Země: Velká Británie Žánr: melodic black metal Datum vydání: 30.10.2000 Label: Music for Nations Tracklist: 01. At the Gates of Midian 02. Cthulhu Dawn 03. Saffron’s Curse 04. Death Magick for Adepts 05. Lord Abortion 06. Amor e morte 07. Creatures That Kissed in Cold Mirrors 08. Her Ghost in the Fog 09. Satanic Mantra 10. Tearing the Veil from Grace 11. Tortured Soul Asylum Hrací doba: 58:59 Odkazy: web / facebook / twitter / instagram

Už jsme si tu povídali o tom, že ve druhé polovině devadesátých let a dejme tomu ještě začátku nultých let se Cradle of Filth dařilo. Daniho parta tehdy vydala svá nejlepší alba a složila songy, které dodnes tvoří páteř jejich koncertů. Ne všechno uvnitř kapely ale bylo nutně růžové.

Minule diskutované EP „From the Cradle to Enslave“ ve skutečnosti kapelu zachycovalo tak trochu v procesu rozkladu sestavy. Ještě před vydáním disku kapelu opustili kytarista Gian Pyres (ten se ale posléze vrátil a podílel se na dalším albu „Midian“ a EP „Bitter Suites to Succubi“, po nichž už to zabalil definitivně) a bubeník Nicholas Barker. Krátce na to odešel také klávesista Les Smith a další kytarista Stuart Anstis se dočkal vyhazovu. V kapele tedy zůstal jenom baskytarista Robin Graves (nakonec odešel ve stejné době jako Pyres) a samozřejmě Dani Filth. Pro video „From the Cradle to Enslave“ si skupina dokonce musela najmout bubeníka, který vlastně nikdy nebyl členem a nehrál na žádném počinu, takže asi tak.

Pro čtvrtou řadovou desku „Midian“ se tedy sestava výrazně proměnila a přišlo několik výrazných jmen v historii Cradle of Filth. Kromě už zmiňovaného Giana Pyrese se vrátil i Paul Allender, jenž s kapelou hrával v jejích začátcích a původně odešel po „The Principle of Evil Made Flesh“. Po boku Daniho nakonec vydržel až do roku 2014. Klávesistu si Cradle of Filth prakticky vyměnili s Anathemou, odkud přišel Martin Powell, a naopak Les Smith zamířil právě tam. Za bicí poté usedl Švéd Adrian Erlandsson, který měl už v té době zkušenosti z At the Gates nebo The Haunted a později si zahrál i v Paradise Lost, Brujeria nebo Vallenfyre.

Samotné album „Midian“ se pak obecně považuje za další klasický kus Cradle of Filth (zdroj: empirické pozorování a subjektivní dojem). Odhadoval bych, že velká část posluchačů by jej zařadila do první trojky po bok „Dusk and Her Embrace“ a „Cruelty and the Beast“. Na jednu stranu i chápu proč – „Midian“ pořád nabízí ducha těch „starých dobrých Cradle of Filth“ a pracuje s podobnou estetikou. Také dokáže nabídnout několik známých songů.

Já sám jsem o „Midian“ vždycky smýšlel stejně – jako o nahrávce, která jednak stojí jen v těsném závěsu za oběma stěžejními díly a jednak pořád patří k tomu nejlepšímu, co mají Cradle of Filth na triku. Na druhé straně, když jsem někdy dostal náladu na Cradle of Filth, „Dusk and Her Embrace“ i „Cruelty and the Beast“ u mě vždycky vyhrávaly, motivaci k opakování „Midian“ jsem příliš nenacházel. A když jsem desku oprášil nyní kvůli tomuhle článku, zjistil jsem, že mi nepřijde tak dobrá, jak jsem si pamatoval.

V těsném závěsu za tím nejlepším z devadesátek tedy „Midian“ podle mě nestojí, ten odstup je mnohem větší a čas se k tomuto titulu zachoval víc macešsky. Druhý vyřčený dojem, tedy že „Midian“ stále patří do horní části diskografie Cradle of Filth, nicméně stále platí. Což ale spíš vypovídá o tom, jak marně se Britové později snažili navázat na své vrcholy.

Přesto je „Midian“ pořád relativně povedené album a má i hodně dobré momenty, akorát toho skutečně skvělého se tam zas tolik nenachází. Některé písně mají hodně povedené nápady, ale jako celek už nemají takovou auru a objevuje se v nich i vata. To je případ třeba „Cthulhu Dawn“, „Death Magick for Adepts“, „Amor e morte“ nebo „Tearing the Veil from Grace“, kde se nechají najít povedené motivy, ale jako celku tomu něco schází. Bez meziher „At the Gates of Midian“, „Creatures That Kissed in Cold“ a zaříkávací „Satanic Mantra“ bych se osobně obešel úplně. Když ale škrtnu otravnou „Satanic Mantra“, tak vyloženě špatný song se na „Midian“ naštěstí nenachází.

Naopak mezi to nejlepší bych zařadil „Saffron‘s Curse“, „Lord Abortion“ s jedním z nejtvrdších riffů Cradle of Filth vůbec, výborné finále „Tortured Soul Asylum“ a samozřejmě také „Her Ghost in the Fog“, jednu z nejznámějších skladeb Cradle of Filth, kterou doplnil i burtonovsky laděný klip.

Deska samotná je opět částečně koncepční a tentokrát vychází z knihy „Cabal“ britského spisovatele Clivea Barkera i z jejího následného filmového zpracování „Nightbreed“. Opět došlo k přizvání známého hororového jména do role vypravěče – narace se tentokrát zhostil Doug Bradley, jenž jednak hrál v „Nightbreed“, ale hlavně jej budete znát díky sérii „Hellraiser“. Nejedná se ale o jedinou aluzi na svět filmu, protože třeba v „Lord Abortion“, která se objevila i na soundtracku „Cradle of Fear“, lze zaslechnout hlášku z kultovního sci-fi „Brazil“ Terryho Gilliama. Odkaz na Lovecrafta prostřednictvím „Cthulhu Dawn“ asi taky není třeba dvakrát vynášet na světlo.

Doufám, že některé části nevyzněly jako snaha význam „Midian“ ponížit, protože to si zase album nezaslouží. Vlastně jsem jen chtěl říct, že album už je takhle s odstupem slyšitelně níž než jeho dva přímí předchůdci a že nejvyšší úrovně se dosahuje už jen lokálně. Samo o sobě je ale pořád poměrně dobré, má v diskografii Cradle of Filth pevné místo a pozdější tvorbu stále převyšuje výrazně.