Země: Velká Británie Žánr: heavy psych / occult rock Datum vydání: 12.10.2018 Label: Rise Above Records Tracklist: 01. I See Through You 02. Shockwave City 03. No Return 04. Blood Runner 05. Stranger Tonight 06. Wasteland 07. Bedouin 08. Exodus Hrací doba: 45:11 Odkazy: web / facebook

Okultně psychedelických kapel, které oživují omamnou náladu sedmdesátých let, je v posledních letech plno. K těm větším jménům bezesporu patří také Uncle Acid & The Deadbeats. Založeni roku 2009, vydali s letošním „Wasteland“ již pět alb a dokonce před pěti lety předskakovali Black Sabbath na jejich reuniovém turné. To jistě musí být pro takhle zaměřenou kapelu splněním snu a dle mého názoru to bylo zcela zasloužené.

Sice se tak stalo v období, kdy si zkrátili název na pouhé Uncle Acid a vydali nepříliš oslnivou nahrávku „Mind Control“, avšak té předcházely dvě placky, „Vol 1“ a hlavně dnes již bez přehánění kultovní „Blood Lust“, které se dají s jistou dávkou drzosti zařadit po bok nejlepších opusů kapel žánru psych/doom jako Buffalo nebo Captain Beyond. Jak už jsem napsal, se změnou názvu na pouhé Uncle Acid, což podle všeho zapříčinil odchod původních členů říkajících si Kat a Red, kdy zůstal pouze samotný Kevin R. Starrs, jenž představuje právě onoho strýčka Uncle Acida, šla kvalita o příčku dolů.

„Mind Control“ i následující „The Night Creeper“ natočily jiné sestavy a nejinak je tomu i u „Wasteland“. Z minulého „The Night Creeper“ zůstal pouze hlavní mozek Starrs a basák (nyní kytarista) Vaughn Strokes. Zbytek obsazení na „Wasteland“ jsou zase nové tváře, tedy Jon Rice za bicími a Justin Smith s basou. Co je ale zajímavější, nezměnila se pouze sestava, ale také název kapely, který opět zní Uncle Acid & The Deadbeats. No a co je ještě lepší, také zvuk původních Uncle Acid & The Deadbeats je zpátky.

Minulým dvěma albům bylo často vytýkáno, že si do vínku berou také vlivy popu tehdejších let, což lehce pozměnilo zajetý styl. Mně to až tak nevadilo, avšak pravdou je, že mi obě desky připadaly slabší, bez výraznějších nápadů a vlastně jsem se k nim moc nevracel. „The Night Creeper“ mělo přeci jenom blíže ke špinavějšímu zvuku, avšak dotáhnout to k mé libosti se zadařilo právě až na „Wasteland“. Ostatně novinku považuji spolu s „Blood Lust“ za dosud jejich nejlepších počin, takže máme co do činění s opravdu vyvedeným materiálem.

Samotného mě až překvapilo, jak moc se mi „Wasteland“ líbí. Upřímně jsem mu moc nadějí nedával a ani zveřejněné singly mě zprvu moc nebavily, ale tohle album definitivně roste a zahloubává se stále silněji. V podstatě zde nejsou špatné momenty, pouze bych si dokázal představit kratší stopáž u titulní skladby či trojky „No Return“ anebo lepší závěr, než jaký nabízí „Exodus“, ale to je opravdu to jediné. Zbytek si prostě po několika přetočeních neuvěřitelně sedl a i díky produkci je radost „Wasteland“ poslouchat.

Právě produkce a s tím spojená atmosféra nahrávky je velice důležitou instancí v tvorbě Uncle Acid & The Deadbeats. Kapela pokračuje ve svém putování v podivně zdrogovaných představách, kdy vás během bloudění velkoměstem třicátých let (21. století?), ve kterém pod rouškou noci vylézají veškeré živly páchající skutky postavené mimo zákon, láká špína ulice přejít z pouhého přihlížení tomu všemu blíže a užít si dekadence smetánky také. Tím vším provází „sjetý“ zpěv, řízné riffy a nakažlivé melodie.

Otvírák „I See Through You“ je klasickou přímou věcí, útočící na základní pudy posluchače, ale tomu chytlavému tempu se prostě nejde ubránit. Podobně cílí také „Stranger Tonight“ nebo hned další „Shockwave City“, jež vyniká zejména svým riffem, který až nápadně připomíná klasiku od Focus, „Hocus Pocus“. „No Return“ je zase sabbatovsky zadumaná tvrdost, kde bych, jak už jsem psal, snad jen zkrátil její délku, ale ten riff, ten riff je zkáza sama! Překvapení v sobě skýtá „Blood Runner“, v níž lze slyšet inspiraci Iron Maiden, což bych zrovna u takto laděné kapely opravdu nečekal, ačkoliv Uncle Acid & The Deadbeats už v minulosti předělali jejich „Remember Tomorrow“. Hlavní ale je, že to funguje. Mým absolutním favoritem je předposlední „Bedouin“, což je snad ta nejchytlavější věc, jakou jsem tento rok slyšel. Ten podkres v refrénu přináší neskutečné momenty a stylistické vygradování skladby to vše jen podtrhuje.

„Wasteland“ funguje jako droga – čím déle ho zkoušíte, tím více mu propadáte. Opojná retro nálada nahrávky v kombinaci se syrovou produkcí a hypnotickými melodiemi se podařila Uncle Acid & The Deadbeats zachytit na výbornou, a tak tu máme další velice silné album, které pokud nevyrovnává „Blood Lust“, tak mu minimálně šlape zdárně na paty. Napadá mě, že kromě žánrových klasik, ze kterých Uncle Acid & The Deadbeats ve své tvorbě vycházejí, by mohlo album zajímat také obdivovatele Black Magick SS, přičemž „Wasteland“ je o něco více přístupné než třeba „Spectral Ecstasy“, ale pocity z něj má člověk podobné.