Země: Bulharsko Žánr: death metal Datum vydání: 1.11.2016 Label: Wizard Ltd. Tracklist: 01. Graveyard 02. Hater 03. Liquid of Creation 04. Devotion 05. Fat Sack of Shit 06. Unspoken 07. Lust 08. Scarecrow 09. Cyber Pervert 10. Tears of Defloration Hrací doba: 30:05 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Wizard Ltd.

Abych pravdu řekl, tak o bulharské metalové scéně toho vím dost málo. Vlastně spíš úplně nic než alespoň to málo. Téhle končině dle mého názoru opravdu výrazný vývozní artikl na poli tvrdě kytarové hudby chybí a možná i díky tomu jsem o tuto zemi nejevil prakticky žádný zájem. A pokud mě paměť nešálí, tak deathmetalová čtveřice Eufobia je vůbec první bulharskou skupinou, kterou jsem kdy cíleně poslouchal.

To jen tak na okraj samozřejmě. Vím, že je vám moje zeměpisně-hudební neznalost úplně volná, nicméně tím mířím ke skutečnosti, že Eufobia nemá svou cestu vyšlapanou známějšími kolegy krajánky. Nedá se totiž říct, že by po bulharské metalové scéně byl takový ten automatický zájem jako po blackových kapelách z Norska či melo-deathových ze Švédska. Svoji aktuální pozici si museli dobýt sami vlastní pílí, což je mi docela sympatické. Co mě při prohlížení bookletu překvapilo, je informace, že na vydání se podílelo bulharské ministerstvo kultury. O přesné formě jeho angažovanosti jsem se toho na internetu příliš nedozvěděl, nicméně je to věc, s níž se člověk v takto okrajovém zájmu nesetkává zrovna často. Ale pojďme už přímo k věci.

Vznik Eufobia se datuje k roku 2003, kdy se v Sofii sešla trojice nadšenců deathmetalové hudby a v personálním obsazení čítající basáka Steffa, bicmena Blaga a kytaristu Nikiho začala drtit své nástroje. První roky svého fungování Eufobia nijak nehýřili studiovou aktivitou, takže na na debut „Insemination“ se čekalo až do roku 2010, ovšem hned záhy v roce 2011 přispěchali borci, v té době už posílení o druhého kytaristu Ivana, s dvojkou jménem „Cup of Mud“. Nutno říct, že prvně tři jmenovaní zakládající členové se dělí rovněž o vokální povinnosti, což činí z Eufobia skupinu, která si může dovolit přeci jen trochu více variability než klasičtí zástupci místy stereotypních rubanic.

Tím se dostáváme k hudební náplni „Eufobia“, protože není death metal jako death metal. Bulharská čtveřice se zhlédla v barvitější formě, čemuž napomáhá jak variabilita vokálů, kdy se borci neštítí ani melodických nápěvů, tak zapojení melodických kytarových vyhrávek a na druhou stranu i moderních groovy odsekávaných riffů s přesahem do crossover thrashe. Možná to vypadá jako pěkná slátanina, ale i přes výtky, o nichž ještě bude řeč, to dohromady místy dobře funguje. Díky oné rozmanitosti je jasné, že pro úplné staromilce „Eufobia“ není. Naopak si dokážu představit, že s jistou dávkou rezervy by se v této partě našli příznivci Cynic. Chybí zde sice ten těžce progresivní háv, jazzové momenty a instrumentální kejkle, ale stylovou nespoutaností a snahou dělat věci jinak tam ty paralely se slavnějšími kolegy jsou.

A bohužel ona barvitost je zároveň nejslabší stránkou nahrávky. Eufobii se totiž nedaří hlouběji mě zaujmout jak tou čistě deathmetalovou podstatou věci, tak ani zmíněnými prvky, jimiž se snaží svou tvorbu odlišit. Deathmetalové momenty nejsou hudebně samy o sobě špatné. Nahrávka v tvrdších chvílích dobře odsýpá a má drajv, ovšem growling, který je v těchto pasážích ke slyšení, není zrovna z těch nejlepších. Netuším, kdo z trojice vokalistů za takto tuctovým projevem stojí, ale mnohem více mi sedí výše položený řev, na nějž se občas taky dostane řada. Úplným krokem vedle jak pak pasování zpěvnějších poloh do takřka groove/thrashových momentů, které se dohromady tak nějak zvláště bijí a spíš než aby jedno doplňovalo druhé, tak přemýšlíte, proč se tohle děje tak a tohle zase onak.

Nepopírám, že „Eufobia“ má své světlé momenty a není jich zrovna málo. Instrumentální stránka řady písní je v pohodě a líbí se mi zvuk s bublající baskytarou. Ten nemá chybu. Z jednotlivých skladeb vyniká nad rámec celku povedená deathmetalová hitovka „Hater“, melodickými kytarami protkané „Liquid of Creation“ a „Unspoken“ či předposlední „Cyber Pervert“. Ta představuje moderně laděnou odnož tvorby Eufobie. Nedá se paušálně říct, že by mi voněla ta nebo zase ona tvář skupiny, ale sám sebe jsem mnohokrát přistihl si spokojeně poklepávat do rytmu ostřejších písní typu „Cyber Pervert“ nebo „Hater“, které se mi líbí nejvíce. Bohužel se ale dostane i na slabší momenty. Ty jsou sráženy zejména vokální prací a patří sem úvodní průměr jménem „Graveyard“ nebo crossoverová nuda „Devotion“.

Přestože má „Eufobia“ své mouchy, díky nimž nemůžu třetí počin této bulharské party bez výhrad přijmout mezi povedené, tak se poslouchat dá. Stopáž se zastavila na uspokojivé půlhodince, takže celek nezačne před koncem vyloženě nudit, ale mám z něj dojem přepláceného dortu, kdy se sahalo po všech možných ingrediencích, které dohromady nechutnají zrovna lahodně. Je to škoda, protože po poslechu krátkých ukázek jsem se docela těšil, nicméně z výsledku jsem zklamaný.