Datum: 13.11.2010 Místo: Praha, Abaton Účinkující: Bleeding Through, Comeback Kid, Emmure, Parkway Drive, War from a Harlots Mouth, Your Demise

Celou akci odpalují američtí We Came as Romans. Jejich vystoupení bylo průměrné. Zvukař se ještě hledal, ale nejvíce mě uchvátil jejich asijský bubeník. Šlo mu to pěkně od ruky. Po skončení vystoupení We Came as Romans jsem se přemístil o patro níž. Vyčkával jsem zde, až půjde nějaká slavná osobnost okolo. A hele, vyfotil jsem se s zpěvákem a frontmanem z Bleeding Through. Byl velice příjemný a vstřícný. Tímto čekáním jsem přišel o Your Demise.

Vyběhl jsem nahoru k pódiu a sál byl poprvé naplněn až k prasknutí. Ze zákulisí vylítla německá drtička jménem War from a Harlots Mouth. Jejich vystoupení bylo pro mě největším překvapením celého večera. Porvé jsem viděl v Abatonu úkaz, kterému se říká wall of death. Fakt bych tam nechtěl být. Musím říci, že War from a Harlots Mouth mají v ČR dost fanoušků. Zase mě nejvíce překvapil bubeník – bubnoval jak smyslů zbavený. Abych je jen nechválil, tak zvuk taky nebyl zrovna kvalitní, ale na celé show to nebylo znát. Musím říci, že delší než čtyřicetiminutové vystoupení by u této party bylo šílené.

Zhruba po dvaceti minutách nastoupili Emmure. Nevím, co bych o nich napsal. Tenhle styl hudby není moc pro mě, ale vystoupení mělo docela úroveň. Zvuk se velmi razantně vylepšil a show byla uspokojivá. Hráli zhruba půl hodiny a já si říkal, kdy už skončí.

Následující kapela z Kalifornie – Bleeding Through – byla můj favorit. Jakmile vlétla na pódium, nevěděl jsem, kde mi hlava stojí. Zpěvák Brandan Schieppati lítal ze strany na stranu. Tohle vystoupení bylo skoro bezchyby. Největší škoda byla, že nebyly skoro vůbec slyšet klávesy. Klávesistka Marta Peterson do toho vkládala, co to šlo, ale bohužel. Zpěv byl též na nic. Když došlo na čisté vokály, byly přebity kytarami a bicími. I přes všechno tohle má kapela u mě velký palec nahoru.

Cca patnáct minut se předělávalo pódium na následující vystoupení Comeback Kid. Poté vyběhli na pódium a začali hrát. Tenhle styl mě znova nebaví a tudíž po asi pěti písničkách odcházím dolů. Abych shrnul vystoupení… show dobrá a zvuk taky. Škoda, že se mi tento styl nelíbí.

Když jsem šel po schodech dolů, čekalo tam na mě nemilé překvapení – seděl tam poblitý kluk a hodil to přes celé schody! Hnus!

O patro níž nebyla skoro ani noha a u trik s logy Bleeding Through byla celá kapela. Musel jsem se s nimi bezpodmínečně vyfotit. Dolů se nahrnula hromada lidí a já šel chytit dobré místo na dnešní hvězdu večera – Australany Parkway Drive! Sednul jsem si na balkon a vyčkával co bude. Tentokráte po půl hodině se zhasnul Abaton a z beden se začaly loudit první tony intra “Samsara”…

Kapela začla písní “Unrest”. Pro můj údiv byl zvuk čistý, zpěv byl nádherně slyšet a Parkway Drive potvrdili, že jsou headlineři oprávněně. Na pódium lezl jeden mamlas za druhým a každý musel si skočit. Já se mohl umlátit smíchy, když skočili a circlepit se rozestoupil. Poprvé jsem viděl i rozseklou hlavu. Zpět k Parkway Drive. Po pár písničkách došlo k přestavbě pódia. Přibyly tam palmy atd. Začala moje oblíbená “Home Is for the Heartless”. Hráli jeden hit za druhým a v sále začal lítat gumový míč. A za chvíli i nafukovací člun. Tohle byl koncert, jak má být. Myslím si, že kapela takovýhle ohlas ani nečekala. Poslední písnička “Boneyards” mě úplně dodělala.

Abych to shrnul… tohle určitě byla jedna z největších událostí roku. Všechny kapely hrály na 110 %.