Země: Ukrajina Žánr: symphonic funeral doom metal Datum vydání: 2.6.2014 Label: Solitude Productions Tracklist: 01. Ashes to Ashes Hodnocení: 7/10 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Dneska nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned na začátku a pěkně na rovinu. “Ashes to Ashes” fakt není album pro každého. Spíš naopak, je to deska, již bude schopno doposlouchat jen minimum lidí. A abych vás většinu hned na začátku odradil, řeknu vám proč. Ukrajinský projekt Luna produkuje doom metal a to, co z něj dělá tak nestravitelnou záležitost, je především délka. Ano, “Ashes to Ashes” opravdu obsahuje jen jednu jedinou skladbu, která opravdu trvá monstrózních 57 minut. Vážně máte chuť si to pustit?

Dobrá, to by bylo, snad nám tu nyní zbyli už jenom příznivci doom metalu, jejichž poslechové ústrojí je na takovéhle kolosální kompozice zvyklé. Inu, žádné power metalisty už tu nikde okolo nevidím, tak se můžeme vrhnout na samotnou recenzi…

Luna je skupinou, jež pochází z hlavního města Ukrajiny, Kyjeva. I když, slovo skupina je lehce nadnesené, jelikož ve skutečnosti se jedná o jednočlenný projekt, v němž se angažuje jistý Anton Demort (respektive Антон Деморт, abychom byli přesní). Ten dále působí ještě v doom/death metalové kapele Amily, pro níž už pojmenování kapela není nadnesené, protože se v sestavě nachází vícero osob. Tak či onak, Anton před nedávnem vydal v rámci svého nového projektu Luna debutovou desku “Ashes to Ashes”, a to rovnou u zavedeného doom metalového vydavatelství Solitude Productions, jehož vydavatelské aktivity musí každý fanda doomu bedlivě sledovat, jelikož jen málokdo je v tomhle žánru zajímavějším labelem.

Jak již bylo řečeno, na první pohled tím hlavním rysem “Ashes to Ashes” je jeho vskutku obludná délka. K tomu přidejte, že jde ještě čistě o instrumentální záležitost – to asi aby toho náhodou nebylo málo (dobře, jednou okolo 34. minuty se tam nějaké krátké zachrchlání objeví, ale to se v podstatě nedá počítat). Tohle je konstelace, s níž si interpret může úplně monstrózně nabít držku, protože udržet posluchačovu pozornost hodinu v kuse je nad síly většiny kapel i na rozdrobeném prostoru (třeba) deseti songů, natožpak na ploše jednoho kolosu, tím spíš, když je ještě navíc instrumentální. Anton Demort ovšem – a to zcela vážně všechna čest – na “Ashes to Ashes” s přehledem dokazuje, že si rozhodně neukousl větší sousto, než je schopen spolknout. Jakkoliv je tahle výchozí pozice hodně těžká a výsledku jsem nevěřil, ta deska je opravdu skvělá a hned od prvního poslechu mě skutečně baví.

Velice zajímavá je konkrétnější škatulka toho, co Luna hraje. Výše jsem se zmiňoval o doom metalu, což není tak úplně pravda. Pokud si jméno Luna zadáte do všemocné Encyclopaedia Metallum, vyplivne to na vás škatulku symphonic funeral doom/death metal. Funeral doom/death asi jen někoho nepřekvapí… je to jednoduše kurva pomalé a extrémní, prostě pohřební klasika, jakou jsem tu již trochu jinými (a vlastně stále stejnými) slovy popisoval v asi tak padesáti recenzích. Nicméně ono slovíčko “symphonic” je zajímavější a vlastně právě z něj plyne ona složka hudby Luna, díky níž je “Ashes to Ashes” tak povedená nahrávka.

Opravdu nečekejte žádné symfonické kejkle a užití orchestru tak monumentální, že by se i Nightwish styděli. Ve skutečnosti ono “symphonic” neznačí nic jiného než klávesy, jichž je na “Ashes to Ashes” opravdu hodně a prostupují celými 57 minutami. Všechny pomalé riffy a rytmika vlastně slouží spíš skoro jako podklad, takže při absenci vokálu hrají klávesy suverénně první housle a dokonce svým způsobem právě zpěv suplují, protože to jsou právě ony, kdo k posluchači “promlouvá”. Nezřídka kdy se jich navíc nachází víc vrstev na sobě, takže je i co objevovat. To je podle mě zajímavý tah, který ovšem Antonovi do puntíku vyšel, protože, věřte tomu nebo ne, je to dost na to, aby byl posluchač držen v napětí celou hodinu.

Suplovat vokál klávesami je sice dozajista zajímavé, ale nebude vám to k ničemu, když vaše muzika bude pořád postrádat tu nejdůležitější věc – dobré nápady. Je jedno, jestli hrajete monotónní black metal postavený na atmosféře nebo stadiónový rock s chytlavými refrény, bez kvalitních nápadů se nikam nehnete a dopadnete jak všechny ty skupiny, jimž v ostatních recenzích střílím průměrné až podprůměrné známky. Na “Ashes to Ashes” se ovšem (naštěstí!) nachází spousta výborných momentů.

Do nějaké nudy kompozice nespadne snad ani jednou a po celých 57 minut je laťka nastavena pekelně vysoko, přesto se zde nachází několik excelentních momentů, které rozhodně stojí za to, abychom je tu jmenovitě vypíchli (samozřejmě s dodatkem, že to zdaleka není všechno). Tak pojďme na věc:

– čas po 22:00 s výtečným riffem a až ambientním vyťukáváním (přičemž na pozadí nechybí další majestátní klávesy),
– 30. minuta s parádním (skoro až hororovým) motivem kláves,
– v čase 31:30 působivě provedený zvrat do stejné pasáže jako v prvním bodě,
– klávesy à la Skepticism okolo 41:00,
– gradace do fantastického kousku s houslemi (nejspíš?) ve 42:30, možná vrchol celého “Ashes to Ashes”,
– kytara, která se konečně pořádně dostane ke slovu v 50. minutě.

Toliko jen velmi kraťoučký a stručný sestřih toho, co se zde děje… a zdaleka ne úplný, protože jak jste si jistě všimli, záměrně jsem zcela vynechal prvních 20 minut a další dlouhé minuty mezi zmiňovanými momenty. Tak jako tak rozhodně je co poslouchat a hlavně co objevovat. A to je skvělé.

“Ashes to Ashes” asi (vlastně docela určitě) nebude deska roku, ale je to výtečné překvapení a ta hodina strávená s tímhle opusem je setsakra skvělá, zábavná a uhrančivá. Tím pádem prostě nemůžu jinak a po Beneath the Storm musím už podruhé v krátké době vysypat vysokou známku pro funeral doom metalové album. A i tentokrát musím recenzi zakončit zcela totožnými slovy: Jestli máte rádi extrémní doom metal, rozhodně neváhejte a “Ashes to Ashes” běžte vyzkoušet!