Země: USA Žánr: industrial rock / electro Datum vydání: 2.3.2011 Label: FiXT Music Tracklist: 01. ULTRAnumb 02. Scrape 03. Anti You 04. Doubt 05. Corner 06. Takedown 07. Kill Me Every Time 08. Throw Away 09. Metamorphosis 10. Give Me Everyting You’ve Got Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Blue Stahli rozhodně nepatří mezi klasické metalové interprety, jestli vůbec se sem dají zařadit. Hlavním prvkem je elektronika, kterou doplňují “industrialové” kytary. Místy to např. zní jako Marilyn Manson nebo Disturbed. Laicky se to také dá zařadit jako “tvrdší The Prodigy“, pokud se v tomto odvětví úplně neorientujete. Jestli tedy někteří místní návštěvníci nemůžou nic jako elektronická hudba vidět a slyšet, tak raději nečtěte.

Blue Stahli se nedá odepřít skvělá energie a poslouchatelnost, která dohromady na albu tvoři výborný zažitek. Výborně se hodí skoro ke všemu, a pokud potřebujete pauzu od kapel, které posloucháte jinak pravidelně, může vám druhá deska tohoto interpreta (ano, vše si tvoří sám) skvěle posloužit. Já se u ní stále náramně bavím. A co mi na Blue Stahli přijde nejlepší? Dovedu si představit, že by tahle hudba doprovázela jakýkoliv noční i rockový klub. Blue Stahli se nezaměřuje na cílovou skupinu, ale tato deska může oslovit každého, kdo má rád jak elektronickou hudbu, tak i industrial či nějaký druh metalu a rocku. Prostě každého, kdo si dokáže užít jakoukoliv rychlejší hudbu.

Jak už jsem zmínil, kombinuje se zde elektronika s industrialem. Hned první song “ULTRAnumb” vám v podstatě napoví, jak se to bude celé vyvíjet. Ze všeho září neskutečná energie, která naživo musí vtáhnout úplně každého. Pokud jste ospalí či unavenější, tohle vás prostě zaručeně probere. Vše doplňuje skvělý zpěv, který ve chvílích zvládá jak výšky, tak i v důležitých částech umí spravně zařvat. Tohle je dle mého také nejtvrdší song z desky. Další “Scrape” právě naopak ukazuje víc tu elektronickou část Blue Stahli. Má velice oblíbená je čtvrtá “Doubt“, která v jedné části nabízí krásný čistý zpěv, který donutí snad každého přizpívávat si s ním; tak i něco, co připominá “breakdown” z corové hudby.

V “Takedown” je ze začátku cítit právě ten Manson, jak jsem již říkal výše. Mimochodem, v této písni využívá Blue Stahli ženského hlasu, který do písně v jedné části vstupuje. V následující “Kill Me Every Time” ale dokázal, že umí i zpomalit. Je o dost pomalejší než všechno předchozí. Nicméně to z ní nedělá nic špatného, stále je to sakra kvalitní. Stejně tak i další “Throw Away”, opět pomalejší, tentokrát ale o dost depresivnější, což mám rád. “Throw Away” bych si dokázal perfektně představit jako outro a poslední song, spíš než “Metamorphosis” a “Give Me Everything You’ve Got”, co následují. Ty se opět vrací k tomu, co bylo předtím. Ono je to stejně asi jedno.

“Blue Stahli” je opravdu kvalitně provedená deska. Naplno se ukazuje potenciál tohoto interpreta, který zde exceluje a vytvořil opravdu výbornou desku. Je tam všechno, co ke kvalitní hudbě potřebuju. Musíte to odzkoušet, buď vás to pohltí, nebo to po chvíli vypnete. Mě, jak je poznat, to naprosto pohltilo. Nemůžu se dočkat, co nám předvede na další plnohodnotné desce. Mimochodem, ještě tento rok by měla vyjít druhá část jeho kompilace, která ponese název “Antisleep Vol. 02”. A co teď? Teď si to běžte poslechnout.