Země: Maďarsko Žánr: black metal Datum vydání: 23.1.2012 Label: Candlelight Records Tracklist: 01. The Eternal Quest 02. Ballad of the Shipwrecked 03. Great Cosmic Disorder 04. A Lost Cause 05. The New Era of Darkness 06. There’s No Shadow Without Light 07. Entering the Seventh Gate Hodnocení: H. – 8,5/10 Ježura – 9/10 Beztak – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,7/10 Odkazy: web / facebook

Celých pět roků to trvalo, než se nejznámější a zároveň jedni z nejuznávanějších vývozců metalu z Maďarska odhodlali navázat na předchozí opus “The Arcane Odyssey” z roku 2007. Ať to ale trvá jakkoliv dlouho, u Sear Bliss si vždy můžete být jistí, že se čekat vyplatí. Kam až má paměť sahá, nikdy mne tahle formace nedokázala zklamat – ať už to byly starší věci, které ještě koketovaly s black metalem tradičnějšího ražení, avšak se silnou atmosférou a nepříliš obvyklými přesahy “jinam”, nebo ta novější tvorba majestátního, epického a melodického black metalu, vždy se mi jejich pojetí velmi zamlouvalo – jistě v tom svou roli hrálo bezesporu i velmi netradičné (dokonce přímo osobité, originální a nevídané) využití žesťových nástrojů jako trubky nebo pozoun.

Když jsem však viděl poprvé artwork novinky “Eternal Recurrence”, která je v celkovém součtu sedmou dlouhohrající deskou Sear Bliss, přece jen ve mně malý červíček pochybností hlodat začal, to přiznávám bez mučení. Od Sear Bliss jsme vždy byli zvyklí na výpravné malované obálky, které přímo korespondovaly s epičností samotné hudby. Znamená tedy na poměry kapely velmi minimalistický přebal “Eternal Recurrence” nějakou změnu ve zvuku Sear Bliss? Do jisté míry vlastně ano, z druhého úhlu pohledu však nikoliv. Že to zní divně? Inu, co se dá dělat…

Na jednu stranu je projev skupiny na “Eternal Recurrence” opravdu trochu více při zemi, což je myšleno tak, že už se nejedná o tak do šíře rozmáchlou odysseu, jakou nabízely předchozí dvě desky “Glory and Perdition” a “The Arcane Odyssey”. “Eternal Recurrence” je opravdu v jistých ohledech minimalističtější, zářným příkladem budiž třeba plíživá námořnická “Ballad of the Shipwrecked”. Na druhou stranu ovšem platí, že si Sear Bliss stále dokázali udržet atributy, které na předcházejících nahrávkách platily za určující – a nemám tím na mysli pouze to, že se na některých místech alba vyskytují i opravdu epické momenty, jako tomu je kupříkladu v “Great Cosmic Disorder”. Týká se to i obecnější roviny, jako že si Sear Bliss pořád velice umně hrají s poutavou atmosférou (to byla vždy jedna z jejich největších devíz), že tahají za nitky (struny) přesně tím způsobem, aby byl posluchač stále očarován. Zcela zjevně se ukazuje známá poučka, že když někdo umí, tak prostě umí.

Pokud bychom se měli bavit o konkrétních skladbách, bez sebemenších problémů bych mohl toto téma sfouknout pohodlnou, ale trochu zbabělou a na čtenáře podlou recenzentskou berličkou typu “co song, to pecka – nemá ani cenu o tom mluvit, poslechněte si to všechno”. Jenže v případě “Eternal Recurrence” – a to mohu s potěšením zkonstatovat (s potěšením z poslechu!) – tomu tak doopravdy je a platí to zde do posledního puntíku. V každé kompozici do jedné najdete bez přehánění skvostné momenty – a nutno honem dodat, že se s jejich hledáním ani nemusíte příliš obtěžovat, neboť v některých kusech je Sear Bliss sypou z rukávu na požádání – ať už to jsou třeba dokreslující kláves v pozadí nebo mohutné příspěvky zmiňovaných žesťových instrumentů, které když promluví, je to opravdová nádhera; někdy to může být sice úžasné fungující sólo (to je případ “There’s No Shadow Without Light” – slast pro uši, takřka dokonalý moment!), tuhle zase nádherná basová linka (a že těch tam je!), jindy zase excelují vokály – především ty čistě odzpívané mají velmi zvláštní nádech. Jak vidno, kdybych měl zmínit všechno, četli byste to do zítřka, což by dozajista nebylo příliš zábavné ani pro vás, ani pro mne. Dovolil bych si tedy zmínit jen několik konkrétních skladeb jako celek, které mi k srdci přirostly nejvíce, s tím, že i zbytek (sem dávám velký vykřičník!) jsou úžasné věci…

Když tak o tom přemýšlím, vlastně bych chtěl ještě jednou zpětně vyzdvihnout ty písně, jejichž názvy už jsem v průběhu předchozího textu letmo zmínil. “Ballad of the Shipwrecked” začíná (a končí) za zvuku šplouchání vln a vrzání ráhnoví v klidnějším tempu, které působí dojmem klidu před bouří. Brzy nato se rozjede mohutná kytarová stěna vystihující šíři oceánů (ačkoliv – nutno zmínit – v rámci mezí, Sear Bliss přece jen nejsou Ahab), o silnou atmosféru není nouze, Sear Bliss v této skladbě plují hudebními vodami spíše pomalu a rozvážně, ovšem působivě. Excelentní kus včetně excelentního sóla.

“Great Cosmic Disorder” se stala postupem času možná mou nejoblíbenější skladbou “Eternal Recurrence”. Ačkoliv nálada se oproti předcházející “Ballad of the Shipwrecked” posouvá z moře spíše do astronomických poloh (neřekl bych přímo kosmických, to by zas bylo zavádějící – však poslechněte sami), ale co je na tom nejlepší posluchač ani nemrkne, nijak to neruší a vše hezky drží pohromadě (jestli ono to třeba nebude tím, že mořeplavci se na širém moři orientovali podle hvězd, ale to už nejspíš hledám asociace, které tam vůbec nejsou). Skladba je však opravdu nádherná a plná nepopsatelných momentů. Hrají v ní kromě skvělých kytar velkou roli také klávesy v pozadí, opět nechybí výtečné, i když bohužel krátké sólo (ta se na “Eternal Recurrence” nebývale vyvedla), ale také naprosto infarktová část okolo čtvrté minuty, která je neskutečně dechberoucí.

Přeskočím další dva výtečné kousky “A Lost Cause” a “The New Era of Darkness” a zmíním ještě “There’s No Shadow Without Light”. I zde jedná o další krásnou věc, u níž mám jen jediný problém – že mi už pomalu začíná docházet zásoba superlativ. Ale ne, vážně, jedná se o opět velmi působivou skladbu (což by ostatně šlo vlastně prohlásit o všech přítomných), akorát ke mně osobně promlouvá o trochu více. Zase se jedná o trochu pomalejší kousek s několika vzletnými momenty, sem tam vykoukne zvonivá baskytara a třešničkou na dortu je již zmiňované geniální kytarové sólo, jež je jednou z nejlepších pasáží na celém “Eternal Recurrence”.

Nemyslím si, že by bylo potřeba dále “Eternal Recurrence” rozebírat, protože co jsem chtěl říct, to jsem řekl. Kromě toho předchozí řádky snad hovoří jasně o tom, jak si deska u mne stojí. Proto bych jen na závěr dodal trochu troufalé prohlášení, že až do dnešního dne (10. února okolo poledne), kdy tuto recenzi dopisuji, podle mě letos nevyšla lepší nahrávka než “Eternal Recurrence” (pro škarohlídy – nové Master’s Hammer jsem zatím neslyšel ;-)), což je myslím více než velká pochvala, neboť se rozhodně nedá tvrdit, že by se nic zajímavého neobjevilo. Snad za jediný nedostatek považuji to, že na tak úžasnou věc a pět let čekání je to až příliš krátké…

Další názory:

Říct mi někdo před půl rokem, že touhle dobou budu na větvi z maďarské metalové scény, asi bych se mu vysmál. Jenže po famózní novince Thy Catafalque se mi dostalo do spárů i novotou vonící album “Eternal Recurrence” z dílny mnohem známějších blackařů Sear Bliss a já můžu zase hledat pod nábytkem upadlou čelist. Nemám prostor tu rozebírat samotnou podstatu, tak jenom v krátkosti. Naprosto mě dostala plíživá, a přesto kosmicky nezměrná atmosféra celého alba. Jako když se díváte na jasnou noční oblohu přes dokonale klidné moře. Úchvatné! Do toho minimalistické, avšak důmyslné melodie čistých vokálů a potom žestě. Čtete dobře. Žestě. Do celkové kompozice jsou totiž zapracovány tak vkusně a efektivně, že nenacházím slov. Extáze! Kdo neslyšel, nepochopí. Ani já jsem nechápal, dokud jsem tento klenot neobjevil. Výsledné hodnocení je proto možná maličko poplatné absenci předchozí zkušenosti s tvorbou Sear Bliss, ale i kdyby – nic to nemění na faktu, že “Eternal Recurrence” neobsahuje slabší skladbu a na svých sedmatřiceti minutách rozehrává mystický koncert nepříliš vzdálený dokonalosti…
Ježura

Skrz kapelu Sear Bliss k nám zlověstně promlouvá samotné peklo. Temnota propletená jejich hudbou nahání hrůzu. Člověka naprosto obklopí a vtáhne do soustředěného poslechu. Takové pocity mám ze svého vůbec prvního setkání se Sear Bliss. Kapela si hraje s úchvatnými melodiemi, které jsou schopny přejít v děsivý black metalový náklep. Písně jsou navíc ozvláštněny nezvyklými nástroji jako například trubkami. Velice mne zaujaly vokály. Ty se střídají od opravdu tvrdého po čistě zpívaný, který mnohdy zní velice působivě. Takže celkově vzato mne album “Eternal Recurrence” opravdu nadchlo a je jisté, že v budoucnu budu věnovat svou pozornost kapele Sear Bliss mnohem více, než jsem tak činil doposud.
Beztak