Země: Nizozemsko Žánr: death / doom metal Datum vydání: 2.10.2015 Label: Hellthrasher Productions Původní vydání: 23.7.2015, selfrelease Hrací doba: 43:49 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hellthrasher Productions

Říká se, že obal prodává. V dnešní internetové době už to asi neplatí s takovou jistotou jako kdysi, ale do jisté míry pořád ano, protože kolikrát je to právě obálka, co člověka donutí si z té záplavy muziky vyzobnout právě tohle album a pustit si jej. Ono co si budeme povídat, nějaká korelace mezi soudností ve vizuální stránce a soudností v hudební stránce prostě bývá. A přesně z tohoto důvodu jsem si pustil i eponymní debut Holanďana (jednotné číslo záměrné) Gateway, na jehož přebalu se nachází výjev tortury, což mi přijde jako adekvátní artwork pro death / doom metal. Jen tak mimochodem, jedná se o obraz ze začátku 18. století od neznámého autora.

Co se však týče samotné hudební produkce tohohle jednočlenného projektu, za nímž stojí jistý Robin Van Oyen, ta mě na prdel zas tolik neposadila. Začněme ovšem tím pozitivnějším, co posluchače ostatně praští do uší hned jako první. Mám tím na mysli zvukovou špínu – „Gateway“ totiž disponuje zahuhlaným undergroundovým soundem, který jako by přišel na návštěvu z 90. let. Právě díky němu je ta nahrávka syrová a hrubá, sympaticky podzemní. A to je za mě rozhodně super. Pokud byste chtěli slyšet nějakou asociaci, můžete si představit třeba Winter, k nimž to nemá zas až tak daleko. Leda tak s tím rozdílem, že „Gateway“ není v tak ultra šnečím tempu jako „Into Darkness“, jediná deska, již po sobě kultovní Američané zanechali.

Prvotní oťukávání se tedy díky hezky syrové produkci nese na pozitivní vlně, ale to v mém případě docela rychle pominulo, když jsem se pořádně zaposlouchal do samotného materiálu. Z tohohle úhlu pohledu – který je vlastně tím stěžejním! – se totiž nejedná o žádný zázrak. Album je totiž krutě jednotvárné, dokonce až regulérně fádní. Většinovou náplň „Gateway“ tvoří vcelku obyčejné hrubé riffování, což je chvíli v pohodě, ale když to tak jede celou dobu a jeden song je jako druhý (ono totiž ani tempo se příliš nemění, natožpak vokální projev, jenž se samozřejmě nese v duchu hlubokého murmuru), tak to prostě přestává bavit.

Za trochu světlé momenty lze považovat snad jedině čtvrtou „Impaled“, kde se v jednom momentě zjeví docela slušný riff s koulema, což oproti zbytku (a tím myšleno i zbytku toho samého songu) zní svěže, díky čemuž to asi působí lepší, než to ve skutečnosti je, a sedmou „Hollow“, v níž se dokonce ozve, považte, i nějaká melodie. Jinak je ale „Gateway“ vcelku o ničem, sorry.

Možná, že kdyby ten samý materiál vyšel před dvaceti a více lety, mohl se z toho stát podobný kult jako z výše zmiňovaných Winter (co si budeme povídat, oni ve své podstatě také nejsou nějaká přehlídka geniality). Možná. Třeba taky ne. Ale na každý pád, přicházet s takovýmhle materiálem v roce 2015, to je jako nošení dříví do lesa.