Země: USA Žánr: stoner / sludge / doom metal Datum vydání: 30.3.2018 Label: Southern Lord Recordings Tracklist: 01. Quanah Un Rama 02. Elk Wolfv Hymn 03. Heavy Hoof 04. Antlers of Lightning Hrací doba: 41:31 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable PR

Jsem si vědom toho, že je pěkná hovadina začínat recenzi čehokoliv prohlášením, že recenzovaný žánr neposlouchám. Aby ale mezi námi bylo jasno – stoner prakticky neposlouchám. Zrovna tenhle metalový subžánr mi k srdci nikdy zásadně nepřirostl a to málo, co se mi v něm tu a tam zalíbí, je spíš výjimkou stvrzující obecné pravidlo.

Možná, že kdybych recenzi na Eagle Twin přenechal nějakému z kolegů, kteří jsou se stonerem v pohodě a jeho poslech si užívají, dočkalo by se „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ nadšenějšího hodnocení. Nicméně není naším cílem poskytovat pouze pochvalné čtení a nekritický fanouškovský náhled na vše. Pokud takový přístup vyžadujete, věřím, že na internetu najdete vhodnější stránky, kam nasměřovat svou pozornost. Já si myslím, že občas nezaškodí na nějaký styl poskytnout i pohled někoho, kdo to takříkajíc nežere horem dolem. Navíc i mě poslech „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ nějakým způsobem lákal, což ve finále byla ta primární věc, proč jsem se do třetí řadové nahrávky Eagle Twin pustil.

Jistě si říkáte, že ona lákavost se někde musela vzít, a samozřejmě máte pravdu. Pustil jsem si totiž ukázku a začátek úvodní skladby „Quanah Un Rama“ mi přišel jednoduše skvělý. Dost na to, abych měl zájem zkusit „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ celé. Plus nesmím opomenout, že mě ke zkoušce přesvědčovala i výborná obálka, přinejmenším za ni si kapela pochvalu nepochybně zaslouží.

Všiml jsem si, že nejen artwork novinky, ale i obálky obou předchozích alb „The Unkindness of Crows“ (2009) a „The Feather Tipped the Serpent’s Scale“ pracují s výraznými zvířecími motivy. I to mě nalákalo, abych prozkoumal také textovou stránku „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“. Ty mi přijdou docela zajímavé, jsou plné zvířat severoamerické divočiny a zachycení jejich majestátu prostřednictvím častých, leč srozumitelných metafor. Každopádně, texty na mě dýchly poměrně zvláštní atmosférou, což je fajn.

Po hudební stránce už ale nejsem u takového vytržení. A přitom začátek desky, jak už bylo zmíněno, je zasraně epický. Rozjezd „Quanah Un Rama“ bych se vůbec nebál označit za excelentní, má velkou atmosféru a opravdu upřímně baví. Hromová rytmika, přiškrcené riffy, hrubě odchrchlaná slova a nástup krásné kytarové melodie funguje jako prase. Bohužel jde jen o první cca tři minuty tohoto jedenáct a půl minuty dlouhého fláku. Eagle Twin se posléze uchýlí ke standardnímu dřevnímu stonerovému výrazu, který mě na prdel prostě neposadí.

„Quanah Un Rama“ tedy obsahuje zároveň to nejpůsobivější i nejnudnější, co je na „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ k nalezení. Už nikdy potom se nepodaří dosáhnout na úroveň úvodní tříminutovky, byť se musí nechat, že některé vygradované momenty závěrečné „Antlers of Lightning“ k tomu nemají zas tak daleko, stejně tak psychedeličtěji laděná „Elk Wolfv Hymn“ není k zahození, byť bez jedné opětovně echt-stonerové pasáže bych se s klidným srdcem obešel. Stejně tak už se dalším průběhu „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ nenajde nic, co by mě nudilo podobně jako střední část „Quanah Un Rama“. Byť nemohu zaručit, že její značná neobliba může pramenit i z toho, o jak velký propad se jedná po výtečném začátku.

Vzato kolem a kolem je tedy pro mě „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ malinko rozporuplná deska. Na jedné straně zde slyším dost momentů, které na mě opravdu zabírají a u nichž mám pocit, že takhle by to rozhodně šlo. Na straně druhé mám ale dojem, že hudba Eagle Twin je místy stále až moc svázána žánrovými okovy. Nicméně je samozřejmě možné, že jde autorský o záměr.

Zakončil bych to tedy tak, že „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ je relativně fajn album, které dýchá sympatickou dřevorubeckou primitivností, ale zároveň má i momenty, které mě nijak neoslovují. Objektivní kvality tomu jistě upřít nelze, a pokud vám na rozdíl ode mě nevadí „stonerování“, Eagle Twin by vás mohli hodně zajímat.