Archiv štítku: Parkway Drive

Parkway Drive, Emmure, The Word Alive

Parkway Drive
Datum: 30.11.2012
Místo: Praha, MeetFactory
Účinkující: Parkway Drive, Emmure, The Word Alive, Structures

Jelikož jsem dlouho na žádné “tvrdší” akci nebyl, začalo mi to trošku chybět, a když se kamarád ozval s nabídkou, zda nechci jít na Parkway Drive, ani chvíli jsem neváhal. Jejich poslední deska “Atlas” mě poměrně bavila a nebyl důvod, proč se na Australany nepodívat.

Koncert se konal v pražském MeetFactory, kde jsem byl naposledy také na coru, ovšem na mých oblíbencích Bring Me the Horizon. Parkway Drive si s sebou přivezli tři předkapely, a to Structures, The World Alive a Emmure. Ani o jednom jsem neslyšel a nic mi to neříkalo, doufal jsem pouze v to, že něco z toho nebude další metalcore, protože přece jen slyšet třikrát metalcorovou kapelu a jako navrch si dát Parkway Drive nebude asi úplně ideální. Mé nejhorší představy se vyplnily, a tak jsem si před vrcholem večera musel vyslechnout tyto kapely.

Začalo se se Structures. Celkem v pohodě show, nic výjimečného ani špatného. Líbil se mi frontman kapely, který mi přišel jako sympaťák. Po zhruba půlhodině Structures odchází a stage se připravuje pro The Word Alive. V duchu jsem si říkal, že by mohli do své hudby přidat nějakou elektroniku, ať neposloucháme furt to samé. Zezačátku to tak vypadalo, ovšem v průběhu vystoupení se z toho stala klasika, žadná inovace. The Word Alive však zahráli skvěle a byli o stupeň lepší než jejich předchůdci. Byli lepší i než následovníci Emmure – ti také měli solidní rozjezd s elektronikou, ale opět jsem se nedočkal… Emmure mě moc nebavili a už jsem si přál, aby se objevily hlavní hvězdy večera.

Setlist Parkway Drive:
01. Sparks
02. Old Ghost / New Regrets
03. Sleepwalker
04. Karma
05. Wild Eyes
06. Boneyards
07. Romance Is Dead
08. Deliver Me
09. Dark Days
10. Gimme a D
11. Idols and Anchors
12. Blue and the Grey
– – – – –
13. Home Is for the Heartless
14. Carrion

Představení Parkway Drive začíná intrem “Sparks” z posledního alba, po něm hned song “Old Ghosts / New Regrets” z téže desky. Nástup je více než solidní, show nabírá na velkých obrátkách a vypadá to, že by se mohlo schylovat k pekelné noci. Frontman vypadá z publika velmi překvapený a koncert si neskutečně užívá. Překvapený jsem byl i já, lidé věděli, co od Parkway Drive čekat a jak se zachovat, texty znal každý a byla to téměř ukázková spolupráce kapela-publikum. Zejména neuvěřitelná byla pasáž v “Idols and Anchors”, kde publikum vyzpívává refrén. Návštěvníci koncertu mi vážně udělali radost, sešla se skvělá parta a skoro celý klub byl neustále v pohybu. Jedna z nejlepších návstěv, kterou jsem asi zažil. Kapela to také náležite ocěnovala, bylo vidět, že ji to baví, a vydala ze sebe své maximum. Vrchol pro mě přichází se songem “Dark Days”, také z alba “Atlas”; “Dark Days” je pro mě jeden z top songů v repertoáru Parkway Drive. Jako přídavek přicházi “Carrion”, ten jsem slyšel však spíše z povzdáli, protože kvůli velké návštěvě jsem si musel vyzvednout věci ze šatny dříve, abych se netlačil v davu lidí.

V celkovém shrnutí musím ještě jednou vyzvednout atmosféru – málokdy naše publikum chválím, tentokrát si to však opravdu zaslouží. Ke skvělé atmosféře přidejte ve formě hrající Parkway Drive, neustále hýbající se prostor před pódiem a vyjde vám skvělý koncert. Ani mě tolik nemrzelo, že jsem před metalcorem slyšel ještě třikrát metalcore. Nikdy bych nevěřil, že by mohli lidé mít na kapelu takový vliv. Zpestřením pro mě byla obsluha na baru, která se rozhodla do lidí házet kelímky vody. Celý večer snad neměl jedinou chybu, výborně zvládnutá organizace a žadné dlouhé prodlevy mezi kapelami celkový dojem nekazí, a já jsem velmi rád, že jsem byl přítomen.


Redakční eintopf #14.6 – speciál 2010 (Theorrow)

Theorrow

Theorrow:

Top5 2010:
1. Parkway Drive – Deep Blue
2. Dimmu Borgir – Abrahadabra
3. Bleeding Through – Bleeding Through
4. As I Lay Dying – The Powerless Rise
5. Avenged Sevenfold – Nightmare

CZ/SVK deska roku:
Black Alert – Demo

Neřadový počin roku:
Immortal – The Seventh Date of Blaskyrkh

Koncert roku:
Never Say Die Tour: Praha – Abaton 13.11.2010

Zklamání roku:

Top5 2010:

1. Parkway Drive – Deep Blue
Letošní rok jsou pro mě číslo jedna Parkway Drive. Jejich poslední řadové album obsahuje vše, co by mělo takovéhle album mít – chytlavé riffy, kvalitní growling atp. A hlavně to podtrhli kvalitním vystoupením v Praze. Tudíž číslo jedna pro rok 2010 jsou Australani Parkway Drive se svým posledním počinem “Deep Blue”.

2. Dimmu Borgir – Abrahadabra
Velice dobrá deska. Dimmu Borgir, bych řekl, tak trochu zpomalili, ale i přesto je to velice kvalitní deska. Snad nejlepší písnička z celého alba je předělávka “Perfect Strangers” od Deep Purple, kterou mě velice překvapili. Je to prostě nahrávka, která má atmosféru.

3. Bleeding Through – Bleeding Through
Tohle je moje srdcová záležitost. Nevím, co bych o tomhle skvostu napsal. Pro ně jsem měl vždycky slabost. Moc slabých chvilek jsem na CD opravdu nenašel. Pražský koncert byla třešnička na dortu!

4. As I Lay Dying – The Powerless Rise
Abych řekl upřímně, čekal jsem od této desky více. As I Lay Dying velice ubrali melodického zpěvu, ale když už tam je, tak stojí za to, například v “Parallels”. Též mi chybí melodické riffy. Desku “An Ocean Between Us” rozhodně nepřekonali. I přes všechny tyhle nedostatky tato deska stojí za poslechnutí.

5. Avenged Sevenfold – Nightmare
Od téhle desky jsem nevěděl, co mám čekat. Po poslechu videoklipu “Nightmare” jsem byl velice rád, že Avenged Sevenfold jedou ten svůj klasický styl, ale při poslechu CD jsem byl velice zklamán. Je tu více pomalých písní, než by bylo záhodno. Dále jejich některé refrény bych spíš přiřadil do punku než k Avenged Sevenfold. Neříkám, že celé CD je bez ostřejší věci, ale i přesto tohle CD nedosahuje kvalit jejich předchozích desek.

CZ/SVK deska roku:

Black Alert – Demo
Jelikož Black Alert jsou mí kamarádi a já českou scénu vůbec nesleduji, padla jasná volba na ně.

Neřadový počin roku:

Immortal – The Seventh Date of Blaskyrkh
Já, jakožto velký milovník Immortal, jsem po zkouknutí tohoto DVD měl druhé Vánoce. Skvělá show až na to, že mi tam chybí písně z nového CD, jinak bezchyby.

Koncert roku:

Never Say Die Tour: Praha – Abaton 13.11.2010
Jelikož na tomto turné vystupovali mí dva favorité, Bleeding Through a Parkway Drive, bylo jasné, že tohle bude číslo jedna. Též jsem přemýšlel o festivalu Sonisphere, ale nedosahoval takových kvalit, které předvedli Parkway Drive a Bleeding Through v Praze. Nevím, jestli mě za to někdo nevykostí, ale myslím si, že Metallica za Parkway Drive trošku pokulhávala. Je to můj osobní názor, tak mě nechte žít.

Zklamání roku:

V letošním roce mě nic nezklamalo.


Parkway Drive, Comeback Kid, Bleeding Through

Parkway Drive, Comeback Kid
Datum: 13.11.2010
Místo: Praha, Abaton
Účinkující: Bleeding Through, Comeback Kid, Emmure, Parkway Drive, War from a Harlots Mouth, Your Demise

Celou akci odpalují američtí We Came as Romans. Jejich vystoupení bylo průměrné. Zvukař se ještě hledal, ale nejvíce mě uchvátil jejich asijský bubeník. Šlo mu to pěkně od ruky. Po skončení vystoupení We Came as Romans jsem se přemístil o patro níž. Vyčkával jsem zde, až půjde nějaká slavná osobnost okolo. A hele, vyfotil jsem se s zpěvákem a frontmanem z Bleeding Through. Byl velice příjemný a vstřícný. Tímto čekáním jsem přišel o Your Demise.

Vyběhl jsem nahoru k pódiu a sál byl poprvé naplněn až k prasknutí. Ze zákulisí vylítla německá drtička jménem War from a Harlots Mouth. Jejich vystoupení bylo pro mě největším překvapením celého večera. Porvé jsem viděl v Abatonu úkaz, kterému se říká wall of death. Fakt bych tam nechtěl být. Musím říci, že War from a Harlots Mouth mají v ČR dost fanoušků. Zase mě nejvíce překvapil bubeník – bubnoval jak smyslů zbavený. Abych je jen nechválil, tak zvuk taky nebyl zrovna kvalitní, ale na celé show to nebylo znát. Musím říci, že delší než čtyřicetiminutové vystoupení by u této party bylo šílené.

Zhruba po dvaceti minutách nastoupili Emmure. Nevím, co bych o nich napsal. Tenhle styl hudby není moc pro mě, ale vystoupení mělo docela úroveň. Zvuk se velmi razantně vylepšil a show byla uspokojivá. Hráli zhruba půl hodiny a já si říkal, kdy už skončí.

Následující kapela z Kalifornie – Bleeding Through – byla můj favorit. Jakmile vlétla na pódium, nevěděl jsem, kde mi hlava stojí. Zpěvák Brandan Schieppati lítal ze strany na stranu. Tohle vystoupení bylo skoro bezchyby. Největší škoda byla, že nebyly skoro vůbec slyšet klávesy. Klávesistka Marta Peterson do toho vkládala, co to šlo, ale bohužel. Zpěv byl též na nic. Když došlo na čisté vokály, byly přebity kytarami a bicími. I přes všechno tohle má kapela u mě velký palec nahoru.

Cca patnáct minut se předělávalo pódium na následující vystoupení Comeback Kid. Poté vyběhli na pódium a začali hrát. Tenhle styl mě znova nebaví a tudíž po asi pěti písničkách odcházím dolů. Abych shrnul vystoupení… show dobrá a zvuk taky. Škoda, že se mi tento styl nelíbí.

Když jsem šel po schodech dolů, čekalo tam na mě nemilé překvapení – seděl tam poblitý kluk a hodil to přes celé schody! Hnus!

O patro níž nebyla skoro ani noha a u trik s logy Bleeding Through byla celá kapela. Musel jsem se s nimi bezpodmínečně vyfotit. Dolů se nahrnula hromada lidí a já šel chytit dobré místo na dnešní hvězdu večera – Australany Parkway Drive! Sednul jsem si na balkon a vyčkával co bude. Tentokráte po půl hodině se zhasnul Abaton a z beden se začaly loudit první tony intra “Samsara”

Kapela začla písní “Unrest”. Pro můj údiv byl zvuk čistý, zpěv byl nádherně slyšet a Parkway Drive potvrdili, že jsou headlineři oprávněně. Na pódium lezl jeden mamlas za druhým a každý musel si skočit. Já se mohl umlátit smíchy, když skočili a circlepit se rozestoupil. Poprvé jsem viděl i rozseklou hlavu. Zpět k Parkway Drive. Po pár písničkách došlo k přestavbě pódia. Přibyly tam palmy atd. Začala moje oblíbená “Home Is for the Heartless”. Hráli jeden hit za druhým a v sále začal lítat gumový míč. A za chvíli i nafukovací člun. Tohle byl koncert, jak má být. Myslím si, že kapela takovýhle ohlas ani nečekala. Poslední písnička “Boneyards” mě úplně dodělala.

Abych to shrnul… tohle určitě byla jedna z největších událostí roku. Všechny kapely hrály na 110 %.