Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 23.3.2016 Label: Hexencave Productions Tracklist: 01. Mýtit tu černou nezdařilost 02. V zasněžených vrcholech se odráží můj smysl Hrací doba: 11:58 Odkazy: –

Triumph, Genus jsou krásný příklad kapely, která si nijak nehraje na povrchní či vtíravou prezentaci, ale předkládá vždy jen hotový výsledek, jemuž nechybí úroveň. Pokud dění v místní blackmetalové scéně sledujete, tak věřím, že jste se o kvalitách kapely již přesvědčili sami, tudíž přejdu od úvodu rovnou k nejnovějšímu dvouskladbovému EP „V zasněžených vrcholech se odráží můj smysl“. To vyšlo v březnu u slovenského labelu Hexencave na kazetě limitované počtem sta kusů.

S úvodními vteřinami „Mýtit tu černou nezdařilost“ na posluchače dýchne militantně-vznešený duch evokující švédské Arditi, do kterého J. pozvolna deklamuje své poselství světu. S nástupem již ryze blackmetalové sypačky onen epický feeling neutichá, naopak. Riffy a pestré bicí bohatě čerpají ze severského odkazu, ale jak již fanoušci Triumph, Genus sami ví, pánové s ním dovedou zacházet poměrně po svém. Bez experimentů či překvapivých zvratů, ale to není žádné mínus, když je hudba dotažena do důsledků, jak tomu v tomto případě bezpochyby je.

Avšak s druhým titulním songem, již určité problémy mám. Jedná se pochopitelně o ryze subjektivní věc, ale z nějakého důvodu mi titulní skladby všech dosavadních vydání Triumph, Genus přijdou slabší než zbytek („Jiné se dnes má mými světy rozléhat“ není špatná skladba, ale v porovnání s „Na nejhlubších lidských dnech“ doslova bledne) či doslova plané („Všehorovnost je porážkou převyšujících“ na jiných formátech často přeskakuji). Skladba „V zasněžených vrcholech se odráží můj smysl“ počne bez okolků v tempech nejrychlejších, ale i když bych jí z objektivních hledisek vytknout nic nemohl, přesto ji považuji za nudnou. Holt není riff jako riff a v tomhle ohledu první skladba jasně dominuje. K zlepšení dojde cca za půlkou, ruku v ruce s pomalejšími tempy. Přesto mám jasno, kterou z přítomných skladeb upřednostňuji.

Takto mi pochopitelně vychází jakoby půlka vydání byla „zbytečná“, což by v rámci delší hrací doby působilo poněkud tragicky. Ale i tak si nemyslím, že se jedná o bezúčelné vydání. Uvidíme, jak se tyto skladby Triumph, Genus blýsknou v kontextu vydání na CD či LP. Co mě však přivádí k myšlence, že je něco takového snad v plánu? Fakt, že toto EP je nejchudším kazetovým titulem Triumph, Genus. Takže tedy ještě k vydání a nosiči samotnému. Zvukově to máme někde mezi dlouhohrající deskou a předchozím kazetovým EP. „Všehorovnost je porážkou převyšujících“ je na magnetofonové pásce dle mého názoru zahuhlaná až příliš, zatímco „Jiné se dnes má mými světy rozléhat“ zní perfektně čitelně, a přesto nepostrádá ono specifické kazetové zabarvení, díky němuž mám (nejen já) tenhle formát v oblibě. Grafický layout přiložené j-card mi navzdory všeobecnému vizuálnímu minimalismu Triumph, Genus připadá také slabší. Ale oním hlavním argumentem je absence textů, které byly dříve přítomny vždy, no a jak fanoušek jistě instinktivně ví, ty nejsou v rámci Triumph, Genus vůči hudbě druhořadé. Důvody mohou být samozřejmě jiné, ale přesto je jejich absence překvapivá.

Ať už je váš pocit z recenze jakýkoliv, já pouze dodám, že by si fanoušci Triumph, Genus tak jako tak neměli nový materiál kapely nechat ujít.