Země: Portugalsko Žánr: raw black metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: Signal Rex Tracklist: 01. Nightshade 02. Black Metal Violador 03. Ratazanas 04. A Blaze in the Mist 05. Between Ruins 06. Encurralado 07. Calor, fome e doenças 08. Carved in Pit Stones Hrací doba: 43:52 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Signal Rex

Jednočlenný portugalský projekt Irae je součásti uskupení Black Circle shromažďující kapely drhnoucí black metal těch nejprimitivnějších skladatelských kvalit a nejhoršího nahrávacího standardu. Vedle Irae zastřešuje černý kruh hudební humusy jako Vetala nebo Mons Veneris. Vulturius se dosud prostřednictvím Irae oddával obdobně ohyzdným aspektům. Obsah tvořilo zejména kolovrátkové tremolo zastřené šumem ohrané kazetové pásky – takový ten tradiční, neurážející a svým způsobem působivý následovník „Transilvanian Hunger“.

„Lurking in the Depths“ značí posun a od mustru zlehka ustupuje. Zvuk je o poznání čistší, lépe vynikají riffy, bicí, pořád odjebané na hulváta, jdou číst taky o dost lépe. Deska navíc nabízí širší skladatelskou variabilitu bez většího náznaku progrese – pořád jde o primitivní a atmosférický hnus, který teď ovšem zabředává do oldschoolových, kapelou nepříliš probádaných vod. Rawblackmetalové jádro navíc občas protne i nějaký ten upozaděný synťák. Irae zkrátka působí na „Lurking in the Depths“ profesionálněji. Tento dojem podporují i fotky v bookletu a cover art – namísto na desetkrát přexeroxovaných koláží dostáváme impozantní snímky typicky pózujícího Vulturiuse uprostřed mlhavé lesní scenérie. Patřičnou (ne)kvalitu si zachovává pouze vokál, který zní jako níže posazený Wrest na raných nahrávkách Leviathan.

Skromná snaha o větší variabilitu ale novince příliš nepomáhá. Jde poznat, že Vulturius v nových sférách není silný tak jako v klasičtějších polohách. Lze to ostatně slyšet hned na začátku desky – první dvě skladby více budují na pomalejších tempech a nenabízí téměř žádný solidní riff. Třetí „Ratazanas“ je o parník lepší – po ucházející úvodní variaci na Hellhammer totiž Irae tasí první svižný moment, který se otírá o evokativnější momenty z minulých desek.

Následující „A Blaze in the Mist“ více upouští od pomalejších poloh. Irae zde poprvé naplno operuje se zaběhlými aspekty a jde znát, že ví, co dělá. Riffy doprovázejí specifické echo, které hudbě přidává na poměrně neobvyklé atmosféře. Chladný tón stojí dost dobře v kontrastu s kvalitnějším zvukem. Celek působí nepříjemně, ale poslouchatelně. Stejnou kvalitou na track navazuje i následující „Between Ruins“, kterou odpaluje nejpovedenější riff z celé desky. Zbytek nahrávky se ale bohužel kvalitativně opět stáčí k úrovni, kterou měla na úplném začátku.

„Lurking in the Depths“ se může pyšnit poměrně neotřelým zvukem a poutavou atmosférou. Materiál však sráží nekonzistentní songwriting – pár riffů snadno uvízne v paměti a posluchače přenese do sépiových scenérií podobných těm na obalu. Mezi těmito momenty je však poměrně dost vaty a čekání na ně za to úplně nestojí. Deska tak předestírá ambiciózní směr, jenž však potřebuje být ukotven pomocí větší míry nápadů.