Země: Slovinsko Žánr: black metal Datum vydání: 20.11.2016 Label: selfrelease Hrací doba: 28:57 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Qabar PR

Abych řekl pravdu, nejsem si tak docela jistý, co přesně si mám o Snøgg myslet a jakým způsobem na jejich produkci nahlížet. Tahle slovinská skupina mi totiž na svém aktuálním EP „Qivitoq“ (jemuž předcházelo pouze jedno jiné minialbum a jeden demosnímek) trochu zamotala hlavu. A to i když úplně pominu, že si Slovinci vybrali jméno, které docela smrdí severem, to je jenom detail.

Zdálky se tento slovinský projekt tváří docela seriózně – ať už jde o povedený přebal „Qivitoq“ nebo vcelku zajímavé promo fotky. Na druhou stranu, názvy písniček jako „Nun Attack“ či „In Death, Erection!“ na mě působí lehce parodickým dojmem. Největší rozporuplnost ovšem přichází až se samotnou hudební produkcí. V jejím případě se totiž stále nemohu rozhodnout, jestli je Snøgg dobrá nebo blbá. Občas si říkám, že nejspíš obojí zároveň.

Snøgg produkují syrový black metal a tady je asi nutno říct, že to dělají poplatně svému názvu, což znamená, že to ve špinavém riffování skutečně dýchne severem. Problém je, že mnohé metalové pasáže vyznívají strašně amatérsky, neuspořádaně a trochu neumětelsky. To se týká především úvodní „Alien Nation“, kde stejně podobně nevábně vyzní i pokusy o jakési chóry. Ke konci skladby však nastoupí zajímavé opiátové melodie kláves, s nimiž se to zničehonic posune o notný krok kupředu.

„Nun Attack“ na samém začátku nechá doznívat pojetí závěru předchozího songu, aby následně nastoupila hluková pasáž. Po ní opět přijde pomalejší tempo s vyhrávkami, ale aby to nebylo tak jednoduché, Snøgg jej tu a tam proloží opět hůře znějící sypačkou o délce jedné až dvou vteřin. A s tímhle pokračují dlouhé minuty až do konce desetiminutové kompozice, čímž trochu rozmělní jinak relativně slušný motiv. „In Death, Erection!“ zní zase docela zhovadile, ale jen ve své první půli, protože ta druhá je naopak povedená a má i něco atmosféry. Ani „Answersters“ není jiná nebo snad jednoznačná – nabídne dobré pomalé pasáže s teatrální deklamací, hlukové finále i vidlácké hoblování.

Co si z toho odnést? Sám nevím. „Qivitoq“ je dle mého rozporuplná nahrávka, na níž lze nalézt velmi zajímavé momenty i velmi jalové momenty. Navzdory tomu slušnému však asi mohu s klidným svědomím říct, že už si to EP nikdy nepustím, takže asi tak. A jestli někdy budu ochoten zkusit případný další počin Snøgg? Nevím, možná ano, ale možná taky ne. Bude záležet na momentální náladě a možná trochu i na počasí za okny a dni v týdnu.