Země: Finsko Žánr: black / folk metal Datum vydání: 24.2.2017 Label: Werewolf Records Tracklist: 01. Intro 02. Stella Polaris 03. Kansojen hävittäjä 04. Wolf Night 05. Sonderkommando Nord 06. Warrior 07. Conqueror 08. Overlord 09. Palavien ali-ihmisten löyhkä Hrací doba: 33:31 Odkazy: facebook

Goatmoon je kapela, již jistě budou mnozí nenávidět už jen kvůli tomu, v jakém názorovém spektru se filozofie tohoto finského projektu pohybuje. Borec s roztomilou přezdívkou BlackGoat Gravedesecrator se totiž nehonosí jen zrzavým plnovousem, ale i světonázory, které jsou z pohledu ideologie většinové společnosti krajně nestandardní, a navíc se jimi nijak zvlášť netají.

Co se ovšem hudební stránky týká, Goatmoon je synonymem pro vysokou kvalitu. První dvě desky „Death Before Dishonour“ (2004) a „Finnish Steel Storm“ (2007) jsou dle mého skromného názoru zasraný kult a klidně bych se nebál je označit za majstrštyky syrového black metalu. S následující tvorbou však BlackGoat Gravedesecrator začal Goatmoon směřovat trochu jiným směrem a tato cesta je znát i na letošní novince (a celkově již pátém dlouhohrajícím albu) „Stella Polaris“.

„Stella Polaris“ totiž prohlubuje inklinaci Goatmoon k folk metalu. Což ale smysl dává, protože tenhle druh skupin měl vždycky blízko k národní hrdosti a ctění předkřesťanských kořenů… samozřejmě, že mluvím o tom, co jedni budou nazývat zdravým patriotismem, zatímco druzí budou hovořit o nacionalismu (a budou to nesprávně myslet jakožto jiný výraz pro neonacismus). Tak či onak, takové myšlenkové tendence si s folkovými motivy jistě rozumějí a na „Stella Polaris“ se to projevuje snad nejznatelněji ze všech dosavadních řadových počinů Goatmoon. Ve skladbách jako „Kansojen hävittäjä“, „Sonderkommando Nord“ nebo „Warrior“ (ale i v dalších) jsou mnohé pasáže, v nichž už muzika přechází do čistokrevného folk metalu, a to ve formě, jejímž prostřednictvím BlackGoat Gravedesecrator mocně vzývá ducha dávného norského projektu Storm a jeho jediné vydané desky „Nordavind“.

Bohužel jsou někdy tyto tendence na můj vkus až příliš silné. Jinými slovy, určité melodie jsou na můj vkus zbytečně měkké a pohádkové. Trochu paradoxně je to nejcitelnější v „Sonderkommando Nord“, jejíž název na pohled vypadá naopak nejkontroverzněji. Výraznější melodičtější stránku této písně lze ovšem chápat, protože nosná kytarová linka slouží jako náhražka zpěvu, jenž zde chybí. Na druhou stranu, žít se s tím dále dá a po chvíli jsem si v pohodě zvyknul, takže kruté přeskakování se ke slovu nedostalo. Co ale na milost vzít nemohu, to je finální písnička / outro „Palavien ali-ihmisten löyhkä“, kde už úroveň kýče dosahuje přespříliš vysokých hodnot.

Obdobně se nemohu sžít ani s přebalem „Stella Polaris“, který mi připadá až moc gay – obzvlášť na kapelu, na jejíchž koncertech létají vzduchem pravačky a namísto „hey, hey, hey“ se skanduje „heil, heil, heil“. Ačkoliv, když si člověk vzpomene na mnohé akce, kde se samozvaná plešatá elita vysvlečená do půl těla vzájemně láskyplně objímá v kotli, tak gay obal možná i sedí, haha. O dnes již pomalu legendárních Gravedesecratorových BM legínách s vyrýsovaným árijským penisem ani nemluvě.

Nicméně abych nevzbudil nějaký falešný dojem, onen folk metal (s čestnou výjimkou podobě intra „Sonderkommando Nord“ nikoliv folk) je stále „pouhou“ nadstavbou nad blackmetalovým základem. Pravda, sice postupně nabývá čím dál důležitější roli, ale v základě Goatmoon stále zůstává černým kovem. Vedle folkmetalových momentů tedy nechybí ani typické blackmetalové atributy, tudíž se nemusíte bát, že byste přišli třeba o syrové riffy – byť už kytara samozřejmě neřeže ani zdaleka takovým způsobem jako za éry garážového „Death Before Dishonour“ se zvukem vytaženým z prdele bezdomovce.

Vzato kolem a kolem mi však „Stella Polaris“ přijde asi nejslabším albem Goatmoon, v čemž nemá prsty příklon k folk metalu, ale spíš skutečnost, že všechny čtyři předchozí řadové nahrávky mi přijdou lepší. Nicméně nejslabší na poměry Goatmoon, obecně vzato je to stále velice dobrá deska, s níž BlackGoat Gravedesecrator bezpečně dokazuje, že hudební talent mu narostl do podobně epických rozměrů jako plnovous. Pouze říkám, že ať „Stella Polaris“ srovnám s jakýmkoliv jiným albem kapely, vždy mi jako vítěz vyjde to starší. I přesto novinka jménu Goatmoon vůbec nedělá ostudu a navzdory několika zbytečně rozjuchaným motivům se stále jedná o výborné poslouchání.