Země: Řecko Žánr: hellenic black metal Datum vydání: 27.4.2018 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Tenebrous 02. Into the Absurd 03. Luciferian Mystical Awakening 04. Saturnian Sect 05. Remnants of the Dark Testament 06. Hellwitch (Witches Gathering) 07. Orgasmic Nightmares of the Arch Desecrator 08. Ouroboros Dweller (The Dweller of Barathrum) Hrací doba: 45:38 Odkazy: web / facebook

Varathron je kapela, k níž chovám respekt a jejíž muziku mám poměrně rád. Ještě aby ne, když jde o jednu ze zásadních blackmetalových formací z Řecka, kde dlouhodobě bují obsáhlá a kvalitní, byť někdy zbytečně podceňovaná scéna. Přesto placky těchto veteránů dávám do přehrávače méně, než by si asi zasloužili (anebo zasloužily? obojí dává smysl).

Nejspíš i z toho důvodu mi trvalo takovou dobu, než jsem se dostal k jejich letošní desce „Patriarchs of Evil“ – teprve šesté řadové, což na takhle dlouho hrající formaci není zas tak tolik. Kvalita je nicméně nadřazena kvantitě a toto motto Varathron evidentně uznávají. Nakonec i „Patriarchs of Evil“ je toho jednoznačným důkazem.

Možná, že jsem s náslechem novinky mírně zaváhal (ale co už, ono to nikam neuteče a je rozumnější poslouchat, až když má člověk odpovídající náladu na daný druh hudby, nikoliv z povinnosti, že to je zrovna čerstvé), ale když už jsem si ji pustil, byl jsem… ty vole, nebojím se říct, že vlastně nadšený! Hnedka od prvního poslechu na mě „Patriarchs of Evil“ mocně zabralo a oč více jsem jej v posledních měsících ignoroval, o to intenzivněji jsem jej v nedávné době začal točit.

Varathron zde totiž předkládají výtečný výpravný black metal s patřičně helénskou atmosférou. „Patriarchs of Evil“ je natřískané epickými melodiemi, žhaví atmosférický tachometr doběla a v každé písni předkládá působivé nápady. Dokonce bych řekl, že jde v tomto ohledu ještě dále než předcházející deska „Untrodden Corridors of Hades“, a také je ve výsledku silnější. A to „Untrodden Corridors of Hades“ nebylo vůbec špatné album!

Vrcholy se vůbec nevybírají lehce, ačkoliv „Patriarchs of Evil“ nepatří k těm nahrávkám, které by byly neprostupně homogenní a stály na konstantní atmosféře či zvukovém tlaku. Tvorba Varathron je stále písničková (bez zrnka pejorativnosti), nicméně každá ta písnička na „Patriarchs of Evil“ maká jako svině a má desce svoje místo. Já vím, já vím, je to klišé jak kráva, takže mi věřte, že takovéhle slinty nepíšu zrovna s kdovíjakým nadšením, ale ty vole, fakt to tak cítím. Jde o parádní fošnu od začátku do konce, na níž je obligátního výplně, neřkuli vyložené vaty, sympaticky malé množství (i když něco se samozřejmě vždycky najde).

Měl-li bych někde hledat nedostatky, ukázal bych zejména na artwork, který se tentokrát dle mého nevyvedl na sto procent, přijde mi zbytečně „pohádkový“ a společně s „Crowsreign“ jej považuji za nejslabší obal ze všech studiových alb Varathron. Přebaly „Untrodden Corridors of Hades“ a „Stygian Forces of Scorn“ mi tedy připadají o poznání vkusnější, o klasikách „His Majesty at the Swamp“ a „Walpurgisnacht“ ani nemluvě.

Nicméně tak odpudivý, aby to zkazilo zážitek z vlastního hudebního obsahu, ten obal naštěstí není. A co se akustické stránky „Patriarchs of Evil“ – o niž jde ve finále vždy nejvíce – týče, zde jsem spokojen a s klidným srdcem můžu veřejně říct, že novinka mojí sbírku nosičů Varathron v dohledné době rozšíří.

Varathron i po třech dekádách fungování umí přijít s výstavní plackou, jež jejich legendárnímu jménu dělá čest. A i z takového titulu si dovolím tvrdit, že mezi veličinami helénského black metalu jsou v současné době právě oni ti nejživotaschopnější. Víc než Rotting Christ, kteří se utopili v neustálém hu-ha, víc než třeba Necromantia, kteří nejsou schopni už sto roků vydat další řadovku.