ je totiž tak nudnou nahrávkou, až to padá poměrně hluboko pod takovou tu pomyslnou půlící čáru a odsuzuje tu hudbu k nelichotivé nálepce podprůměru. Ale fakt sorry, jinak to prostě říct nejde, protože na tom albu není zhola nic, ale vůbec nic, co by stálo za pochvalu. Je to úplně prázdná, nezáživná, neoriginální a ze všech možných úhlů pohledu, které mě jen napadají, zcela zbytečná hoblovačka.

Pokud to hochy a slečnu baví, tak ať si to užijí, proti tomu nic, ale ten výsledek je fakt špatný a tak nechutně ubíjející, že se to pomalu nedá poslouchat, aniž by u toho člověk nezhebnul nudou. Muzika je úplná tuctovka s nulovou invencí, leckdy dokonce i vysloveně špatná (viz třeba hodně nepovedené kytarové sólo v pátém songu „Your Hate Against Mine“, které fakt rve uši), a nijak zvlášť to nezachraňuje ani zpěvačka, jejíž vokál je sice (dejme tomu) patřičně nakřáplý a krákoravý, ale (když už přivřu oči nad zaměnitelností a absencí vlastního ksichtu) vzhledem k tomu, že Vena Kava umí jen jednu polohu (žádné dvojsmysly, pánové), hodně brzy začne i ten spíš obtěžovat.

Co si budeme nalhávat, „Aversion“ je prostě špatné album. Ani ne tak nějakou vyloženě špatnou úrovní, protože až na pár bot tam jakýsi elementární level formálně je, jako spíš bolestivou tuctovostí, která to celé sráží do těžkého podprůměru. Zbytečná deska, zbytečná kapela, ztráta času tomu věnovat jakoukoliv pozornost…