 |
|
Země: Rakousko Tracklist: Hrací doba: 40:35 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Stává se docela často, že s přibývajícími roky kapely zvolňují tempo a už nemají potřebu vydávat nová alba s takovou rychlostí, jako to třeba dělaly v dřívějších érách své kariéry. Samozřejmě se nejedná o model, který by byl aplikovatelný vždy a na všechny. Někdy se stává, že se daná skupina nežene do překotného vydávání nových desek již od svých počátků, jindy se zase stává, že i v pozdějších fázích jejich historie některým formacím nevysychá inspirace ani nedochází chuť tvořit. A pokud se tato trvající skladatelská potence potkává s odpovídající kvalitou materiálu, pak se jedná o vysoce sympatickou věc. Což je přesně případ Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand.
Der Blutharsch lze samozřejmě považovat za kultovní kapelu, která sice působila v minoritních žánrech (co do popularity), ale zanechala na nich velký otisk a má za sebou davy oddaných posluchačů. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand navazují se ctí a nezaslouží si o nic menší respekt. Už jen proto, že Albin Julius a jeho kumpáni jsou stále při chuti a zásobují fanoušky jednou povedenou nahrávkou za druhou.
Schválně sledujte se mnou. Loni jsem tu recenzoval zajímavou kolaboračku „Desire“ s White Hills. O rok dříve vyšla deska „What Makes You Prey“. Ještě rok předtím psych-rocková jízda „Such & Ordnung“. Ještě ten rok předtím řadovka „Joyride“. A když ubereme ještě dva roky, dostáváme se už k majstrštyku „The Cosmic Trigger“. A to ani nemluvím o tom, že v mezičase vyšla i hromádka neřadových počinů. Ta kadence tam prostě je, a co je nejlepší – kvalita taktéž. Ani letošní rok se bez nového releasu Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand neobejde a chce se dodat – naštěstí. Pokud vám totiž poslední počiny kapely šmakují, rozhodně nebudete zklamáni ani z „Wish I Weren‘t Here“.
„Wish I Weren‘t Here“ zcela jistě není nejsilnějším počinem Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, ale stále si drží tu fazónu, má skvělou atmosféru, několik excelentních skladeb a celkově opiový psychedelický opar posluchače obepne se suverenitou a jistotou, na jakou jsme u téhle rakouské party zvyklí.
Songy jako „Wish I Weren‘t Here“, „Make Me See the Light“, „Just Because I Can“, „Forgotten“ (zprvu nenápadný, ale přece jenom asi vrchol alba) nebo „O Lord“ prostě mají velké kouzlo a Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jejich prostřednictvím jednoznačně ukazují, že jsou stále při síle. Většina dalších písniček jsou věci, které pravidelného posluchače asi moc nepřekvapí, ale pořád mají něco do sebe a v rámci desky baví. Jako celek se tedy „Wish I Weren‘t Here“ poslouchá jedna báseň, pořád u toho cítím určité uspokojení (bez dvojsmyslů) a aktuálně si tu nahrávku pouštím rád. Jedinou slabší položkou je sedmá „My Soul Rests Free“, bez níž bych se asi v klidu obešel, ale ani ona mě neobtěžuje takovým způsobem, abych ji musel přeskakovat.
Když bych to měl tedy shrnout, řekl bych, že „Wish I Weren‘t Here“ je mocně v cajku. Novinka je méně experimentální než třeba „What Makes You Prey“, ani to není takový rokec jako „Sucht & Ordnung“, je méně klávesová než „Joyride“… jinými slovy jsou to Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand zase o malinko jinak, a přitom stále sví. Jejich charakteristický feeling si „Wish I Weren‘t Here“ v sobě určitě nese, takže to prostě chceš slyšet.
Podobné články
5.4.2018 White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Desire Recenze
8.10.2017 Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – What Makes You Pray Recenze
10.12.2016 Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Sucht & Ordnung Recenze
17.10.2016 Der Blutharsch, Do Shaska!, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip Reporty
28.9.2013 Der Blutharsch, Deutsch Nepal, Jastreb Reporty
30.1.2018 Jess and the Ancient Ones – The Horse and Other Weird Tales Recenze
Super recenze a deska samozřejmě taky.
Souhlasím takřka do puntíku. Je to výborná, vyzrálá deska, Julius má zlaté ručičky. Přiznám se, že i mně osobně to tempo vydávání vyhovuje. Ta éra od “The Story…” byla celkem hektická a já se trochu začal bát, aby to nedopadlo jako s Zarach ‘Baal’ Tharagh (ehm, blbý přirovnání :-)). Krom hudby se mi líbilo i provedení vinylu – minimalistické, krásně vynikl ústřední obal, který je sám o sobě velmi silný, takže žádné překrásné zářící orgie, jako u “The Story About…” nebo “Sucht Und Ordnung” nečekejte. Obé má něco do sebe. Při té příležitosti si trapně postěžuju. Mám rád klasické desky, už jen kvůli těm obalům (měl jsem v ruce i cédo “The Story About…” a oproti vinylu je to polovičatý luxus) a taky protože jsem zatracený snob. Ale v tomhle jsem zajedno s majstrem Albinem – mám rád pevné nosiče, ne hejno bitů v počítači (a dodnes marně očekávám reedici vinylu na “When Did Wonderland End?” a dalších starých skvostů, ty díry ve sbírce jsou smutné…). Ale jednu laskavost by WKN mohli udělat – k deskám by mohl být download klíč k nějakému digitálnímu formátu. Gramec si člověk na procházku do lesa nebo poležení v trávě u rybníka fakt vzít nemůže a i při šestihodinové cestě vlakem do Duchcova by si sem tam některé novější kousky taky rád pustil. Nechci znít jako socka, které je líto utratit šest, sedm éček za digitální formát a musí všechno pirátit, jenže tohle pirátit nejde a pak do háje – musí to člověk kupovat dvakrát? V tomhle je nesporná výhoda umírajících cédéček, tam to člověk lupne do mechaniky a i když přijde o zálohy, hezky si to převede.
To jen taková malá, subjektivní výtka k desce. Ale což, asi to má svůj záměr. Pokud vím, na Bandcampu mají čtyřicetiprocentní slevu na celou diskošku (plus Jastreb – výborná věc!) a těch sto padesát éček zase není tolik.