Země: Česká republika Žánr: hard rock Datum vydání: 22.5.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Bang! 02. Do pekla / do nebe 03. Western boogie 04. Pirates 05. Proti proudu 06. Valkýra 07. Myslivecký ples 08. Do Bolívie na banány 09. Restaurace pana Kalvody 10. Houby magický 11. Brousíme nože 12. Pakliže Odkazy: web / facebook

Víte, co to je americký sen? Jistěže víte – je to pojem, který zná snad každý. Je to vidina toho, že člověk přijede do velké a nablýskané Ameriky a zde, v zemi neomezených možností, se z nuly dostane na vrchol a získá bohatství i slávu. Nicméně ačkoliv je toto slovní spojení spjato se Spojenými státy americkými, kde se vžilo při někdejším velkém přílivu evropských přistěhovalců, není to samozřejmě jediný stát na světě, kde se něco takového může povést – on totiž existuje i jakýsi český sen. A jeho nádhernými představiteli je skupina Kabát.

Pohádku o tom, jak se parta teplických buranů, která se na začátku své cesty nijak nelišila od zástupu podobných heavy metalových kapel, jichž bylo v naší kotlině těsně po pádu komunismu požehnaně, vyškrábala až na vrchol potravního/hudebního řetězce, není třeba vykládat, protože už by pomalu mohla patřit do učebnic hudební výchovy na základní škole. Kabát je jednoduše fenomén a na to, abyste tohle uznali, nemusíte být zrovna jejich fanoušek (ostatně, to moc nejsem ani já), jelikož je to pomalu objektivní fakt. Sice se jedná o fenomén výhradně lokálního významu, protože snad s výjimkou Slovenska už metr za hranicemi po Kabátu neštěkne ani pes, ale to nic nemění na tom, že v našich zeměpisných šířkách už tahle kapela dávno vyrostla v kolos, jaký má svou vlastní váhovou kategorii jen sám pro sebe. Kolos, jehož alba se prodávají v astronomických počtech (poslední deska „Banditi di Praga“ byla ve svém roce suverénně nejprodávanější a druhou Lucii Bílou předstihla o více jak 20 000 kopií… nehledě na fakt, že na třetím místě ten rok byl opět Kabát s živým albem „Po čertech velkej koncert“) a jenž je schopen na svůj výroční koncert přitáhnout víc jak neuvěřitelných 70 000 lidí (což je číslo, o němž si i ty největší české festivaly mohou nechat jen a jen zdát).

Není tedy divu, že jakákoliv další nahrávka Kabátu je už předem odsouzena k tomu být (minimálně co do humbuku a prodejů) velkou událostí – a nemám pochyb o tom, že úplně stejně to dopadne i s letošní novinkou „Do pekla / do nebe“. Pojďme si však upřímně říct, zdali si skupina takový enormní úspěch skutečně zaslouží i po hudební stránce. Obecně vzato snad ani moc ne – Kabát nikdy nebyli virtuosové a jejich muzika nikdy nebyla zrovna chytrou záležitostí, jejíž poslech by člověka duševně obohatil a povznesl na vyšší intelektuální úroveň. Vždy šlo o jednoduchou, doslova lidovou zábavu (což je ostatně asi ten důvod, proč se Kabát těší takové popularitě). Nechtěl jsem se ovšem bavit obecně, nýbrž čistě o „Do pekla / do nebe“ – zaslouží si svůj úspěch a jak si stojí na poměry samotné skupiny?

Možná to někomu bude připadat zvláštní, ale mě osobně existence téhle skupiny nikdy nijak zvlášť neobtěžovala. Jistě, je to prostě jen tupá a primitivní zábava pro masy, ale dvě věci Kabátu upřít nelze. Tou první je fakt, že na poměrně onoho českého pivního agro rocku jsou opravdu špička a těžko v tomhle specifickém stylu budete hledat lepší kapelu. Tou druhou je pak to, že v minulosti Kabát natočil i docela zábavné desky a že byly doby, kdy tahle skupina měla regulérní koule. Sice v tom nikdy nebylo ani zbla inteligence, ale když na prvních albech hulákali prudce hlubokomyslné přisprostlé texty, byla to sranda.

Vysoce důležitý je však ten minulý čas. Možná díky rostoucí popularitě, možná s rostoucím věkem, ale Kabát prostě své hrany otupil a postupně vklouzl do typicky mainstreamové podoby (byť s poněkud větším úspěchem), která je přijatelná pro rádia a pro všechny věkové kategorie. Tenhle stav začal nastupovat v době, kdy se 20. století přehouplo do 21. století, jenže zatímco ještě „Go satane go“ se poslouchat dalo a obsahuje hned několik solidních songů, na dalších albech se naopak čím dál tím víc navyšuje počet obyčejných nezáživných a zaměnitelných kusů. Poslední tři nahrávky už pak z mého pohledu regulérně splývají a není na nich zhola nic zajímavého – poslední tři včetně „Do pekla / do nebe“. Po tom, co právě padlo, by totiž šlo zcela jednoduše říct jen to, že novinka v tomto trendu nevýraznosti jen a jen pokračuje. Jenže kde „Dole v dole“, „Corrida“ a „Banditi di Praga“ všechny nabídly alespoň jeden povedený hit, tam jsem už na novince nedokázal najít ani jeden takový.

Za jediné trochu slušnější písničky na novince považuji dvojici „Pirates“ a „Valkýra“. Ta první jmenovaná je sice úplně typická „kabátovka“, jakých už má tahle kapela na kontě přehršel, ale nedá se jí upřít šlapavé tempo a na rozdíl od takových „Bang!“ nebo „Brousíme nože“ mě v ní ani neotravuje nudný, trochu podbízivý refrén. „Valkýra“ je zase trochu ambicióznější (samozřejmě bráno s hodně, hodně velkou rezervou), a i když to není první podobný kousek od Kabátu, stále je to mnohem příjemnější než naprosto neviditelné věci typu „Proti proudu“ nebo „Do pekla / do nebe“.

Většina songů na „Do pekla / do nebe“ jsou ničím zvláštní a lehce zapomenutelné věci, na něž popis „jednoduchá zábava pro jednoduché lidi“ sedí jako máloco jiného. Z celkové šedivé masy kabátovského rocku bez špetky invence vystupují už jen tři věci, jmenovitě „Myslivecký ples“, „Pakliže“ a „Houby magické“. V poslední jmenované si Kabáti vyšlápli na baladičtější tempo, avšak nemohu tvrdit, že by mě to bavilo byť i jen o chloupek víc než vše okolo. Zbylé dvě pak upoutají svou naprosto bezbřehou dementností – ačkoliv je většina písniček na desce hodně triviální, vlastně až primitivní a ani náznakem se nejedná o něco skutečně kvalitního, nelze tomu upřít, že se to dá poslouchat bez újmy na zdraví. O „Mysliveckém plese“ a „Pakliže“ to však neplatí, jelikož tyhle dva kusy jsou fakt šíleně blbé odrhovačky, které mě regulérně obtěžovaly již s prvním poslechem.

Obecně vzato je „Do pekla / do nebe“ prostě další album Kabátu. Nepřináší zhola nic nového, nepřináší zhola nic zajímavého, je obyčejné, ušima prohučí bez většího povšimnutí a nevidím prostě jediný důvod, proč bych jej měl chtít poslouchat. Nicméně vzato z druhé strany mě tvorba Kabátu na rozdíl od jiných expertů alespoň neuráží, což je vlastně u formace tohohle typu také relativní pozitivum. O komerčním úspěchu „Do pekla / do nebe“ však pochyb nemám, protože se jedná o nenáročnou a stravitelnou věc, která masám chutná. Z mého pohledu je to ovšem regulérní nuda.