Země: USA Žánr: occult rock Datum vydání: 13.10.2017 Label: Magic Bullet Records Tracklist: 01. Ascending Eternally 02. Light of Lucifer 03. In the Name of Satan 04. True Will 05. The Infernal One 06. Summoning Eternal Light 07. Rise Fallen Angel 08. 33 09. The Great Beast 10. Lux 11. Dispelling Darkness Hrací doba: 33:10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Neecee Agency

První věc, co mě na kapele Ancient VVisdom praštila přes oči, je, že… se jmenuje Ancient VVisdom! Protože to je prostě kult jak noha, když namísto w napíšete vv, že jo. Nicméně zdaleka se nejedná o jedinou zajímavost, na jakou lze u téhle party z texaského Austinu narazit. Respektive to jméno mi spíš připadá zábavné, nikoliv vyloženě zajímavé. Co mi ale zajímavé přijde, to je hned první počin, jejž Ancient VVisdom vydali v roce 2009. Šlo o split album a důležité na tom je, s kým onen nosič sdíleli. Na druhé straně „Inner Earth Inferno“ se totiž objevily dvě skladby od jistého Charlese Mansona. Ano, jde přesně o tamtoho Charlese Mansona.

Abych vás ale nelakoval (nebo alespoň ne tolik), tohle jsem zjistil až později. Kvůli splitku s jedním z nejznámějších úchylů jsem tuhle recenzi psát nezačal. Ancient VVisdom mě prvotně zaujali ukázkami svojí muziky, na jejichž základě jsem usoudil, že by letošní deska „33“ (již čtvrtá dlouhohrající) mohla stát za slyšení.

Samozřejmě by nyní sedlo, kdybych okamžitě vypálil, jestli „33“ za slyšení skutečně stojí, anebo ne. Jenže ono to v tomhle případě nelze říct takhle jednoznačně o albu jakožto celku. Zkusím to ale jinak – první „polovina“ nahrávky je docela příjemná a za příznivé konstelace (tj. když je váš hudební jemnocit kompatibilní s tím, co Ancient VVisdom produkují… k tomu se ještě dostaneme) si ji klidně pustit můžete. O to víc nepochopitelný je závěr alba, kde Američané rozjedou nehorázný průjem.

Každopádně, na začátku se můžete těšit na pohodový okultní rock, kde se to v textech jen hemží samými Lucifery. Pochopím, pokud někomu tahle tématika přijde spíš směšná – však také v určité míře je, co si budeme povídat – ale myslím, že v rámci povinného stylového klišé je to asi v pohodě. Anebo jinak – pokud by tohle písničkové opěvování Satana někomu vadilo, asi jen těžko by mohl poslouchat kapely typu Ghost.

Vycházející švédské hvězdy pekelného rock’n’rollu zde nejmenuji jen tak mimoděk, právě naopak. Ancient VVisdom k nim totiž mají poměrně blízko a s nadsázkou znějí trochu jako Ghost, kteří se nebojí akustické kytary. Pokud se vám tedy Švédové líbí, klidně se na „33“ podívejte. Mezi dalšími asociacemi mě napadají třeba Nathan Gray Collective v žánrově usedlejší formě (v překladu: odmyslete si především elektroniku).

Jestli vás zmiňovaná jména navnadila, pak na vás v první části „33“ čeká docela příjemný poslech. Jsou zde zadumanější kusy jako třeba „Light of Lucifer“ či „The Infernal One“ (i když v té se objeví i několik rychlejších momentů), v jiných se Ancient VVisdom dotýkají písničkářství, čímž mám na mysli zejména „True Will“ nebo „In the Name od Satan“. Ve druhé jmenované už se sice Američané mírně dotýkají kýče, ale pořád je to ve snesitelné formě a těch pár tónů na hraně se v kontextu celku rozpustí bez výraznějších potíží. Ta lepší část nahrávky pak vrcholí ve skvělé „Rise Fallen Angel“, již zdobí parádní úderný refrén. Suverénní hit a jednoznačně nejlepší věc na „33“. Až sem je to vlastně fajn záležitost.

Jenže s nástupem titulní „33“ si to album namíří nejkratší cestou rovnou do prdele. Zrovna titulní song je naprosto příšerný, až se člověku nechce věřit, že to fakt hraje ta stejná skupina, která o chviličku dřív naservírovala takovou pecku jako „Rise Fallen Angel“. Podobně zkurvená je i „Lux“ – další píseň, jakou byste nejradši z milosti utratili, kdyby to bylo možné. „The Great Beast“ je o něco stravitelnější, ale zvednout náladu nedokáže, a klávesové outro „Dispelling Darkness“ už to taky nevytrhne.

Můžete si říct, že větší část alba je přece v klidu (možná bych měl zdůraznit, že skutečně jen v klidu, žádná genialita to pořád není), ale: a) „Ascending Eternally“ a „Summoning Eternal Light“ jsou jen kraťoučké věci, což stopáž té příjemnější části snižuje; b) závěrečná čtveřice – především „33“ a „Lux“ – je dostatečně špatná na to, aby dokázala počin znechutit a zanechat v posluchači nepříjemnou pachuť. Škoda.