Datum: 1.4.2011 Místo: Liberec, Tipsport Aréna Účinkující: Kabát

Pokud nejste na Sicmaggot nováčky, jistě už máte jakýs takýs přehled o hudebním vkusu zdejších redaktorů. Já osobně se nijak netajím tím, že fandím především black metalu, doom metalu, avantgardě, jakož i dalším co nejnenormálnějším šílenostem. Dobře tedy, řeknete si, jak je možné, že se někdo jako já dostal na koncert kapely jako Kabát? Nebojte se, nebyl jsem pod vlivem omamných látek, ani mě nikdo pod trestem smrti nenutil, nic podobného. Ono vysvětlení může být možná až úsměvné…

Jsou tomu již dlouhé roky, co jsem ještě jako malé parchantě pomalu začínal vnímat hudbu, a náhoda tomu chtěla, že právě Kabát byla jedna z prvních skupin, které jsem kdy začal opravdu poslouchat. Jó, to vám byly časy… takových roků nazpátek… to tenkrát ještě nehráli žádné uchcanosti jak dnes, byli to praví vidláci, kterým čouhalo seno z bot, kteří na sto honů páchli pivem a levnou kořalkou a kteří, a to je hlavní, drhnuli pořádný rock’n’roll. Až člověku ukápne slza nostalgie, když si na to vzpomene. I přesto jsem, pokud nepočítám pár laciných revivalů, Kabát naživo nikdy neviděl. A tím se pomalu dostáváme k jádru pudla – onoho památného apríla jsme se do Liberce rozjel splatit jeden svůj dávný dluh – vidět Kabát živě…

Nebudu vás již týrat úvodem, natožpak natolik srdceryvným, jak tomu bylo předvedeno výše… místo toho se radši přenesme rovnou do liberecké Tipsport Arény, která se toho času měla zanedlouho stát svědkem jednoho pořádného rockového vystoupení. Při vstupu na plochu člověka na první pohled praštilo přes oko pódium velké jako velká kráva, tvaru kruhového s menším můstkem do každé ze čtyř stran a vyvýšeným ostrůvkem pro bicí uprostřed. Mohutná konstrukce nad hlavami návštěvníků poskytovala vidinu kvalitního světelného parku, jenž nakonec i přišel, ale o tom až za chvíli…

Prosti jakékoliv předkapely vtrhli Kabáti na své pódium několik málo minut po osmé, seřadili se na vyvýšeném plácku, všem přítomným na odiv, a dle očekávání spustili otvírák stejnojmenné aktuální desky “Banditi di Praga”, ze začátku doprovázený nějakým tím efektním výbuchem. Celá instrumentální sekce zde zůstala až do konce skladby, pouze “vrchní principál” (jak se praví v textu) Pepa Vojtek obcházel ve svém apartním outfitu celé pódium kolem dokola a zpíval svůj text. S úvodními tóny druhého válu “V pekle sudy válej” už ze svého “odloučení” vystoupil i zbytek kapely. Nutno pochválit, že i když stál člověk přímo pod pódiem, málokdy se stalo, že by se neměl na co dívat, neboť každý člen se mu přišel co každou chvíli ukázat. K tomu připočtěte rychlé tempo, vskutku reprezentativní osvětlení, sem tam ohýnek, vychytávky v podobě pár pohyblivých konstrukcí a samozřejmě na české poměry mamutí stage a vyjde vám, že Kabát mají tu svou show promakanou do detailu. Ponechme teď stranou diskuse o kvalitách samotné muziky – co se týče jejího koncertního provedení, nemají Kabát v domácích podmínkách konkurenci.

Začátek koncertu se nesl v rytmu energických válů, které natřískané Tipsport Aréně (údajně rovných 10 000 kusů lidu – do posledního místa vyprodáno) vlily trochu té živé vody do údu. Takřka od úvodní “Banditi di Praga” to všechno skákalo a hrozilo, seč síly stačily, ale v průběhu setu došlo i na pomalejší kousky, při nichž mohli hroziči nabrat trochu sil, viz například “Wonder” nebo “Starej bar”. Byla by však pošetilost se domnívat, že Kabát na turné k aktuální desce pořádně neprovětrají nové songy. Pokud mě paměť nešálí, zaznělo jich celkem šest – kromě již zmiňované titulky ještě “Lady Gag a Rin”, “Kdeco nám zachutná”, “Kávu si osladil (pro Frantu)”, “Ebenový hole” a “Don Pedro von Poltergeist”. Mám-li mluvit sám za sebe, právě v novějších písních jsem se nejméně bavil a rozhodně bych uvítal více vykopávek, ale to je, uznávám, jenom a pouze moje osobní výtka.

Nemohu si však pomoct a zvláště na koncertě to vyniklo dvojnásob – při střídání starších a novějších věcí byl zcela evidentní ten propastný rozdíl – takové “Piju já, piju rád” nebo “Porcelánový prasata” prostě měly koule, proti nimž mladší písničky nemají šanci. Nezdálo se ale, že by s tím většina lidí okolo mne měla nějaký problém. Jinak zazněla asi většina těch “důležitých” kousků až na jedinou výjimku, a to mě celkem naštvalo, a sice že Kabát nehráli už takřka zlidovělou kultovku “Láďa”, jíž bych já osobně viděl jako zakončení radši než “Moderní děvče” v povinném přídavku. Ale tak už to holt bývá na každém koncertě – snad žádná kapela nikdy nedokáže zvolit takový setlist, aby se zavděčila každému, takže to přesuňme spíše do kategorie výtek více osobních než doopravdy faktických.

Tak či onak, když to shrneme, nuda to rozhodně nebyla. Sám za sebe mohu říct, že jsem se necelé ty dvě hodinky bavil parádně. Času a v neposlední řadě taktéž chechtáků, na lupení a dopravu vyložených, rozhodně netřeba litovat. Kapela hrála v solidní formě – například u takového Vojtka mi přišlo, že si některé vokální linky dokonce vyšperkoval ještě více než na albu – a zanechala za sebou dojem velké rockové show v nejkrystaličtější podobě, kde nechyběly například ani výlety kytaristů za publikem, zapalovače ve vzduchu, ale i třeba “hrátky s čertem” ve skladbách jako “Go Satane Go”. Kabát jsou již dnes na české poměry v podstatě kolos, oslovující široké publikum všech věkových kategorií (byly k vidění šíleně pařící pětiletá děcka, ale i staří fotři) a všech hudebních vyznání (už dlouho se mi nestalo, že bych si v těžkých botech a triku Master’s Hammer připadal na koncertě jako exot (smích)). Když se to vezme kolem a kolem, nemám vlastně ani co vytknout – byl jsem nadmíru spokojen.